Avalon vyrůstala v Lewellenu, živoucím městě provincie Tyrrendor, obklopena milujícími rodiči, kteří věřili, že jednou nastoupí do kvadrantu písařů. Jejich oddanost a péče vytvořily poměrně bezpečné prostředí, v němž Ava mohla svobodně snít a objevovat svět. Řeka Silvea, protékající za městem, se stala jejím oblíbeným a často navštěvovaným místem, kde trávila čas se svými vrstevníky. Jednou však při divokých hrách ve vodě málem utonula, což v ní zanechalo hluboký strach z hlubokých, a později i neznámých vod, jenž jí provází dodnes. Už jako dítě slýchávala vyprávění o elitě Navarry, o dračích jezdcích, což podněcovalo její neukojitelnou touhu být blízko těmto majestátním tvorům. Vzedmula se v ní touha stát se jezdcem na drakovi. Ačkoliv rodiče zůstávali v blažené nevědomosti, Avalon se během svého dospívání tajně připojila k tréninkům s dalšími mladými z města, kteří snili stejně jako ona, že se stanou jezdci nebo že nastoupí do kvadrantu pěchoty. Stala se z toho vášeň, její předpoklady pro boj a vytrvalost, se kterou trénovala byly nepopiratelné, ale když její rodiče odhalili Avaloniny skutečné záměry, snažili se jí přesvědčit, aby zůstala na bezpečnější cestě písařky. Doma se tvářila jako poslušná holčička, avšak po večerech utíkala z domu, aby mohla tajně pokračovat v tréninku n nedalekých horách. Když proto o několik let později opouštěla svou domovinu, aby zamířila do Basgiathu, musela jim slíbit, že jejich přání, aby se stala písařkou splní – přestože předem věděla, že tento slib nikdy nedodrží. Ale nemohla, ani kvůli rodičům, uhasit své touhy a sny.

​

Prvním krokem pro splnění jejího snu bylo vystoupat po nebezpečných schodech na vrchol věže, ze které vedla úzká a vratká lávka, na jejímž konci je vchod do Citadely. Avalon si nevedla vůbec špatně, byla odhodlaná zdolat jakoukoliv překážku, aby se stala tím, o čem snila od útlého dětství – dračím jezdcem. Postupovala opatrně, dávala pozor na každičký krok po nesouměrných schodech, aby se dostala na vrchol věže. Zdali jedinkrát zaváhala, že měla možná skutečně vstoupit do kvadrantu písařů, pak je odpovědní ne. Bez zaváhání stoupala vzhůru, zavírala oči nad nešťastníky, kteří neudrželi tempo či rovnováhu a řítili se z věže střemhlav, ke dnu. Zdolání první části bylo opojným okamžikem, kdy dokázala vystoupat na vrchol věže bez sebemenší újmy. Musela nahlásit své jméno, než se vydala na lávku a na té, možná poprvé maličko zaváhala, zda bylo její rozhodnutí skutečně správné. Stačila jediná nezvratná chyba, která by jí stála život a zmařila tak její celoživotní úsilí. Ze začátku na lávce postupovala opatrně, byla vratká a kluzká, stačilo málo a letěla by dolů. Ona ale nemínila dnes zemřít, nehodlala se nechat rozhodit jinými kadety, hodlala tu lávku překonat na druhou stranu a stát se jezdcem. S každým dalším krokem si byla jistější, ostatně, nečekala nic jednoduchého předtím, než se poprvé setká s draky. Lávku překonala, ale její cesta ani zdaleka nebyla u zdárného konce, stále byla ještě na samém začátku vlastního dobrodružství. Po úvodní zkoušce byla zařazena do 4. křídla, Perutě Plamenů, první letky. A tím našla svou budoucí rodinu, po následujících několik let. Pokud přežije.

​

Nikdy si nemyslela, že by výcvik budoucích jezdců byla procházka růžovím sadem, bylo to náročné a bylo toho mnoho, co musela na svém stylu boje vylepšovat. Přesto se jí poměrně dařilo jak na žíněnce, tak ve studovnách s profesory, kteří je učili, jak být správným jezdcem. Mezi kadety panovala nevraživost, a přestože se nesnažila hledat dlouhotrvající přátelství, i takové dokázala během tréninků nalézt.

