Atreus Varssen

atreus varssen

19.5. 578, Calldyr City, Calldyr, Navarra

1. pěchota, divize štítu, 2. prapor

HRÁČ: Vixara || FC: Hayden Christensen

Zaměření

Pěšák

false hopes are more dangerous than fears.

Když se řekne jeho jméno, tak lidé mimo jeho kvadrant obvykle netuší, o kom je vlastně řeč. Velitel Varssen měl sedm synů a je pochopitelné, že Atreus se mezi nimi snadno ztratí - zvlášť když má v základu osobnost postavenou na tiché vodě, která břehy mele. Možná ho neuvidíte fyzicky či hlasem vyčnívat z davu, ale je lepší, když je tomu tak, než když se na někoho zaměří a udělá si z něj terč. Atreus totiž není ten typ, který by schvaloval povyšování nad jeho osobu a nebo vtípky či snad urážky na jeho účet. Zastává názor, že když je někdo voják, má prokazovat respekt jiným kadetům a nebo svým nadřízeným. A pokud tak dotyčný nečiní, tak u Atreuse tvrdě narazí.

Jeho pohled dokáže být ledovější, než ledový oceán za Smaragdovým mořem, a ostřejší než čerstvě nabroušený meč. Jeden z pohledů, kterému se chcete raději vyhnout, pokud máte všech pět pohromadě. Dokáže být nepříjemně palčivý a z drtivé většiny času takovým pohledem neuhne do té doby, dokud neuhnete ten naproti němu. Dokonce má i talent na dlouhé zírání bez mrkání a o to více je jeho pohled intenzivnější. Někdy ale může i sám uhnout dříve, než by někdo čekal. Záleží na osobě a na situaci. Má rád, když jsou věci vyřešené ihned a ne aby se táhly nějak přehnaně a zbytečně dlouho. Chladná je většinu času i jeho persona, stejně tak vyrovnaná a klidná. S emocemi a nebo nějakým tvářením se smutně či vesele, to příliš nepřehání. Tuhle svou stránku s největší pravděpodobností podědil po otci, jenž měl naopak výraz věčně mrzutého buldoka. Dokáže si udržet chladnou hlavu v různých dramatických chvilkách a nevyšilovat kvůli naprostým prkotinám. Nějaké neustálé fňukání nad naprostými malichernostmi bere jako otravnost a často nad tím jen protočí očima a raději si jde hledět svého.

Rozhodně se nedá považovat za ten typ člověka, který strká nos tam kam nemá, pokud se ho to osobně netýká. Starosti druhých jsou mu většinou ukradené, dokud se o danou osobu osobně nezajímá a nebo mu není nějak blízká. Jestliže nepatříte mezi lidi, na kterých mu záleží - nemáte šanci. Jste pro něj jen další duše v davu dalších duší, které se zoufale snaží koupit to, co se koupit nedá - čas. Smrt bere jako samozřejmost, jako něco přirozeného co se prostě dít má, ale rozhodně ji nepodporuje v nějakém fanatickém slova smyslu. Přijímá i názor o nespravedlnosti smrti, která si vybírá životy těch, kteří si zaslouží žít a nechává život těm, kteří si zaslouží opak. Jenže názor a činy se u něj liší. Ví, že s tím nic nemůže udělat a ani se o to nikdy nepokusil. Naučil se brát tyhle věci tak jak jsou. Život doprovází smrt a smrt doprovází život.

Je dobrým posluchačem i rádcem. Když se mu dostanete pod kůži a stanete se jeho kamarádem a nebo kamarádkou, můžete se na něj spolehnout. Klidně poradí i pomůže, ale ne zadarmo. Vždycky bude chtít dříve a nebo později něco na oplátku a může to být cokoli. Záleží na něm co si zrovna vybere za svou daň. Nic není ve světě zadarmo, s čímž byste se měli smířit a v jeho přítomnosti obzvlášť. Sice nepatří k průbojným rebelským typům, který vezme pochodeň a vlajku do ruky, kdy bude křičet nějaké rebelské slogany, ale umí se za sebe postavit. Nejen za sebe, ale i za ostatní, když to uzná za vhodné. Nebude mu vadit z někoho vymlátit duši, zlámat mu prsty, čelist, rozdrtit nos a nebo mu skoro podříznout krk, jestliže to bude nutné. Tuhle svou nadřazenost a temnou stránku ale ukáže jen tehdy, když se cítí ohrožený a nebo má pocit, že je v ohrožení někdo blízký. Dá dotyčnému jasně najevo, že pustit se s ním do křížku je velmi špatný nápad a risk. Tahle prudkost je v něm ale hluboce zapečetěná a onen člověk by se musel opravdu snažit, aby tu spící temnotu v něm probudil. Má to v sobě asi jako každý voják. Násilí plodí další násilí. Na rozdíl od některých jiných svých vrstevníků, dokáže přestat v pravou chvíli. Je schopný z agresivního módu přepnout do klidného a srovnat se, když vidí že druhý má dost. Jako kdyby uvnitř sebe měl tlačítko, které zmáčkne.

