Edric Thayer

edric thayer

14.1. 577, Shire, Deaconshire, Navarra

Výkonný důstojník 3. křídla

HRÁČ: Elysia || FC: Henry Cavill

SIGNET

Animakineze

faber est suae quisque fortunae.

Edric je někým, kdo má spoustu tváří a jen stěží lze určit, která z nich je skutečným odrazem jeho charakteru. Nepotřebuje dávat najevo, co se mu honí hlavou a co skutečně cítí. Svým způsobem je to jeho obranný mechanismus, z části je to hluboce zakořeněný zvyk, a ten je, jak je známo, jako železná košile. Zpravidla si druhé k tělu moc nepouští, a kupodivu ani ty, kteří by mu mohli být nějakým způsobem bližší. Nemá ve zvyku se svěřovat se svými osobními problémy, nebo s čímkoliv jiným. Takže pozornost v tomhle směru raději přesouvá na někoho jiného, aby sám sebe ušetřil nežádoucí pozornosti a zájmu. Stejně tak je jen hrstka těch, kteří by mohli očekávat nějakou starostlivost, nebo snad citlivost z jeho strany, byť není zase tak chladným a mrazivým čumákem. Jen je rád, když si každý hledí svého, stejně jako on a nikoho tím zbytečně neotravuje a neobtěžuje. Se svými problémy si uměl vždycky poradit sám. Je hodně trpělivý, rozvážný, ale také vytrvalý a má obrovskou vůli. Není snad nic, co by ho mělo vykolejit ze zajetých kolejí. A kdyby přeci jenom, stejně by to na sobě nedal znát, minimálně na bezbarvém výrazu své tváře. Platí tedy spíše za toho uzavřeného vlka samoráře.

Těžce se mu dávají najevo city nebo snad emoce, až se může zdát, že je vevnitř jako pustá krajina. Opak je však pravdou. Tvrdé tréninky a výzvy na akademii ho naučily, ale také zatvrdily a zocelily. O každém svém činu, ať už se zdá spontánní nebo ne, hodně dopředu doopravdy přemýšlí. Nikdy nejedná bez rozmyslu. Má rád, když jdou věci přesně tak jak si je předem promyslel a stanovil. Klade vysoké nároky jak na sebe, tak i na druhé, což je dost jasně viditelné na jeho postu výkonného důstojníka. Nespokojí se jen tak s něčím. Získat si jeho opravdovou pozornost, nebo snad přátelství je běh na dlouhou trať. V tomhle směru je skutečně vybíravý. Dá se říct, že je tím, kterému se opravdu nedá zavděčit. Ve skutečnosti to je ale jen o tom, že ten, kdo si k němu chce najít opravdovou cestu, musí vynaložit opravdu hodně úsilí a mít obrovskou dávku trpělivosti. Nedává nic zadarmo a přirozeně neočekává, že druzí by to měli jinak. Pokud se to však podaří, bude loajálním přítelem v opačném případě umí být i nebezpečným nepřítelem.

Co se týče jeho postavení, jako výkonný důstojník je nekompromisní. To, že neměl pořádnou rodinu a pevné zázemí, jde stranou. Moc dobře ví, co je to zodpovědnost, a třebaže se rád v minulosti vyhýbal problémům a konfliktům, nyní je to jinak. Dokáže se všemu postavit hrdě čelem a leckteré věci ustát. Koneckonců spojení s drakem mu dodalo odvahy a na průbojnosti, i když to mnohdy bolelo, neboť soužití s Balthairem a studium nebylo procházkou růžovým sadem.