​

Jedna z nejnáročnějších a nesmrtelnějších zkoušek které musela čelit, byl Gauntlet! Tahle překážková dráha, která vedla na letové pole byla hrůzu vzbuzující po prvních několika pokusech jí zdolat. Avalon musela vynaložit své odhodlání a trpělivost, aby si našla způsob, jak se svou nepřevratnou sílou a menším vzrůstem, tuhle překážku zdolat. Zprvu se jí moc nedařilo, a to trénovala dlouhé hodiny, aby vypilovala způsob, jakým se dostat na samotný vrchol téhle dráhy bez toho, aby musela použít záchranné lano či nezničila svůj sen hned v počátku. Pár dní před zahájením zkoušky, si při druhém vstupu vyvrkla kotník a vyřadila se tak po zbytek dne z tréninku, a nejen toho jednoho dne. Přesto věděla, že se tím nesmí nechat zlomit. Nemínila se vzdát, začala si mapovat každičký úsek překážky, vymýšlela vhodnou strategii, sledovala kadety své letky a hledala řešení. Ve skutečné zkoušce, kdy se každá chyba mohla stát fatální, Ava nejenže Gauntlet zvládla, ale dokonce překonala čas většiny své letky...

​

Kotník měla stále pohmožděný, rozhodně se tím ale nemínila nechat zastavit, zvládla překážkovou dráhu, nebylo tak nic, co by jí mohlo zastavit v Prezentaci. Bylo to poprvé, kdy uvidí draky, jenž jsou ochotni se propojit s jezdci. Byla plná očekávání a vzrušení, když kráčela rozlehlou loukou, kde kolem nich s respektem stáli majestátní draci. Podle doporučení udržovala odstup tři metry od kadeta, který šel před ní a pocity, které v ní tohle všechno probouzelo, byli velmi silné. Její sen byl nadosah, teď jen stačilo, aby si jí některý drak vybral. Sotva v polovině cesty, kadeta o dvě řady před ní, sežehl ohromný rudý drak, vzbuzoval ohromný respekt a dojem, že projít kolem něj bude tím posledním, co během prezentace uděláte. e chvíli, kdy kolem draka sama procházela na krátko ztuhla, když drak zavrčel a z jeho tlamy vyšlehli plameny, smrad spáleného masa a síry naplnil vzduch stejně jako horko plamenů, jenž drak chrlil. Červený mečoocasý spálil chlapce kráčejícího přímo za ní, a když nahněvaně švihl ocasem, špička mečovitého ocasu proťala Avalon uniformu na bedrech a s ní i její kůži a maso. Se syknutím sebou trhla ale neodvážila se na draka podívat, namísto toho pokojně sklonila pohled k zemi a pomalu, i přes ostrou bolest a dlaň zabarvenou svou vlastní krví, pokračovala v cestě. Nevydala jedinou hlásku, snad jen tiché syknutí, nezaváhala v žádném dalším kroku, zkrátka šla a nemohla se zbavit pocitu, že na ní červený mečoocasý upírá svůj intenzivní pohled, dokud ceremonie neskončila.

​

Po Prezentaci přicházelo na řadu Rozřazení, konečný moment zjištění, zda je hodna draka či nikoliv. Na tenhle den čekala celé roky. Vstup na rozsáhlé letové pole, které se táhlo až k okrajům samotného kvadrantu, cítila v kostech napětí. Nebylo to stejné jako překročit lávku nebo zdolat Gauntlet, tady musela dokázat, že je hodna spojení s drakem. Přestože z hodin věděla, že si někteří draci své vybrané jezdce označují, nebrala své zranění z Prezentace jako označení. Vypadalo to, jako by jí drak trefil spíše omylem, zatímco pálil jiného kadeta na škvarek a prach. Přesto se vydala směrem, kam jí napovídalo cosi neviditelného, aby šla. Zatímco někteří jedinci už se proháněli na obloze i se svým nově spojeným drakem, ona stále nenacházela nic. Koruny stromů se zprudka zohýbali, když nedaleko ní přistál mohutný červený s mečovitým ocasem, právě ten, který jí zranil během Prezentace. Nezastavila se, něco nepopsatelného na ní volalo, aby se vydala přímo k němu, přesto nebyla jediná. O několik stop před ní, vyběhl z mezi stromů jiný kadet, který přišel za stejným drakem, který k sobě volal Avalon. Pohled kadeta byl nebezpečný, jako by byl již sám rozhodnutý, že právě tento drak bude patřit jemu, a tak rychlím výpadem svého meče zaútočil na Avalon, ta spěšně ukročila stranou a tasila do jedné ruky krátký meč, zatímco do druhé dýku. Pod drobnohledem Červeného udělala společně s protivníkem půlkruh, další jeho výpad odrazila, zatímco ho zasáhla dýkou do ramene. Kadet, jehož jméno si nepamatovala, se ale nevzdával, dýku si vytrhl z ramenní jamky a mrštil jí po Avě, kterou dýka pořezala na paži. Kadet ovšem nemínil pokračovat v souboji, jen pronesl že drak je jeho a vydal se k němu. Neochvějně, a tak sebejistě, že se neobtěžoval dodržovat pravidla a k Červenému přišel přímo z předu. Stála na místě a sledovala jak se z protivníka stává kus spáleného masa, uprostřed ohořelého kruhu trávy zatímco Červený jí sledoval svýma hněvem prosycenýma očima. Čišel z něj strach respekt, proto postupovala velmi pomalu a opatrně, odmítajíc učinit jediný krok zpět.

