Nikdy jí neuvidíte vyčnívat z davu, což je také důvod, proč si ji málokdo pamatuje. Není jí příjemné být středem pozornosti nebo v příliš velké společnosti, kde se cítí stísněně a nepohodlně. Cítí se mnohem lépe někde stranou ideálně v přírodě s nosem zabořeným do knížky či pozorováním přírody. Zbožňuje podzim, kdy svět hýří mnohými barvami a když poprchává. Ráda se prochází v dešti a stejně tak miluje východy i západy slunce. Vždy byla plašší povahy, ta opatrná dívka která se bála riskovat natož porušovat jakákoliv pravidla, mnozí jí měli za tu nudnou a nezábavnou neboť zdrženlivost převládala nad chutí zažít skutečné dobrodružství. V její hlavě převládají obavy z neznámého, než přímí strach z nových věcí a její nejistá, zdrženlivá povaha jí často obírá o skutečné zážitky. Převládá u ní zřejmá submisivita. Je nekonfliktním jedincem, nikdy nerozdmýchává hádky ani se neúčastní slovních přestřelek, avšak svůj názor na věc říci umí. Je ovšem spíše krotký beránek, který své nelibosti říká s opatrností aby nepřilévala olej do ohně a když už se do něčeho připlete, je ta co ostatní žádá aby toho nechali. S ženami vychází podstatně snáze, zatímco z většiny mužů má respekt, někteří jí spíše až děsí svou náturou. Obzvláště před nimi její zdrženlivost převládá, poměrně hodnou chvíli jí trvá, než si zvykne na něčí přítomnost a na to, jaká je. Je citlivá a jakékoliv hrubší zacházení s její maličkostí jí takřka dohání s slzám.

Znervózňuje jí když na ní někdo zbytečně zvyšuje hlas nebo křičí, nutí jí to k tomu, se před takovými lidmi ještě více uzavírat do sebe. Kromě své plachosti a citlivosti má ve svém repertoáru i jiné vlastnosti, a mezi ty prioritní patří především její laskavost. Je spolehlivá a nápomocná těm, kteří to potřebují. Není nijak neobvyklé, že dělá drobné věci pro jiné bez toho, aby požadovala cokoliv na oplátku. Nepatří mezi lidi, kteří by se potřebovali zbytečně prosazovat a čekali za to okamžité ovace nazpátek, vše co dělá, je jen proto že jí to tak přijde správné. Vstřícnost a ochota pomoci, doprovázená klidem společně s respektem k druhým. Kvadrant léčitelů si zvolila především proto, že si přijde užitečná když může pomáhat jiným, tím nejčistším způsobem kterým to lze. Dokáže s druhými soucítit a podpořit je ve chvílích, kdy se zdá že zhasla všechna světla a nastala neúprosná temnota. Pomáhat jiným jí dělá šťastnou, protože je i přes svou plachost alespoň něčím prospěšná. Pod vrstvou nejistoty a plachosti, umí být ale i ona dost zábavným člověkem, který sází na jemný a decentní humor. Někdy je i pro ni těžké setrvat v tichu a vlastní izolaci od ostatních, a tak kolem sebe utváří jistý okruh blízkých lidí, se kterými se cítí uvolněně a komfortně. A před nimi dokáže popustit uzdečku té méně vystrašené dívky uvnitř sebe, a začít se bavit.

S lidmi se kterými se cítí v bezpečí je výrazně uvolněnější a sebejistější, dokáže být otevřenější a lépe se jí s těmito lidmi komunikuje. Dokáže se smát na celé kolo, ale mnohem častější je u ní roztomilé hihňání doprovázené zarudnutými tvářemi s ďolíčky a nakrčeným nosíkem. Jelikož je Eloise jako něžná květinka, není překvapivé že jí komplimenty nutí k zarudlým tvářím a studu, vyhovuje jí být pro ostatní neviditelná a přílišná pozornost opačného pohlaví jí staví do situace, kdy neví co dělat a jak jejich komplimenty přijímat. Neumí se zlobit či zvýšit hlas na jiné, a když už jí někdo rozčílí a snaží se být drsná, působí spíš jako rozčepýřený heboučký králíček, co se vám snaží vynadat; působí tak spíš komicky až roztomile, než jako někdo, kdo se skutečně zlobí. Zato se umí ale patřičně urazit a má v repertoáru hned několik tuctů výrazů, kterými dokáže bezeslovně či znakování nastínit, jak moc se cítí uraženě či dotčeně.

To platí i v případě, když je na někoho naštvaná, i pro tento případ má hned několik verzí nazlobených výrazů, ovšem nikdy jí nevydrží moc dlouho se na kohokoliv zlobit. Umí velmi rychle odpouštět a zapomínat nehezké věci. Eloise nevadí pohled na krev, neb to patří k její práci léčitelky, co jí ovšem dokáže vyděsit jsou bouře. To jak blesky zlověstně proplouvají mraky a ohlušující hřmění, jí dokáže vyděsit až tak, že se schová pod duchnu. Stejně tak se bojí naprosté tmy, usíná s rozsvícenými svíčkami které drží stranou od čehokoliv, co by od nich mohlo začít hořet, protože více než bouřek a tmy, se bojí už jen otevřeného ohně a také draků, chrlících oheň. Začátkem sekundy, druhého ročníku akademie, byla přítomna při potyčce mezi draky. Zažila trauma a pokaždé, když je poblíž draků vybavují se jí vzpomínky a noční můry, přestože se snaží svému traumatu i strachům postavit, zanechalo to v ní stopy, které jen tak nezmizí. Jedním z nich je, že přestala úplně mluvit a stala se tak ještě neviditelnější, než kdykoliv předtím a snad se jí jednou povede, se toho traumatu zbavit natolik, aby opět mohla mluvit.

