Rodina Leif během oslav Nového Roku slavily i narození jejich prvorozeného syna - Ezekiela. Byl to také jediný potomek, kterého zplodili. Žili v malé domě na kraji vesnice a i když byla zima a venku byla vrstva sněhu, stejně jeho otec - Einar - vyběhl ven a radoval se. Pochlubil se svým sousedům okolo, že má syna. Krásného a zdravého syna a jeho žena - Enora - to zvládla přežít. V jednu chvíli to vypadalo, že to nezvládne. Ale její vůle poznat Ezekiela byla snad mnohem silnější než samotná síla Maleka. I když jeho otec od rána do večera pracoval, vždycky se neskutečně těšil domů za svou rodinou. Sliboval jim, že se o ně bude starat a bude je chránit, jak jen bude moc. A jak Ezekiel rostl, začínal to slibovat svým rodičům. Našel si i kamarády ve vesnici, kteří mu přirostli k srdci. Cítil se skvěle a věděl, že až jednou bude muset nastoupit do jednoho z Kvadrantů. Vybere si pěchotu. Nebude riskovat, že zemře každičkým dnem, protože bude moci pak ochránit svůj domov. To ovšem netušil, že tahle radostná éra je jen omezená.

​

Psal se rok 588, kdy se vesnicí ozval nepříjemný křik a rány. Jedenáctiletý Ezekiel vyběhl z domu ve svých hadrech, které měl na spaní. Za ním vyběhla matka a držela ho za ramena s hrůzou v očích. Nevěděla co má dělat. Jestli má utíkat někam do bezpečí nebo zůstat raději v domě? “Táta tady není!” Vykřikl Ezekiel a opustil matčinu náruč. Ta ho chtěla chytit, ale už na něj nedosáhla. Ezekiel se na ni podíval se směsicí strachu a odhodláním v očích. “Najdu ho a vrátíme se pro tebe, maminko. Slibuju!” To byla slova, kterých následně litoval. Utíkal ulicemi vesnice, vyhýbal se hořícím lidem, kteří vyběhli ze svých domů a přeskakoval mrtvoly, které byly jako škvarek. Snažil se pomáhat všem, kteří to potřebovali a odvést je někam do bezpečí. V dálce zahlédl svého otce. S úlevným úsměvem se k němu rozeběhl a volal na něj z dálky. Stál k němu bokem, neviděl ho celého. Jakmile k němu přiběhl, mladý Ezekiel se vyděsil. Polovina těla jeho otce byla spálena na uhel. Část těla byla přiškvařená ke sloupku vedle něj, proto se mu podařilo stát. Ezekiel ho objal svýma obnaženýma rukama a pokoušel se s ním třást. Třeba se ještě probudí, třeba to zvládne. Ale když pohlédl do jeho oka, které se tím žárem nerozteklo, došlo mu, že je opravdu mrtvý. Chyběl mu tam ten lesk, ta jiskra.

 

Mladý chlapec ustoupil pár kroků dozadu a nechal slzy stékat po tváři. Rozeběhl se směrem k domovu. Cestou několikrát klopýtnul, dech mu nestačil. Musel běžet pro svou matku, musel zachránit aspoň ji. Odbočil a viděl jejich dům. Matka stála mezi dveřmi a něco na něj křičela. Neslyšel ji, jeho uši byly zalehnuté všemi těmi emocemi. Jeho kroky na malou chvíli ustaly. Viděl z nebe velké dračí tělo, které padá k zemi. Rozeběhl se ještě rychleji, skoro sprintoval ke svému domu, ale bylo pozdě. Jeho domov najednou nebyl a místo něj je neleželo bezvládné dračí tělo. Jako kdyby přestalo existovat cokoliv dalšího, jenom se soustředil na tu scénu před sebou. Přiběhl k dračímu tělu, začal do něj mlátit a kopat. Křičel z plna hrdla, slzy mu tekly po tvářích proudem. Slíbil své matce, že ji zachrání a on zklamal. Cítil nepříjemnou tíhu na své hrudi, bolelo ho snad všechno. V uších mu nepříjemně zvonilo. Věděl, že tam nebyl v bezpečí. Otřel si slzy a rozeběhl se pryč. Opustil vesnici a utíkal. Nevěděl úplně kam. Jeho tělo bylo zesláblé, chodila měl samý puchýř a oděrku. Neměl na sobě ani boty. Mohl být na cestě přibližně tři dny, než ho našel oddíl Pěchoty. Ezekiel s nimi nemluvil a jen mlčel. V jeho tváři chyběl veškerý lesk a barva. Jeho havraní vlasy byly špinavé a oblečení roztrhané. Dostali ho na Samarskou základnu, kde ho jeden pěšák znal. Pamatoval si jeho rodiče a prozradil jim, že jeho strýc žije v Madoře.