Edric není ten typ, co by se svěřoval se svou minulostí. Není to tím, že by chtěl něco skrývat, ale naopak má sám pocit, že je to jen nedůležitá etapa jeho života. Vyrůstal v chudobě a nuzných podmínkách, v rodině, kde neprožil takřka nic pěkného. Na druhou stranu, jak by to s úšklebkem sám zhodnotil – měl alespoň už od začátku průpravu do budoucího života. Od začátku nedostal nic zadarmo a mezi ostatními se musel prát i o kus žvance. Nic dobého ho nečekalo. Sám to ani neočekával, a tak bylo téměř samozřejmostí, že jakmile povyrostl, přidal se k pouličním šarvátkám, příležitostně i k malým krádežím, aby měl co do hladového žaludku. Nezáleželo mu na ničem, neboť věděl, že nemá co ztratit. Jeho matka byla společnice, která si vydělávala svým vlastním tělem a o něj se zase tak moc nestarala. O svém otci, který byl pravděpodobně jen jedním mnoha jejích zákazníků, nevěděl už vůbec nic. Tím pádem byl odsouzen k tomu, že se z většiny musel o sebe postarat sám.

Když mu bylo dvacet let, rozhodl se, že by přece jenom mohl udělat něco, co by mu mohlo změnit dosavadní život na ulici. Přihlásit se na válečnou akademii a podrobit se smrtelně nebezpečné zkoušce, při které vyhaslo tolik mladých a možná i nadějných životů. On jako jeden z mála neměl co ztratit. Neměl fungující rodinu, patřičné zázemí, nikoho, na kom by mu záleželo, natož někoho, komu by záleželo na něm. Bylo mu jasné, že pravděpodobně nebude jeden z nejlepších, protože on sám neměl takové možnosti trénovat a nabírat zkušenosti. Byl ničím v porovnání s ostatními, kteří měli jasný cíl a uzpůsobili tomu své životy. Edric měl tělo vytrénované těžkou pracovní dřinou, když se mu podařilo čas od času někde vypomoct. Nedostalo se mu ani pořádného vzdělání. Neuměl číst ani psát. Přesto se ale rozhodl, že tuto životní výzvu přijme. Ostatně, jaký jiný smysl mělo jeho bytí na tomto světě, kde nic neměl a nic ho nečekalo? Nebyla v tom žádná melancholie ani žádná lítost nad smutným osudem. Zkrátka to tak bylo.

I když nebyl vždy vzorným ctnostným člověkem s morálním kodexem, nehodlal se pouštět do křiváren a napadat své konkurenty. Ne, že by neměl dostatek troufalosti a kuráže, ale soustředil se pouze sám na sebe, a z počátku i na svůj vlastní strach, jímž byl v prvopočátku zachvácen. V tom okamžiku si uvědomil, že něco jiného je poslouchat příběhy o statečných kadetech, kteří úspěšně zdolali první nebezpečnou zkoušku, a na druhé straně být jejím přímým účastníkem a čelit tomu tváří v tvář. Pochopitelně se mu vše podařilo, byť nutno podotknout, že měl opravdu namále, a kdyby neměl tuhý kořínek a pud sebezáchovy, zřejmě by nepřežil. Když měl zkoušku za sebou a zvládl i propojení se svým drakem, začalo na něj doléhat uvědomění si, do čeho se to uvrtal. Jasně, zkoušku měl úspěšně za sebou, ale to byl teprve začátek. Další cesta ve studiu byla teprve před ním, a to znamenalo jediné – bojovat každý den o přežití.

První rok na válečné akademii byl pro něj osobně tím nejtěžším obdobím, které tehdy do té doby zažil. Sice se nenarodil do zlaté kolébky a neměl úžasné dětství, nicméně to bylo nic oproti tomu, co zažíval tady. Nebylo to jenom zkoušení ze strany jeho draka, jenž si ho sice vybral, ale nehodlal mu nic usnadnit a podroboval ho svým zkouškám. Musel si přiznat, že pokud chtěl zůstat na živu, musí jít do sebe a pracovat mnohem tvrději než ostatní. Naučil se číst a psát, aby se necítil až příliš hloupě, přičemž na sobě začalo tvrdě makat. Čas trávil studiem a převážně tréninky. Kdy si dával pořádně do těla. Přes veškerou svou snahu mu však teorie na hodinách moc nešla. Víceméně se všechno drtil nazpaměť, avšak bylo znát, že jeho talent tkví spíše v bojových schopnostech a dovednostech.