Narodila ve městě Iakos, v přístavním městě na severu Navarry. Její dětství bylo poznamenáno jak tvrdými, tak i krásnými chvílemi, které formovaly její osobnost. Vyrůstala v takovém prostředí, kde každodenní život byl ovlivněn divokými podmínkami přírody a nástrahami, ale také občasnými útoky loďařů a gryfů. Její otec, muž s prudší povahou, byl rybářem a vždy byl velmi náročný na svou rodinu. Byl to člověk, který nešel daleko pro ránu, pokud byla potřeba, a přestože Eloise milovala, občas to mezi nimi bylo napjaté. Byl to silný a rozhodný muž, ale nikdy nedokázal dát svým dětem to, co skutečně potřebovali; jemnost a péči, které by si jeho děti zasloužili. Eloise ho od mala respektovala, ale byl to převážně jen čirý respekt, než obdiv. Její matka, byla na druhé straně; byla vyrovnaná, soucitná a vlídná, s léčivým dotekem, který utišil všechny rány a obavy její rodiny.

Eloise často pozorovala svou matku při práci, jak pečovala o nemocné nebo zraněné lidi z Iakosu a okolních vesnic, a její matka jí tak nepozorovaně předávala touhu pomáhat ostatním. Byla to matčina láska k léčení, která v Eloise probudila touhu stát se něčím více. Vždy si pamatovala, jak její matka nikdy neztratila trpělivost, jak dokázala rozpoznat bolest u lidí i zvířat a jak její dotek vyléčil i ty nejzávažnější rány. To byla její inspirace, ať už si to Eloise v té době uvědomovala nebo ne. Když Eloise začala uvažovat o svém budoucím životě, její rozhodnutí stát se léčitelkou bylo zcela přirozené. Když se Eloise rozhodla pro studium na Basghiatské akademii v kvadrantu léčitelů, byla to rozhodnutí nejen z vděčnosti k její matce, ale také z hluboké touhy léčit.

V prvních letech na akademii to byla jen rutina. Eloise byla tichá, ale velmi pozorná. Rychle se naučila základní techniky a teorie, ačkoli nikdy nebyla tou, která by vynikala v přílišném hovoru nebo si libovala v kolektivu s více lidmi. Vždy byla v pozadí, soustředěná na své vnitřní pocity a schopnosti. Tato klidná povaha ji ale také vedla k tomu, že se snadno ztrácela v myšlenkách. Nikdy by si nepomyslela, že obyčejná výprava do hor za bylinami se změní v noční můru. Stala se svědkem děsivé bitvy mezi draky – syčení ohně, řev těch ohromných tvorů a náraz jejich těl o skály otřásaly celým údolím. Eloise se sice schovala v úkrytu, ale stala se svědkem něčeho, co ji navždy změnilo. Děsivý rachot a tlaková vlna, která ji zasáhla, jako by ji připravily nejen o dech, ale i o hlas. Snažila se zajistit si pomoc, ale její hlas zůstal uvězněný kdesi v jejím nitru. A tak zůstala v horách až do hluboké, bouřkové noci, než se vůbec odvážila vrátit se do akademie. Ztráta jejího hlasu pro ni byla nejen fyzickým, ale i emocionálním šokem. Přišla o způsob, jak vyjádřit své pocity, myšlenky a schopnosti, které dosud rozvíjela. Byl to pocit, jako by ztratila kus sebe – jako by ji ta bitva připravila o část její identity. Tento zlom ji přiměl hledat novou cestu, jak komunikovat s ostatními a jak se i nadále vyjadřovat v tom, co milovala – v léčitelství. Musela přijmout novou realitu, a i když to bylo těžké, začala se učit znakový jazyk, aby si alespoň zachovala možnost komunikace.

​

Zatím jedinou osobou, před kterou dokázala prolomit onu vysokou bariéru vytesanou z traumatického zážitku, je Kayleen, dívka, se kterou studuje a se kterou se znala ještě předtím, než přišla o svůj hlas. 

• Díky Kaylee přišla k vášni pro čtení knih, především těch romantických u kterých se červená.

• Musela se naučit znakovat, aby se mohla dorozumívat s ostatními.

• S těmi co neumí znakovat se zvládá domluvit i rukama a nohama. 

• Bojí se bouřek, tmy, otevřeného ohně. 

• K mužům má téměř stejný respekt, jako k drakům - kterým přezdívá ropuchy. 

• Je to usměvavé sluníčko, co se neumí na nikoho dlouho zlobit.

• Miluje přírodu a kdykoliv může, snaží se uniknout ven i kdyby jen sbírat bylinky.

bonusy

eventy