Když byla malá, vyrůstala se svou starší sestrou. Její sestra byla od ní asi o 7 let a jejich rodiče si více vážili její starší sestry Alice. Byla pro ne vždy chytřejší, silnější, rozumnější a statečnější. Ona vždy byla ta horší. Vždy se snažila dokázat opak. Vždy se snažila se rodičům a všem kolem ní zavděčit. Být dost pro ně i pro všechny ostatní. Když dospívala, bylo to ještě horší. Vždy se snažila všechno vyřešit sama a když se jí to všechno pokazilo, její sestra byla ta, co to vše zachránila. Její kamarádi využívali toho, že se chtěla každému zavděčit, dokonce i jim. Nakonec si sama uvědomila, že to nebylo kamarádi, které v životě chce mít. Postupně jak začínala dospívat si začala uvědomovat, že zavděčit se každému vlastně ani nemusí. Stačí jen aby se zavděčila sama sobě. I přes to, že si to sama uvědomovala to podvědomě stále dělá. Stále se snaží někomu zavděčit ale už se nenechá využívat. Když rodičům sdělila, že se chce dostat do kvadrantu jezdců, nebyli z toho nadšení. Věří tomu, že to nezvládne. Že zemře a nebo že uteče s pláčem. Že jakmile bude blízko, začne se bát a vzdá to, jako vždycky vzdává všechno. Vždycky jí bylo říkáno, že není dost. Dost silná, dost statečná ani dost dobrá. Chce dokázat, že to není pravda a chce, aby poznali že je to právě naopak. Bude spokojená s tím, že její rodiče si uvědomí, jak ji kazili celý její život tím, že ji neustále shazovali a ponižovali. Teď chce ponížit ona je a její sestru. 

-