fc

Joseph Zada

people say i’ve got potential. mostly for being annoying,
but stil l — potential.

Věčný průšvihář. Když něco bouchne, shoří nebo zmizí, je první podezřelý – a často oprávněně. Akademie ho zná jménem, strážníci v jeho rodném městě a Chantaře znají jeho obličej a každý otec svých dcer, by měl mít jeho fotku na nástěnce s nápisem - ZÁKAZ. Je totiž přesně ten typ, u kterého žádný otec nechce, aby se Garreth vůbec podíval jejím směrem, pomyslel na ní a nebo na ní jen mrknul. Holky ho milujou, tátové ho nenávidí, a kamkoli přijde, vždycky po něm něco zůstane – často zmatek, chaos a možná i trocha zábavy. Je vtipný. Jako fakt. Jeho humor umí být ale i dost jedovatý – spíš zbraň než zábava. Vždycky má připravenou poznámku, co někoho sejme na místě, zesměšní, uzemní a nebo zkrátka vykolejí, protože někdy vůbec nedává smysl. A ještě se u toho řehtá jako hyena. Miluje, když se někdo naštve, a ještě víc miluje, když může tu hranici jen tak lehce překročit. Vážné věci nebere vážně, a čím větší autorita, tím víc do ní rejpe. Hlavně za jejich zády. Velké rýpání si dovolí spíš jen k velitelům křídla.

​

Otravný? Absolutně. Takový ten člověk, co někomu leze na nervy každým slovem, ale z nějakého zvráceného důvodu si na něj zvyknete. Jako mýval v popelnici – smrdí, dělá bordel, ale nedá se ho úplně vyhodit, protože… no prostě něco na něm je. Ať už ho někdo považuje svým způsobem za roztomilého, hezkého a nebo zábavného. I když lidi kolem sebe věčně jen rozčiluje, stejně se drží poblíž. Nejspíš kvůli té jeho optimistické, sluníčkové a trochu víc flegmatické povaze, kdy si stojí za tím, že duha je lepší, než zamračený černý mrak, ze kterého akorát jen chčije na hlavu. Je to magnet na průšvihy. I když se snaží být hodný (což je asi 4 minuty měsíčně), stejně se něco pokazí. Požár? Asi jeho nedopalek. Ztracený pes? Možná si ho chtěl „jen na chvilku půjčit“. Bitka na akademii? On ji nezačal, jen komentoval, že ten druhý má hlavu jak květák.

​

Věčně něco žvýká. Žvýkačku, sirku, propisku, nebo nápad, jak se dostat z průšvihu, do kterého sám vlezl. Nervózní? Nikdy. Neposedný? Vždycky. Možná za to může zvýšená hyperaktivita - utahat ho je těžké, ale znudit? Jednoduché. Má rád zábavu, rád pije - jakmile má možnost pít, ponoří se do toho naplno. Ještě radši tráví čas s pěknými děvčaty, skládá jim komplimenty, ale zároveň je umí i urazit. Není ten typ, co by po jedné noci 'zavolal' zpět. Ani po něm nechtějte, aby snad někam přišel včas. Buď přijde dřív - což se stává málokdy a nebo přijde pozdě. Někdy i vůbec. Žije podle hesla: „Nudíš se? Udělej kravinu.“ V knihovně bude házet papírky na kurátora nebo kohokoliv, kdo bude po ruce, v učebně analýzy bitev bude házet gumou nebo klidně nějaké slečně ustřihne kousek vlasů a bude si z toho dělat knírek, ... žije blbostmi, které mu osladí život. Nebo v horším případě, ohrozí. Má rád adrenalin.

​

Jeho řešení problémů je způsob, jak vytvořit nové problémy. Ukradli někomu kolo, dýku, kalhoty, bundu nebo zatracený trenky? Dotyčnému "sežene" jiné. Jenže pak přijde někdo a ta „nová“ věc jaksi patří někomu jinému. V řešení problémů tedy není příliš dobrý, ale rád si nechá uznat alespoň tu snahu. Není žádným rozeným vůdcem, spíše se rád vozí, rád se v patřičných situacích podřídí, ale bude k tomu mít trilion svých poznámek. Neumí mlčet a to většinou ani když spí. Občas si něco mumlá i ze spaní, ale je to ojedinělé a většinou se to stává, když má nějaký zlý sen. 

