mother, father, sister and do gs

 

Jeho otec Devon Rennell patřil k malému a spíše bezvýznamného šlechtického rodu. Po tom, co přišel ve válce o nohu, se stal vysloužilým vojákem pěchoty a na stará kolena se konečně usadil. V padesáti si vzal o třicet let mladší ženu, lady Jeyne Westerovou, jenž mu po dvou letech manželství přivedla na svět zdravého syna. A v roce 581 Jeyne porodila druhé dítě, dceru Aureu. Už od prvního momentu se jeho sestra stala absolutním miláčkem jejich matky. Otec se věnoval hlavně práci a nejranější vzpomínka na něj je, když bylo Aristanovi pět a se sestrou a otcem si hráli na piráty, protože měl dřevěnou protézu. Jenže když se pak otec zapletl do obchodu s chovem psů šlechtěných a cvičených pro válku, včetně investování do nových typů zbraní, přestal mít na své děti čas. Matka celou svou pozornost věnovala hlavně dceři, která pro ni byla její malá princezna a Aristan neměl nikoho, kdo by se o něj zajímal a staral tak, jak by si to přál. Služebnictvo nebral jako rodinu, takže když pak přešel do školy, hodně rychle si našel kamarády a zdivočel. Nějaká výchova a etiketa ho sice v tom věku i v budoucnu neminula, ale jak rostl a neměl pozornost rodičů, hledal ji jinde. 

​

Ve škole se často pral, s partou dělali venku různé vylomeniny a vždycky si u otce vyprosil, aby ho mohl doprovázet do chovného střediska psů, které vlastnili. Začalo ho to fascinovat, psy si zamiloval a chtěl s nimi trávit co nejvíc času. Matce se to vůbec nelíbilo a veškeré Aristanovy návrhy o tom, zda může vzít Aureu sebou, zamítala. Dle jejích slov ty bestie nesměly ani na sto metrů blízko. Matka z nich měla čirou hrůzu a ač byla vyškolená léčitelka a prošla si Basgiathem, nikdy to nechtěla dělat napořád. Po svatbě se z ní stala žena v domácnosti a vždy se chovala velmi vytříbeně a společensky. 

​

Když bylo Aristanovi jedenáct, začal se na chovně bavit s novým cvičitelem Warnerem Brassem, který se mu věnoval daleko víc, než vlastní otec. Trávili se psi poměrně dost času a Warner ho v tomhle odvětví vzdělával. Když si oba začali důvěřovat, Warner ho dokonce vzal na několik nelegálních psích zápasů a seznámil ho se svými kumpány, kteří se věnovali ne zrovna přátelským činnostem v mezích zákona. Warner mu dokonce pomohl do chovny propašovat i sestru. Aristan chtěl Auree ukázat psinec a ona to taky chtěla moc vidět - zvlášť když jí to matka zakazovala. Aristan měl svého oblíbence, ale tehdy netušil, že vyměnily kotce a tak vypustil ven nesprávného psa, který vypadal stejně jako ten, kterého cvičil sám. V šeru ho ale nepoznal, vypustil ho a ten pes je napadl. Aristan uskočil a pes se zuřivě vrhnul po jeho menší a slabší sestře. Zakousl se jí do ruky a ten ryk přivolal Warnera. Ten okamžitě tasil nůž a musel psa zabít, protože věděl, že tenhle pes nikdy nepustí a Aurea by přišla o celou ruku, kterou by jistě ten pes urval. 

​

like a junkyard do g — mean, loud, and always ready to tear something apart

​

Aurea získala po pokousání psem ošklivé zranění, Aristan pár facek jak od matky, tak i otce. Jestliže od rodičů dostával málo pozornosti tehdy, po tomhle jí měl ještě méně. Matka mu ke psům zakázala přístup, otec taky a navíc Warnera propustil. Aristan si celé to neštěstí dával za vinu a několik dlouhých měsíců se choval přesně tak, jak se od něj očekávalo. Studoval, byl slušný, neodmlouval a snažil se nějak svou chybu napravit. Jenže ve dvanácti ho chytla puberta a zamávala s ním poměrně dost silně. Začal využívat toho, že není prioritou číslo jedna. Kromě mladší sestry, měl dokonce i mladšího bratra, který se narodil roku 585. Takže mezi dvanácti a čtrnácti často nebýval doma, nechodil do školy a čas trávil spíše s Warnerem, který se věnoval psím zápasům, cvičení psů a taky vymáhání dluhů. 

