Erinův příběh začíná hluboko v horách Lucerasu, kde jeho rodina žila po generace. Jeho děd, Sevenir, byl samotářský lovec a koželuh, který se striktně držel starých tradic a pravidel, jež mu hory vštěpily. V odloučení, vysoko v horách, nacházel klid, který mu plně vyhovoval. Politika, mezilidské vztahy či chudoba ho netrápily. Žil v souladu s horami, do údolí sestupoval jen občas, kvůli obchodu s kožešinami nebo doplnění zásob.

Jednoho večera, když oblohu protínaly fialovozelené šlahouny polární záře, si Sevenir připravoval maso nad ohněm. Najednou se ozvalo ohlušující troubení. Zvedl hlavu a na protějším hřebeni spatřil majestátního soba, jehož postavu lemovala polární záře. I pro zkušeného lovce to byl zázrak, který viděl jen jednou za život. Sob se však otočil a zmizel za hřebenem. Sevenir na nic nečekal, popadl luk, toulec s šípy a rozeběhl se k onomu místu. Po nějaké době dorazil, ale našel jen stopy ve sněhu, vedoucí dolů do údolí. Přesto se rozhodl trofej, kterou by mohl vyměnit za měsíční zásoby, vystopovat.

Když se blížil do údolí, sníh pomalu odtával a odkrýval horský permafrost. Sevenir věděl, že sob míří k potoku nedaleko horské vesnice. Nemýlil se. Kolosální savec právě pil z přírodního napajedla. Sevenir se přikrčil, vložil šíp do tětivy a zamířil. Zkušenost mu říkala, jak nejlépe zasáhnout, ale něco ho zarazilo. Luk sklonil a dál pozoroval zvíře. Sob se otočil, zadíval na Sevenira, jako by se uklonil, a pak odešel. Sevenir si v tu chvíli uvědomil, že celý večer honil úlovek, jen aby ho nakonec nechal jít. Přešel k potoku, klekl si a opláchl si obličej. Jak mu kapky vody stékaly po tváři, zaregistroval na druhé straně potoka pohyb. V téměř úplné tmě nemohl snadno rozeznat, o jaké zvíře se jedná. Vytáhl dýku a přebrodil potok. K jeho překvapení tam neležela liška, ale mladá žena s měděnými vlasy, oděná v potrhaných šatech. Dýchala. Sevenir ji oslovil, ale ona jen otevřela oči a hned je zase zavřela. Neváhal, zvedl ji do náruče, přebrodil potok, sebral luk a toulec a vydal se zpět ke svému srubu. Tam ji uložil do své postele, vysvlékl z potrhaných šatů a zjistil, že má několik dlouhých krvavých ran na zádech a těhotenské bříško. „Kdo by mohl něco takového udělat?“ pomyslel si. Připravil obklad z léčivých bylin a zabalil ji do kožešin, aby ji zahřál. Krátce nato otevřela oči. „Všechno bude v pořádku, má paní,“ řekl jí tiše a přiložil k jejím rtům mokrý hadřík, z něhož jí do úst vyždímal pár kapek vody. Zakašlala a slabě odpověděla: „Ale jakápak paní…“ Pak zavřela oči a usnula.

O několik měsíců později se narodila Evelyn, Erinova matka. Iris, Erinova babička, při porodu zemřela, ale Sevenir přijal malou Evelyn za svou a vychoval ji, jak jen mohl. Mnoho let později se Evelyn narodila dcera Zeya, jejímž otcem byl Nevio, mladý muž z pastevecké rodiny z vesnice pod pohořím. Zeya se stala pravou rukou svého dědečka a naučila se od něj mnoho dovedností pro přežití v horách. Přestože s ním trávila hodně času a často se ho vyptávala na jeho život, zejména na tajemnou babičku Iris, Sevenir o ní nikdy nechtěl mluvit. Buď mlčel, nebo odvedl téma jinam. Zatímco Zeya byla praktická a rozhodná, mladší Erin byl její pravý opak. Také se od dědečka mnohému naučil, ale raději trávil čas čtením knih, zkoumáním historie Navarry a potají navazoval vztahy v horských vesnicích. Půjčoval si tam knihy a někdy si dokonce přilepšil ukradeným ovocem nebo čerstvým pečivem. Erinův život byl protkán příběhy o odvaze, tajemstvích a duchu hor, které mu Sevenir vyprávěl. Už od dětství ho fascinoval tajemný osud babičky Iris. Tento zájem o rodinnou historii a tajemné okolnosti kolem jeho babičky ho vedl k hlubšímu studiu historie a legend Navarry.

Evelyn seděla se svými dětmi kolem ohně, všichni společně opracovávali čerstvé kožešiny. Oheň tiše praskal, zatímco napjatě očekávali návrat Sevenira z lovu. Atmosféra byla téměř stejná jako tehdy, kdy Sevenir před lety našel bezvládnou Iris na břehu potoka. Nad hlavami jim zářila polární záře, jen srub byl teď o něco větší a vedle něj, z rukou Nevia, vyrostl chlév.

