Bezstarostný život pro bezstarostného chlapce, to čekalo na Jaxe, který už jako dítě nebyl nijak náročný, dokázal si vystačit sám se sebou, a co jiného mu také zbývalo, když byl jedináček, a jeho rodiče museli neustále pracovat? Příliš se mu nevěnovali, a nejeden soused si myslel, že z malého chlapce tímto stylem vyroste vyrůstek, který bude mít oplétačky se zákonem a nebude žádným přínosem pro společnost. Jaxen byl ale vždy bezstarostný, dokázal si sám vyhrát, a sotva nabral odvahu k tomu se toulat po okolí, tak se neustále toulal dál a dál, a vždy sám. V samotě nacházel určité potěšení, ve které se také sám vzdělával, a hlavně mu nikdo nikdy nemluvil do toho kam šel, nebo co chtěl zrovna dělat. Svým způsobem se vychovával sám, a překvapivě z něj rostl mladík, který miloval přírodu, miloval vodu, která se stala jeho druhým domovem, a hlavně mu nedělalo problém komukoliv pomoci a přiložit ruku k dílu. Kdo dříve tvrdil, že jim Jaxen bude zatápět svou nevychovaností, rázem mlčeli a chtěli mladíkovu pomoc, protože během pár let se z malého písklete stal poměrně vysoký mladík, který se záhy hodil na těžší fyzické práce, kde nabíral svalovou hmotu. Už v šestnácti vypadal na víc, a od té doby se ho lidi ptali, jaký kvadrant si chce vybrat, protože tam za chvilku míří – že měl ještě pár let čas, to jim jaksi nedocházelo.

​

Jaxen toho nikdy neměl moc, a musel si vystačit s málem, i jeho tlumok byl tedy velmi lehký, když svého osudného dne zamířil směrem k Basgiathu, a po cestě stále nevěděl, kam by se měl připojit. Nejvíce se mu zamlouvala pěchota, byla to volba určité jistoty, ale když nastalo finální rozhodnutí a měl si vybrat, jakou životní cestou půjde, kupodivu ho nohy vedli k nejistotě, k tomu, že bude muset bojovat o právo žít. Jaxen si vlastně nevybavuje, jak se ocitl na schodech, jak najednou čelil úzké lávce, ani jak přes ní přešel a rázem z něj byl kadet v kvadrantu jezdců. Zatímco polovina kadetů okolo něj musela často trénovat, aby zlepšili svou fyzickou dovednost, tak s tou Jaxen neměl problém, horší to pro něj bylo s učivem, ne všechno mu šlo, a párkrát musel vyhledat pomoc u své letky, která mu s učením pomáhala, a on jim na druhou stranu vysvětloval, kde mají ve fyzičce oni slabá místa. Porážet kadety ve výzvách pro něj nebylo nic těžkého, ale i v oblasti boje se musel leccos naučit, většinou mu ale pomohla hrubá síla a urostlá stavba jeho těla. Ve výzvách byl zpočátku průměrný, občas někoho dokázal porazit, občas někdo porazil jeho, brzy tomu ale přišel na kloub, a stal se poměrně obávaným protivníkem.

​

Gauntlet pro něj také nebyl kdovíjakou překážkou, stačilo mu jen pár pokusů, aby jím dokázal probíhat bez problémů, ale první opravdové překážce se postavil až v den Prezentace. Jaxen se netajil tím, že měl stáhnutý zadek, když procházel kolem draků, a když začalo Rozřazení? Žádná smečka primánů ho sice nehonila, ale jednou musel vzít nohy na ramena, když ho začal nahánět červený škorpioocasý, kterého nějakým způsobem naštval, nebo se mu omylem podíval do očí. Jaxen před ním utekl, ale přiběhl do jiné jámy lvové – naběhl rovnou na hnědého dýkoocasého, který na něj cenil zuby a vystavoval na obdiv svůj dýkovitý ocas. Dlouho se vzájemně pozorovali, a Jaxen udělal tu chybu, že nedokázal skrýt určitý strach z bestie, která mohla snadno ukončit jeho život. Hnědý na něj zaútočil, a Jaxen si z toho příliš nepamatuje, cítil jen prudkou bolest a horkou krev, která ho smáčela. A poté? Nic. Probral se až na ošetřovně, kde ho dávali dohromady. Měl štěstí, že mu drak nevyřízl oko nebo nepřesekl tepnu, roztrhl mu ale plíci a bylo jen s údivem, že na poli nezemřel. Jaxen ale necítil hořkost z toho, že se nepropojil, byl pouze rád za to, že žije, protože jiní takové štěstí neměli.

​

První dva týdny se zotavoval, ten třetí pozoroval kadety ze své letky, jak se chystají na první letecké hodiny, a téměř měsíc od Rozřazení? Neměl co na práci, a tak se procházel v okolí Basgiathu, když narazil na draka, který ho málem zabil. Polil ho pot a zachvátila panika, drak mu ale odřízl cestu, čichal k němu a důkladně si ho prohlížel. „Nejsi mrtvý.“ Ozval se v jeho hlavě ženský hlas. „No, dýchám, takže asi nejsem.“ Odvětil, zatímco se snažil spolykat všechen svůj strach. „Dost jsi krvácel, čekala bych, že zemřeš. Musíš mít hodně tuhý kořínek.“ Konstatovala dračice, než od něj odstoupila. „Pojď, člověku, připojíme se k tvojí letce.“ Poručila mu. Jaxovi trvalo dobrou minutu, než pochopil, co po něm hnědá dýkoocasá chce, nakonec ale své zdřevěnělé nohy přiměl k pohybu, vystoupal jí na hřbet, a sotva se stihl zachytit, už letěli. Jaxen v prvotní chvíli ječel jako malá holka, dračice ho ale zpočátku ušetřila prudkým manévrům, a opravdu se připojili k jeho letce, která akorát vzlétla, a tam se hnědá pořádně předvedla. Jax se jí držel jako klíště, a když přistála na letovém poli, celý ztuhlý a bledý se jí pustil a sklouzl na zem. „Jmenuji se Lujainodastrasz, ale můžeš mi říkat Lujain.“ Představila se mu, Jaxen ale na dračici jen zakýval hlavou, pozvedl palec vzhůru, a prchal do kvadrantu, kde se musel po svém prvním letu pozvracet.

