Darian se narodil jako třetí dítě. Třetí dítě po dvou dcerách (Melice a Parise). Jeho otec Mostafa Maidgate, který již byl jedním z velmi významných jezdců armády viděl v synovi velkou naději, že půjde v jeho stopách narozdíl od dcer, které se zdáli být křehké jako jejich matka Parvin. Ale protože Mostafa neměl čas dávat pozor na malé děcko a něčemu ho učit se svým postavením a významností, chopil se toho až v jeho pubertě, kdy po Darianově sesterské péči to bylo první tři roky peklo. Mostafa věděl, že totiž na syna nemůže být měkkota, pokud to jeho syn má dotáhnout skrz kvadrant jezdců až na nějakého užitečného jezdce Navarrskému království. Touha v Mostafovi po silném synovi, ale i po tom, aby jméno Maidgate bylo více proslýchané z něho utvořila pro Dariana nesnesitelného otce, s kterým si nikdy nedokázal utvořit i sebemenší pouto a kdykoliv otec neměl čas, trávit svoje volné chvilky se svou matkou a Melikou (nejstarší dcerou, která se vydala ve stopách své matky a šla do písařského kvadrantu) a odtamtud si ponechal své básničkování a skicování až do nynějška. Ovšem, abychom nepřeskakovali všechny události a vysvětlení. Parisa, když dospěla do věku výběru kvadrantu, zvolila si léčitele. Možná protože i když Parisa nebyla nejstarší, dohlížela na všechny tři další sourozence a dost často jim ošetřovala něco, co si vzájemně provedli, či nějakou potyčkou. Byla moudrá, jako ostatně zatím většina dětí, co se nějak projevila, ale k léčitelství jí to prostě táhlo více.

Netrvalo dlouho a Darianovi skončili i jeho klukoviny a blížil se mu výběr kvadrantu. Mostafa trval na tom, že půjde do kvadrantu jezdců a odůvodňoval to slovy, že se někdo musí postarat o bezpečí Parvin, Meliky, Parisy a nejmladší Shivy. Věděl, že tyhle slova se totiž do Darianova nitra zaryjí dost hluboko a vezme si je za svůj osobní úkol. A tak se stalo, že se v den výběru kvadrantu ocitl Darian před lávkou s věcmi co jen nutně potřeboval a tíhou bezpečí jeho matky a sester na ramenou. Vlastně jediné, co si z lávky pamatoval byl křik lidí, co podali, občasné slova někoho, kdo se někde daleko od něho zachytil a prosby o pomoc či modlitby. Sám děkoval Malekovi, protože si byl jistý, že možná skoro dvakrát přepadl a něco jen tak tak ho zachránilo, aby nesklouzl a nerozplácl se mezi ty ostatní blázny, co si vybrali tenhle kvadrant. Ale nemohl jim to vyčítat, protože on byl také jedním z těch bláznů. Na druhé straně se spřátelil s pár lidmi, ale to ještě netušil, jak špatný nápad byl si je tak rychle oblíbit. Třeba jedním z nich byl Soren. Vtipálek. Kopa šprýmů a zlehčování. Vlastně mu v čem si v tu chvíli Darian rozuměl. Tomu, že skrývá strach. Hodiny, tréninky, prezentace před draky. Byla to jedna noční můra za druhou, ale Sorenovi slova a vzájemné vtipkování to nějak vše zlehčovali a i když to bylo příšerné a Darian to někde v hloubi duše věděl a cítil, jak moc velká noční můra to je, dalo se to takhle zvládnout a nezhroutit se. Ale pak to přislo. Rozřazení. Darian neví ani do dnes podle čeho si ho Bray vybral s tím, kolik chyb mu očividně na něm vadí a nad čím mnohdy dokáže bručet a vlastně někdy i přemýšlí o tom, proč se Bray propojoval, když někdy má poznámky o tom, jak lidé jsou moc citlivý na války a že by to šlo snáze bez nich, kdyby to šlo. Každopádně tehdy si se Sorenem mysleli, že mají vyhráno. Byli přeci už propojení, měli draky, tak už to půjde snadno. Ale když se jedno ráno hlásila Sorenova smrt a s jeho drakem se propojil někdo jiný, uvědomil si Darian jak se šeredně s jeho mrtvým kamarádem pletli.

Nejhorší nebyl gauntlet, prezentace mezi draky, i když ten křik a všechno nikdy Darian z hlavy nevyhnal, ale to, že jiný jezdci vám jsou schopní také jít po krku a hlavně ti, co vám závidí, že si vás drak vybral, zatímco je ne. A nejen to, ale že tady v kvadrantu nejsou všichni jeden tým a nemůže jen tak někomu věřit, aby mu třeba v příští chvíli nechtěl bodnout kudlu do zad. Tohle uvědomění s Darianem na nějakou dobu zatřáslo, krom výzev na žíněnkách, kdy ne vždy bylo posvícení. Uvědomění, že nemůže věřit. Nějak rok přečkal a i když Sorenova ztráta ho neskutečně zasáhla, našel si další lidi, s kterými se bavil a vycházel. A už jen skutečně pár těch, ke kterým si vybudoval zas hlubší pouto, jako měl k Sorenovi. Když prvák úspěšně skončil a Darian sám netušil jak přesně. Měl pocit, že někdy ho udržoval i na živu jeho vlastní drak, který furt měl s jeho emocemi problém a nelíbili se mu. Ale právě ten zbytek prváku si s Brayem vytvořili pevnější přátelské propojení, i když Darian ví, že Bray by nikdy nepřiznal, že Dariana si brání a věří, že někde uvnitř toho draka se skrývá, že mu záleží na jeho člověku. Po prváku se taky Darian dozvěděl ne zrovna příjemnou věc a to, že jeho otec při obraně zemřel, ale díky tomu byla obrana úspěšná a tak na jeho ramena a motivaci ještě více dosedlo, že to dělá pro svou matku a jeho tři sestry, s doufáním, že svou nejmladší energetickou sestru neuvidí až bude ve třeťáku ve stejném kvadrantu.