Narozena jednoho chladného, lednového dne, Elinor je jediné dítě narozené do relativně tradiční, jezdecké linie. Její rodiče, Paloma a Emrys, zůstávají stále v aktivní službě, přesto byli vždy laskavými rodiči. O dítě se pokoušeli mnoho let a Elinor je jejich malý zázrak. To ale neznamená, že od ní od prvních krůčků neočekávali obrovské věci. Přestože zatím v každé generaci její rodiny byl alespoň jeden jezdec, jejich rodovému jménu se nedostává mnoho slávy. Nikdy neměli moc silné signety a často byli podezříváni z participace v rebeliích. Tu nikdy nikdo nedokázal, přestože pravdou je, že zas tak nevinní nikdy nebyli. Elinor o tom ale nic neví, a tak vyrůstala v domnění, že se jim jednoduše nepodařilo zatím prorazit a že ona bude hrdě ta, kdo dovede jejich jméno k slávě a uznání, které jim právem patří. Dobrovolně tvrdě trénovala, jak jen mohla a u různých strategických porad s otcem seděla ještě dřív, než dokázala pořádně mluvit. Obecně bylo její dětství poměrně zajímavé a pohodlné. Nikdy nestrádala, nenudila se, rodiče ji milovali bezpodmínečně a projevy jejich lásky v ní zažehnuli duši romantika. Počátkem své puberty začala snít o tom, jak jednou potká toho svého pravého, do kterého se zamiluje na první pohled a bude s ním navždy.

​

Bylo jí čerstvě patnáct let, když padla do oka o deset let staršímu muži, který s ní tajně započal aféru. Naprosto ji zmanipuloval, měsíce ji zneužíval, jen aby ji pak mohl rozcupovat srdce na kousíčky a po jednom z opravdu traumatizujících večerů ji zanechal na prahu otcovy kanceláře jako jasný vzkaz. Emrys byl právem nepříčetný a Elinor tu zlost vnímala jako mířenou na ni. Fyzicky se uzdravila relativně rychle, psychicky už ale nikdy nebyla stejná, jako dřív. Odmítala o tom s kýmkoliv mluvit a místo toho se ponořila do studia a fyzického tréninku. Celých pět let, až do svého nástupu do Basgiathu, nedělala nic jiného, přestože rodiče ji vzali za nespočtem profesionálů, kteří se snažili rozuzlit její psychiku a dostat se k jádru toho, co se tehdy stalo. Nikomu se to nepodařilo, Elinor většinou mlčela a odmítala spolupracovat. Nepomohlo ani to, že na základně, kde vyrůstala, nebylo mnoho lidí v její věkové kategorii, a tak už do začátku neměla moc velký výběr z kamarádů. Byla čím dál tím více izolovaná a když přišel čas na nástup do kvadrantu jezdců, jejím rodičům se překvapivě ulevilo, protože se shodli, že když bude mezi vrstevníky, třeba se všechno magicky napraví.

​

To se samozřejmě nestalo. Ano, díky tomu, že se celý život připravovala, zvládla parapet levou zadní. Gauntlet byl pro ni trochu těžší, hlavně v oblastech, kde bylo potřeba větší síly a zjistila, že se velmi rychle unaví. Nakonec ho ale samozřejmě zdolala a vítězně pak stanula vrcholku, připravená se prezentovat drakům. Lyssa k ní okamžitě začala čichat, jako kdyby si nebyla jistá, jestli je člověk, nebo kuře. Elinor ale stále držela hlavu vzhůru, dodržujíc pravidla a rady pro interakce, a tak to přežila. Lyssa si ji pak při rozřazení našla téměř okamžitě. Elinor to posadilo na zadek, vlastně sebou sekla na záda do trávy, připravená s důstojností shořet tak, jak jí to říkali doma, místo toho ji ale Lyssa opravdu dlouho očuchávala, odhazujíc pár menších draků, kteří se na Elinor chtěli podívat, svým mohutným ocasem. Aniž by na ni promluvila, foukla na Elinor obláček teplého vzduchu a ona se poprvé za opravdu dlouhou dobu rozesmála. Lyssa si spokojeně odfrkla a když konečně promluvila, informovala Elinor, že jí je vzdáleně povědomá. Chvíli jen tak seděly na poli, a zatím, co kolem občas proběhl nějaký jiný hořící primán, si povídaly o Elinořiné rodině. Lyssa ji pak vyzvala, aby nasedla a společně poprvé vzlétly vzhůru.

