Adrian se narodil o minutu později než jeho bratr Arthur, ale i přesto byli od narození nerozluční. I když nejsou jednovaječná dvojčata, od dětství byli neoddělitelní a jejich pouto bylo tak silné, že je to občas vypadalo, jako by byli. Adrian byl odjakživa jiný než jeho bratr – byl akčnější, odvážnější a tvrdohlavější. Nebál se žádné výzvy, ať už šlo o něco nebezpečného, nebo zakázaného. Často si při svých hrách a dobrodružstvích lámal kosti a měl spoustu modřin z toho, jak neustále pobíhal, skákal nebo lezl na nebezpečná místa. Měl silnou potřebu vyzkoušet všechno, co bylo nebezpečné, a ani úrazy ho neodradily.

​

Rád dělal věci, které se tak trochu nesměly. Nedodržoval pravidla a porušoval zákony, což ho nejednou dostalo do problémů s rodiči. Ti ho za jeho chování často bili, ale to ho nijak neovlivnilo. Adrian nikdy nezměnil svůj přístup k životu – vždy to bral jako něco, co k jeho způsobu života patřilo. Neměl problém dělat věci, které ostatní považovali za špatné, a dokonce v tom nacházel určitou vzrušující sílu.

​

Když se oba bratři dostali do Basgiathu, přišel Adrian ve stejný den jako Arthur. Sledoval svého bratra při přechodu přes lávku a téměř se mu zastavilo srdce, když Arthur uklouzl. Adrian se cítil úplně bezmocný a vyděšený, ale naštěstí to Arthur zvládl. Když přišel na řadu on, přešel lávku pomaleji, ale bez problémů – zapamatoval si přesně to místo, kde jeho bratr málem upadl, a dával si na to velký pozor.

​

Po rozřazení do jiného křídla než Arthur to byla pro oba velká rána. Odjakživa byli nerozluční, a to, že se ocitli v různých křídlech, jim oběma změnilo život. Když přišlo rozřazování draků, Adrianovi byla znovu přidělena tvrdá rána. Ani jeden drak si ho nevybral. To v něm probudilo něco temného. Byl to šok, který nečekal. Po celou dobu života se snažil, dřel, věřil, že v něčem vynikne, ale tohle bylo něco, co nedokázal přijmout. Od té chvíle se Adrian začal uzavírat. Začal nenávidět svého bratra. Nejen kvůli tomu, že se stal jezdcem, ale protože Arthur měl možnost, kterou on nikdy neměl. Adrian nechápal, proč to nevyšlo jemu. Proč on nebyl dost dobrý na to, aby si ho nějaký drak vybral? To jeho ego nedokázalo unést. Místo toho, aby se snažil jít dál, propadl zklamání, frustraci a hněvu. Začal se od ostatních lidí distancovat a jeho vnitřní svět se zcela uzavřel.

​

Byl to chladný člověk, který už nevěřil ani sobě. Nevěřil ostatním, neměl žádné přátele, ani důvěru v okolí. Začal se postupně stahovat do sebe, a jediná věc, která mu přinášela nějakou úlevu, byla lukostřelba. Přenesl si luk přes lávku, kde mohl sám trénovat, a při každém výstřelu se snažil ulevit od všech svých negativních emocí. Byl to jeho způsob, jak se vypořádat s bolestí, která ho sužovala.

​

S postupem času se z něj stal člověk, který neměl problém s násilím. Pokud se mu naskytla příležitost někoho zranit nebo zabít, neváhal. Byl schopen to udělat bezmyšlenkovitě, bez jakýchkoliv výčitek svědomí. Vnímal to jako způsob, jak si ulevit od svých vnitřních démonů. Jeho chladná a odtažitá povaha ho činila nebezpečným, a nikdo už nikdy neviděl toho veselého a dobrodružného kluka, jakým býval.