Florian byl odmalička takový smíšek, který měl na tváři neustále úsměv a často se smál, někdy nepotřeboval ani pořádný důvod k tomu, aby se prostě od radosti ze života upřímně zasmál. Byl to rozhodně velký optimista a nosil růžové brýle, kdy neviděl nic černě a na všem dokázal najít plno pozitivních věcí, čímž občas udivoval i sám sebe. Florian měl smysl pro humor a byl vtipálek, který měl za každé situace připravený nějaký vtip, čímž by atmosféru okolo zlepšil, což se mu ne vždycky povedlo, protože občas byl jeho vtip nevhodný a ne každý se mu zasmál. Dokázal mít chladnou hlavu za každé situace a málokdy cítil smutek, i když byl často svými vrstevníky nepochopený, kvůli svému nadměrnému pozitivismu, kterým ostatním dokázal lézt na nervy. Měl talent na to poznat, jak se lidé okolo něj cítili a tak jim uměl taky naslouchat, poradit a ukázat, že všechno špatné bylo k něčemu dobré. Za jeho jakýsi optimismus mohla i výchova, kdy jeho rodina po mnoho generací uctívala boha smrti Maleka a tak smrt nebrali jako něco smutného a něco čeho by se měl člověk bát, ale naopak. Hodně lidí okolo nich je tak občas považovalo za blázny, protože uctívačů Maleka nebylo tolik a většina lidí se smrti bálo. To ale u Brysonů neplatilo, tam se smrt slavila a tak z ní ani Florian neměl strach a bral jí jakou součást života. Sice nebyl tak silně věřící, jako jeho rodiče, ale samozřejmě v Maleka věřil a modlil se k němu.

​

Jako malý byl pěkné kvítko, kdy dělal, co neměl a byl jedna ruka s dvojčaty a mladšími sourozenci se kterými dělal neplechu. To mu vydrželo i dodnes i když byl narozdíl od nich o dost klidnější. Rád lidem dával rady a svá moudra stejně jako si je rád vyslechl a snažil se jim pomoc, jak jen mohl. Nikdy by se k nikomu neotočil zády, neměl to totiž v povaze. Byl docela upovídaný a občas se nedokázal zastavit a tak mohl lézt na nervy i svou nezastavitelnou pusou, která toho hodně napovídala. Mluvil dost, především, když byl nervózní a i když byl pořád dobře naladěný a málokdy ho něco rozhodilo, nervozitou trpěl taky jako každý jiný. Florian uměl být i okouzlující, kdy se za ním otočila ne jedna dívka a on s nimi zacházel jako s princeznami, což se jim líbilo. Byl velkým milovníkem žen a taky gentleman, takže měl v Basgiathu hodně problém nějakou ženu udeřit, což při tréninku a výzvách musel.

​

Florian oplýval inteligencí, kterou zdědil po otci a nabyl hodně vědomostí čtením knih. Jeho chytrost vyvažovala fakt, že nebyl kdo ví jak bojovně zdatný a dokázal se ubránit jen tak tak. Většinou místo fyzické síly použil svou hlavu, aby protivníka srazil na zem jinak, než vlastním tělem a tak se mu hodil jeho smysl pro detail, kdy protivníka pozoroval a hledal jeho slabá místa, na která by mohl zaútočit. Rozhodně se jen tak nevzdával, věřil, že se ze všeho vždycky dokáže dostat a zatím se mu to dařilo. Florian byl klidný člověk, málokdy ho něco opravdu tak naštvalo, aby se kvůli tomu šel porvat. Všechno řešil spíš v klidu a snažil se s lidmi domluvit a najít kompromis, což se samozřejmě ne vždycky povedlo.

Narodil se do velice zajímavé rodiny, která již po mnoho generací uctívala boha smrti Maleka s nímž podle legendy jejich předek kdysi uzavřel smlouvu. Mezitím, co se jiní smrti báli, Brysonovi smrt oslavovali a viděli ji jako příležitost k tomu se posunout dál. Když jiní nad ztrátou blízkého plakali, oni se usmívali a slavili, čímž byli většinou okolím nepochopeni a pohlíželo se na ně jako na podivíny. Jenže ten, kdo se nebál smrti byl jeden z nejnebezpečnějších lidí na světě a že měli Brysonovi pro strach uděláno. Každý z jejich rodiny šel při odvodu automaticky k jezdcům, kde vyčnívali, ale zase měli vysokou míru životnosti a jen tak něco je v Basgiathu neposlalo pod zem.

