Kaelan se narodil jako prvorozené dítě dračího jezdce a léčitelky. Už odmalička obdivoval oba svoje rodiče. Odvahu svého otce, který se vracel zraněný a unavený. Nepolevující optimismus a laskavost svojí matky. Brzy po něm se narodily dvě mladší sestry, na které Kaelan dohlížel. Dalo by se říct, že ve vesnici měli šťastný život. Matka byla mezi lidmi oblíbená a lidé občas dětem do ruky strčili kus ovoce, když se procházeli na trhu. Pak přišla ale pro rodinu rána. Otcův drak byl napaden a nepřežil. To automaticky znamenalo smrt pro Kaelanova otce. Jeho smýšlení se začalo měnit. Nejdříve si myslel, že se stane léčitelem jako matka, ale čím víc rostl a sílil, byl přesvědčenější, že musí jít na Basgiath stát se dračím jezdcem. Znal otcovy příběhy o kvadrantu jezdců. Věděl jak je to náročné. A tak začal posilovat a cvičit jak jenom mohl. V lese tahal těžké kmeny stromů do kopce, přebíhal lávky přes potoky, skákal ze stromů a učil se padat. Domů se vracel zraněný, s modřinami a krvácející. Nenechal si to ale od matky rozmluvit. Co mu šlo ovšem nejlépe byla střelba z luku. Jako kdyby byly šípy jeho prodlouženou rukou. Neomylně se trefoval do terčů a cílů, které si určil. Před odvodem splnil písemnou zkoušku i zkoušku fyzické zdatnosti. Když nastal čas jít, zabalil si do tlumoku jen pár nejnutnějších věcí ale nesměl chybět jeho luk a šípy. Pořád věřil, že to všechno zvládne. Na rozloučenou objal matku i obě mladší sestry, kterým vtloukl do hlavy, že ony za žádnou cenu nesmí do kvadrantu jezdců a že mají následovat matčina příkladu a stát se léčitelkami.

Už při schodech nahoru na lávku zjistil, že ne všichni smýšlí jako on. Těsně před ním kráčel mladík, který z lávky před sebou shodil dvě pomalé dívky. Nechápal to. Proč? Proč zbytečné zabíjení ještě předtím než se vycvičí? Copak není potřeba aby bylo jezdců co nejvíc? Brzy pochopil, jak to tam chodí. Díky jeho velké, svalnaté postavě si na něj sice netrouflo moc primánů, ale pozoroval kolem sebe tolik zbytečného násilí a smrti, že mu z toho bylo špatně. Aby se uklidnil, chodil střílet s lukem a šípy na terč, kde ho také jednoho dne objevila Katya. Dali se do řeči a přišli na výměnný obchod. On jí naučí střílet na terč a ona mu dá dobré tipy na boj zblízka, kterému on sám nebyl moc nakloněný. Byl sice silný, ale měl problém se v hlavě dostat přes hranici toho, že ubližuje vlastním spolužákům. Brzy se díky jejím tipům trochu zlepšil a díky svojí povaze získal i pár prvních přátel. Nedalo by se říct, že jim věřil svým životem, ale určitě se na ně chtěl začít spoléhat. Společně vytvořili menší skupinku. Ta se ale začala ztenčovat jak ročník postupoval. Koho ale nemohl ani vystát byla Seraphina, dívka z jeho letky. Už jen pohled na ní ho rozčiloval. Trénování na Gauntlet pro něj bylo náročné, protože některé překážky nevyžadovaly sílu, jako spíš mrštnost nebo rychlost. Když ale přišel čas Gauntletu, zvládl to, i když ne s nejrychlejším časem. Při prezentaci procházel loukou právě za Seraphinou, která ho schválně provokovala svými slovy. Ona ho vlastně prudila celou svojí bytostí. Mračil se a zatínal zuby, ale nenechal se jí rozhodit.

 

Měl pocit, že je sledují dva draci, ale protože byl tak rozhozený, nevěnoval tomu pozornost. Za ním šel právě onen mladík, který tenkrát na lávce shodil z mostu dvě dívky. Nedošel. Jeden z draků ho jednoduše spálil. K jeho smůle ale tu cestu přežila Seraphina se kterou se setkal i na poli, kde ho měl jeho drak volat. Nechápal, proč ona míří stejným směrem jako on a byl obezřetný. Došel k velkému hnědému drakovi, který jako kdyby se na něj ušklíbal. Z nějakého důvodu se ho nebál. Když ale pohlédnul bokem, uviděl Seraphine u červeného draka. Podíval se znovu na hnědého a zjistil, že také pozoruje dvojici vedle sebe. V hlavě se mu ozval hlas. “Je na ně pěkný pohled, co?” Vyděšeně propojil pohled s drakem, který mu promluvil v hlavě a došlo mu to. On chce jeho. A ten červený zase Seraphine? Jsou domluvení? “Je to moje družka.” Ozval se znovu den dunivý, hluboký hlas. No tak to ani omylem. Nepropojí se s drakem, který je druhem draka Seraphine. Ani omylem. Ne, prostě ne. Začal couvat, až zakopnul o větev a spadnul na zadek. Hnědý drak se k němu sklonil. “Nemáš na výběr Kaelane. Vybral jsem si tě, stejně jako ona si vybrala jí. Teď na mě vylez, ať jim předvedeme co umíme.” S povzdychem se zvednul ze země a těsně před jeho nohou zaváhal. Naposledy se podíval na Seraphinu. Teď mu bude otravovat život ještě víc. Posadil se drakovi na záda a pevně k sobě stisknul nohy. “Hmm.. silný, věděl jsem to. Silný a laskavý. Jsi zvláštní dračí jezdec Kaelane.” Pověděl mu drak. “Jmenuji se Aelithernach, budeš mi říkat Aelith.” Vylétl s ním na nebe a Kaelan se ho od té doby nepustil.

 

Dozvěděl se, že Aelith se ještě s žádným jezdcem nepropojil a on je jeho první. Ani jeho družka neměla ještě jezdce a proto se rozhodli nabídnout se k propojení společně ve stejný rok. Na důkaz propojení má Kaelan na sobě tetování. To je umístěno na levé straně hrudníku, což by mohlo odkazovat na jeho přílišnou dobrotu a dobrosrdečnost. Jeho signetem je kvantakineze. Dokáže rozmnožovat předměty z jednoho na mnoho nebo z mnoha na jeden. Díky tomu mu nedojdou v zásobě nikdy šípy a vždy má čím střílet z luku. Trvalo mu nějakou dobu, než se signet naučil ovládat a občas ještě rozmnožení předmětů nedopadne tak jak by mělo.

 

Díky tomu jakou má Kaelan povahu byl na začátku druhého ročníku jmenován velitelem letky v Peruti drápu. Pro něj to byl nádherný okamžik, o kterém ihned napsal matce a svým sestrám, se kterými se konečně jako sekundán mohl spojit dopisem.