Balthazar pochází z města Shire v provincii Deaconshire, malebného místa s úzkými uličkami a upravenými domky, kde se lidé shromažďovali na náměstí. Uprostřed tohoto náměstí stála monumentální socha draka, vytesaná z tmavého kamene a zdobená drobnými detaily, které jí přidávaly na životnosti a jejíž oči jako by sledovaly každého kolemjdoucího. Už jako malý chlapec trávil Balthazar hodiny obdivováním této sochy, fascinován její majestátností. Často snil o tom, že jednoho dne usedne na hřbetě draka, s větrem ve vlasech, jako hrdinný jezdec, jenž chrání své město před zlem a nebezpečím. Hrával si na jezdce s ostatními dětmi, běhal kolem sochy a předstíral, jak společně s drakem vzlétají do oblak, aby bránili slabé a bezbranné.

 

Tyto sny ho formovaly a zasely v něm touhu po slávě a síle, která ho provázela po celý život. Každý den, když se probouzel, cítil palčivou touhu dostát svým dětským snům, a přesto, že se občas cítil bezradně v chudobě své rodiny, jeho vnitřní oheň ho vedl vpřed. Jeho představivost neznala mezí a plánoval, jak se jednou připojí ke kvadrantu jezdců na Basgiathu. Později se však musel vyrovnat s realitou, která byla daleko od jeho romantických představ, ale hluboko v jeho srdci zůstávala jiskra touhy, která ho nikdy neopustila.

 

Jeho rodina byla velmi chudá, a tak byl Balthazarova cesta k dosažení snů lemována překážkami a těžkostmi. Žili v malém domku na okraji města, který byl spíše chatrčí než skutečným domovem. Stěny byly tenké a procházel jimi chlad, zatímco strop byl rozpadlý a neustále hrozil, že se zhroutí. Časté deště a zimní mrazy pronikaly dovnitř a ani teplé oblečení nebylo dostatečně silné, aby je ochránilo před nepohodlím. Rodiče se snažili uživit, jak nejlépe mohli, ale jejich práce v zemědělství a drobném obchodě sotva pokrývala náklady na jídlo. Mnohdy neměli ani na dostatek chleba, a tak se Balthazar musel učit, jak přežít s minimem, čímž se jeho dětství stalo obdobím velkých strastí. Časté nemoci, které na něj doléhaly, ho oslabovaly, a ještě více ztěžovaly už tak těžký život. Zimnice, kašel a další neduhy mu znemožňovaly hrát si s ostatními dětmi, a tak se často cítil osamělý a bezmocný. Nikdy neměli dost prostředků ani na základní potřeby, natož aby Balthazar mohl získat patřičné vzdělání. Zatímco ostatní děti objevovaly svět skrze knihy a příběhy, on musel sledovat, jak mu tyto příležitosti utíkají mezi prsty. Škola pro něj zůstala nedostupná, a tak se musel spoléhat na to, co odkoukal od ostatních, nebo co se naučil díky vlastním zážitkům. Snažil se vyhledávat znalosti na tržištích, kde občas slyšel vyprávění starších a zkušenějších. Každé slovo bylo pro něj jako poklad, ale vzdělání v pravém slova smyslu mu unikalo. Tato nevzdělanost ho částečně odcizila ostatním, kteří se smáli a hráli na svých školních dvorech. Balthazar se cítil jako outsider, pro něhož byly sny o slávě a odvážných skutcích jen vzdálené iluze. Když přišel čas, aby se pokusil připojit ke kvadrantu jezdců, cítil, jak se mu srdce svírá. Byl na to příliš slabý a nezkušený, s tělem, které nebylo zoceleno tvrdým tréninkem, a s myslí, jež byla zahalena nejistotou. Jeho sny o létání na drakovi se tak rychle rozplynuly, jako pára nad hrncem, a on se musel smířit s realitou, která byla daleko od jeho dětských ideálů.

 

Touha po síle a slávě, kterou choval od dětství, ho však nikdy nepřestala pálit. I když se mu nedařilo dostat se k jezdcům, jeho duše byla naplněna touhou dokázat, že může být víc než jen obyčejný chlapec z chudé rodiny. V těchto momentech se cítil jako pravý hrdina, alespoň na chvíli, a utvářel si v srdci obraz toho, kým by mohl být. Když se díval na draky, které se občas vznášely nad jeho městem, věděl, že jeho osud se teprve začíná psát, a byl odhodlán najít způsob, jak překonat všechny překážky, které mu stály v cestě.