​

Matka si spíše dělala starosti o rodinnou reputaci, takže otec vždycky nechával Aristana hledat a když se to povedlo, tak ho chytili a dovedli domů, kde se vyrůstající pubertální výrostek nezdržel nikdy dlouho a ve třinácti nakonec utekl. Domů se vracel tajně jen tehdy, když někde potřeboval přespat, chtěl vidět sestru s malým bratrem a nebo si vzít nějaké své věci. Stal se z něj toulavý pes, který se měl sice občas kam vrátit, ale ne aby tam zůstal. A rodiče ho po čase nechali být. Jeyne měla svou malou princezničku v podobě Aurei a otec měl dalšího syna. Aristan byl na něj příliš temperamentní. V žádném případě se mu to nelíbilo, neschvaloval jeho styky s pochybnými lidmi, ale pokud nechtěl syna držet ve sklepě, nemohl s tím nic dělat. Měl jiné priority. 

​

Aristan nepotřeboval rodinu k tomu, aby se měl dobře. Warner mu ukázal temná zákoutí fungování světa mezi lidskou spodinou, jak fungují životní pravidla a že život zkrátka není a nikdy nebude fér. Už ve čtrnácti přihlížel i vypomáhal Warnerovi a jeho kumpánům s vymáháním dluhů - vyhrožovali i ubližovali. Lámali kosti, drtili klouby, kolena, trhali nehty a nebo někoho nechali lovit vyhladovělými psi v lese za městem. Najednou uběhly další dva roky a bylo mu šestnáct, aniž by řekl švec. Změnil se k horšímu, zdivočel, skoro zapomněl co je to kázeň, etiketa a úcta. Kdykoli se objevil na nějakém plesu a nebo večírku, tak jen aby se nezapomnělo, že starý Rennell má ještě jednoho syna, kromě toho nejmladšího, co se sotva  naučil mluvit. Nejednou udělal ostudu a otec mu po těch pár skandálech pohrozil vyděděním. Zejména po drsných rvačkách a hádkách, které Aristan na společenských akcích způsoboval. ​

​

i’m not angry. i’m just done pretending you’re not asking for a broken jaw

​

Na večírky po tomhle přestal chodit, ale nepřestal se chovat jako vzteklý pes, který si potřeboval nějak vybít vztek a zlobu, co choval na své rodiče. Nejspíš se všemi těmi výstřelky snažil přilákat jejich pozornost, ale nezabíralo to tak, jak chtěl. V srpnu 595 otec pořádal večírek na počest 10. narozenin svého nejmladšího syna Auree bylo v té době třináct a díky své přirozené kráse přitahovala pozornost mnoha mužů, kteří by jí klidně typovali jako starší. Jeden z takových byl i otcův dobrý přítel, kapitán Fitzgan. Sloužili spolu v pěchotě, jen v jiných praporech a odvětvích armády. Fitzgan měl slabost pro koně, jejich otec zase pro děla a zápalné zbraně. Alfenovi Fitzganovi bylo v době oslavy čerstvých šedesát dva. 

