aeron rivers

Kdo tvrdí, že ho Basgiath změnil k lepšímu, tak lže. Aeron si stojí za tím, že válečná akademie vytáhne z člověka jenom to nejhorší, protože kdokoli kdo přejde lávku, začne v Basgiathu bojovat o svůj holý život. A co je silnějšího, než touha přežít? Hodně rychle pochopil, že pokud nezaujme určitý postoj a neutvoří si před ostatními reputaci, stane se v jejich očích slabým článkem, který je třeba odstranit. Zaujal pozici toho, kdo udeří první - říkejte si tomu třeba pozice škorpiona, když to pomůže. Nikdy mu nešlo o schovávání emocí a pocitů. Vždycky šlo hlavně o nepředvídatelné chování. Jednou byl prudký, pak klidný a pak zase plný zloby a vzteku. Většinu života neměl žádnou disciplínu a trpěl psychickou nevyrovnaností, která dostala určitý tvar až na akademii, kde se s ní naučil dobře pracovat. Přesto ale akademie nedokázala změnit jeho podstatu, které se - dle ostatních - nedá tak úplně věřit. On sám by nejspíš nebyl takovou hrozbou, ale s drakem, který za ním stojí? Všechno s tím jeho postojem škorpiona najednou dává smysl.

​

Když na něj někdo pohlédne, mohl by tvrdit, že je na něm něco zvláštního a možná tajemného. Snad ty ostré rysy, ledově modré oči, černé vlasy a bledá tvář. Ten samolibý, ale přesto chladný výraz někoho, kdo umí být dost nepředvídatelný. Taky je známý tím, že na něj není úplně spoleh v tom, co říká. Nepopsal by se vyloženě jako lhář, ale poctivá pravdomluvka to taky rozhodně není. Říká věci, které se mu zrovna hodí. Někdy zapomíná i na filtr a jeho slova dokážou bodat podobně, jako ocas jeho draka. Nepříjemně a jedovatě. Není to férový hráč, který by hrál podle pravidel. Rád je obchází, když se nikdo nedívá. Je dost zákeřný, podlý a drzý. Mladý muž s tendencemi být dravý, divoký, drsný a dost manipulativní a lstivý, když k tomu má příležitost. Má docela talent na to si vyhlédnout poddajnou oběť a pak ji vysávat jako nějaká odporná pijavice. Rozhodně ho nepovažujte za přítele - Aeron nemá přátele. Sice k pár lidem chová důvěru, ale nepovažuje je za své přátele a nikdy nikomu nezadal pocit, že on je něčí přítel. Dávno pochopil, že přátelství je něco vzácného a že lidi, které kdysi považoval za přátele, jsou schopni naprostých ohavností. 

​

Má odhodlanou cílevědomou povahu. Hrdou, těžko poddajnou s kapkou perverznosti a zvrácenosti, která je s jistotou spojená s jeho drakem. Stejně tak krutost, v některých chvílích falešnost, tvrdohlavost a bezohlednost. Většina z toho doslova čiší z těch modrých chladných očí, které mohou někoho pozorovat dost intenzivně. Když chce něčeho dosáhnout, umí bravurně předstírat i milé, vstřícné a přátelské vystupování. Občas se ale najdou i chvíle, kdy nic z tohohle nepředstírá. I když tvrdí, že Basgiath z něj vytáhl to nejhrozivější, tak akademie rozhodně netvoří celý jeho život. Ani celou osobnost. Umí být opravdu zlý, ale zároveň i opak toho všeho, když chce. Když si vybere, komu ukáže svou jinou upozaděnou stránku. Tak jako každý má svou temnou část, tak i dobrou. Jenže dokud ho někdo nepozná zblízka, tak to vše přehlédne. Navíc sám úplně nechce, aby tuhle jeho stránku každý viděl.

the stranger in the strange house

Byl neplánované dítě Hectora Riverse, městského správce Valensie, v provincii Morraine. a jeho milenky Victorie, jenž byla pouhou společnicí za peníze. Victoria při porodu dítěte zemřela a Hector vzal novorozence k sobě domů. Byl to vytoužený syn, když jeho skutečná manželka Cressia, porodila čtyři dcery. Když správce přinesl dítě domů a dal mu dokonce jméno s tím, že z něj udělá i skutečného Riverse, tak Cressia tento jeho čin razantně odmítala. To dítě vzešlo z lůna děvky, se kterou její manžel trávil čas víc, než s ní doma a ona se nemohla smířit s tím, že s nimi ten chlapec bude žít. Už od prvního momentu nesnášela a brala ho jako škodnou, které se bude chtít jednou zbavit. 