​

Je to taková chodící blonďatá apokalypsa. Umí flirtovat i s babičkou na trhu. Nepozná hranice. Když něco dýchá a má aspoň 3 zuby, on na to zkusí nějakou poznámku. Vždycky s křivým úsměvem, jako by mu zrovna spadl zub za drzost. Ale co – dost často to funguje. Nevíš jak. Nechceš to vědět. Má neuvěřitelně podceňovaný šarm. Když někoho šikanuje, je to skoro jako láska. Jeho urážky jsou osobní, ale s péčí. Jako když vás pes kousne a pak přinese pantofel. Vlastně ho chcete nakopnout... ale v pantoflích, co vám přinesl. Taktéž se řídí záchodovou filozofií. Když už náhodou řekne něco hlubokého, je to vždycky v nejdivnějším momentu. Například: „Víš, kámo, život je jako toaleťák – buď ti dojde moc brzo, nebo se ti rozmotá po celým pokoji.“ A zkrátka nevíte, jestli brečet smíchem, nebo mu dát facku.

​

Nesnáší pravidla – ale miluje výzvy. někdo mu řekne „tohle nejde“ a to je jako vyvěsit červený hadr na býka. Najde způsob. Ne nutně legální, logický nebo důstojný, ale najde ho. Třeba i za cenu vlastní ostudy – hlavně že ostatní čumí. Je extrémně loajální… ale po svém. Když ho někdo pomluví, on ho zesměšní tak, že už nikdo ani neví, jaká byla původní pomluva. Když má někdo špatný den, nezeptá se „co je?“ – rovnou najde způsob, jak dotyčnou osobu rozveselit - i kdyby to mělo znamenat nějaký průšvih. 

​

Není zlý. Ale rozhodně není ani hodný. Je to živel. Přírodní síla ve tvaru kluka s černou uniformou a drzou hubou. Neztratí se v davech – spíš davy kazí. Má ten dar být všude, kde být nemá, a říkat všechno, co nikdo nechce slyšet. A dělá to s úsměvem, který rozčiluje.  Je jako šváb - Nejde ho zničit. Můžete ho ignorovat, zkusit zašlápnout, ale tady bude. Nikdo ho nechce ve svém životě. A pak ho tam všichni stejně mají. Protože i když je to otravný, hlučný, sarkastický šváb… naučíš se s ním žít. A když na chvíli zmizí, začneš se rozhlížet, proč je najednou tak ticho. 

unwanted. like a racco on with rabies

Třetí, poslední a hlavně nechtěný blonďatý uzlíček, který se narodil téměř v polovině května. Jeho matka je urozenou lady z Deaconu, kde také potkala svého budoucího manžela, lorda Harlona Hartena, který sloužil na místní základně a poznali se ve městě na trzích. Harlon byl Tyrr a od své rodné provincie a od Aretie, se chtěl držet co nejdál. Měl k tomu své důvody. Po Konci tyranie svou věrnost zaslíbil novému králi, ale rod Hartenů se stejně nikde netěšil oblibě. Zvlášť, když se později Harlonův bratr Harrion, oženil s Judith Grovanovou - Sestrou mrtvého generála, který napomáhal vraždit své krajany a podporoval císařovu krutovládu. A ještě přijal její jméno. Harlon s tímto nechtěl být spojován a přestože si nezměnil jméno, chtěl být od Grovanů co nejdál. Po několika schůzkách a dlouhodobém vztahu s Talisou, se přestěhovali do Astorgy, kde lady Talisa v roce 575 porodila nejprve Garrethova staršího bratra Gwaynea, který se těšil obrovskému uvítání a okamžitě se stal otcovým i matčiným miláčkem. 