​

Nikdy nebyl mimo svou vesnici. Cítil se najednou neskutečně sám a nové prostředí mu v tom nepomáhalo. Jeho strýc - Aldrich - se s ním pokoušel mluvit. Nechal mu jednu místnost, kterou mohl využívat jako útočiště. Připravil mu čisté oblečení a jídlo. Snažil se mu dát čas. Dělal mu starosti, bylo na něm očividné, že si prošel jistým traumatem a nehodlá o tom mluvit. Dost často se Ezekiel vytrácel ze strýcova domu a procházel si ulice města. Jednou ho nohy zavedly na náměstí, kde se nacházela socha draka a jeho jezdce. Ezekiel na ni hleděl s jistou nenávistí v očích. Stále byl odhodlaný k tomu, že se přidá k Pěchotě, protože draky od toho dne svým způsobem nesnášel. V jeho těle mu bublal vztek a měl chuť něco zničit. Zhluboka se nadechl, otočil se na patě, udělal krok stranou a skončil na zemi. Vrazil do vysokého a pupkatého muže. Jeho tvář zdobil děsivý úsměv, ale Ezekiel se nedal a jednoduše muže udeřil. Což byla chyba, protože mu muž zkroutil zápěstí za zády. Když se na něho podíval blíž, muži došlo, kdo je. Také ho odvedl okamžitě za Aldrichem a nabídl mu poměrně dobré peníze za dvanáctiletého chlapce. Ezekiel nevěřil, že by na tu nabídku přistoupil. Vždyť je jeho synovec, ale on přikývl a jednoduše chlapce prodal.

​

Přesunuli se do jeho většího sídla na konci Madory. Bylo tam více dětí, některé byly starší a jiní o dost mladší než byl on sám. Gavril - tak se muž jmenoval - ho okamžitě vzal do sklepení, kde ho položil na velký dřevěný stůl. Položil ho na záda a okamžitě mu přivázal ruce a nohy, aby se nemohl pohnout. Ze žhavého uhlí vytáhl jednu tyč. Mladému chlapci vytáhl tričko a mezi lopatkami mu vypálil dva menší kruhy a mezi ně následně jeden větší. To všechno potvrdil svislou linkou, kterou mu vypálil od zátylku do poloviny zad. Jednalo se o jisté znamení, že Ezekiel patří jen a pouze jemu. Značil si svůj majetek. Chlapec křičel bolestí a svíjel se tam. V ten den ho opustila veškerá dětská nevinnost, kterou ve svém těle ještě měl. Ani se mu to pořádně nezahojilo a už ho nutil pracovat. Nutil ho vykonávat těžké práce v jeho domě. Stěhoval nábytek, pracoval na zahradě, chodil žebrat do města. Občas je nutil i krást. Jakmile se jedno z dětí vrátilo s prázdnou, dostali výprask. Už několikrát ho dostal i Ezekiel, ale snažil se to přežít. Jednou dokonce odmítl nastoupit k Jezdcům, když mu to Gavril oznámil. Byl to den před tím, než měl odejít. Ezekiel dostal výprask a holí přes ústa. Nikdy nikdo nesměl Gavrilovi odporovat. Tehdy Ezekiel stoupal po schodech k lávce s ošklivou ránou přes spodní ret až k jeho bradě. S jinými kadety se moc nebavil. Jednoho dokonce na lávce shodil dolů a bylo mu úplně jedno, jak na něj hledí ostatní. Ezekiela poháněl tehdy pouze vztek.

​

Během studia v prvním ročníku se zklidnil. Začal jednat s rozumem a během Výzev připravil protivníka o život většinou omylem. Během hodin Analýzy Bitev býval ze svého ročníku nejaktivnější a pokoušel se uvažovat logicky. Vadili mu hloupí lidé, kteří se zeptali na úplnou banalitu, která byla naprosto jasná všem. Gauntlet zvládl téměř na výbornou a během Prezentace zachoval až moc ledový klid. Nedával najevo svůj strach a před všemi draky se choval tak, jak ho to učili. Nejvíce se mu líbil jeden zelený, kterého sledoval už z dálky, ale jakmile se blížil, sklopil pohled a nedíval se. Ovšem se přistihl, že před ním na malou chvíli zastavil. Bylo to nevědomky a měl tendenci se podívat. Možná dost riskuje, ale pohled opravdu zvedl a jeho tmavé oči se střetly se zlatými zeleného. Ezekiel na sucho polknul a vyčkával, co udělá. Drak jen od něj odvrátil pohled a sledoval další. Mladý kadet dohnal svou skupinu a přemýšlel nad tím, proč ho drak nezabil.