​

Jeho starší poloviční sestry ho měly naopak rády, ale čím víc rostly, tím víc a úspěšněji je jejich matka dokázala zmanipulovat a obrátit proti malému Aeronovi. Chlapci byly dva roky, když Cressia znovu otěhotněla a za sedm měsíců předčasně porodila další dceru. Ta ale zemřela pár hodin po porodu a manželka správce tak ještě víc zahořkla. Aeron vyrůstal v obklopení starších sester, které se od něj časem odvrátily; ve spárech Cressie která ho nenáviděla a v objetí otce, který ho měl nejspíš jako jediný rád. To, že je na hradě cizincem, mu došlo už v brzkém věku, protože Cressia před ním rozhodně netajila, že není jeho matkou a ani mu nezatajovala jeho skutečný původ - Že je jen pouhým bastardem.

​

black sheeps

​

Otec mu často říkal, že má oči po matce, ale Aeron jí nikdy nepoznal a ani nevěděl, jak vypadala. Nebyla žádná kresba a nebo malebný obraz toho, jakou měla tvář. Mohl věřit jen otcovým slovům o tom, že má po ní modré oči a havraní vlasy. Rysy po tváři měl ale po otci a Hectorova sestra vždy říkala, že Aeron jako kdyby mu z oka vypadl. O jeho pravém původu se víceméně vědělo po celém městě, ale nějakou váhu tomu přikládala spíše jen bohatá měšťanská vrstva, jenž nad ním potají ohrnovala nos. Hectora Riverse všichni totiž respektovali a nechtěli ho poštvat proti sobě. Ve vlastním zájmu tak o Aeronově pochybném původu mluvili jen, když mohli. Navíc sami neměli čistá svědomí a spousta z nich měla také levobočky, které však neukazovali tak okatě, jako Hector. 

​

Aeron si mezi takovými našel přátele. Byli jako nějaké černé ovce, odepsanci a někdo, kdo se na ně kouká skrze prsty. Někteří u svých bohatých otců pomáhali v kuchyni, ve stájích a nebo byli prostředníky skrze zprávy, obchody a další sítě ve Valensii. Aeron se mezi nimi cítil doma víc, než na otcově hradě, ale kdyby věděl, kam jeho přátelství s těmito lidmi povede, nikdy by se s nimi bavit nezačal. Jenže pocit osamění a nepochopení byl silnější a ve dvanácti letech toužil mít přátele, jenž ho chápou a u kterých může říci, že jsou na stejné lodi. Jenže čím byli starší, tím horšími se stávali. Starší kazili ty mladší a Aeron s partou trávil víc času, než doma. Kradli, prali se, ničili cizí majetek, vloupávali se kam neměli, šikanovali jiné a všemožné výstřelky náctiletých kluků a dívek, kterým chyběla pořádná výchova a disciplína. 

​

Ve čtrnácti nebyl dost rychlý a poprvé ho místní stráž zatkla. Otec si pro něj musel přijet a zaplatit újmu, kterou způsobil. Následovala od otce prvotní facka a dlouhodobé kázání, kterému Cressia a sestry přihlížely s výsměšnými úšklebky na tvářích. „Od bastarda nemůžeš čekat nic dobrého, drahý manželi." Pronesla Cressia. „Má špatnou krev." Dodala. Aeron se k ní vztekle rozešel, ale otec ho chytil za paži a stáhl k sobě. „Má mou krev, Cressio." Opravil ji Hector. „A podle toho se taky začne chovat." Pohlédl synovi do očí. Aeron se zamračil a věděl, že nechce být podle něčích představ.  Na několik týdnů dostal zákaz se stýkat se svými přáteli, ale nevydrželo to věčně. V té době si nechal udělat své první tetování - rohatého démona na pravé straně krku. A pak přicházela další tetování a i další problémy. Až dokud ho Hector v roce 592 neposlal do Madory za studiem. 

​

V Madoře zůstal dlouhé čtyři roky. Vrátil se na počátku léta 596. V Madoře byl odříznutý od svých přátel a jeho zdivočelá povaha se za tu dobu utlumila, ale nezměnila. Problémy dělal i v Madoře, ale čím starší byl, tím víc se naučil jak některé věci dělat, aby z toho neměl problémy. Všechno bylo o praxi a kontaktech. A samozřejmě o vystavění vlastních hranic, za které nehodlal jít. Sám si totiž vyzkoušel jaké je to být zbitý a šikanovaný. Dostat vlastní medicínu mu otevřelo oči. Čtyři roky jsou však dost dlouhá doba a nezměnil se jen on. I jeho přátelé, kteří ve Valensii ještě zůstali. 

