Arthur se narodil jako první z dvojčat, přesně o minutu dřív než jeho bratr Adrian. Od svého prvního nádechu tedy nikdy nebyl sám. Měl vždy parťáka, který mu stál po boku, ať už ve hře, nebo v těžkých chvílích. Rodiče, kteří byli dlouholetými jezdci, věřili, že i jejich synové budou následovat rodinnou tradici a stát se schopnými jezdci, kteří budou sloužit v kvadrantu jezdců. Od malička byli kluci vedení k disciplíně, strategii a rozvážnosti – vlastnostem, které byly v jejich rodině vždy ceněny.

​

Arthur si ale velmi brzo uvědomil, že se nehodlá spokojit pouze s těmito tradičními výcviky. Když mu bylo deset let, udělal to, co by pro jiného dítě bylo jen nevinnou hrou – vyrobil si křídla ze dřeva a látky a pokusil se létat. Naivně si nepředstavoval, že křídla nemají brzdy a skončil tvrdým pádem do stromu, při kterém si zlomil obě ruce. Jeho rodiče ho tehdy nechali doma, aby se v klidu vyléčil, a to bez léčitelů. Dali mu tím tvrdou lekci – že činy mají následky a že nikdy nemůže podceňovat nebezpečí. Ruce se mu sice uzdravily, ale trvalo to dlouho a procházel bolestí, která ho naučila pokornosti.

​

Když nastal čas přihlásit se do Basgiathu, učinil tak ve stejný den jako jeho bratr Adrian. Věděl, že budou soutěžit o místo kadeta, a přestože měl v srdci strach, podařilo se mu překonat svůj vnitřní odpor. Když přešel lávku, jeho noha uklouzla na mokrém povrchu a málem spadl, ale nakonec se dokázal postavit a bezpečně přejít. Stal se tak kadetem, připraveným čelit výzvám, které na něj v Basgiathu čekaly.

​

Při rozřazování ho si vybral majestátní zelený drak jménem Wen, který okamžitě přitáhl jeho pozornost. Wen, s klidnou a rozvážnou povahou, se spřátelil s Arthurem a oba sdíleli podobný smysl pro humor. Wen byl drakem, který si vážil rozvahy a rozumného přístupu, což bylo přesně to, co Arthur potřeboval. Jeho bratr Adrian však neměl štěstí a přišel o svou šanci, když si ho žádný drak nevybral. Tento okamžik zásadně ovlivnil jejich vztah. Adrian začal Arthura nenávidět, záviděl mu nejen draka, ale i to, že Arthur měl něco, co on nemohl mít. Vzájemné napětí mezi nimi rostlo, což mezi bratry vyvolalo chlad a roztržky, které se jen prohlubovaly.

​

Arthur, i přesto, že jeho vztah s bratrem je vyostřený, se snaží být v Basgiathu vždy správným příkladem. Učí se a dává do svého výcviku veškerou energii, protože ví, že je na cestě stát se odpovědným jezdcem. Sám sebe považuje za někoho, kdo se musí nejen naučit bojovat, ale také přijímat odpovědnost za své činy a rozhodnutí. Věří, že musí být víc než jen jezdcem – musí být někým, na koho se mohou ostatní spolehnout.