​

Lujain ho za to nijak nesoudila, jeho slabé stránky nevnímala tak, že nebyl hoden propojení, a naopak se je společnými silami snažila zmenšit, nebo zcela vymýtit, a u něčeho se jí to i podařilo. Pokusila se ho při jejich prvním setkání zabít, a nakonec se z jejich propojení vyklubala dokonalá kompatibilita, a brzy na sobě začali být vzájemně závislí. Nepoutalo je pouze vzájemné pouto, stali se nejlepšími přáteli, kteří se dokázali podržet v jakékoliv chvíli, vzájemně si byli učiteli, důvěrníky, a vším, co ten druhý v danou chvíli zrovna potřeboval.

lujain

Lujainodastrasz toho se svým jezdcem sdílí poměrně hodně; od stejného stáří, po poměrně klidnou a rozvážnou povahu, díky které jí jen máloco dokáže vyvést z míry, nebo rozčílit natolik, aby začala běsnit. Uvědomuje si, že nepatří mezi staré, nebo snad zkušené draky, o to víc se chce ale přede všemi ukázat a také jim dokázat, že stáří nebo snad velikost nehrají žádnou roli, nýbrž rychlé přemýšlení a chytrost, díky které dokáže zvládnout prakticky každou situaci. Lujain si ostatních draků příliš nevšímá, přirozeně se drží u svého druhu, a také se podřídí pouze svým starším, ostatní staré draky nebere v potaz, ba naopak by se dalo říci, že je snad až pod její úroveň uposlechnout rozkaz jiného draka, který nemá hnědé šupiny. Výjimku dělá pouze během letových lekcí, kdy se dokáže podřídit drakům, jejichž jezdci jsou hodnostně výše, a její vlastní jezdec je musí poslouchat.

Lujain se před Jaxenem propojila pouze jednou, její jezdec byl ale slabý, sotva se na ní dokázal udržet, a nakonec zemřel během výzvy s nepropojeným kadetem, o kterého dračice nejevila zájem, protože byl na její vkus až příliš divoký a krutý.

Hnědý dýkoocasý || 1. kategorie - 7,6 metru || Samice

Jaxena si při svém druhém výběru označila a netrpělivě vyčkávala, zda zemře nebo se z jejích zranění zotaví, a když přežil, tak se teprve poté rozhodla s ním propojit. Jaxena si hýčká, jsou kompatibilní, a i když občas tvrdí, že jí štve, tak by ho za nikoho jiného nevyměnila. Vyhovuje jí i to, že Jaxen nevládne žádným silným signetem, tudíž nebudou stavěni do první linie, ačkoliv jí Jaxovo neustálé potápění připadá nepřirozené.

​

Lujain se sice neřadí mezi velikány, ale svou menší velikost využívá primárně při letu. Nejenom, že je poměrně rychlou letkyní, je také dost obratná a mrštná, a hlavně se o sebe dokáže postarat, primárně díky svému dýkovitému ocasu, kterým se čas od času ráda pochlubí. Málokdy ho ale vůči některému drakovi použije, do konfliktů se příliš nepouští, naopak se ráda tváří, že jsou někteří vzteklejší draci pod její úroveň. Její jméno se vyslovuje jako lužejn, a Jaxen jí čas od času osloví jako louži – občas jí to dokáže naštvat, jindy pobavit.

Jaxen se odmalička rád potápěl, a dá se říci, že voda byla jeho druhým domovem, vůbec ho tedy nepřekvapilo, když se po propojení se svou dračicí a přenesení větší části magie, u něj rozvinul právě signet, který mu umožňuje pod vodou dýchat. Tím, že si ve vodě připadal jako doma, se mu trénování jeho nově nabité síly trénovalo jednoduše, a dokázal jí poměrně brzy ovládnout natolik, že je schopen pod vodní hladinou vydržet i několik hodin.

​

Díky svému signetu je v podstatě nemožné, aby se utopil, na rozdíl od jiných signetů, ten jeho se prakticky stal jeho vlastní přirozeností, nepotřebuje na něj vysoké dávky magie a následné obavy, zda pod jeho tíhou shoří. Není omezen ani celkovým typem vody, může se potápět jak ve sladké, tak slané, a zkoumat tak z první ruky tamní život nebo ekosystém. Vysokou dávku magie dokáže použít pouze na někoho druhého, a ve velmi krátkém čase, může sebou vzít někoho dalšího a přenesením magie mu umožnit dýchat pod vodou, je to pro něj ale velmi vyčerpávající, a zvládne to maximálně na deset minut, dál své hranice nedokázal posunout a ani je posouvat nechce.

​

Jaxův signet se sice neřadí mezi silné, smrtící, nebo jakkoliv útočné, přesto má své vlastní využití, a jemu samotnému to vyhovuje. Pod vodou se přece jen skrývají různé byliny, ke kterým je těžké se běžně dostat, a Jaxen takovéto výpravy rád podniká. Napomáhá tím hlavně kvadrantu léčitelů.