Finn se narodil se stříbrnou lžičkou v puse. Na teoretické rovině mohl mít jednou všechno: peníze, zabezpečení, respekt, dobré jméno, rodičovskou  lásku. Jenže v praktickém životě mu tohle všechno proklouzlo mezi prsty kvůli několika okolnostem, které měnily všechno a na které Finn neměl byť jen sebemenší vliv. 

​

„they fuck you up, your mum and dad. they may not mean to, but they do.“

​

Okolnost první: manželství jeho rodičů bylo uzavřeno bez lásky, bez pochopení, jen jako obchodní transakce, kdy k sobě ani jednu stranu nevázaly jakékoliv city. Oba jeho rodiče pocházeli z obchodnické rodiny, oba měli na své straně značné jmění - kvůli tomu ostatně také proběhly zásnuby a nakonec také svatba, protože jejich rodičům (Finnovým prarodičům) nepřišlo nic logičtějšího, než propojit obuvnický a oděvnický obchod a vytvořit tak prosperující podnik, který člověka dokáže ošatit přinejmenším od ramen až po paty. (Výrobou klobouků a jiných pokrývek hlavy se nezabývali.) Nástrojem pro vybudování tohoto cíle se jim stali dva mladí lidé, muž a žena, syn a dcera. Na jejich názor se jich prakticky nikdo neptal, celá záležitost jim byla představena jako hotová věc s předem danými daty. Není tak s podivem, že celý vztah byl od počátku chladný, vyznačoval se vzájemným nezájmem a - poté, co se narodil Finn - také milenci a milenkami. Jediné, co měli oba manželé společného, byl právě syn, budoucí dědic jejich 'impéria', narozený jen necelý rok po svatbě z povinnosti. Matka si svého chlapce příliš nehýčkala, dost možná protože v něm viděla všechno, co byla ona se svým tělem donucena podstoupit. Jeho výchovu přenechávala chůvám a učitelům, bazírujíc akorát na to, aby z něj nevyrostl - dle jejích slov - "nerozumný hlupák jako jeho otec", jakkoliv byl tenhle soud vynesen spíš na základě (ne)citu než pravdivosti. Syn jí však celou věc usnadňoval vzhledem k tomu, že byl přirozeně učenlivý, na rozdíl od jeho vrstevníků mu nevadilo dlouze sedět za stolem a poslouchat výklady z oblasti matematiky, historie a jazyka. Objevoval tím zákoutí světa, která by mu jinak zůstala zahalena, a také tím cvičil mysl. S otcem byla situace jiná - ten se o syna upřímně zajímal, brával si ho do pracovny a vyprávěl mu příběhy, nebo mu prostě a jednoduše dával šanci trávit čas v jeho společnosti. Finn si tak mnohem silnější vazby vytvořil k otci než k matce.

​

"do i dare disturb the universe?"

​

Okolnost druhá: oba jeho rodiče se stali zrádci, jen stojící na opačné straně barikády. Jeho otec se - ať už byl jeho důvod jakýkoliv - postupně obrátil proti Navařře, vnímající nespravedlivosti, které se nutně neděly jemu, ale v Aretii byly všudypřítomné. Nemoci, bída, špína, slumy a lidé bojující o přežití bez špetky soucitu ze strany hlavy království. V Tyrrendoru - a v Aretii obzvláště - tradičně vládlo utrpení, ke kterému byl ale každý slepý. Finnův otec patřil mezi těch pár specifických lidí, naverbovaných ze všech sociálních vrstev, který toužil tuto situaci změnit a dát celému Tyrrendoru autonomii, protože věřil, že jejich situaci se zlepší jen tehdy, pokud budou sami na sebe dávat pozor. Svému synovi se pokoušel tyto hodnoty nenápadně, pomalu vštěpovat - pomocí příběhů, vyprávění, nevinných drobných poznámek. Obecně však byly v jejich domácnosti tajemstvím - právem, protože jeho manželka by s ním v tomto směru bytostně nesouhlasila. Narozená do bohaté rodiny měla na rozdíl od svého muže pramalý zájem o chudáky, zajímal jí vlastní status, rodina a společenská vrstva, nehledě na to, že od svých rodičů, pocházejících původně z Calldyru, si přinesla absolutní věrnost Navaře. Stala se tak jedním z důvodů, proč celý pokus o vzpouru a budoucí rebelii roku 584 padl. Stala se jedním z vícera udavačů, kteří rozkryli síť povstalců a předali je příslušným autoritám. Finnovi bylo pět, když svého otce naposled v životě viděl v železech. Od té doby jako by tento muž nikdy neexistoval - i jeho poprava byla v jejich domácnosti zmíněná jen letmým slovem. Proč se zaobírat někým, kdo ztratil veškerou relevanci?