Je upřímný, rozhodně nemá v povaze lhát. Většinou říká to co má na jazyku, dokud se nejedná o emoce. V jejich vyjadřování není tak dobrý a mluvení o nich ho příliš nebaví. Je očividné, že je to jedna z jeho slabin, o které nechce, aby se příliš vědělo. Nemá ale problém říct co si o kom a nebo o něčem myslí, i kdyby to mělo někomu ublížit. Ale je potřeba brát v potaz i postavení daného člověka. Samozřejmě to neplatí vždycky a na všechny. Někdy svůj ostřejší jazyk dokáže držet za zuby a jen párkrát přikývnout - například že někdo vypadá dobře, že má pravdu a tak dál. Na jednu stranu má v sobě i někoho milého, který se zatvrdí a udělá někomu v ledasčem radost. I kdyby to mělo znamenat, že mu nevymluví nějakou hloupost, blbý názor a nebo cokoli, co se jemu zrovna nelíbí. Jestliže to něco dělá jeho blízké šťastné, po čase je schopen to přijmout. Samo sebou existují různé limity - pokud se rozhodnete riskovat svůj život, prostě vás profackuje, abyste se probrali. Nemá rád hazardéry se životy, kteří si ničeho neváží a myslí si, že budou žít věčně. Opovrhuje celkově stupidními lidmi, kterým se snaží vyhýbat. Naivním a hloupým lidem, kteří si myslí, že jim nikdo nikdy neublíží. Rád tyhle typy přesvědčuje o opaku a snaží se jim ukázat realitu. Sám je tvrdý realista, vidí svět takový jaký skutečně je - v těch nejhorších barvách a je si plně vědom toho, že lidé jsou zrůdy. Dal by se označit za realistického pesimistu. Je u něj obvyklé, že všechno hned vidí černě a někdo by o něm snadno mohl tvrdit, že si ani pořádně nedokáže užívat života. Zároveň to pravda je a zároveň ne.

Atreus je poměrně zatvrzelý a zaseklý ve vlastním přesvědčení o tom, že svět za nějaké přílišné užívání nestojí. Na to je až moc pokroucený a zvrácený. Podvědomě samozřejmě vnímá i krásy světa, ve kterém žije a dokáže je obdivovat - Ať už jde o hudbu, umění, krajinu, zvířata či lidství a laskavost v pár jedincích. Vnímá to, ale stále v něm převládá ta stránka, která vidí za oponu toho krásného. Pro některé je Atreus nepříjemný a lhostejný. Člověk se ale nemůže zavděčit všem a on sám není nijak vlezlý, aby se snažil všem zalíbit. Lidi obecně jsou mu proti srsti a pokud se s někým bavit nechce, tak se s ním bavit nebude. Člověk mu obvykle musí sednout na první či maximálně druhý pokus, aby s ním mluvil i nadále. Kamarády si vybírá pečlivě, je dost opatrný a ne s každým si jeho povaha sedne. Ne každému se líbí to, co se líbí jemu. Má rád příšery a většinu jejich forem, ať už to jsou monstra v legendách, knihách a nebo skutečné nestvůry, které se údajně skrývají v Pustinách. Zabíjení celkově ho rozhodně netěší., ale pokud je nutné, udělá to a s největší pravděpodobností po tom bude i nadále klidně spát s čistým svědomím. Ve výsledku není příliš dobrý v empatii. Dokáže soucítit většinou jen s těmi, kteří si prošli něčím stejným a nebo podobným jako on. Normálně se do druhých příliš vžít neumí - nemá proto předpoklady. I přes to si ale snaží udržovat co nejvíce lidskosti a projevovat jí správným lidem ve správný čas.

seven boys and one girl

Měl štěstí a narodil se do zámožné calldyrské rodiny v hlavním městě Navarry. Jeho otec se akorát stal velitelem madorské základny pro kvadrant pěchoty, když se Atreus narodil jako sedmý syn a předposlední dítě. Dva roky po něm se narodila jediná dívka, mladší sestra Mavis. Nejstaršímu bratrovi bylo v té době už čtrnáct a jeho jasným cílem bylo se přidat ke kvadrantu jezdců. Atreus vyrůstal se všemi sourozenci dalších šest let, než jeho nejstarší bratr Adam neodjel, aby se zapsal do kvadrantu. Úspěšně zvládl zkoušky jak teoretické, tak i fyzické. Otec na něho byl velice pyšný a o rok později jej následoval Jacob, tři roky poté šel Victor ke kvadrantu pěchoty a desetiletému Atreovi nezbývalo nic jiného, než jen bratrům z okna sídla mávat na rozloučenou. Zápal pro kvadranty měli pochopitelně v rodině. Matka byla písařkou a pracovala na nejvyšším calldyrském soudu jako zapisovatelka.