​

Při Rozřazení se našlo pár kadetů, kteří chtěli mladého Ezekiela zabít. On se s nimi úspěšně utkal a v případě silnějšího kadeta, jednoduše utekl. Občas vylezl na strom, aby se rozhlédl. Možná vyhlížel právě onoho zeleného, cítil někde hluboko v sobě, že patří právě k němu. Někteří draci byli blízko u sebe, poté viděl jiné, jak odlétají se svým jezdcem pryč. Ezekiel opět slezl a pokračoval dál. “Tak ty jsi prej ten nejkrutější ve tvém kvadrantu!” Zvolal na něj hlas a on se otočil. Byla to chyba, protože najednou v jeho rameni skončila dýka. Sykl a rozhlédl se. Nikoho nikde neviděl, jenom mlaskání a smích. Rozhlížel se kolem sebe, snažil se objevit náznak onoho směru odkud se na něj útočník vrhne. Na malou chvíli zavřel oči. Jako kdyby se pokusil soustředit jenom na sluch. Okolí něj zcela utichlo a on tam jen stál. Právě teď vypadal jako ten nejjednodušší cíl. Uslyšel prasknutí větvičky a jeho oči se prudce otevřely. V ten moment proti němu vyběhl o hlavu vyšší primán ze třetího křídla s další dýkou v ruce. Ezekiel byl na něj připravený, vyhnul se mu a nastavil nohu. Útočník zakopnul a dopadl na zem. Hlavou se praštil o kámen a zůstal ležet. Mladý primán si ze svého ramene dýku ovšem nevytahoval. Nechce riskovat nějaké silnější krvácení. “To bylo impozantní.” Ozvalo se v jeho hlavě. Mohl se napřed rozhlédnout, ale první co ho napadlo bylo se podívat nad sebe. Tam se skláněla hlava právě zeleného draka. Vlastně ne, dračice. Na malou chvíli pootevřel ústa, protože takhle blízko k dračí tlamě nikdy nebyl. Odvážil se natáhnout ruku k jejímu čenichu a jemně se dotkl šupin. “Normálně by tě jiný drak sežral, ale ty jsi se odvážil mi pohlédnout do očí už při Prezentaci.” Až teď mu došlo, jak daleko je od všech ostatních. Ezekiela to vedlo na nějaké osamocené místo jako právě Meir. Svým způsobem dva introverti se našli.

​

Od toho dne spolu mluví minimálně. Nemají potřebu si povídat jen tak. Baví se jen když je to opravdu nutné. Hlavně o tréninky, válečné hry nebo během výuky, kdy se Meir ptá na otázky k tématu. Ovšem nikdy se jí nezeptal na jezdce před ním. Může to být samozřejmě citlivé téma a pokud s ním Meir byla nějak více svázaná, je mu jasné, že mu to jen tak neřekne. Tak jako on se jí nesvěří se svou historií.

​

V průběhu druhého ročníku se jejich vztah samozřejmě prohluboval a jejich konverzace začaly být trochu častější, než normálně. Bylo to hlavně tím, že v době Rozřazení ho na něco upozornila. Ten rok se rozhodl propojit její partner, takže je možné, že Ezekiel bude propojený s nějakým primánem. Nelíbil se mu ten pocit, ale co by měl dělat? Meir ho na to samozřejmě psychicky připravovala a jakmile k tomu došlo, seznámil se s Cardanem. Jistě, pamatoval si ho od vidění, ale nijak se neměli v lásce. Ale tím, že byl Ezekiel starší, občas mu dal nějakou tu radu.

​

Co pro něj bylo úplně nepřístupné, když velitel jeho perutě ho brával s sebou na tréninky jedné primánky. Jakmile se u ní projevil signet, pro Ezekiela to bylo nepřípustné. On se taky musel všechno naučit sám a ne, že by měl někomu pomáhat. Jednalo se o Tyrianu z jeho kvadrantu a stejné perutě. Byla zvláštní tím, že oslavovala každou smrt. Jistě, znal jejího staršího bratra, který byl úplně stejným. Jakmile se Ezekiel dostal do třetího ročníku a Tyriana byla v tom druhém, přišel za ním Endri. Ezekiel mu dlužil laskavost a on si ji vybral takhle - požádal ho, aby hlídal Tyrianu. Trénoval ji a držel nad ní ochrannou ruku. Jenže Ezekiel se stal její Perutě a může to i vypadat, že jí nadržuje. Ale nehodlá si ji pouštět více k tělu. Jedná se jen o splacení laskavosti a to hodlá dodržet. Ten poslední rok to zkrátka přežije.