Falion se narodil do skromné rodiny žijící v menším městě Iakos (provincie Morraine). Jeho obyvatelé už po generace tvořili pevně semknutou komunitu, do které bylo na jednu stranu obtížné proniknout, na druhou stranu lidé při sobě loajálně drželi. Falion vyrůstal v rodině kováře a mastičkářky. Oba měli ve městě výbornou pověst, protože byli bezproblémovými obyvateli se správným morálními hodnotami a zároveň ve svém řemesle vynikali. Ellara pomáhala s drobnými, povrchovými rankami, aby se nezanítily. Také dokázala pomoct, pokud vás trápila nějaká vyrážka nebo ztuhlé, bolavé svaly. Unavení vojáci jejich rodinný domek navštěvovali poměrně pravidelně. Hagar, ačkoli nikdy nebyl přímo součástí vojska, měl k němu blízko. Kul všechny meče, brousil je a vybavoval bojovné koně potřebným vybavením. Falionova rodina byla s vojskem velmi úzce spjata už odnepaměti.

Po dvou letech se do rodiny narodil další chlapec, Bastian. Ne že by se o něj Falion nějak zvlášť zajímal. V tu dobu se pohyboval hlavně s otcem, příliš času doma s matkou netrávil. Už od malička ho fascinovala práce s horkým železem, ale vůbec nejradši měl ty dny, kdy měl otec zakázku na několik sad podkov. Znamenalo to, že se ke kovárně stáhne několik vojáků na koních. V raném dětství ve Falionovi začala vzkvétat láska k těmto němým, mohutným obrům. Nedokázal popsat, co přesně ho na nich fascinovalo.

Bratři si nemohli být nepodobnější. Vzhledově sice měli podobné rysy, ale povahovými vlastnostmi se velmi lišili. Dalo by se říct, že dokonale zrcadlili rodiče, se kterým trávili nejvíce času. Falion byl odmalička tatínkův mazánek. Kovář toho moc nenamluvil, byl vždy plně ponořený do své práce, kterou miloval. Falionova životní ambice už tehdy definitivně byla dosáhnout podobného bodu. Žít pro své poslání, nic jiného v jeho životě nemělo místo. Bastian byl z bratrů rozhodně ten povídavější, možná taky lehkomyslnější. Hýřil zábavnými historkami a neměl sebemenší problém s navazováním nových přátelství. Falion byl samostatnou jednotkou a vyhovovalo mu to tak spoustu let.

Postupem času byl svému otci stále víc k ruce. Ne že by ho v jeho práci v nějakých aspektech zcela nahradil, to se nestalo nikdy. Asistoval hlavně při kování koní, protože to ho zajímalo ze všeho nejvíc. Aktivity v kovárně si tak rozdělili – Falion chystal podkovy a koval koně, Hagar vyráběl chladné zbraně pro vojáky. Ze svých začátků si mladík definitivně odnesl pár spálenin po rukou, než se se žhavým železem naučil pracovat obratně a bezchybně. To k řemeslu zkrátka patří a každý mistr někde začínal. S vojáky, kterým koval koně, si často nenuceně povídal, což bylo pro Faliona docela nezvyklé. Small talk nevyhledával, ale věděl, že v jistých ohledech mu může být ku prospěchu. Začal se zajímat o to, jak to ve vojsku fungovalo, co všechno museli jeho členové podstoupit. Ve Falionovi se začala promítat obecná nálada mužů tohoto regionu – jen málokde byste hledali víc vojensky založenou provincii.

Faliona fascinovala noční obloha. Nikdy za svůj život se nedostal k nějakému pokročilejšímu dalekohledu, měl u sebe jen takový obyčejný vytahovací, který mu podaroval jeden z vojáků. Tím si planety a hvězdy nedokázal dostatečně přiblížit. Nicméně se to stalo jeho milou kratochvílí, když se mu nechtělo spát. Polehávat na střeše jejich domu a hledět na tu nádhernou noční oblohu, to bylo definitivně něco, co si zamiloval. Rád si jednotlivé zářící tečky spojoval do různých obrazců, které rozhodně nepřipomínaly ani jedno existující souhvězdí.