„Víte, děti,“ začala Evelyn, aniž by přestala pracovat na kožešinách, „chtěla bych vám povědět jeden příběh, který mi vyprávěl váš děd, když jsem byla malá.“ Evelyn se krátce odmlčela, pak tiše pokračovala: „Vaše babička… nepocházela z Lucerasu.“ Jakmile pronesla slovo "babička", Zeya i Erin okamžitě zvedli hlavy. Oba ztichli a čekali, co bude dál. Evelyn se na chvíli odmlčela, jako by zvažovala, zda pokračovat. Pak se zhluboka nadechla a začala vyprávět. „Vaše babička Iris nebyla obyčejnou ženou z hor. Pocházela z královského dvora Navarry, kde sloužila jako osobní služebnice královny. Byla oblíbená nejen pro svou krásu, ale i pro svou moudrost a laskavost. Přestože královna neměla žádnou skutečnou moc, byla u dvora velmi vážená, a babička k ní měla blízký vztah. Díky tomu se často pohybovala v blízkosti samotného císaře Agorana, což jí vyneslo značnou pozornost a nakonec i závist."

Evelyn se zahleděla do plamenů a její hlas se ztišil. „Jednoho dne byla Iris obviněna ze zrady. Rozšířily se zvěsti, že zneužila svého postavení blízko trůnu k tomu, aby tajně spolupracovala s nepřáteli království. I když tvrdila, že je nevinná, její pověst byla nenávratně pošpiněna. Císař se od ní odvrátil a rozhodl, že musí zemřít, aby nebyla hrozbou pro korunu. Iris byla napřed zbičována jako trest za svou údajnou zradu. Královna se jí ale rozhodla pomoci a s její tajnou podporou se Iris podařilo uprchnout z paláce těsně předtím, než ji královi zabijáci mohli dostihnout. Když se Iris dostala do Lucerasu, neměla v horách žádné přátele ani spojence. Místní obyvatelé cizince jako ona příliš v lásce neměli a její zjevná zranění ji činila snadným terčem pro podezření a nedůvěru. Než ji váš dědeček Sevenir našel, nikdo jí nechtěl pomoci a ona se ocitla na pokraji vyčerpání a zoufalství. Utekla do hor, kde doufala, že nalezne klid a útočiště. Toho večera, když ji váš dědeček Sevenir našel, byla na útěku, zraněná a zlomená.“ Evelyn se zastavila, když se ozvaly kroky. Sevenir se vrátil z lovu, ale byl bledý, v jeho tváři byla patrná bolest a z jeho boku tekla krev. Zeya a Erin vyskočili a běželi k němu, aby mu pomohli dovnitř. „Co se stalo?“ zeptala se Evelyn, když mu pomáhala usednout k ohni. „Srazil mě z cesty rozzuřený divočák,“ zašeptal Sevenir. „Zasáhl jsem ho, ale byl silnější, než jsem čekal.“ Zeya se okamžitě chopila iniciativy. „Musíme ošetřit jeho ránu, než se infekce rozšíří,“ řekla rozhodně. Ale i přes veškeré její úsilí se stav Sevenira zhoršoval. Dny ubíhaly a jeho síla postupně slábla.

Jednoho večera, když se situace stávala neudržitelnou, Zeya přistoupila k matce. „Musím udělat víc než jen čekat a sledovat, jak dědeček slábne. Pokud se chci něco naučit o léčení, musím se vydat na Basgiathskou válečnou akademii a vstoupit do kvadrantu léčitelů. Je to jediná šance, jak mu zachránit život.“ Evelyn na ni pohlédla se směsí hrdosti a strachu. „Zeyo, víš, co to znamená? Jak nebezpečné to může být?“ Zeya přikývla. „Vím, mami. Ale nemůžu tu zůstat a nic nedělat. Musím to zkusit.“ A tak Zeya odešla na Basgiathskou válečnou akademii, aby se naučila umění léčitelství. Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce. Každý den Erin a Evelyn doufali, že Zeya brzy přinese lék, který Sevenira zachrání. Ale Zeya se nevrátila.

Zpráva, která přišla, byla zničující. Zeya byla během výcviku prohlášena za mrtvou. Její tělo však nikdy nebylo rodině vráceno, a tak po ní zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a zlomených srdcí. Sevenir, i přes péči Evelyn a Erinovu podporu, nakonec podlehl svým zraněním. Erin, zdrcený ztrátou dědečka i sestry, se rozhodl, že musí zjistit, co se stalo. Doufal, že na Basgiathské válečné akademii najde odpovědi na otázky, které jeho rodinu tolik trápí.

Příběh Erinovy babičky Iris, její vyhnání z královského dvora, a tragický osud jeho sestry Zeyi, se stal hnacím motorem pro jeho životní cestu. Ať už byla pravda jakákoli, Erin věděl, že musí odhalit tajemství, která pohltila jeho rodinu, a najít pro ni tak ztracený klid.

• Nosí jednoduchý kožený náramek, který mu dal jeho děd na znamení spojení s horami. Jeho děd mu ho sám vyrobil z kůže prvního zvířete, které Erin ulovil.

• Má jemnou jizvu na levém předloktí, kterou si přivodil během jednoho z lovů se svým dědem.

• Trápí ho iracionální strach z ohně.