Otec se domů vracel jen při zvláštních příležitostech, ale nebylo to něco, na co by rodina nebyla zvyklá. Už od dětství si každé dítě muselo zvyknout přidat ruku k dílu i přes najaté služebnictvo. Rodiče trvali na tom, že ze svých dětí nechtějí neschopné nafoukance, kteří si nesvedou umýt ani vidličku. Ve svých deseti letech také poprvé viděl draka, když jejich nejstarší bratr po absolvování Basgiathu mohl s propustkou domů. Jeho rudý mečoocasý byl děsivý, ale fascinující. Adam se ale doma nezdržel příliš dlouho a byl odvelen na Samarskou základnu. A v následujících letech 589 a 590 sloužil v boji proti poromielským nájezdníkům na gryfech.

he's not my brother anymore

V květnu 593 Atreus oslavil patnácté narozeniny a o pár měsíců později se on a Mavis, rozloučili s posledním bratrem, jenž se přihlásil do kvadrantu jezdců. Za několik dalších měsíců jim do Calldyru přišla zpráva o tom, že Henry zemřel na Gauntletu. Jeho tělo přijel vyzvednout otec a dopravil ho až domů, kde mu uspořádali pohřeb. Henryho smrt ale nebyla jediná. Victora prohlásili za mrtvého měsíc na to, když se i s drakem zřítil v prosinci 593 někam do Esbenských hor potom, co byl jeho drak zasažen kovovou masivní střelou do oka. Rodinná večeře na konci roku byla poněkud ponurá. Dva z bratrů byli mrtví a Adam hlídal hranice a nikdo o něm neslyšel už několik měsíců. Dokonce ani otec nic nevěděl. Do Madory se vrátil po Novém roce a dům Varssenů byl prázdnější, než kdy dřív. I přes to, že v něm stále tři osoby bydlely.

Červen 594 je pro Atrea velmi bolestivým a nepříjemným na vzpomínání. Po téměř roce se konečně dozvěděli, že je Adam naživu a míří s propustkou domů. Atreus Adama viděl naposledy před šesti lety. Neúčastnil se pohřbu Henryho a ani Victora a když ho Atreus spatřil, tak bratra nepoznával. Něco se v něm změnilo a v očích měl něco zlého a nepřirozeného. U večeře naznačoval, že byl dál za hranicemi Navarry. Prý na tajném nepovoleném průzkumu. Atreus bratra konfrontoval s tím, že je přece voják a měl by poslouchat rozkazy. Adam třískl pěstí do stolu a ukázal na Atrea prstem. „Co ty o tom víš? Seš děcko. Nezažil jsi to, co já. Podívej se na mě." Ukázal na sebe. Na krku a trochu na obličeji měl popáleniny, jenž získal při válečných hrách a kulhal, kvůli špatně zhojenému kolenu. Nejhorší ale na něm byly jeho oči. Tmavé pytle pod očima, popraskané žilky v bělmu a cosi šíleného v pohledu. „Prokaž mi respekt. Vy všichni. To já jsem jedinej přežil kvadrant. Henry byl podělanej srab a Victor... Victor se nechal zabít jako kus sráče." Odfrkl si. Matka takové řeči nemohla poslouchat, vstala od stolu a Adamovi jednu vrazila. A to spustilo hrozivou řetězovou reakci.