​

Zatajila dech. Červený byl obrovský, větší než většina draků, kteří se chtěli propojit s jezdci. Vyzařoval nebezpečím a neskonalou hrdostí, přesto jí k němu cosi přitahovalo jako magnet. Neviditelné pouto, které se mezi nimi začalo pomalu vytvářet. Tenhle drak nehodnotil ale jen odvahu a sílu, vytrvale postával opodál a přeměřoval si ji pohledem, jakoby přemýšlel, co po něm ta holka chce. Nechával jí schválně čekat a ona vytrvale čekala, až jí dovolí se k němu přiblížit. V jeho drsném pohledu byla patrná touha po výzvě, ale byla v něm i mírná zvědavost, přesto propojený s jeho náročností, když dával najevo že tohle nebude ani trochu snadné. Trvalo to příšerně dlouho, kdy drak hodnotil svůj výběr, nakonec se však přiblížil k ní a nechal jí, aby přistoupila do jeho těsné blízkosti. V hlavě se jí rozezněl zádumčivý hrubý hlas, když Červený promluvil a vyzval ji, aby vylezla na jeho hřbet. Jemně pozvedla hlavu a přikývla, bylo to jako poslední část překážkové dráhy, hbitě po jeho přední noze vyběhla vzhůru a usadila se mezi jeho křídly. Bez varování se odrazil a vznesl své mohutné tělo do vzduchu, zkoušejíc její odhodlanost udržet se ve vzduchu na jeho hřbetě. Nedával jí nic zadarmo, zprvu vystoupal poklidně do výšky, a ozkoušel si ji v několika prudkých otočkách, klesání i stoupání, až nakonec vystoupal nad mraky a střemhlav se spustil dolů.

 

Udržet se na hřbetě nebyla žádná sranda, ale držela se, došla tak daleko a její odhodlání bylo příliš silné. Navíc to byl neuvěřitelný pocit, když letěla vzduchem na drakovi, jehož velikost zastínila polovinu ostatních. Červený několik stop nad zemí udělal prudkou vývrtku a když už si snad myslela, že se v sedle neudrží, Červený zprudka přistál na letovém poli. Složil křídla a majestátně se nastavil na odiv ostatním kadetům, sledoval, jak Avalon sklouzla po jeho přední noze jako po prudké klouzačce a zamířila k zápisu. "Avalon Murray a Thyrsysdinadan," pronesla hrdě jméno svého draka a ohlédla se přes rameno, kde drak s kývnutím hlavy vyfoukl z nozder obláčky kouře. Na malí moment se svět kolem ní utlumil a všechno v jejím životě bylo konečně na svém místě, obklopoval jí pocit neuvěřitelné síly a spojení s Thyrem, jak jej začala oslovovat, neboť jeho jméno bylo na vyslovení dosti kostrbaté. Začal se naplňovat její osud. Krátce po propojení s Thyrem, se jeden z nepropojených kadetů pokusil jí zabít v zoufalé snaze získat jejího draka. Bylo zřejmé, že její pouto s drakem je teprve na samém počátku, přesto již bylo dostatečně silné, aby jí Thyr v hlavě burcoval, ať toho patolízala zbaví dřív, než se jí pokusí znovu zabít. Avalon však byla připravená, nepodlehla překvapení a s neuvěřitelnou rychlostí se dokázala bránit natolik, že protivníka zneškodnila dříve, než došlo k nějaké větší újmě na jejím těle. Výcvik neustále pokračoval, pouto mezi ní a Thyrem se posilovalo s každým stávajícím dnem, a její schopnost boje a síla se zvyšovala.

 

Tvrdě na sobě pracovala a zdokonalovala se v bojích z blízka, ale i s lukem a často trénovala s Thyrem ve vzduchu, aby si byla jistější. Červený, ačkoliv byl občas jako osina v zadnici, věčně nabručený a impulsivní jako ženská při svých dnech, začínal postupně v postoji vůči svému jezdci pookřávat. Měsíc po propojení se u ní projevil signet – procházení zdmi, kdy se mínila opřít o zeď a místo toho jí málem propadla. Čímž začal trénink signetu s profesorem, aby vylepšila i tyto schopnosti. Zúčastnila se bitvy letek, po boku svého velitele letky, Thaddeuse, a dalšími členy své letky. Její schopnosti pracovat v týmu jako letka podporovali její vlastní schopnosti a práci s Thyrem, který ne vždy byl přívětivým společníkem. Každá výzva, každá zkouška ji posouvala dál, stejně jako tréninky, a souboje na žíněnkách, její pouto s Thyrem se stále více prohlubovalo, až nakonec nebylo pochyb o tom, že jsou neoddělitelnou jednotkou.