​

"the best lack al l conviction, while the worst Are ful l of passionate intensity."

​

Okolnost třetí: jeho matka se brzo po otcově popravě brzo vdala za muže, který měl pramálo trpělivosti pro dítě někoho jiného. Finn v nové domácnosti, od níž byl navíc oddělen jménem - jeho matka si po popravě jeho otce vzala zpátky své jméno za svobodná, Grayhart, nejspíš proto, aby zbytečně nenesla škraloup jména zrádce; její jméno se v novém sňatku logicky změnilo, ale to Finnovo zůstalo znovu stejné – nenacházel místo, což se ještě umocnilo tehdy, když jeho matka porodila svému novému manželovi děti. Z tichého chlapce se tímto způsobem stal někdo uťápnutý, kdo se mezi vlastní rodinou musel pohyboval po špičkách, protože jeho existence ve výsledku vlastně nikoho nezajímala – a pokud, tak jen v tom negativním slova smyslu. K matce neměl nikdy blízko, ale nyní se od ní začal odcizovat ještě víc. Zpočátku nechápal a snažil se jí vetřít do přízně. Trvalý nezájem a odmítání v něm ale probudily vzdorovitost, s níž se pozornost snažil vynutit jinými prostředky: třebas tím, že se začal se svými vrstevníky prát a svým malým sourozencům dělat různé naschvály. Jediným výsledkem byl ovšem obvykle jen výprask a nadále nulový zájem, protože ten byl kladen na jiné děti. A Finn? Ten eventuálně rezignoval. Někdy v ten den přestal být dítětem, přestože mu bylo sotva deset let. Nemohl si jím ale dovolit zůstat být, když se o něj nikdo pořádně nepostaral a on musel dát pozor sám na sebe.

​

„through the spaces of the dark, midnight shakes the memory.“

​

Přesně tyhle tři okolnosti mu předurčily další cestu a vymezily směr, jímž se vydal – namísto šlépějí matky totiž následoval téměř zapomenuté myšlenky otce, přimknul se k rodiči, který možná již nebyl, ale aspoň vědomě a chladně v jeho životě neabsentoval. Finn se začal z nového domu ztrácet čím dál tím častěji, aniž by se zdálo, že si toho kdokoliv všímá. Jeho domovem se postupně stala celá Aretie, její uličky, jimiž se potloukal. Brzy se navíc dal dohromady s ostatními dětmi, které nikdo nechtěl: s tím rozdílem, že ty se neměly kam vracet, popřípadě je doma nečekal ani ten chlad, ale mnohem spíš rány a smrad alkoholu. Finn využíval svého zázemí a nosil jim jídlo, které nakradl v kuchyni, což byl ten první důvod, proč byl přijat do jejich řad. Ten druhý? Postupně si to zasloužil, když ostatní viděli, že Finn není jen zhýčkaný rozmazlený fracek, který chce vyplnit prázdný čas, ale někdo, komu skutečně záleží především na těch chudších částech Aretie, někdo, kdo ve své podstatě rovněž nemá žádné příjemné domů, kam by se mohl vracet. Vyrostl mezi nimi. Jestliže dříve sedával poslušně v knihovnách a přednáškových místnostech, teď se potloukal po venku a pečlivě si se svými vrstevníky vybíral bitvy – s ostatními skupinkami dětí, s obchodníky, kteří se nechtěli nechat okrást.