​

Jejich vztah se dál vyvíjel velmi dobře, Elinor ale měla obrovský problém s výzvami. Boj zblízka byl pro ni vždycky nepříjemný, ale tady to bylo opravdu utrpení. Její signet se velmi dlouho neprojevil, respektive vůbec nevěděla, že ho má, protože předpokládala, že dojde k nějakému výboji magie, který jí ukáže, co pro ni bohové nachystali. Místo toho strávila dlouhé týdny ve strachu, že žádný signet nemá a byla vděčná za to, že nemohla navázat kontakt s rodiči, protože by ani nevěděla, co jim napsat – jak podat takové zklamání a selhání. Až když si jednou všimla něčeho lehce třpytivého a zkusila za to vlákno zatáhnout, si uvědomila, že není vše ztraceno. Vlastně dostala extrémně silný signet. Najednou se nemohla dočkat, až to oznámí doma. Sice jí vadilo, že ho nesmí využívat při výzvách, její svět přestal být tak moc pochmurný. Jinak se ale snažila být dobrým, užitečným členem její letky a vesměs s ní nikdo neměl problémy – nejspíše proto, že si málokdo všimnul, že tam vůbec ne. Obrovské zklamání pro ni bylo to, že se nedostala na pozici velitelky – ani letky, ani perutě a už vůbec ne křídla. Snažila se to opodstatnit tím, že má lepší věci na práci, než vést a velet, že se musí soustředit na svůj signet.

lyssa

Hnědý kyjoocasý || 3. kategorie - 15 metrů || Samice

Lyssadhräogh je velmi starý a relativně mohutný drak. 150 let existence jí dalo mnoho zkušeností a moudrosti. Je klidné povahy, ale na své jezdce byla vždy velmi přísná a pokud je zklamaná, dá to jasně najevo. Na nic si nehraje, je velmi upřímná, v boji se ale vždy projevila jako spolehlivá posila. Když bývala mladá, užívala si velmi akrobatického bojového stylu, s věkem ale nabrala na mohutnosti, a tak se na své nepřátele nejraději snese z nebe jako neřízená střela a všechny je rozplácne svým dračím tělem nebo ocasem.

Několikrát už se zranila, její staré klouby mají problém ustát takové nárazy, a tak byla donucena tenhle typ útoku nechat jen na extra výjimečné situace. Jinak je ale zdatná v létání, stále se pohybuje s jistou ladností, na zemi ale může působit jako slon v porcelánu, zvlášť když se snaží nacpat někam, kam se se svou plnou postavou nemá šanci dostat. Elinor bude její poslední jezdec, před ní jich měla kolem dvaceti. Svou roli v bitvě proti těm, kteří představují hrozbu pro draky, bere velmi vážně. Nezáleží jí úplně na nějakém království nebo hranicích, ale nemá problém dělat to, co je potřeba. 

Umí skvěle improvizovat v boji a své mnohaleté zkušenosti aplikuje s přesností a neochvějným odhodláním. Strach je pro ni hloupá překážka. V Elinor viděla od prvního setkání něco povědomého a pak to i cítila, proto ji tak moc očichávala, než si ji vybrala. Po náhledu do hlavy své nové jezdkyně se rozhodla, ty, kteří budou Elinor ohrožovat, zadupe do země. Vzbudil se v ní pečovatelský instinkt, který v sobě potlačovala už několik desetiletí poté, co obě její dračí děti zemřely v boji u hranic spolu se svými jezdci. Na rozdíl od Elinor říká to, co si myslí a nestydí se obdařit své dračí kolegy nějakým moudrem. Zároveň je ale často považuje za úplné hlupáky, hlavně ty mladší. Váží si houževnatosti nad vysokým intelektem, ale už se stalo, že se ve svých mladých letech propojila s někým hodně hloupým, koho následně sežrala, aby si někdo nevšimnul její chyby.