​

Po Gwayneovi přišla v roce 578 na svět jeho mladší sestra Talia, která dostala jméno po Harlonově matce. Až po Talii přišel na svět už nechtěný Garreth, jenž byl tak nějak navíc a dítě, které bylo spíše v péči chůvy, než matky. Ta se chtěla věnovat starším dětem a na novorozence neměla náladu a kapacitu. Její třetí porod byl navíc velmi dlouhý a obtížný a po porodu trpěla poporodní psychózou. U předešlých porodů se jí to nestalo a tak tyhle její stavy Harlona dost vyděsily. Zvlášť když měsíčního Garretha málem utopila a podruhé skoro udusila, když chtěla, aby přestal brečet. Tehdy Talia upadla do šoku a odmítala se Garretha dotýkat a nebo se k němu přibližovat. Nechtěla mu ublížit. 

bad family vs go od family

​

Chůva Nadine mu byla víc matkou, jak jeho vlastní. Z prvního měsíce se stalo šest, pak první rok, dva, tři... a brzy už nosil školní tašku a razil si to v doprovodu svých starších sourozenců na základní školu. Když mu bylo sedm, jeho bratrovi už bylo třináct a při jednom ze společných večerů se otce ptal na jeho bratra Hariona. Harlonovi vypadla lžíce z ruky a třískla o talíř. U stolu zavlálo hrobové ticho. „O těchto lidech nemluvíme." Řekl otec přísně. Gwayne sklopil pohled a pokračoval v jídle. Garreth ale chtěl vědět proč. A tak se zeptal. Otec ho probodl pohledem a Garry automaticky uhnul k matce. Ta se na něj nedívala. Nikdy se na něj nedívala. A tak se zase s pohledem vrátil k otci. „Je to zkažená větev. Ve škole tě o tom budou jednou učit. Můj bratr si vybral stranu a to tu špatnou. Já se poučil." Odpověděl. Garreth se pak zadíval do talíře, než se podíval na bratra, co na něj promluvil. „Jejich rodina udělala moc špatných věcí víš." Řekl Gwayne. Ten už se o tom učil. Talisa si odkašlala. „Večeříme." Pustila se znovu do jídla a pak už se o tom nikdo toho večera neodvážil mluvit. Garrethovi to ale vrtalo dlouhodobě hlavou. 

​

Ve škole se na své příbuzné ptal a čím víc se ptal, tím víc otázek dostával i on sám. V sedmi letech neměl rozum a nevěděl, do jakých vod se pouští. Říkal, že Harrion Grovan je jeho strýc a že má taky bratrance. Tehdy ho zmlátili tak, že měl otřes mozku a několik zlomených kostí. Probral se až po dvou dnech v nemocnici. Rodina nad ním stála, ale matka se pořád držela vpovzdálí. Když se Garreth ptal, co se vlastně stalo, otec mu to převyprávěl a pak ho varoval že tohle se bude dít pokaždé, co se bude chlubit něčím tak ohavným, jako je Grovanská větev, jejich rodiny. 

​

Zbytek jeho školních let na povinné základní škole se nesl v duchu "být šikanován a šikanovat". Když mu bylo jedenáct, nastal v něm jakýsi zlom, kdy nedostával dostatek pozornosti od rodičů a chtěl to napravit. Hlavní pozornost měl Gwayne s Taliou, kteří byli miláčky svých rodičů a dělali přesně to, co se po nich chtělo. Gwayne stál vždycky rovně, jako když spolkl pravítko, Talia byla uctivá, slušná a milá. A Garreth? Chtěl aby se na něj rodiče dívali stejně, jako na ty dva. Snažil se věci dělat správně, začal se učit šerm, jezdit na koni, vzdělával se - zlepšil si známky, dokonce se na dva měsíce přidal ke zpěvnému sboru, aby zaujal matku. Jenže nic z toho na ně nikdy nezabralo a oni si pořád všímali Gwaynea a Talie. A tak to Garreth po roce vzdal a veškerou svou snahu být lepší, zakopal hluboko pod pomyslnou zem. 

i have two mo ods: ‘let’s cause trouble’ and ‘let’s make it worse.’

A tak se z něj stal chodící problém, blonďatá pohroma, ostuda a všechno z toho seznamu katastrof, na které si lze jen vzpomenout. Pranice ve škole, žertíky, nadávání někomu, dělání bordelu, vandalismus - tohle všechno dokázal udělat třeba už v jednom dni. Průšvih ho následoval jeden za druhým a vyloučili ho ze dvou škol a těsně před koncem základní školy, ho vyhodili i ze třetí, takže zkoušky musel udělat na dálku po tom, co otec zažádal, aby synovi naposledy vyhověli, když jim dá nějaký štědrý dar. Garreth byl doma bit a trestán víc, než je zdrávo, ale stejně mu to nezabránilo dělat hlouposti, utíkat z domu za zábavou a chovat se přesně tak, jak nechtěli, aby se choval. 