​

"i love thee to the depth and breadth and height my soul can reach."

​

Své přátele nacházel v této společenské vrstvě a přesně z tohoto důvodu jich v životě také tolik ztratil: na neutuchající kašel, který jim postupně rozerval plíce, na horečku, na kudlu v břiše, na vězení, pokud je chytli, a nakonec i na zradu, protože se stávalo, že se proti nim někdo obrátil. Finn postupně otupěl, odtáhl se a přestal si vytvářet hlubší vztahy s vědomím toho, jak rychle se mohou pokazit. Někdy v patnácti letech se už jednoho večera neobtěžoval přijít do domu, který mu nikdy nebyl domovem, a od té chvíle tam přestal žít. Snahy ho najít nebyly velké, všem stranám se zřejmě ulevilo vzhledem k tomu, že Finnovy eskapády nepřecházely bez povšimnutí – jeho matka s novým mužem se takto při každé otázce mohli smutně zatvářit a konečně potvrdit, že na synovo vyrůstání nemají žádný vliv a že sešel z cesty stejně jako jeho otec. Finna by to uráželo, kdyby mu to nebylo jedno. Přestože si snažil držet odstup, jeho obranu stejně eventuálně překonala jedna z dívek: Sarai. Ve svých osmnácti potkal o dva roky mladší zrzku, která zrovna nabývala ženských křivek, ale Finnovi mnohem víc imponovala zářivým úsměvem v pihovatém obličeji a nekonečnou laskavostí. Finn se dobrý rok držel dál, než se jednoho večera – v noc výročí popravy jeho otce, které držel posledních několik let, kdy se mu datum povedlo zjistit – opil a zjistil, že už nemůže. Že mu ta samota, kterou na sebe uměle uvrhl, nevyhovuje a že ve svém životě zoufale potřebuje mít někoho rád, mít někoho. Vyspali se spolu a po té jedné zkušenosti už ani jeden nikdy nezůstal příliš daleko. Tehdy pochopil, jak hluboce dovede milovat, ale to ho nevyděsilo – Sarai to celé činila tak snadné.

​

"liberty, when it begins to take root, is a plant of rapid growth."

​

S jeho vyrůstáním se nicméně dál horšil vztah s Navarrou – Finn si začal lépe uvědomovat, pro co chtěl jeho otec bojovat, a sám se svými názory přestal tajit, alespoň ne mezi svými vrstevníky. Někteří jeho myšlenky sdíleli. Namísto obyčejného zlodějení se spolu s nimi začal víc orientovat tím směrem, aby vojenské přítomnosti v Aretii co nejvíce znepříjemnili život: útočili na vojáky, dostávali se s nimi do konfliktů, ničili jim vybavení. Finnova snaha vyvrcholila momentem, kdy se místní posádce pěchoty pokusil zapálit sklad zbraní a kantýnu – nikoliv kasárna jako takové, protože jeho cílem bylo obvykle vojáky zneschopnit, nikoliv je zabít. I když měl pečlivě odpozorovaný vzorec hlídek, ten den se kvůli hloupé nevolnosti jednoho z vojáků jednoduše změnily. Finn vzbudil poplach a už nedokázal utéct – ani se prorvat ven. Rychlý a zběžný soud, který následoval, mu dal na výběr: vězení, nebo Basgiath a kvadrant jezdců. Přestože vojenská akademie a její jezdci reprezentují všechno, čím v Navařře opovrhuje, volba byla jasná. Finn byl vždycky přizpůsobivý a schopný z té nejsvízelnější situace vytěžit to nejlepší – to samé chtěl zkusit i tady, sic výsledek byl nejistý.

