Evelyn se narodila v poměrně malém, ale příjemném městečku zvaném Tyr, do poměrně dobře zajištěné rodiny. Její otec byl písař, pracující v místní maličké knihovně a matka byla šperkařská mistryně, jejíž šperky měly úspěch po celém království. Otec investoval mnoho času a úsilí do vzdělání své dcerky, která byla pro jeho radost v tomto po něm a informace hltala s obrovským zápalem. Někdy to bylo trochu těžké, neboť zdědila mnohé i po své matce, a to především tyrský temperament a tvrdohlavost. Usměrnit tak dcerku šlo více méně jen po dobrém, neboť jakmile ji začal do něčeho nutit, okamžitě se zasekla. Milovala ovšem knihy, jakékoli knihy, a tak jí je podsouval a tmavooká holčička se díky nim naučila všelicos z historie, biologie a tak dále.  

Maminka jí naopak učila manuální práci, jemné ruční práce, které využívala při vytváření svých šperků, ale i tanci a lidovým tradicím. Často jí také před spaním vyprávěla různé příběhy, pohádky a legendy, ze kterých se jí ježily chloupky na krku, ale i přes to, že z nich mívala noční můry, to malá Ev milovala. A tak si žili spokojený život plný lásky. Avšak jen do dne, kdy jejího otce odvolali zpět na frontu a tím se Evelyn obrátil svět vzhůru nohama. Brzy přišla zpráva, že otec zemřel během bitvy... Moc často se to nestávalo, že by písař přišel v bitvě o život, ale čas od času ano. Zůstaly s matkou sami, a přestože jí šperky stále vynášely, na Evelyn neměla příliš času, musela pracovat daleko více, aby je uživila. Tehdy se rozhodla začít mamince pomáhat sem tam nějakou malou krádeží nebo dělat lumpárny s místní partou chudších dětí a podobně, začala se stávat problémovým dítětem. Její matka měla ve městě díky Evelyn hodně problémů, sousedi si stěžovali na její chování, a tak se to její matka snažila vyřešit, jenže to nestihla, protože i ona přišla o život. Ev ji našla jedno odpoledne ležet v dílně na zemi v kaluži krve. Někdo ji zavraždil dýkou, vše nasvědčovalo, že šlo krádež šperků, ale kdo ví, jak to bylo... Tak či onak, ten den děvče s laníma očima osiřelo a zůstalo na ulici, neboť jiné příbuzné nemělo. Dostala ránu, jež jí srazila na kolena a jen tak se z ní nevzpamatovala, tolik rodiče milovala... Jenže osud se neptá.... 
 

Několik let Ev žila na ulici společně s ostatními sirotky, živíc se kradením jídla, podvody a tak. Podařilo se jí z rodného městečka dostat až do Lewellenu, kde se dostala mezi zločineckou sebranku a dělala pro ně malé kšeftíky, čímž si vydělala alespoň vodu, chleba a místo, kde mohla složit hlavu. O svou divokou vzpurnou povahu nepřišla a tak brzy byla součástí menších nepokojů a burcování chudých proti smetánce. Netrvalo dlouho a byla trnem v oku nejednomu občanovi, kteří se rozhodli, že se jí zbaví. A tak vyzáblou dívenku brzy vojáci odchytili jako škodnou zvěř a odvezli do Aretie, hlavního města Tyrrendoru, kde se nacházelo vojenské nápravné zařízení pro problémové děti... Rozuměj hnusná zatuchlá a studená díra, kde si dospělí chlapy honí ego na malých i větších dětech. Hezký název pro obyčejné vězení, kde týrají děti. Násilí tam nebylo nic výjimečného, když nebyli nuceni bojovat mezi sebou, tak je zmlátili dozorci. Zde byl její osud zpečetěn, skončí jako pěšák v nekonečné válce s Poromielem nebo zemře ještě dříve v Basgiatské válečné akademii během výcviku... V jednom měla jasno, musí se dostat mezi jezdce, k těm zapšklým sírou páchnoucím okřídleným ještěrkám. 