Nutno podotknout, že za své dosavadní úspěchy vděčí nejen drakovi a spojení, které mu propůjčilo mnohem větší sílu a mohl tak dostát k mnohem lepším výkonům. Je to i díky vlastní pílí a tvrdé dřině, která ho několikrát stála pot, krev a bolest. Jeho pouto s drakem je silné, přestože mezi nimi probíhají různé dohady, ale oba dva vědí, že se mohou jeden na druhého spolehnout. A i když by to Edric nepřiznal, je vděčný za všechny ty dračí lekce, ač se mu to ze začátku nelíbilo.

Trvalo mu nějakou dobu, než se tak nějak naučil fungovat v novém režimu. Možná si někdy na začátku jako čerstvý primán nebyl jistý svou volbou, obzvláště když na vlastní kůži zakusil, jak umí být život na akademii krutý, a že nemá žádnou jistotu, že se dožije druhého dne, posléze i dalšího ročníku. Měl však střechu nad hlavou a přísun teplého jídla, což dokázal ocenit možná i více než ostatní kadeti.

Nikdy neměl příliš velké ambice, spíš ho motivoval fakt, že po těch všech trénincích a výzvách se mu konečně během druhého ročníku začalo dařit. A především byl brán na zřetel právě kvůli svým dovednostem, což ho těšilo takovým způsobem, že své tréninky začal dělat ještě tvrději. Zatímco ostatní se volném čase věnovali něčemu jinému a určitě příjemnějšímu, Edric dřel, protože chtěl mnohem víc. Tento pocit byl pro něj nový, vzhledem k tomu, že dosud byl smířený s tím, že jeho život nestojí za nic.

Do posledního ročníku vstupuje s novým postem výkonného důstojníka třetího křídla poté, co prokázal své dovednosti a schopnosti v bitvě o Samarskou základnu, která se odehrála na Jaře. Veškerá dřina i utrpení s tím spojené mu přineslo své ovoce, když se mu podařilo využít i potenciál svého signetu. Zřejmě v návalu adrenalinu i silných emocí se mu podařilo ovládnout celý jeden druh, konkrétně medvědy, kteří byli nápomocní převážně pro pozemní jednotky. Stálo ho to opravdu hodně sil a energie. Dalo mu to však cenné zkušenosti a podnět k tomu, jak více pracovat se svým signetem.

Pro něj to znamená, že když přišla taková příležitost, jíž se neváhal drtivě chytit zuby, nepřestane se ve své vší houževnatosti posouvat ještě dál. A především trénovat a zlepšovat se, aby mohl stoupat po žebříčku hiearchie. To je to, co ho bez ustání žene vpřed, jelikož není nikdo a nic dalšího, co by jeho bytí dávalo větší smysl.

balthair

Zelený škorpioocasý || 3. kategorie - 16 metrů || Samec

Balthair, celým jménem Balthairenaudaragh, se může pyšnit svou velikostí a svalnatou stavbou ještěrčího těla. Momentálně mu bezmála táhne na krásných kulatých sto let. V minulosti, před svým nynějším jezdcem, svolil jen k jedinému propojení. Ten jezdec se však nedožil ani konce primy, což není nic ojedinělého. Po této nešťastné události se odmítal propojit s kýmkoliv dalším. A to ne z nějakých melancholických důvodů, nebo snad ze skutečnosti, že by mu jezdec chyběl. Bylo to z toho důvodu, že nedůvěřoval lidskému pokolení, že by se mezi nimi našel někdo další, kdo by byl něco víc než jen živý terč. Trvalo mu dlouho, než byl vůbec ochoten k dalšímu propojení, a popravdě snad ani nepočítal s tím, že by se ještě našel někdo, kdo by byl vůbec hoden jeho pozornosti a přesvědčil jej tak o svých schopnostech a o tom, že je dostatečně vytrvalý a schopný. K jeho vlastnímu překvapení (a že by to nikdy před nikým otevřeně nepřiznal) se přeci jen našel někdo vhodný. Tím jest sám Edric.