​

Gwayne ve dvaceti odešel do kvadrantu jezdců a doma bylo najednou prázdněji. Tehdy Garreth vycítil příležitost k získání rodičovské pozornosti, ale ani po Gwaynově odchodu, se nestal jejich miláčkem tak, jako on. Pak do kvadrantu odešla i Talia a on zůstal v domě sám. Otec často odjížděl pryč na základny a někdy byl pryč i půl roku, ne-li víc. A tak byl doma jen s matkou, se kterou spolu vůbec nemluvili a tak doma čas moc netrávil. Bylo mu sedmnáct, takže dle jeho názoru si mohl dělat co chce, přestože právně dospělý ještě nebyl. Byl si jistý, že matce je jedno a tak se toulal po městě a dokonce o letních prázdninách zmizel na víc týden. Odcestoval do Tirvainne, protože chtěl navštívit i druhou část rodiny. I po těch letech byl pořád zvědavý a zvlášť po tom, když už chápal tíhu toho všeho a učili ho to ve škole. Doma byl sám, zbytek rodiny z matčiny strany byl v Deaconshiru a s nimi se taky nestýkali a o rodině z otcovy strany se mluvilo jako o špatných lidech. Chtěl se o tom přesvědčit sám. 

​

V Tirvainne tedy navštívil jejich dům a když na ně zaklepal, otevřel mu nějaký starší pán, kterému se představil a pak řekl, že by rád mluvil se svými příbuznými a poznal je. Muž, nejspíš nějaký sluha nebo vrátný, ho sjel od hlavy až k patě, pak mu zabouchl před nosem a donutil ho tam čekat pár minut. Během toho se Garreth nudil a tak se začal obhlížet a přišel k nějaké soše, kterou pak omylem shodil. Soše upadla hlava, takže když její tělo narovnal, snažil se dát hlavu nějak nahoru, aby tam držela. V té samé chvíli mu přišel otevřít nějaký stejně starý kluk.  Garreth schoval hlavu sochy za zády a zazubil se. „Samo se to.. nějak... spadlo." Vytlačil ze sebe. A takhle poznal Maxe, svého bratrance. ​Strávil s ním týden a on osobně si to užil. Maxim mu ukázal město, kde Garreth omylem podpálil tržiště, nakopl kočku a ukradli dvojkolo, které při jízdě rozbili a rozpadlo se jim vejpůl, takže spadli do městského potoka. Pro Garretha to byly nejlepší čtyři dny jeho života. Taky se opili, svedli pár pěkných děvčat, poprali se - nic, z čeho by měla Maxova matka radost a naléhala, aby Garreth odjel zase zpátky domů. Garry ale Maxovi slíbil že příští rok přijede zas a tak se i stalo. Další léto spolu strávili tentokrát dva týdny a v osmnácti začali přemýšlet o Dni branné povinnosti. Maxim měl dle jeho slov cestu určenou, ale Garry si ničím ještě nebyl úplně jistý.

​

Prázdniny s bratrancem byly stejně jako poprvé, rušné a plné adrenalinu a průšvihů. Třetí léto za ním tentokrát přijel Maxim, z čeho Garrethova matka nebyla vůbec nadšená a tak poslala dopis jak svému manželovi, tak i Gwayneovi, co již sloužil na základně v Athebyne. Gwayne přiletěl domů o čtyři dny později a Harlon přicestoval tři dny po něm. Jediná Talisa byla ještě stále v kvadrantu a sloužila u pěchoty, tudíž domů dorazit ani nemohla. Otec Maxima prakticky vzal a vyhodil ze dveří domů jako nějaký odpadek. Gwayne mu byl po ruce a do toho na ně Garreth křičel, ať ho nechají být. „S jejich rodinou se nespojujeme! Copak máš v té hlavě nasráno, Garrethe?!" Obořil se na něj otec a do syna strčil, aby šel na stranu, když se otci před domem stavěl do cesty. „To říkáš ty!" Vychrlil na něj. „To říkají dějiny! Rubeus pomáhal vraždit svoje krajany. Tisíce dětí v hromadném hrobu! Tam by ses měl jít podívat!" Ukázal na Garretha prstem a pak jím ukázal i na Maxima. „A ty. Ještě jednou tě uvidím v blízkosti někoho z mé rodiny, tak z tebe vytluču duši, rozumíš?" 