​

the scream. the blood. the empty eyes. death

​

Když se koncem léta 596 ve Valensii pořádaly známé koňské trhy, přehlídky a také závody, tak mu otec nařídil, aby doprovodil svou starší sestru na trh. Calina byla ze sester nejstarší a také byla vůči Aeronovi nejvíc nepřátelská. Celou cestu na něj nepromluvila, i když se s ní dvakrát snažil prohodit pár slov. Nakonec tedy mlčel a šli dál. Jedna z ulic byla kvůli přehlídce uzavřená a tak museli jít uličkou, které se říkalo Krysí. Tam Aeron s Calinou narazili na Aeronovy staré přátele. Byla to trojice podobně starých mladíků, kteří tam mezi bordelem a dalšími odpadky, cosi popíjeli a pokuřovali. Aeron chytil Calinu za loket s tím, že se vrátí, ale trojice si jich brzy všimla a na Aerona zavolali. 

​

Celá situace vypadala zpočátku přátelsky, ale jen zpočátku. Alon, jeden z trojice, si začal Calinu okatě prohlížet. A pak začali kroužit kolem nich, mít hloupé připomínky a narážky. Druhý z nich - Gerold, do Caliny strčil, až se ocitla v kroužku. Aeron pořád stál na místě a sledoval ty tři. Pak mírně strčili i do něj, než ho Alon vzal kolem ramen. „Co kdyby sis šel zakouřit támhle za roh a nechal nás tu chvilku s touhle kočičkou o samotě?" Zeptal se a pak Aerona pustil. Potetovaný mladík sledoval, jak po Calině chmatají rukama, plácají jí po zadku, sahají ji na vlasy, paže a ramena. Calina Gerolda udeřila a pak se rozešla pryč, ale Alon jí chytil a strhnul na zem. 

​

„To by stačilo! Nechte ji!" Okřikl je Aeron. Bojoval sám se sebou. Byli to jeho přátelé, kteří se chovali nepřípustně a Calina byla jeho poloviční sestra, která se k němu chovala odporně od chvíle, co si pamatuje. Alon se po Aeronovi ohlédl a zasmál se. „Ale no tak. Jen si s ní na chvíli pohrajeme. Můžeš se dívat, jestli chceš." Jazykem si přejel po rtech. Calina začala křičet, ale Gerald jí zacpal pusu, Alon jí chytil nohy a ten třetí ruce. Aeron byl jako v transu. Slyšel tlumený křik, chechtání, párání látky a jak Alon roztahuje Calině nohy. A pak to přišlo. Kompletní zatmění mysli, které u sebe vůbec neznal. Vzal kus dřeva opřený o zeď, rozmáchl se a praštil Alona po hlavě takovou silou, až se kus dřeva odštípl. Ten Aeron okamžitě sebral a začal s ním Alona bodat do hrudi, do obličeje i do krku. Křik, krev, prázdné oči a smrt. To bylo to jediné, co dokázal vnímat, když ho přestal bodat ostrým dřevěným úlomkem.

​

Calina odmítla u soudního procesu svědčit a odmítala jakoukoli účast na místě, kde se ta hrozivá věc stala. Aeron byl zatčen a zbylí dva tvrdili, že zavraždil jejich přítele. Díky tomu, že Calina odmítala podat výpověď a přiklonit se na Aeronovu stranu, bylo jeho tvrzení proti tvrzení těch dvou. Strážcům pořádku i u soudního řízení řekl, že se pokusili znásilnit jeho sestru, ale ti dva tvrdili, že to nebyla pravda. Soud trval skoro čtyři měsíce, než se dopracoval k verdiktu a to jen díky Hectorovi, jenž zatahal za nitky. Soud chtěl Aerona odsoudit do vězení, ale nakonec rozsudkem bylo, že se připojí do kvadrantu jezdců v Basgiathské válečné akademii. 

​

you are mine now, you piece of shit

​

Sám sebe nikdy neviděl jako člena nějakého kvadrantu. Přesto byl nucen se zapsat, vyjít schody a přejít lávku. Tu přešel zejména díky tomu, že z ní strhl jiného kluka, který zdržoval a zamrzl na místě. Aeron byl plný vzteku a tak do chlapce strčil a sledoval, jak padá z lávky. Pokud měl Aerona Basgiath srovnat, tak udělal přesný opak. Probudil v něm to nejhorší. Potřeba přežít za každou cenu, byla silnější než cokoliv, co kdy cítil. Byl plný zloby a nenávisti za to, že byl nespravedlivě odsouzen. Zachránil tu mrchu, i když si to vůbec nezasloužila a jak skončil? Na akademii se hodně rychle stal hladovým po tom, aby se zbavoval všech, kteří za to nestáli. Když dostal šanci, tak se zbavil nějakého slabšího článku. Nebyl sice samý sval, ale měl svou rychlost a hbitost, jenž mu byly k užitku. 

