Falere se narodila do rodiny, pro níž je čest, spravedlnost a disciplína tím nejdůležitějším. Rodina Weston patří k těm významnějším rodům, z něhož vyšlo několik známých osobností – nejvíce v kvadrantu jezdců. Stejně jako jejím předkům, tak i jí bylo předurčeno a dáno, že se jednoho dne přidá k jezdcům. Na ničem jiném totiž nezáleželo, neboť staré tradice a hodnoty byly vždy na prvním místě, a tak bylo od počátku jisté, že jednoho dne bude muset splnit svou rodinnou povinnost. Nic mezitím neexistovalo. Byla tedy od útlého věku podrobena výcviku a všem náležitostem, které k úspěšnému přijetí patří. Nikdo se neptal na to, jestli to Falere chce, jestli je to jejím přáním, neboť se to od ní od začátku očekávalo. A vzhledem k tomu, že v tom všem vyrůstala, brala to jako samozřejmost. A navíc i jako čest, že se může vydat cestou jako mnozí další z její rodiny. Jediné, čeho by se mohla obávat je zklamání své rodiny. To je však něco, co jí žene vpřed.

 

Vzdělání a učení bojových dovedností bylo velmi důležité. A jelikož neměla žádné další sourozence, byly na ní kladeny o to vyšší nároky. Naprosto ve všem. Ze začátku to nebylo nic lehkého, ale postupně s přibývajícími roky se zlepšovala, zocelovala se bolestí i tréninkem, po kterém doslova padala na hubu. Jen aby mohla své rodině udělat čest. Jasně vytyčený cíl jí dodával potřebnou ctižádostivost i dychtivost, rozdmýchal v ní vášnivou touhu po tom, aby snad byla ještě lepší než rodinní předci. Snad ani v jednu jedinou chvíli se nezamyslela nad tím, jestli je to opravdu jejím životním snem. Jestli je to skutečně tou pravou cestou, po níž by se chtěla v životě dát. Znala nejrůznější příběhy o jezdcích, o bojích a byla neochvějně přesvědčená o tom, že toho všeho chce být součástí.

 

Před pár lety se však stalo něco, co tak trochu její přesvědčení nabouralo. Potkala totiž někoho, kdo jí v tu chvíli změnil svět (nebo si to alespoň myslela). Zamilovala se. Naprosto neočekávaně, jako blesk z čistého nebe. Nepřišlo to zrovna v té nevhodnější době, ale už se tak stalo. Falere doposud nepoznávající tak křehký cit si zpočátku nevěděla rady, a že to pro ni bylo těžké, neboť netušila, co si počít. Nic takového se jí ještě nestalo a nevěděla, co sama sebou má dělat. Samozřejmě, bylo to něco nového, nepoznaného a zároveň fascinujícího, něco, co jí téměř vyrazilo dech a zároveň neskutečně… příjemného. Zdráhala se však se s tím někomu svěřit, neboť její povinnosti byly mnohem důležitější. A kvůli první lásce nemohla sejít ze své pevně dané cesty. Bylo nad slunce jasné, že románek nebude mít dlouho budoucnost, protože rodina a povinnost byla vždy na prvním místě, ale… Nemohla se toho tak snadno vzdát. Přimělo jí to poprvé přemýšlet nad tím, jestli to, co jí rodina předsevzala je to, co si v životě přeje.

Nakonec zvítězila povinnost před city, protože jak řekl její otec, který se tuto skutečnost dozvěděl, a pochopitelně byl z toho nemile překvapen, je to slabost a zranitelnost, která by bránila její silné budoucnosti, kterážto byla daleko důležitější než nějaké krátkodobé poblouznění. Sama Falere si uvědomila, že se nemůže vzdát něčeho, pro co celé roky tak tvrdě dřela, a že svou budoucnost nemůže zahodit jen pro pár vášnivých nocí.

 

Skálopevně přesvědčená o správnosti svého rozhodnutí, věřící svým schopnostem a dovednostem se tedy přihlásila do kvadrantu jezdců. A pokud ve skrytu duše cítila nějaké ty pochybnosti, znamenalo to pro ni jen to, že byla o to víc poháněna touhou a bojovností překonat veškeré překážky a zapomenout na nějaký strach a obavy ze zklamání jak sama sebe, tak i své rodiny. V nejzazší chvíli, kdy se ocitla na lávce s ostatními kadety, pro ni neexistovalo nic než jen její cíl, za nímž se rozhodně a neochvějně pustila.