Ezran se narodil v malém městě v provincii Luceras, na okraji světa, kde se hranice mezi divočinou a osídlenými oblastmi stíraly a příroda byla všudypřítomná. Už od raného věku bylo jasné, že Ezran není obyčejné dítě. Jeho tělo, vysoce vyvinuté pro své roky, bylo připraveno na těžkou práci. Vysoký, s pevnými svaly, které vzbuzovaly respekt, byl na první pohled spíše kandidátem na bojovníka než na léčitele. Ale to, co se skrývalo uvnitř, bylo to, co určovalo jeho skutečný charakter. Než se stal tím, kým byl, prožil svůj první zlom v životě už velmi mladý.

​

Když mu byly pouhé dva roky, jeho rodiče tragicky zahynuli při neštěstí, které se zdálo být nevyhnutelné. Bez jejich péče, lásky a vedení se mladý Ezran ocitl pod ochranou tety Elsy a strýce Hektora, kteří ho přijali do svého domova ve vesnici Enia. Tato vesnice, skrytá v zelených údolích a obklopená divočinou, byla místem, kde příroda vládla a kde každý den byl součástí nekonečného koloběhu života. Jeho teta Elsa byla jemná a moudrá žena, která s láskou vedla Ezrana v umění bylinkářství, psaní a čtení. Naučila ho nejen to, jak číst slova, ale jak vnímat krásu světa kolem sebe – zvláště, když byl obklopen květinami a bylinkami. Elsa byla jeho skutečnou oporou, žena, která se starala o jeho duši stejně tak, jak se starala o rostliny, které pečlivě sbírala.

​

Strýc Hector byl naopak tvrdší. I když měl Ezran velkou sílu a rychle se učil, strýc neviděl jeho potenciál v medicíně a přírodě, ale v boji. Hector byl bývalý pěchotář, který si vychovával svého synovce na draka nebo pěchotního bojovníka. Měl v plánu, že Ezran připojí k vojenským jednotkám, které chránily vesnici a region. Strýc ho vedl k tvrdým tréninkům a ukazoval mu, jak bojovat, jak ovládnout svou sílu a jak použít zbraň k obraně. Ale Ezran nikdy necítil v srdci touhu po boji. Když ho strýc posílal do těžkých cvičení, Ezran se sice učil, ale jeho mysl byla vždy jinde – u přírody, u klidu, který mu bylinky přinášely.

​

Když mu bylo dvanáct, jeho strýc ho zavřel do sklepa jako trest za to, že neuposlechl jeho přání stát se jako on součástí pěchoty, nebo dračím jezdcem. Sklep byl úzký a tmavý, plný myší a potkanů, kteří se skrývali v rohu. Tento zážitek v Ezranovi zanechal silný odpor vůči stísněným prostorám. I když se později naučil ovládat své pocity, stále měl pocit, že ho malé, uzavřené prostory dusí. Stejně tak si vyvinul odpor k malým zvířatům, které se v těchto prostorách schovávaly, přičemž ve své mysli nikdy nechtěl přiznat, jak hluboko se v něm zakořenila hrůza z těchto stvoření.

​

V dospívání se však začaly ukazovat jeho vlastní hodnoty a směřování. Ezran měl silný smysl pro spravedlnost, který se obzvláště projevoval, když si všiml, že dívka jménem Kaylee, která bydlela v jejich vesnici, má problémy doma. Byla to dívka, kterou Ezran občas vídal, a i když si spolu nikdy nemluvili příliš často, jeho oči ji neztrácely z dohledu. Věděl, že u nich doma to není v pořádku – modřiny, které měla na těle, a podivné výrazy jejího nevlastního otce, vše naznačovalo, že něco není v pořádku. Ezra to trápilo, a přestože mu strýc opakoval, že si nemá dělat starosti o ostatní, nemohl zůstat lhostejný.

​

Po jednom incidentu, kdy Ezran zasáhl, aby bránil Kaylee před jejím otčímem, se ocitl v těžké situaci. Když se snažil uklidnit rozvášněného muže, skončil s několika ranami, které zanechaly na jeho těle trvalé jizvy. To byl moment, kdy si ještě více uvědomil, jak je důležité, aby si člověk udržel kontrolu a nevyhledával konflikty, ale dokázal se postavit za to, co je správné. O nějaký čas později se ozvala novinka, která všechno změnila. Kaylee byla zapletena do tragické události, kdy omylem zabila svého otčíma. Ezran nebyl přímo přítomen, ale jeho teta Elsa svědčila u soudu, a i když neměl přímý důkaz, věděl, že Kaylee se jen bránila. Jeho cit k ní rostl, ale nikdy jí neřekl, co cítí. I když sám prožíval svou vlastní ztrátu, soucítil s jejím neuvěřitelným utrpením.

​

Když přišel čas rozhodnutí, Ezran odmítl cestu pěchoty i jezdce, kterou si pro něj strýc přál. Namísto toho se rozhodl vstoupit k léčitelům, čímž se vzepřel přáním svého strýce. Věřil, že jeho síla byla určena k tomu, aby pomáhal, ne aby ubližoval. Když zahájil svou cestu k medicíně, našel v tom skutečnou vášeň. Láska k přírodě a jejím rostlinám se mu hodila ve všech směrech, a brzy se stal odborníkem na bylinky, které pomáhal využívat k léčení lidí, nejen na povrchu, ale i duševně.

​

I když jeho vztah k Kaylee zůstal nevyjádřený, Ezran se nikdy nevzdal. Pokračoval v drobných gestech, jako bylo zanechávání malých vzkazů a dárků na místech, kde věděl, že je najde. Byly to prosté, ale upřímné gesty, kterými se snažil ukázat, že tu pro ni vždy bude, aniž by ji nutil k ničemu. Jeho život se tak ubíral cestou léčitele. Jednoho dne se rozhodl, že se stane chirurgem. Věděl, že v tomto světě je víc než jen příroda – že je tu lidský život, který je třeba chránit. Chtěl zachraňovat, pomáhat a stát se tím, kdo udělá vše pro to, aby zlepšil svět kolem sebe. Byla to jeho skutečná vášeň, jeho smysl života, který mu dává sílu i v těch nejtěžších chvílích.

​

Příběh Ezrana je příběhem muže, který byl vychován ve stínu tvrdosti a boje, ale vždy hledal způsob, jak zůstat věrný svým ideálům. Ať už jako ochranný anděl pro svou vesnici, nebo jako ten, kdo chrání lidské životy, nikdy neztratil svou klidnou a empatickou povahu, která z něj činí člověka, kterého by si každý přál mít po svém boku – nejen jako léčitele, ale i jako přítele a ochránce.