Svému jezdci však nikdy nic nedává zadarmo, a pokud je na někoho značně nepříjemný, tak na svého jezdce obzvlášť. V jejich společném spojení je to ale spíše výchovným směrem, kdy Edrica cepuje a udává mu jasný směr. Svým způsobem by se dalo říct, že je takovým strůjcem a vychovatelem, jako by si udělal z Edrica učedníka (a co si budeme, na některé věci se hodí spíše lidské ruce než ty dračí). Však on sám jako drak moc dobře ví, co v něm je a že by to mohl dotáhnout ještě dál.

Balthair nepatří zrovna k příjemně vyhlížejícím dračím jedincům. Není výjimkou, že když má svůj den, tak mu jde okolí raději z očí, poněvadž dokáže být ukázkově nepříjemně kousavý. Dle svého mínění ale není vyloženě zlý. Je zkrátka jen upřímný, třebaže je pravda krutá, a on sám nehodlá nikoho kolem sebe šetřit. Ve výsledku to však většinou myslí víceméně dobře. Jeho způsoby v jednání s druhými se mohou zdát občas až moc upřímně bolestné, ale sám si zakládá na tom, že si nebere servítky. Ačkoliv se mu jen velmi těžce cokoliv přiznává, neboť si ode všech drží odstup, je velice žárlivý. Stačí, aby se kolem jeho jezdce prošla jakákoliv žena, a už je schopný se zuřivě naježit a svého svěřence chránit. O svou kořist a jezdce se nehodlá dělit.

Pouto mezi jím a Edricem je silné. Rozhodně mnohem silnější, než co měl se svým předchozím jezdcem. Vždyť se jeho jezdec dožil posledního ročníku, a co víc, podařilo se mu z Edrica vychovat schopného výkonného důstojníka, což bere především jako svou vlastní zásluhu, kteroužto mu nezapomíná připomínat i v těch nejnevhodnějších chvílích.

Ovládání zvířat není nic jednoduchého, ve své podstatě je to druh schopnosti, jejíž rozsah se hůře definuje. Ve své podstatě by měl Edric do hloubky porozumět zvířatům, mluvit s nimi a rozumět jim, vyvolávat či trénovat je, a dalo by se říct, že i s nimi splynout natolik, jako by se stal jedním z nich. Je však zapotřebí hodně cvičení a soustředění. Jako skutečný mistr v ovládání zvířat by mohl přijít na způsob, jak dokonale ovládnout jedince, celý druh, nebo i všechna zvířata v jeho dosahu. Ti by pak bezmyšlenkovitě plnili jeho příkazy a neváhali by pro něj i zemřít.

Na úplném začátku, kdy se Edric se svou nově nabitou schopností začal sžívat, byl schopen jednoduchých povelů k primitivnějším zvířecím druhům. Postupně se učením a pod dohledem profesorky Gersonové dopracoval k hlubšímu poznání své schopnosti a umí se do nich vcítit a na určitou dobu nad nimi převzít kontrolu. Riskuje tím však, že jakmile opět nabydou plně své vědomí, mohou se obrátit proti němu samotnému. Z toho důvodu je nutné, aby svou schopnost využíval s rozmyslem.

Momentálně je schopen ovládat až čtyři jedince z druhu medvědovitých šelem, kteří jsou v takové chvíli plně pod jeho mocí i kontrolou. Celý jeden druh se mu podařilo ovládnout jen jednou, a to při bitvě, kde ho to ale stálo opravdu hodně energie a sil.

Čím více se bude zlepšovat a získávat zkušenosti, bude schopen ovládat celý jeden druh, který by mohl být plně pod jeho mocí, cíleně a možná i na delší dobu. Jen musí přijít na způsob, a dopracovat se k tomu, aby ho to neodrovnalo úplně. Nicméně v okamžiku úplného soustředění, kdy nemůže kontrolovat ještě své bezprostřední okolí, může být silně v nevýhodě – stává se totiž bezbranným vůči útokům ze stran okolí.

Dračí značka se mu táhne po vnitřní straně levého předloktí. Sám si občas ze svého draka utahuje, že je to na straně srdce, což určitě znamená, že ho má rád.
Kůži mu zdobí několik jizev, mezi nimiž se najde i pár těch hodně ošklivě viditelných.