yeah i know. i'm not perfect

S Maxem už se pak neviděl. Po jeho odjezdu dostal Garreth od otce výprask, vyslechl si tunu poznámek, poučování a hned na to po něm chtěl odpověď, do jakého kvadrantu se hodlá přidat. Zda k pěchotě a nebo k jezdcům. Garreth se tomu jen uchechtl. „Možná nenastoupím vůbec, co ty na to? Uteču pryč, odpluju někam na nějaký ostrov s palmami, budu chlastat z kokosu a pěkný ostrovanky by budou tančit na klíně." Po těch slovech po něm otec hodil knihu a trefil syna do břicha. Dost to bolelo. „Přestaň se chovat jako totální hovado Garrethe! Dospěj! Branná povinnost tě čeká příští rok. Tvůj bratr-" Otec to ani nedopověděl, protože Garreth po něm vztekle tu knihu hodil zpátky.

​

„Já nejsem jako on! Nejsem ani jako Talia, nejsem perfektní, dokonalá verze tebe! Jsem jen já!" Udeřil si do hrudi. „Myslíš, že nevím že jste mě nechtěli? Že mi Nadine neřekla o mámě? Co provedla?" Snažil se nebrečet, ale nějak mu to nešlo. Harlon se rukama opíral o stůl a jeho tvrdé oči po chvíli zjihly.  „Já se snažil, jasný? Ale odmítali jste to vidět. Začali jste si mě všímat až když jsem začal dělat problémy. Jediná moje kvalita." Poslední slova pronesl děsivě smířeně. Otec se nadechl, že něco řekne, ale nakonec z něj nevypadlo nic. Garreth doufal v nějaká slova útěchy, možná v obejmutí, ale to se nestalo. Ani tehdy a ani nikdy předtím. Matka se na něj sotva podívala, natož aby se ho dotkla. A otec ho nikdy neobjal, nikdy ho nepochválil, ani ho nepoplácal po tom podělaném rameni. Garreth jen přikývl a opustil otcovu pracovnu. Dostal přesně to, co očekával - nic.

my dragon didn’t cho ose me for greatness

he chose me because i’m to o annoying to burn

Nástup do kvadrantu pro něj bylo životním rozhodnutím. Jeho nápad o ostrově se rozplynul velmi rychle a Basgiath byl vstupenkou tam, kde se tvořily legendy. Při zápisu nahlásil svoje jméno a pak se s tlumokem rozešel ke schodům na věž. Když stoupal po schodech, občas někoho předběhl, všem se představoval, občas si s někým potřásl rukou, pochválil něčí zadek, vlasy, oblečení a když spatřil Maxima, tak na něj zezdola zavolal a když si ho všiml, tak na něj i zamával. Jeho bratranec vypadal všelijak, jenom ne nadšeně. Garreth ho zadýchaně dohnal a chytil ho za paži, když stoupali po schodech nahoru. „Jsem rád, že jsem tě našel. Budeme to nejvíc prďácký duo tady." Pověděl mu a Maxim protočil očima. Když došli nahoru k zapisovateli, za nímž byla lávka, tak k němu Maxima za paži přivedl. Ten se mu vytrhl, ale zůstal na místě. „Ahoj zlato," oslovil Garreth jezdkyni oděné v černi. Ta k němu zvedla pohled a sjela ho nepříjemným pohledem. „Já jsem Garreth Harten a tohle je můj bratranec Maxim Grovan." Představil je a hned si všiml jejího upřeného pohledu na Maxima. „E-e-e." Ukazováček jí strčil před obličej, aby se koukla na něj. „Jeho si nevšímej. Jeho příjmení je nic moc, chápu a tvář.. no, jako bígl křížený s kokrem, ale nevadí. Ale já? Čirá krása." Pohodil svými blond vlasy. jezdkyně protočila očima a zapsala si jejich jména. Pak jim přikázala přejít lávku. Maxim šel jako první a Garretha překvapilo, že jí doslova přeběhl. Garreth přišel jen trochu blíž, podíval se z ní dolů a pak se otočil na tu jezdkyni. „To jako myslíte vážně? A vadí, že jsem před tím pil?" Na jeho otázku neodpověděla a další kluk mu vyhrožoval, že ho shodí. A tak se dal Garreth do pohybu. 