 

Balthazarův otec byl těžce nemocný a zemřel, když byl Balthazar ještě malý. Otec byl pro něj vždy autoritou, která mu vštěpovala tvrdou práci, ale také od něj nikdy nepoznal lásku nebo pochvalu. Jeho smrt v mladém věku Balthazara zasáhla a stala se pro něj prvním krokem k tomu, aby se začal bát smrti, ale zároveň jí byl fascinován. Jeho matka se Balthazara vždy bála pro jeho podivné chování, a tak se mezi nimi nikdy nevyvinul pevný vztah. Po smrti otce se stáhla do sebe, a Balthazar byl víceméně ponechán svému vlastnímu světu. Nejhlubší ránu však Balthazarovi později zasadila smrt jeho jediné přítelkyně. Byla to žena, která v jeho životě přinesla trochu světla, když se Balthazar cítil opuštěný a ztracený. Měla své vlastní vnitřní démony, které s Balthazarem sdílela, a možná právě proto se jejich osudy propletly. Balthazar v ní viděl někoho, kdo mu rozumí, kdo s ním sdílí jeho temné myšlenky o životě a smrti. Ale tato blízkost byla zároveň zničující. Když se její vlastní bolest a zoufalství staly nesnesitelnými, rozhodla se ukončit svůj život. Její smrt Balthazara zlomila. Ztráta milované osoby, která byla jeho jediným spojením se světem, ho přivedla na pokraj šílenství. Často si vyčítal, že si nevšiml jejích vnitřních bojů, že ji nedokázal zachránit. Jeho mysl se po její smrti ještě více zatemnila. Balthazar začal být posedlý myšlenkou na smrt jako něco nevyhnutelného, ale také jako na něco, co musí pochopit, kontrolovat a snad i překonat. Její smrt v něm zanechala hluboké jizvy, které jen posílily jeho spojení se smrtí a temnotou, v níž se stále hlouběji ztrácel. Ztráta přítelkyně ho postupně odvedla od ostatních lidí a uzavřela ho do světa mrtvých, kde našel zvláštní druh klidu. Místo toho, aby se pokusil vrátit mezi živé, rozhodl se ponořit do ticha, které po sobě mrtví zanechávají.

 

Balthazarova cesta byla klikatá a plná překážek, jež zpevnily jeho odhodlání a touhu po drakovi. Po letech těžké práce a neúspěšných pokusech o uplatnění, kdy se snažil najít smysl života a vytrhnout se z chudoby, se mu nakonec naskytla příležitost pracovat v Basgiathu jako čeledín a pohřebář. Tato pozice mu otevřela dveře do světa, který byl pro něj dříve nedosažitelný, ačkoli to znamenalo zabývat se mrtvými a stínem smrti. Práce v Basgiathu byla náročná a vyžadovala od Balthazara silnou vůli a schopnost čelit hrůzám, které mu denně přicházely do cesty. Jeho úkoly zahrnovaly přípravu těl na spálení, kdy se každý den setkával s mrtvými, jejichž příběhy skončily a které se staly jen prachem a vzpomínkami. Měl za úkol zajistit dřevo pro hranice, pečlivě vybírat klády a připravovat je na poslední rozloučení. Práce nebyla jen fyzicky náročná, byla to i psychická zátěž, která ho postupně poznamenala. Jeho ruce se pravidelně pokrývaly krví a zbytky těl, které musel pečlivě a důstojně uklidit. Čištění krve ze žíněnek a uklízení popelu po mrtvých se stalo jeho každodenním chlebem, a přestože se cítil jako postava z temného příběhu, odhodlání v jeho srdci se ani pomalu neztrácelo. Byla to špinavá, těžká a osamělá práce, která mu dala dostatek prostoru, aby se jeho duše ponořila do temnějších hlubin. Dny se mu splývaly, a tak si Balthazar často představoval, jaké by to bylo, kdyby jeho život vypadal jinak, kdyby se stal jezdcem, o kterém snil jako dítě. V těchto temných chvílích se v něm rodila silná touha po moci, a s každým spáleným tělem, které se ocitlo v jeho péči, se mu v hlavě rodily stále divočejší myšlenky.

 

Balthazar bydlí v malé komůrce pod zvonicí, tmavé a stísněné místnosti, která je tak vzdálená pohodlí, jako je jeho život vzdálený životu jezdce. Tato komůrka se stala jeho útočištěm i žalářem zároveň. Stěny jsou pokryté plísní a vzduch je těžký, jako by se dusil temnými myšlenkami a vzpomínkami. V noci, když celý Basgiath spí, se ozývají zvony, které mu připomínají, že život kolem něj pokračuje, zatímco on zůstává uvězněn ve svých vlastních touhách a snech. Cítí se jako duch, jehož duše bloudí mezi živými a mrtvými, ztracený v labyrintu svých vlastních ambicí a touhy po drakovi. Každý den, kdy se probudí v této temné místnosti, je pro něj novou výzvou, výzvou překonat svou minulost a postavit se osudu, jež na něj dolehl.