​

Na oslavě se několikrát pustil do řeči s Aureou, její matkou i svým dobrým přítelem, ale jeho zájem o Aureu se za celý večer víc a víc prohluboval. Další dva měsíce se objevoval na všech akcích, kde byli Rennellovi a začal Auree dělat poměrně nevhodné návrhy. Svěřila se s tím otci, ale ten jí řekl, ať si nevymýšlí a že jistě kapitána Fitzgana pochopila špatně. A tak se Aurea svěřila svému bratrovi, když ho o den později našla v jeho oblíbeném pajzlu. Dívky jako ona tam běžně nechodily a tak si jí všiml hned a dost rychle vystřízlivěl. Došel k ní a vzal jí do VIP salonku, aby měli soukromí. Tam se mu se vším svěřila s prosbou, aby se vrátil bydlet domů. Prosbu jí splnit nemohl, ale za Fitzganem zašel osobně. Vloupal se o půlnoci do jeho domu, kde spal vedle nějaké jeho milenky a přiložil mu nůž ke krku a druhý k rozkroku. Aristan mu pohrozil, že když se k lady Rennelové ještě přiblíží, zavěsí ho za vnitřnosti na městský úřad, aby ho všichni viděli. 

​

Výhružka ale nebyla příliš nápomocná. Fitzgan se jeho sestře po měsíci začal dvořit znovu a nakonec jí na konci listopadu napadl v zahradách svého domu, kde sám pořádal ples. Aristanovi bylo jasné, že tam jeho otec, matka, sestra i mladší bratr půjdou a tak tam bez pozvání šel taky a vyčkával. Z venku nakukoval do oken, ale pak zaslechl křik ze zahrad a tak se vydal tam. Doběhl do altánku, kde Fitzgan ležel nad jeho sestrou, které částečně potrhal šaty a snažil se jí vyhrnout sukni. Kalhoty měl napůl dole a snažil se Aureu vzít si násilím. V tu chvíli se Aristanovi úplně zatmělo před očima a neviděl nic jiného, než kapitána Fitzgana, kterého chytil, strhl ze sestry, povalil a začal ho mlátit. Několikrát mu s hlavou udeřil o dřevěnou podlahu altánku a pak ho bil pěstmi. Levá, pravá, levá, pravá... pak obě. Zuřivě ho bil až dokud mu na záda neskočila Aurea. V první chvíli jí odmrštil do strany, ale když vykřikla, tak se zasekl v pohybu a zadíval se na ni. Jak brečela, jak byla vyděšená a jak žadonila, aby přestal. 

​

Jeho čin měl poměrně rychlý spád. Byl zatčen, usvědčen a uvězněn. Fiztgan zemřel na následky zranění, Auřino svědectví bylo bráno jako úmyslné napomáhání svému bratrovi a její výpověď byla nakonec vyškrtnuta z výpovědí svědků. Aristan neměl imunitu jako jiní bohatí. Byl známým rváčem z ulice, někým kdo vymáhal dluhy, kdo se stýkal s chátrou a zahodil bohatství, co mu jeho rodinné jméno poskytovalo. A když se ho před soudem jeho vlastní otec zřekl? Porota měla jasno. V šestnácti byl souzen jako dospělý a zavřen do madorské věznice. 

​

in a world of black uniforms and swol len egos,

he’s the reminder that fists don’t care about rank

​

Sestra ho ve vězení navštěvovala v doprovodu matky, která svého syna také chtěla vidět. Sice z něj měla hrůzu, ale pořád to byl syn, kterého porodila a chtěla ho vidět. Jediný, kdo za ním nechodil, tak byl jeho otec, který ho nadobro odepsal. A nejmladší bratr. Sestra doufala, že by ho mohli propustit za dobré chování, ale to by se Aristan musel dobře chovat. Jeden z bachařů mu ale v devatenácti navrhl, že až začnou povinné odvody, tak by měl jít k pěchotě, kde aspoň hodně rychle splatí dluh. Aristan o tom uvažoval, ale pokud pěchota vytvářela muže, jakým byl jeho otec a nebo kapitán Fitzgan, tak do takového kvadrantu rozhodně nechtěl. 