​

Lávku přešel, ale málem z ní tehdy spadl. Dokázal se ale dostat nahoru a díky tomu mohl obléknout černou uniformu a začít trénovat. Velmi rychle ale dostal abstinenční příznaky po alkoholu, porušování pravidel a všeho, co mohl dělat mimo kvadrant. Často se tedy dostával do průšvihů i na akademii a to i do rvaček, protože po jeho bratranci šli jako slepice po flusu. Snažili se ho zabít jen kvůli tomu, s kým byl příbuzný. U Garretha jim to asi zpočátku nedocházelo, ale později měl taky několik konfliktů. Zejména při Rozřazení, kdy se ho snažili zabít tři kadeti. 

​

V lese, na louce a nějaké mýtině bloudil až do stmívání. Sledoval spousty draků, jak se vznášejí k obloze a on furt bloudil - ztracený a raněný. Nejspíš měl tušit, že se s ním žádný drak nepropojí. Byl unavený a tak se pomalu začal vracet. Cestou si vzpomněl, že má v kapse tyčinku, ale neměl na ní nějak chuť. Obloha byla čím dál temnější a slunce mizelo za horizontem. Až pak to ucítil. Ten zvláštní pocit, že ho něco volá určitým směrem. Prohrábl si zpocené vlasy, z čehož mu byla v říjnu akorát tak zima. Zašel do lesa a dostal se přes potok, kde se pak lekl, když našel velkou dračí hlavu, co na něj zírala. „No.. tak já asi zase půjdu, protože... jo." Otočil se na patě a pak se prudce zastavil, když na něj drak zařval. Pomalu se otočil nazpět. „Člověku! Jak se opovažuješ ode mě odvracet! Zvolil jsem si tě!" Odfrkl si. Garreth šel na stranou, když drak po něm šáhl tlapou, ale nedosáhl. „Zatraceně!" Zaklel Garreth. „Jak? Teda.. cože?" Nechápal, co se vlastně děje. Na letové pole s drakem přiletěl úplně poslední. Byla to docela ostuda, ale Garry se cítil nejvíc hrdý, když oznamoval dračí jméno písaři. Konečně něco dokázal. 

some ride into bat tle with honor

i arrive late, screaming, and probably upside down

Sice pořád nechápal, co v tomhle kvadrantu vlastně dělá a že se zvládl na drakovi udržet. Jeho signet se projevil asi necelé tři měsíce po propojení, ale zpočátku svou magii vůbec nevnímal, protože nebyla jinak zvlášť vidět. S vyučováním signetu tedy začal opožděně, protože mu trvalo, než přišel na to, že vládne signetem. A než vůbec přišel na to, o jakou magii se jedná. Nešlo o žádný útočný signet a ani nějaký, na co by potřeboval bezpečností prověrku, přesto byl se svou mocí spokojený. Vždycky našel to nebo toho, koho potřeboval. Až před Válečnými hrami pochopil, že jeho signet se neustále vyvíjí a že ho může používat na mnohem důležitější věci, než je hledání alkoholu a nebo bodu g mezi holčičími nohami. ​

​

Jeho první Válečné hry byly jeden velký chaos, ale díky signetu z obou dvou prvních úkolů vyšel prakticky nezraněně. Až ve třetím se on i Sorven poměrně těžce zranili a zřítili k zemi. Sorven chtěl zapůsobit před svou dračí sestrou a zkusil jeden manévr, na který on a ani Garreth nebyli připravení. Letět tak, že byl vzhůru nohami bylo něco, co nemohli zatím zvládnout. Garreth skončil s oběma nohami zlomenými a Sorven si zlomil křídlo a pravou zadní nohu, když se zřítili k zemi. Nebýt napravovačky, tak by Garreth pravděpodobně už nikdy nechodil, protože ty zlomeniny byly tak děsivé a vážné, že by nikdy nemohly srůst správně. ​Druhý ročník ale začal s jasným cílem zase přežít a otravovat všem život. To mu jde totiž ze všeho nejlépe.

sorven