​

Brysonovi do rodiny nepouštěli cizince a tak docházelo běžně k incestům a tím i rození děti s menšími vadami, kdy každý nějakou takovou nesl. Například Florian špatně viděl do dálky a nedokázal tak předměty několik metrů před sebou pořádně zaostřit a ještě k tomu byl do jisté míry barvoslepý, a tak od sebe nerozeznal červenou a zelenou, ale jinak to byl zdravý a prospívající chlapec s chutí do života. Jeho rodina byla poměrně početná a taky plodná, tudíž měl sourozence jak starší, kteří už Basgiath úspěšně ukončili nebo teprve absolvovali, tak i mladší, kteří měli k odvodu ještě několik let. Jeden ze starších sourozenců ve třetím ročníku zemřel, což ho trochu zasáhlo, ale díky své víře věděl, že by neměl truchlit, právě naopak. I když byl věřící, rozhodně nebyl náboženstvím posedlí tak, jako jeho rodiče, kteří to brali opravdu všechno moc vážně až ho občas děsili. Jako malý byl velice zvídavý a usměvavý hoch v obležení svých sourozenců, se kterýma vyrůstal a různě se spolu mezi sebou hašteřili a hlavně dělali blbosti. Dost přilnul k dvojčatům Thaddeusovi a Tyrianě, kdy společně s nimi a mladšími sourozenci dělal jednu lumpárnu za druhou a dost se u toho bavil, avšak rozhodně nebyl tak divoký, jako oni, ale takové srandičky si užíval. Měl několik málo přátel i mimo okruh rodiny a ti se dost zajímali o jeho víru a taktéž o to, jestli by je Malek mohl chránit před smrtí, aby v kvadrantu přežili, co nejdéle. Jenže nechápali celou podstatu jeho víry, na které smrt ležela a byla brána jako něco posvátného a nemělo se tomu vyhýbat. Někteří ho tak nechápali, ale jiní hltali všechno, co jim o bohu navykládal.

​

Už odmalička věděl, že bude jezdec, jinak by to totiž ani nešlo nehledě na to, že měli možnost volby. Všechny to totiž vždycky táhlo k jezdcům. A i on se už viděl na drakovi a nemohl se dočkat odvodu. Strach rozhodně neměl, byl spíš strašně natěšený, kdy nemohl těch několik dní pořádně dospat. Dvojčata už nastupovala do druhého ročníku a starší bratr do tercie, takže na něm bylo zaplnit primu a dostát svého jména Bryson jako další jezdec. Nepřipouštěl si fakt, že by nemusel uspět, věřil v to, že pokud s ním měl Malek nějaké plány, tak se to taky stane a nehodlal jít proti božímu rozhodnutí. Ale někde hluboko ho ten fakt možného selhání trápil. Lávkou proplul jako nic a i když pořádně neviděl do dálky, věděl, že lávka byla rovná a neměla žádné zatáčky, avšak na ní byli kadeti, kteří nemuseli mít nejlepší úmysly. Hned potom vyhledal sourozence, aby se po tak dlouhém odloučení s nimi mohl přivítat a popovídat si o všem možném. Zařadili ho do čtvrtého křídla, schválně tak, aby se mohl utkat se sourozenci, což nebylo úplně nejlepší, protože jim nechtěl ublížit, ale věděl, že poprat se s nimi nějak zvládne. Následně ho čekali výzvy, které zvládal, i když někdy dostal fakt naloženo a tak už ho čekal jen gaunlet, na který samozřejmě trénoval a pokud by ho zdolal, kdy s neúspěchem nepočítal, čekala by ho prezentace a rozřazení. A pokud by se nějakému drakovi zalíbil, pak by se stal i dračím jezdcem, což byl jeho cíl.