Vojenská disciplína a trénink každý den, nic z toho na Evelyn nebylo, a přesto to musela snášet a naučit se tam alespoň trochu fungovat. Brzy si díky tomuto místu oblíbila běh a trochu i umění vládnout chladnými zbraněmi, ať už šlo o lehký jeden a půl ruční meč nebo dýky. Z hubeného dítěte se pomalu stávala mladá žena s vypracovaným tělem plným jizev. Čas od času se jí, díky své bystrosti a mrštnosti, podařilo utéct, ale vždy jí zase chytili a strčili pak do černé smradlavé díry, kde ji nechali hnít několik dní... Zde se zrodila její fobie z malých, tmavých a stísněných prostorů. Při posledním útěku, který ve svých šestnácti podnikla, ji jeden z vojáků strčil z několika metrové budovy. Evelyn je přesvědčená, že se ji pokusil zabít, ale to se mu, ke smůle jeho a bohužel i její, nepodařilo. Mladá dívka si zranila páteř, ale přežila... Několik týdnů vůbec nemohla chodit, ale díky léčitelům se jí to po čase podařilo, avšak rekonvalescence byla dlouhá a náročná. Vše pomalu srostlo a hybnost do nohou se vrátila, přesto však má Ev do dneška následky.  

Po nějaké době, co se opět dala do pořádku a nabrala síly, opět pokračoval vojenský výcvik, a to i přes bolesti a omezení, která bledá dívka s černýma očima měla. Uběhlo dalších pár let a dívka stanula v Basgiathu na lávce, před kvadrantem jezdců. Opovržlivé pohledy, kterými mladou Tyrku častovali ostatní, ji nevyvedly z míry, to pouze pohled na úzký pruh kamenů, po kterém měla přejít. Spousta uchazečů před ní již spadla dolů do mraků a jejich křik zanikl v kvílení větru. Avšak i přes bolest v zádech po výšlapu schodů do věže a maličký osten strachu vykročila vpřed. Netušila jak, ale po rozvážné chůzi po lávce a boji s nápory větru, a nakonec odrazení dívky za ní, jež se ji pravděpodobně za její původ chtěla pokusit shodit dolů, vytažením své schované dýky, se jí přeci jen podařilo lávku přejít.  

První předvedení draků bylo nepříjemné, trochu děsivé, ale zároveň ohromující, přestože to Ev nerada přiznávala. Draci byli neuvěřitelní, hrozivý a nádherní. Brzy si ve své letce našla přátele a pomalu překonala všechny výzvy a nástrahy zdejšího pobytu a výuky. Kromě pár předmětů, jí většina šla dobře, a nakonec zdolala i Gauntlet, ze kterého měla maličko nahnáno. Od té doby, co měla pochroumaná záda jí skákání dělalo problémy, běh ani ne, ale dopady na tvrdý povrch nebo z výšky byly vcelku bolestivé. Nakonec to ale zvládla a přežila i přehlídku draků ochotných se propojit a pak přišlo rozřazení. Nedá se říci, že by se Ev nebála, ale zároveň věděla, že zde strach není na místě, a tak se nakonec setkala s dechberoucí a nádhernou zelenou dýkoocasou dračicí. Lehké to nebylo, věděla, že nesmí ustoupit, ale to se lehko řekne a hůře udělá, když na vás zelený drak cení své ostré zuby a mhouří oči stejné barvy. Ne ne její dračice rozhodně nebyla přívětivá, při jejich prvním setkání, ale tak či onak nakonec neustoupila a dračici si získala.  

Brzy zjistila, že si život bez Sirael nedokáže představit. Stala se z nich nerozlučná dvojka, jež svým sarkasmem všem lezla na nervy. Dokonce se obě naučily fungovat v týmu. Jediné, z čeho měla Evelyn opravdovou obavu, byl její signet, který se opravdu dlouho dobu neprojevoval. Dokonce i Sir začala mít trochu starost, ale nakonec se i to podařilo, když bledá dívka zachránila život své nejlepší kamarádce, po které jiný kadet hodil dýku. Ev ji odrazila ochranným štítem, jež vyčarovala před sebou a svou přítelkyní.  No a tak přežila Evelyn až do současnosti, kdy je již ve druhém ročníku, který není o nic lehčí než ten první, ale teď už není sama, má po boku svou nádhernou, bystrou a statečnou dračici. Spolu hodlají jít vstříc novým výzvám. 

posty