Katya Deventer

katya deventer

21.6. 577, Aretia, Tyrrendor, Navarra

Výkonná důstojnice 1. křídla

HRÁČ: Arxi || FC: Eiza Gonzalez

SIGNET

Gravitokineze

i don’t give a damn about my bad reputation.

Katya není osobou, která by se stala vaší přítelkyní a důvěrnicí, které byste se mohli svěřovat, jak by se vám zrovna hodilo, ale je ochotná vám nabídnout maximálně nějaké to spojenectví a příslib, že si jeden druhému budete moci hlídat záda. Vůči ostatním jezdcům je poměrně nedůvěřivá a to i ve své momentální pozici výkonné důstojnice, kdy nad ní stojí už pouze velitel křídla. Snaží se tvářit, že přátele nepotřebuje a vystačí si se spojenci, ale pravda je taková, že se pouze bojí pouštět si lidi k tělu v obavě, že jí zradí, a ona skončí s dýkou v zádech. Stejně tak se obává pocitů, že k tomu druhému přilne více, než bude zdrávo a začne jí na dotyčném záležet, skrze to si tak udržuje odstup a snaží se sama sobě namluvit, že je se svým přístupem spokojená, a že nepotřebuje nikoho dalšího. Ve svém prvním roce na Basgiathu si převážně zachraňovala krk tím, že se velitelům a důstojníkům cpala do postele, není na to sice nijak hrdá, ale omlouvá to tím, že udělala všechno pro to, aby přežila a její jméno nebylo druhý den přečteno na nádvoří. Čas od času si do ní někdo z terciánů sice rýpne, že si prošukala cestu do bezpečí, ale Katya se tím nehodlá nechat urážet a jen nad tím krčí rameny a pokaždé proti takové poznámce má nějakou svou rýpavou.

Katya není snadným cílem, na kterém byste se mohli vyřádit, její jazyk se během pobytu v Basgiathu vypiloval a snad ke všemu má co říct, a občas mívá tendence mít poslední slovo. Málokdy dokáže držet jazyk za zuby a zhoršilo se to poté, co získala pozici výkonné důstojnice, v podstatě dokáže zmlknout jedině, když jí to vyloženě přikáže její velitel křídla; ostatní neposlechne a ještě je počastuje vulgárním gestem. Katya si rozhodně nehraje na žádnou drsňačku, která by okolí ukazovala svou tvrdou tvář, pod kterou by se skrývalo roztomilé štěňátko. Vlastně taková umí být, když zrovna chce, když touží po kontaktu a nechce strávit další osamělou noc, což se sice stává zřídka kdy, ale přece jen, je pořád pouze člověk a dlouhá samota jí příliš nesvědčí. Rozhodně se ale nenechá tak snadno převálcovat, a pokud s ní chce někdo měřit síly, nepůjde k zemi snadno. Má vidinu toho, že si ve světě vybuduje své jméno, což jí žene k tomu být stále lepší, chce se dohnat na samotný práh dokonalosti, aniž by si uvědomila, že dokonalá nikdy nebude, ale chybu ze své strany si málokdy připustí.

Vlastní chyby nepřipouští, a pokud už se přece jen stane, že si jí uvědomuje, snaží se na tom zapracovat, i když u toho pociťuje hořkost ze selhání a toho, že se má stále co učit. Navzdory tomu, že si lidi příliš nepouští k tělu a nechce se na ně vázat, si rozhodně neodpírá zábavu, protože je toho názoru, že se nejde pouze ustavičně věnovat svým povinnostem a odepírat si zábavu; každý potřebuje čas od času nějaké to odreagování, aby se poté mohl efektivněji věnovat své práci a povinnostem s ní spojené. Katya ale snadno ze sebe dokáže setřást své zábavné já a vrátit se do bot výkonné nekompromisní důstojnice a nasadit si masku, v níž bude zcela nový člověk, jako by před vámi před minutou neseděla žádná chechtající se kadetka Deventerová se svým občas až podivným smyslem pro humor.

Katya má se svou dračicí velmi hluboký, ale zároveň komplikovaný vztah, ty dvě jsou schopné spolu debatovat i dlouhé hodiny, a nejednou se kvůli ní Katya nemohla vyspat, protože Cattea neustále mluvila a ke všemu se potřebovala vyjadřovat – mluvnost a nutkání mít poslední slovo mají obě společné. Jejich jména si jsou poměrně dost podobná a v kvadrantu se během jejich druhého ročníku rozmohlo to, že je společně nikdo nenazve jinak, než Káťu a Káťu. Zatímco Katye to přijde úsměvné, Catteu to dopaluje do naprosté nepříčetnosti, a nejednou se kvůli tomu ohnala po drakovi toho jezdce, který to vyslovil, nebo po samotném drakovi, který měl pouze nutkání si do ní rýpnout, aby jí vytočil. Mají spolu ale velmi důvěrný vztah a i když jí Cattea vidí do hlavy, Katya má potřebu se jí se vším svěřovat.