Bratrův drak prorazil ocasem střechu a Adam se svou pyrokinezí vyšlehl plamen z rukou proti matce a zasáhl jí do obličeje. Všechno se stalo najednou tak rychle, že Atreus nechápal, co se děje. Hrdlo i oči měl po chvíli plné dýmu a kouře. Dusil se, slzel a snažil se hledat matku, sestru a cestu ven. Ohlušen křikem a dračím řevem a bratrovo šílenstvím, se prodíral hořícím domem a snažil se přežít. Ani nevěděl, jak se dostal ven. Lidé se z okolí jejich sídla sbíhali a ukazovali prstem na draka, který mizel v dýmu a mracích na obloze. Trvalo hodiny, než se podařilo sídlo uhasit a Atreus byl jediný, který přežil. Čtrnáctiletá Mavis se sice ven dostala, ale měla tak vážné popáleniny, že zemřela. Matka zemřela v domě, kdy uhořela zaživa, neboť jí Adam ohněm před tím zasáhl do obličeje a tím ji ochromil. Jediný přeživší se probral v calldyrské nemocnici a nic moc si nepamatoval. Začal si vzpomínat až když přijel jeho otec a taky zástupci Basgiathu, kteří chtěli vědět podrobnosti. S generálkou přiletěl i tercián, který pomocí doteku uměl zjistit nedávné vzpomínky a tak zjistil, co se ve skutečnosti stalo.

justice answered with a fire

Adama vypátrali poměrně rychle a sami zjistili, že je psychicky nestabilní. Jeho drak se ale proti ostatním nepostavil, neboť si byl vědom, že jeho jezdec provedl špatnou a opovrženíhodnou věc. Statečně musel přijmout Adamův osud, který vedl k jeho popravě. Bolest z té ztráty drak neunesl a brzy po Adamovi uhynul v Údolu. A nebo se to tak alespoň povídá. Spravedlnost ale byla učiněna, i když za vysokou cenu. Atreův otec neunesl bolest ze ztráty své ženy, dcery, syna a také z té hanby. Nemluvě o faktu, že Adam bylo už čtvrté dítě, které velitel Varssen ztratil. Ani ne měsíc po událostech spáchal v Calldyru sebevraždu, když se oběsil na stromě před spáleným sídlem jejich rodiny.

Atreovi se rázem zhroutil celý svět. Už mu zbývali jen dva bratři a prarodiče z obou stran. Ale jinak se mu celá rodina rozpadla během krátké doby. Po otcově smrti odjel do Deaconu k prarodičům z matčiny strany. Babička s dědou z něj dlouho dolovali, co se vlastně stalo a jemu trvalo dlouho, než jim to řekl. Sám se s ním musel nějak vyrovnat, ačkoli se mu to nikdy nepodařilo úplně. S prarodiči žil další čtyři roky, než odcestoval do Basgiathu kvůli předběžnému výcviku. Tím prošel a mohl zapsat své jméno ke kvadrantu pěchoty. Chtěl uctít památku svého otce.

not yet corpses. still we rot

Stejně jako ne každý může být dračím jezdcem, ne každý může být vojákem v kvadrantu pěchoty. Jako primán byl mezi tisíci dalšími, jenž se zapsali, ale ne všichni měli žaludek na to pokračovat dál. Nemusel se rozmýšlet dlouho a zůstal v pěším pluku se zaměřením na přežití v přírodě, šerm, střelbu z luku, kuše a obsluhu samostřílů a podobné obrany proti gryfům. Jeho jméno se v primě dost dlouho drželo v ústech mnoha lidí kvůli tomu, co se stalo. Nejednou strávil noc v cele na samotce a také mu hrozilo vyloučení z kvadrantu, dokud se nesrovnal a veškerý ten výcvik a podrobení se, začal k něčemu být.

Stal se z něj nadaný šermíř i ostrostřelec z kuše a z protigryfím zbraním. Na bitevní pole se ale poprvé podíval na konci primy, kdy scházely jednotky u průsmyku směřující ke Kamenovodě v Poromielu. Gryfí letci využívali ten průsmyk, stejně tak poromielští pěšáci a po tom, co tam v noci zmasakrovali pěší jednotku, tam byla v rychlosti poslána náhrada. Atreova jednotka měla ve Valensii terénní zkoušky přežití a přivyknutí na jiné prostředí. Společně s muži z Valensijské základny, vyrazili na pochod a jízdu k průsmyku, aby zahnali nepřátele zpátky. Prozatím to ale první a poslední zkušenost v boji napřímo s nepřítelem.

Nemá v oblibě jezdce na dracích. Jeho bratr jedním z nich byl. Z bitev a magie se zbláznil a zabil jejich matku a sestru.
Jeho otec byl velitel Madorské základny. Po tragédii s jeho ženou, dcerou a popravě šíleného syna, spáchal sebevraždu.
Na rukách a pažích má jizvy po popáleninách. Obvykle si je obvazuje, aby nebyly vidět. A nemá rád, když se jich někdo dotýká.
Má strach z ohně.
Kromě prarodičů, mu z rodiny zbyli už jen dva bratři. Jeden absolvent kvadrantu pěchoty a druhý písařů.
Je alergický na arašídy.
Zajímá se o Pustiny a hledá důvod, proč se jeho bratr zbláznil.