O Basgiatské válečné akademii se doma bavili velmi často. Rodiče byli přesvědčeni o tom, že oba jejich synové jsou schopni dosáhnout velkých věcí, i když se k nim dostanou úplně rozdílnou cestou. Měli takový ten typický rodičovský komplex – naše děti jsou nejlepší, nejkrásnější a nejšikovnější mladíci na zemi! Falion chválu pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Zůstával dál skromným, i když to v něm jistě nějaké ambice rozdmýchalo. Bastianovi ale tohle rodičovské povzbuzování vlezlo do hlavy. A to opravdu výrazně. Tvrdil, že bude ten nejlepší dračí jezdec z celého ročníku, že gauntlet pokoří bez jediné námahy a že připravovat se bude úplně minimálně. Začal se z něj stávat otravný rozumbrada, který vždycky věděl všechno nejlépe. Každý, kdo věděl, jak život skutečně fungoval, tušil, že to mladík nebude mít lehké a že velmi brzy narazí. Kdo by to byl řekl, že se tak stane právě u jeho vlastního staršího bratra.

Falion už na něj byl několik týdnů pěkně nastartovaný, i když to na něm nebylo vůbec poznat. A Bastian se zase doslechl drb, že se jeho starší bratr schází s dívkou, o kterou jevil zájem i on. Na tom drbu opravdu nebyla ani troška pravdy, Faliona tyhle dětské lásky úplně míjely. Slovní potyčka mezi sourozenci se zvrtla až do té fyzické. Nic závažného se nestalo, oba si odnesli pár pohmožděnin na těle a taky na egu. Ne že by tenhle konflikt cokoli vyřešil, maximálně to mezi nimi vytvořilo ještě větší dusno.

Bylo tedy jedině dobře, že se Falion zdekoval, dostál přání svých rodičů a přidal se do Basgiatské válečné akademie. Už od začátku aspiroval na vysokou pozici v kvadrantu pěchoty, konkrétně u jezdectva. Byl dobře stavěný, měl výbornou fyzičku a s koňmi si rozuměl víc než s lidmi. Zdálo se, že má k tomu dokonalé predispozice. V primě čelil několika výzvám, ale pravděpodobně ne takovým, jaké byste odhadovali. Fyzická část fungování v armádě mu vůbec nedělala problém. Odmalička věděl, jak zacházet s chladnými zbraněmi, dělostřelectví pro něj bylo sice novinkou, ale nijak náročnou. Bojoval hlavně s kolektivem. Falion byl jako ten tišší jedinec často konfrontován přidrzlými jedinci, kteří si na něm chtěli trochu pohonit ego. Jenže Falion nikdy nešel pro ránu daleko, když k ní měl ten správný důvod. A vytyčení mantinelů v kolektivu tím správným důvodem rozhodně bylo. Nenechal ze sebe dělat otloukánka.

​

V sekundě se nemusel rozhodovat, do jaké divize se bude chtít přidat. Jezdectvo bylo jedinou správnou možností. Ve výcviku vynikal. Nebyl zbrklý a měl definitivně ty správné vlastnosti, aby se z něj časem mohl stát velitel jezdectva. Během měsíců získával potřebné sebevědomí, zkušenosti a zároveň v mladíkovi rostly ambice. Věděl, že svého cíle je schopný dosáhnout. Samozřejmě, že ne úplně snadnou cestou – pečení holubi přeci nepadají do klína jen tak. Na začátku třetího ročníku byl vyslán společně s ostatními kadety na nedalekou vojenskou základnu, kde mohl přetavit své na trénincích získané schopnosti do praxe. Definitivně na sobě cítil dost velký tlak, kterému ale nepodlehl. Zachoval si klidnou hlavu, což pro něj bylo v těchto situacích typické.

Falion je obvykle poslušný voják, který přesně ví, kde je jeho místo a rozkaz je pro něj svatý. Jenže v životě někdy nastanou situace, kdy musíte upřednostnit vlastní úsudek, jinak budete mít na rukou krev. A ne tu protivníkovu. Při plánování protiútoku si dovolil nesouhlasit s plánem výše postaveného velitele. Byl to jednoznačně velmi troufalý krok, kterým si Falion vysloužil hned několik káravých a zároveň překvapených pohledů. Ujal se slova a klidným, avšak rozhodným hlasme popsal, jak by se dal protiútoku vést efektivněji. Formace sice byla trochu riskantnější, ale pokud by nebyl přesvědčený, že to vyjde, rozhodně by dál mlčel. Věděl, že pokud se jeho plán pokazí, bude v ohrožení nejen jeho doteď vybudované postavení, ale také spoustu lidských životů. Velitel ho propichoval pohledem, ale odhodlaný mladík rozhodně nikam neucouvnul. Stál si za svým. A světe div se, protiútok byl úspěšný. Ukázalo se, že zdejší terén se rozhodně dal využít v jejich prospěch víc, než původně velitel předpokládal. Ať už se mu to líbilo, nebo ne, Falionovi musel dát zapravdu a uznal, že jeho strategické schopnosti jsou skutečně na vysoké úrovni.