​

"to strive, to seek, to find, and not to yield."

​

Ve zdech Basgiathu ho sice chránila anonymita, ale to neznamenalo, že byl první rok jednoduchý – ani neměl být vzhledem k tomu, že soudce, který nad ním vynesl rozsudek, dobře věděl, že mu dost možná podepisuje trest smrti. Každý den představoval zkoušku, počínaje parapetem a překonáním Gauntletu, pokračuje přes rozřazení a ovládání signetu nakonec až k Válečným hrám, které jeho primánství uzavřely. Finn přežil – ne nutně k překvapení všech vzhledem k tomu, že ho jeho fyzická konstituce predisponovala k tomu, aby si s většinou překážek poradil, ale k překvapení jeho určitě. Vůbec největší výzvu přitom nepředstavoval Gauntlet, nýbrž prezentace a rozřazení, při nichž si byl docela jistý tím, že ho některý z draků sežehne na uhlík, protože vycítí jeho pohrdavost, jíž se nedokázal zbavit – poeticky by tím navíc dali zapravdu jeho názoru o krvechtivých bestiích, které zabíjí jen pro radost, protože mohou. Nestalo se, ba naopak si v té změti sarkastických, agresivních i hrdých bytostí našel snad jediného draka, který se s jeho názory byl schopen vypořádat: hnědou dračici Sae, nekonečně trpělivou s jeho náladami a čekající na to, až ji jednou přijme. Trvalo to několik týdnů, ale Sae se Finnovi dostávala čím dál tím víc do hlavy – obrazně řečeno vzhledem k tomu, že v ní žije trvale – a blíž k jeho srdci. Byla jiná než většina draků: klidnější, uvolněnější, netoužící po zbytečném násilí ani po zbytečných konfliktech, které jinak v Basgiathu kvetla. Nenápadně, pomalu ho Sae rozmluvila, donutila ho vnímat ji jinak než jako celý zbytek jejího plémě, vtipkovat s ní a zároveň se jí postěžovat, když ho něco (nebo spíš někdo) rozčiloval – až i Finn musel nakonec uznat, že je mu v mnoha směrech podobná a že představuje jednu z těch mála bytostí, kterým na něm skutečně záleží.

​

"friendship is constant in al l other things, save in the office and affairs of love."

​

V Basgiathu se většinu času snažil soustředit na tréninky a na učení a od toho momentu, kdy se projevil jeho signet, také na něj vzhledem k tomu, že mu bylo zdůrazňováno, jaké štěstí má. Od ostatních jezdců se tedy od začátku držel stranou – až na pár výjimek. Jednou z nich byl další sekundán, Aedric, s nímž Finn nacházel společnou řeč – míněno s nadsázkou vzhledem k tomu, že oba dva se mnohem víc soustředili na to, aby v Basgiathu přežili – natolik, aby si ho dovolil nazvat svým přítelem. I když se tomu Finn bránil, není natolik cynický, aby se dokázal odtáhnout i od těch, s nimiž myšlenkově souzní – Aedricova životní zkušenost byla sice jiná, ale zároveň v sobě nesla tolik podobností k té Finnově, že v něm našel něco, co vůči Finnovi nikdo nikdy moc neměl: pochopení. Vzhledem k tomu, že oba měli někoho, kdo měl do Basgiathu v blízké době přijít, spolu uzavřeli nepsanou dohodu: pokud se Aedricovi něco stane, Finn dá pozor na jeho malou sestřičku Rinn. Pokud to dopadne naopak. Aedric se postará o Finnovu Sarai. Aedric zemřel krátce předtím, než se měl se svým sourozencem, na kterého se tak těšil, znovu setkat: zabila ho vlastní statečnost, s níž při Válečných hrách bránil svou letku. Druhý rok tedy znamenal nové pravomoci včetně toho, že mohl konečně – po roce, který se proto táhl ještě o něco dýl – napsat Sarai, ale zrovna tak nutnost dostát slibu.