Její život nezačal zrovna nejlépe, vlastně měla hezký jen první rok, na který si ani nepamatuje, ale otce neměla, a Katya do dnes neví, zda její matku opustil, nebo nemřel, nebo se pod ním slehla zem, ale její matka krátce po Katyiných prvních narozeninách onemocněla a zemřela, a Katya neměla žádné další příbuzné, u kterých by mohla žít, a tak putovala do sirotčince, ve kterém následující roky vyrůstala. Sirotčinec byl plný dětí a tam Katya poprvé zjistila, že co si nevybojuje a nevydupe, to nebude mít, a pokud ukáže slabost, ostatní děti jí vyčlení z kolektivu a stane se outsiderem, se kterým budou moci zametat, jak se jim zlíbí. Dnes na to není hrdá, ale dělala to, aby se měla o trochu lépe než ty slabé děti, které se od ostatních nechávaly šikanovat a tiše to snášely. Katya často jen postávala opodál a přihlížela tomu, a tvářila se, že jí náramně baví, jak ostatní dívky tu jednu tahají za vlasy nebo jí schovávají její věci, a když už došlo na lámání chleba a projevení nějaké loajality surovcům, holt si párkrát taky trvale vypůjčila nějakou věc nebo někoho zatahala za vlasy.

Vyrůstání v sirotčinci sice nebylo růžové, ale Katya nemůže říct, že by se měla špatně; střechu nad hlavou měla, třikrát denně teplé jídlo, a když opomenula častou šikanu mezi dětmi, tak v některých našla i přátele, se kterými držela pohromadě, dokud nenastal čas odejít. V osmnácti museli sirotčinec opustit a postavit se na vlastní nohy, Katya se do svých dvacátých narozenin potloukala Aretií a střídala jednu práci za druhou, protože u ničeho nedokázala vydržet, než nadešel den Branné povinnosti a ona zamířila do Basgiathu. V Aretii nikoho neměla, a vnitřně věděla, že jí tam žádný život nečeká, a naopak cítila, že v Basgiathu by se mohla stát někým. Bylo od ní pošetilé zamířit ke kvadrantu jezdců, bez výcviku nebo snad vědění toho, co na ni čekalo na druhém konci lávky, ale Zihnal jí toho dne přál a ona jí přešla. A poprvé potom spatřila draka, při prvním pohledu zamrzla na místě a nebyla schopná se pohnout, na rozdíl od jiných, kteří ucouvli nebo ukázali, že tam nepatří a byli drakem spáleni.

Katya první týdny bojovala nejen s ostatními, ale hlavně sama se sebou, musela dohnat to, co už jiní bravurně ovládali, a to jak při obyčejných hodinách historie nebo analýzy bitev, tak také při výzvách, při kterých dostala okamžitě nakládačku a brzy si uvědomila, že ta další výzva by mohla být její poslední, když primáni začali padat jako mouchy se zlámanými vazy na žíněnku v prohlášení, že v křídle není místo pro slabost. Snažila se na sobě pracovat co nejefektivněji ale zároveň rychle, i když jedno nešlo ruku v ruce s druhým, a Katya si brzy našla způsob, jak získat čas a nenechat se zabít při další výzvě. Sice si na ni ostatní primánky brzy začaly ukazovat prstem, ale Katye bylo jedno, že lezla do postele nejenom tehdejšímu veliteli Třetího křídla, ale neštítila se do ní lézt i jeho výkonnému důstojníkovi, a dvakrát si do té vlastní zatáhla i velitele své letky. Alespoň trochu nad ní drželi ochrannou ruku a Katya tak měla více prostoru pro vlastní zdokonalení, a navíc v onom výkonném důstojníkovi našla i svého soukromého učitele, který jí naučil vše potřebné, aby ve výzvách mohla začít excelovat. Stačila vyhrát čtyři a vysloužit si dýky, než došlo na Gauntlet, se kterým se také dlouho prala, ale nakonec ho zdolala a vysloužila si své místo na Prezentaci.