​

Gauntlet chtěl původně zvládnout jako jeden z nejlepších, ale štěstí mu nepřálo a měl naprosto průměrný čas. Nezdravé sebevědomí se nalomilo v momentě prezentace, kde čelil drakům v bezprostřední blízkosti. I když si věřil, tak dělal to, co ho učili. Přistupoval k drakům tak jak měl a netroufal si chovat se tak, že by to mohlo nějakého draka urazit. Nedokázal po prezentaci určit, zda si ho nějaký drak vybral, ale to se měl dozvědět až na Rozřazení, kde draka hledal poměrně dost dlouho. Žádný se neozýval a on bloudil na poli, v lese a kolem potoka jako blázen. Taky se občas skrýval a nebo utíkal před někým, kdo ho chtěl zabít. Byl tam pro draka, nehodlal se zdržovat rvačkami. 

​

Na dračí bestii narazil, když už se postupně stmívalo. Zakopl o něčí mrtvolu a když se zvedl, tak ho vzápětí podkosil dračí ocas. Vyrazil si dech, jak spadl na tvrdou zem. „To je moje mrtvola, najdi si svojí ty nechutný kříženče holých myší!" Vrčel drak v jeho hlavě, což dokázal vnímat až po chvíli a až když mu přestalo pískat v uších. Aeron se zvedl na lokty a podíval se na velkého oranžového draka, který na něj mířil svůj škorpioní ocas s jedovatými ostny. „Já.. tě slyším v hlavě.." Řekl Aeron a nechápavě nad tím zavrtěl hlavou. „Slyšíš, protože jsem si tě vybral. Možná." Zachechtal se v mysli drak. „Zkus na mě vylézt, pokud si troufneš. Když to dokážeš, tak si tě nechám a učiním tě svým, sráči. Tak to vy lidi říkáte? Sráč?" Kdyby měl drak nějaké obočí, nejspíš by jej zvedl až někam do nebes. 

​

no guts, no glory, no legend, no story

​

Na letová pole dorazil s drakem jako jeden z posledních. Když slezl, měl do krve rozedřená stehna, vykloubené rameno, natržený kolenní sval a možná i lehký otřes mozku, když se během letu a jednoho manévru, praštil čelem o tvrdou kůži draka. Celý zničený dokulhal k zápisu a řekl své i drakovo jméno. A jen co se ohlédl, tak Carnax chňapl čelistmi po jednom menším zeleném. Chytil ho za krk a strhl k zemi. „Hlídej si svou jezdkyni Galeos! Blbě na mě čuměla!" Vrčel v duchu. Zelená dračice Galeos na Carnaxe zasyčela a ukázala mu svůj mečovitý ocas, aby ho postrašila. Pak se ale stáhla a jen na Carnaxe syčela. 

​

Létání, manévrování a objevování signetu nebylo nic jednoduchého. Ani se bránit proti všem, kteří se odvážili o pokus jej zabít s myšlenkou, že získají jeho draka. Během válečných her Carnax s Aeronem nakonec dračici Galeos i s její jezdkyní zabili. Začali být dost nepříjemným a nesympatickým duem, které mělo v oblibě snad jen druhé křídlo ve kterém Aeron byl a sloužil mu. Ve druhé ročníku se mu začalo dařit lépe se sžít se svým signetem, který od Carnaxe získal. Než ho ale dokázal dostat lépe pod kontrolu, tak s ním nadělal víc škody, než užitku. Nemluvě o porušení kodexu a začal se scházet s jednou dívkou ze stejného ročníku. Začal si na ní dělat nároky a když zjistil, že se tahá s jiným, tak se on i Carnax přestali ovládat. Carnax na Aerona převedl víc magie než měl a Aerona to málem zabilo. A tu dívku to zabilo ultimátně. Silovým polem ji roztrhal zevnitř přímo ve společenské místnosti, kde se hádali. Brzy se to rozkřiklo, ale ve stejné době se sám neúmyslně upálil jeden kluk, na nějž drak přenesl signet pyrokineze. A nechtěně zapálil jednu kadetku, která skončila s vážnými popáleninami. I u něj to tedy brali jako nehodu.

​

Během roku 599, byl společně s dalšíma sekundánama, povolán na pomoc, když gryfí letci podnikali nálety na navarrské hranice a základny. Aeron a Carnax posloužili jen u osmi z nich. Při tom čtvrtém trefil nějaký gryfí letec kuší Aerona do ramene a se zraněním nemohl plně používat to, co se naučil se signetem. Až když ho uzdravili a potrénoval svůj signet, tak odletěl se svou letkou do Chakiru, kde se Carnax nechal dost unést. Tok energie a síla, kterou Aeronovi propůjčil skrz signet, je málem zabila oba. Roztrhat tři gryfy zevnitř stálo Aerona tolik úsilí, že se probral až za tři dny na ošetřovně na chakirské základně. Až po návratu do Basgiathu, vstupu do tercie a smrti velitele perutě v bitvě o Samarskou základnu, mu bylo navrženo, že by se novým velitelem perutě drápu mohl stát on.