​

Když nastal den odvodů, tak s ním k zápisu šla jen jeho osmnáctiletá sestra. Už byla dospělá a mohla jít, kam jen chce. Po zápisu se s ní rozloučil a vydal se směrem k věži a schodům, co vedli nahoru k lávce. Přešel jí téměř bez problému a jakmile oblékl černou, bylo to jako hodit dynamit mezi ostatní. Ocitl ve svém živlu chtěného a opěvovaného násilí, které tvořilo jeho život pár let. Co se týkalo boje, byl poměrně rychle učenlivý a jeho styl se skládal z hrubé síly a tvrdých úderů. Na malé dýky ho příliš neužilo. Měl radši ty dlouhé. Dokonce raději bojoval se sekerou nebo mečem, s palcátem a těžšími zbraněmi, které měli ničivou sílu a tvrdou údernost. 

​

Po zdolání Gauntletu, Prezentace i Rozřazení, se s ním propojil rudý kyjoocasý drak, který byl jako jeho dračí kopie. V den propojení mu došlo, že cesta jezdce mu byla předurčena a že do tohoto kvadrantu patří. A nesmířil se s žádným nesouhlasem ostatních. Přežil několik útoků od nepropojených, na žíněnce byl jako beranidlo a když se projevil jeho signet ovládání země, všechno mu začalo dávat smysl. Stal se trnem v oku pro mnohé jiné kadety, nebezpečným soupeřem pro jiné primány, ale i sekundány a některé terciány. Zvlášť ty, kteří nad něj povyšovali jen proto, že měli o jednu či dvě hvězdy navíc. Některým z nich dokázal, že to vlastně vůbec nic neznamená.

​

some people think the uniform makes them untouchable

i remind them bones break just the same

​

Druhý ročník pro něj začal poněkud zhurta. Stal se velitelem letky a od Válečných her měl osobní problém s kadetem a velitelem letky ve 4. křídle - Estebanem Lanfordem. Obecná nevraživost mezi 2. a 4. křídlem jejich osobní konflikt jen podněcovala, takže nebylo žádným překvapením, že tihle dva - jakmile dostali příležitost - se rvali hlava nehlava. Ve výzvách se navzájem několikrát málem zabili nebo se zmrzačili tak, že oba potřebovali napravovače. Druhý ročník v Aristanovi prohloubil to, co v něm bylo celou dobu. Zkoušky KPJ byly z části něco, na co byl připravený už z dob, kdy byl ještě mimo kvadrant. Nebál se fyzického mučení, jako spíš toho psychického, co ho rozložit dokázal, ale nezlomil ho. Ne natolik, aby zradil svou letku. Spíš to zničilo jeho už tak poničenou duši, která trpěla od chvíle, kdy byl v životě prakticky na všechno sám. 

​

V Chantaře se několikrát dostal do konfliktů jak se členy 4. křídla, tak i s kadety pěchoty, kteří mu připomínali otce a kapitána Fitzgana, takže si na nich vyléval svou frustraci a vztek. Celý druhý ročník byl spíš o jeho pokusech dostat svou zlost a vztek pod kontrolu, stejně jako svůj signet, co byl odrazem jeho pevné a tvrdé podstaty. Během sekundy také navštívil třikrát svou sestru, ale jinak jí spíše psal dopisy a když už se s ní scházel, bylo to za Madorou. Jednou jí pozval do Chantary a když na ní v hospodě jakýsi primán z pěchoty zapískal a nazval jí pěknou kočičkou, Aristan pomocí signetu doslova vyrval kus zdi a mrštil jí po něm. Kus kamene primána srazil na zem a způsobil mu lehký otřes mozku, zlomenou lícní kost a nos. Aurea tehdy po svém bratrovi hodila botu a trefila ho přímo do hlavy. „Vůbec jsi se nezměnil. Pořád vzteklej jako ti naši psi!" 

​

Pak už sestru neviděl, nastala Bitva letek a nakonec i Válečné hry, co by zakončení jeho studia ve druhém ročníku. Tyhle hry byly mnohem brutálnější, než ty předchozí a ozkoušely jeho vůli přežít, ale také vést. Po nich byl povýšen na velitele perutě plamene. Všechno šlo, jak měl naplánované. Tedy až do doby, než na konci července přešla lávku jeho sestra. Tehdy se změnilo úplně všechno. ​