Přežila i tu, a dokonce při Rozřazení nebyla zabita, i když měla na mále, protože si vytvořila více nepřátel, než jak si původně myslela, což jí došlo až toho osudného dne. S propíchnutým ramenem od meče si Katya myslela, že je vyřízená a je to její konec, dokud se neobjevil oranžový mečoocasý drak, který její protivníky v přesile spálil na škvarek a poručil jí, aby mu vylezla na hřbet. Z posledních sil dokázala vystoupat po noze a snažila se udržet na místě, ale s jednou rukou jí to šlo špatně. Mečoocasá jí nechala spadnout, ale než stačila dopadnout na zem a zabít se, dračice jí chytila a ještě se vysmívala jejímu strachu v očích, a zároveň byla upozorněná, že to je poprvé a naposledy, kdy jí chytila, a Catteaunadaurm, jak se mečoocasá představila, jí odnesla zpátky na letové pole. Cattea ale toho dne lhala, Katya z jejího hřbetu sklouzla ještě několikrát, a i když byla dračice protivná a věčně něco nespokojeně mrmlala, nikdy Katyi nenechala zemřít. Společně dokázaly projít primou a dostat se do sekundy, ve které obě musely zabojovat a excelovat a vydobýt si místo na akademii, ale jejich snaha, urputnost a vytrvalost jim – nebo spíše Katye – nakonec přineslo ovoce v podobě Katyina jmenování výkonnou důstojnicí Prvního křídla.

cattea

Oranžový mečoocasý || 3. kategorie - 15 metrů || Samice

Catteaunadaurm, zkráceně pouze Cattea, je protivná, rýpavá, a věčně nespokojená mečoocasá z druhu oranžových. Pokud se jí v životě něco líbí, pak si to nechává pro sebe, a do své jezdkyně si často rýpe tím, že až jí omrzí, jednoduše jí shodí ze svého hřbetu – skrze to pramení i její morbidní humor a skrývání vlastních pocitů, které uzavírá hluboko v sobě. Cattea od sebe odhání kohokoliv, kdo se jí nelíbí, a že se jí nelíbí téměř nikdo, a jen výjimečně jí lze zahlédnout klidnou, často totiž své okolí probodává svýma očima barvy tekutého zlata a neustále cení zuby a vrčí.

Na rozdíl od jiných draků, Cattea nemá potřebu všem vystavovat na obdiv svůj ocas, to už se raději rozkročí, roztáhne křídla a předvede se v celé své velikosti; měří sice 15 metrů, ale s oblibou tvrdí, že to není pravda a je mnohem větší. Skrze velikost se ráda chvástá a zastrašuje tím menší, a hlavně mladší draky. Cattea je stará 68 let a za svůj život měla tři jezdce, o které přišla v aktivní službě, Katya je jejím čtvrtým jezdcem.

Pravou stranu její čelisti a tlamy tvoří dlouhá, táhlá jizva od gryfích drápů, na těle má ještě pár podobných jizev a v blánách na levém křídle má dvě díry od samostřílu. Její nejoblíbenější jizvou, kterou se ráda chlubí, je rozšklebená jizva na hrudníku od dýkovitého ocasu hnědého draka, se kterým se Cattea střetla při svých posledních Válečných hrách. S libostí jí předvádí a tvrdí, že ten hnědý šupák skončil mnohem hůře.

Katya skrze propojení se svou oranžovou mečoocasou dračicí dokáže manipulovat s gravitací jako takovou, prozatím se ale nedostala k ovládnutí toho, aby se sama dokázala odtrhnout od gravitace; pokoušela se o jakési levitování, ale bylo to pro ni vysilující a naprosto vyčerpávající, až hrozilo, že pod silou vší té magie shoří. Katya ale dokázala během svého studia zdokonalit svůj signet natolik, že se jím občasně ráda baví i během zcela běžných dní, kdy někomu ztěžuje život tím, že manipuluje s jejich gravitací a předměty kolem nich. Pro Katyi je daleko jednodušší někoho uzemnit, než zvednout, také dokáže sílu gravitace ovládnout natolik, že vám ztěžknou kroky a sotva naleznete sílu pro to udělat další krok. Se svým signetem se ale stále seznamuje a plně ještě neobjevila všechna jeho zákoutí a neuvědomuje si moc, kterou má v rukách, ačkoliv jí je jasné, že se v posledním roce musí vypilovat, aby z oblohy mohla strhávat gryfy a jejich letce.

Ze svého Rozřazení si odnesla dvě jizvy; jednu má na obou stranách pravého ramene, když jím projel meč, druhou na zádech, kterou si jí označila její dračice.
Její dračí relikvie se nachází na vnější straně stehna a táhne se až do té vnitřní, a končí jí pod kolenem, které objímá oranžový mečovitý ocas.
Občas někomu pro své vlastní pobavení znepříjemní den a použije vůči němu svůj signet. Častěji ho ale používá proti těm, kteří jí něčím naštvou.

eventy

posty