O Easari patrně nebyl přílišný zájem. Na kost vyhublé, nemocné nedochůdče, s popáleninami táhnoucími se od zad až po pravou paži. O takové dítko by nestál nikdo rozumný. K tomuto názoru došel zástup chův, a později i ona sama. Nedá se rozporovat, že ať už její rodiče potkalo cokoliv, zbavit se svého potomka bylo pravděpodobně jejich nerozumnější rozhodnutí. Třebaže bývaly doby, kdy bezmezně věřila, že její matka a otec zemřeli hrdinnou smrtí při napadení nedalekého Chakiru, nikdo zatím nebyl s to potvrdit její skutečný původ. Ani to, jak se na práh Kilmarkského sirotčince dostala. Dalšího roku byl totiž ústav zahlcen příchodem dětí různého věku. Pro nechtěné potomky zemřelých obyvatel se ustálil výraz „Chakirští sirotci“. Dcery a syny vyšší společenské vrstvy rozebrali majetní šlechticové, kteří z nich v Samaře vychovali prvotřídní studenty Basghiatské akademie. Pro Navarru byla každá bitva a stovky zmařených životů obrovskou tragédií, pro sirotčinec desítky hladových krků navíc. Easari za svůj život vděčí laskavosti dvou mladých chův. Bez nich by byla zcela jistě vydána svému neblahému osudu.

Kilmark, malá vesnička, vzdálená zhruba půl dne chůze od Chakiru, se nachází u úpatí Esbenských hor. Kromě impozantní věže s nádhernou zvonicí, se nevyznačuje ničím zajímavým. Sčítá kolem pět seti obyvatel, z nichž velkou část tvoří osiřelí spratci a jejich podráždění vychovatelé. Ač se nabízí možnost vychovat z dítek úctyhodné jezdce, písaře či léčitele, ve skutečnosti končí většina dětí po opuštění sirotčince mezi pěchotou – jako potrava. Místní podmínky neumožňují, aby někdo vybočoval z řady. Ambice se v Kilmarkském ústavu nepěstují.

Easari se velice rychle naučila držet jazyk za zuby a ustupovat silnějším. Majorita vychovatelů nechodila pro rány řemenem daleko, přesto část starších dětí apelovala na dráhu malých zlodějíčku. Skupina dětí, která se považovala elitu zemřelých Chakiřanů, dělala vrásky i těm nejzkušenějším vychovatelům. Ostatní se jim klidili z cesty. Vystupovat proti vzniklému gangu znamenalo smrt. Pokud k takovému úmrtí na půdě Kilmarkského ústavu došlo, administrativně se zhodnotilo jako pouhá nehoda. Nebyl nikdo, komu by děti chyběly. Velice rychle se sžila s krédem - ať je smrt jakákoliv – hrdinná, zbabělá – vždy má stejný konec. Byť byl život v sirotčinci náročný, dokud si člověk hleděl svého, dalo se s klidem přežít až do Dne branné povinnosti.

Plán nevystrkovat nos, se zřejmě netýkal Moon Fierce. Jedenáctileté dívky s uhlově černými vlasy, pronikavým pohledem a různobarevnými duhovkami. Na první pohled dcera jezdců – padlých jezdců. Jediným svalem na tváři na sobě nedala znát stesk po mrtvých rodičích. Od momentu, kdy překročila práh sirotčince, na sebe strhla nebývalou pozornost. Jediná svého druhu. Děti jezdců obvykle končily na daleko přívětivějších místech. Po boku osvojených sirotků. Těch, z nichž by něco mohlo být.

Netrvalo dlouho a skupina drzých osiřelců, trýznící místní obyvatele, našla v Moon terč. Bylo to poprvé, kdy Easari projevila jakoukoliv starost o někoho jiného než o sebe. Když zaslechla, jak se domlouvají na tom, že ji při vycházce shodí z útesu, běžela dívku varovat. K vlastnímu překvapení záhy zjistila, že ta byla na tento scénář připravená. Než se o něco skupina pokusila, podařilo se jí, téměř bez vynaloženého úsilí, zbít chlapce stojícího v čele malých zlodějíčků. Téměř o dvě hlavy vyšší, o tři roky starší, Chakirský sirotek, Haden Minarotti, byl vystaven své historicky první potupě.

Od té doby zavládl v Kilmarkském ústavu křehký mír. Zatímco ostatní děti se Moon stranily, Easari našla v dívce velmi dobrou přítelkyni. Netrvalo to dlouho a staly se z nich nerozlučné společnice – ve škole, v sirotčinci. S příchodem Moon přišla i naděje, že se Easari bude moci chopit svého osudu a vyhrát nad ním. Podobné smýšlení se v bohem zapomenuté vesničce jakživ nepěstovalo. Nikdo nebyl výjimečný, ani zajímavý. Většina dětí po vstoupení na akademii zemřela. Našli se tací, kteří se pokusili vydat alternativní drahou. Mezi nimi několik jezdců, z nichž jen zlomek zvládl přejít lávku. Většina směřovala do kvadrantu pěchoty. Všichni, kteří se pak ocitli na bitevním poli, přišli buď o život, anebo je zmrzačili.

Nebýt Moon, Easari by nikdy nepřemýšlela nad jiným kvadrantem. Až její nová společnice v ní probudila touhu po změně, touhu po vědění. Zatímco Moon trénovala – ve velice primitivních podmínkách – do kvadrantu jezdců, Easari se rozhodla stát léčitelkou. Nebyla dostatečně odvážná, aby přešla lávku, natož, aby se propojila s drakem. Ne, ji lákalo pomáhat lidem. Stalo se to jejím posláním. Kamarádky se učily z omezených zdrojů. Často navštěvovaly školní knihovnu, která velikostně předčila knihovnu v sirotčinci. V nehostinných podmínkách odříznuté vesnice bylo obtížné nepropadnou stádovému efektu.

Když bylo dívkám patnáct let, Moon si ve vesnici našla prvního přítele, Imana, statného mladíka s pískově žlutými vlasy a milou tváří. Bylo těžké jej nenávidět. Easari vůči ní zprvu cítila neskutečnou žárlivost, kterou připisovala Imanově atraktivnímu vzhledu. Bláhová dívka však brzy zjistila, že její nevraživost je směřována opačným směrem. Pochopila, že ve skutečnosti se zamilovala do své dobré přítelkyně.

S každým dalším dnem jejich čerstvého vztahu pro ni bylo více a více náročné v dívčině přítomnosti fungovat. Moon ji měla přečtenou – odjakživa. Ihned věděla, že se něco děje. Ačkoliv se jí to Easari zdráhala říci, protože se za svoje city ke stejnému pohlaví styděla, nakonec po několikaminutovém naléhání vyjevila pravdu. Ponížená, zklamaná a rozzuřená. Tak se v bezprostředních několika momentech cítila, dokud se nestalo něco, s čím ve svých nejdivočejších snech nepočítala. Černovláska ji políbila.

Z Easari a Moon se staly skutečné partnerky. Začátky byly náročné. Našli se tací, kteří jimi opovrhovali. Ony však tento tlak ustály a vydržely spolu až do předvečera Dne branné povinnosti. Zatímco jedna z dívek se připravovala vstoupit do kvadrantu léčitelů – s úspěšně složenými zkouškami, druhá počítala poslední hodiny do přechodu lávky. Téhož večera mezi ženami došlo k hádce. Easari se na poslední chvíli rozhodla změnit svoji volbu. Někteří by tuto změnu mohli označit za šílenství. Nechtěla svoji přítelkyni nechat na pospas drakům a nebezpečí, které by ji čekalo mezi ostatními kadety. Třebaže nikdy netíhla k adrenalinu, vidina možnosti ochránit svoji přítelkyni – mít ji pod dohledem… Během tréninku se k dívce často připojovala, dělala jí cvičného parťáka. Dalo by se říci, že se naučila nutný základ pro vstup k jezdcům. Moon byla prvním člověkem, kterého kdy milovala, a proto byla skálopevně rozhodnutá ji ochránit. Moon se však její rozhodnutí znelíbilo. Nechtěla, aby sama sebe uvrhla do riskantní pozice. Pokud byl kvadrant jezdců smrtelný pro Moon, jak dlouho by v něm vydržela Easari?

Dívky se téhož večera odloučily. Měla to být pauza. Nebýt lávky, která je rozdělila. Když se obě zapsaly na Basgiathskou válečnou akademii a vystoupaly na samý vrcholek věže, rozdělila je jiná dívka. Kadetka předběhla Easari a rozhodla se zbavit své konkurence. Easari i Moon shodila. Zatímco Moon se lávky nestihla chytit, Easari se povedlo opět vyšplhat nahoru a v naprostém šoku lávku dokončit. Adrenalin ji donutil doběhnout dívku a zabít ji. Všechno se to seběhlo tak rychle, že sama nemohla uvěřit, k čemu doopravdy došlo.

Začátek školního roku pro ni byl velice náročný. Přišla o nejdůležitější ženu svého života. Vztek a zármutek ji donutil usilovně trénovat. Povedlo se jí zdolat výzvy, gauntlet a dokonce i prezentaci. To vše, jen aby si ji na rozřazení žádný drak nevybral. Možná se jí tím osud něco snaží naznačit. Easari znovu nastupuje do prváku. Ta dívka, kterou byla, než se její nohy prve dotkly půdy Basgiathu, je mrtvá. Tohle je chladná a odtažitá žena, která už v životě nemá nic, co by mohla ztratit.