Mnozí by si řekli, že si tahle usměvavá dívka musela užít krásné dětství. Měla milující rodiče, kteří jí dali všechno, co jí na očích viděli a není možné, aby se jí něco stalo příšerného. Někteří ji označují jako za andělské stvoření, které by se snad roztrhalo pro všechny, aby jim mohla pomoci. Vidí v těch zlých lidech to dobro a i když jí někteří jezdci nadávají. Svádí to na tu bolest, kterou prožívají a ona se jim bez jakéhokoliv ostychu snaží přeci jen pomoc, jak jen to jde. I když je jen ve druhém ročníku a nemá takové zkušenosti jako terciáni, ke kterým vzhlíží. Samozřejmě není ta osoba, která by chtěla frajeřit. Když si zkrátka neví rady nebo si na nějaké ošetření úplně nevěří, jde za zkušenějšími. Nechce si způsobovat žádné nepříjemnosti. Dokonce se snaží své pacienty povzbudit, aby se tolik nebáli. Ráda poslouchá něčí stěžování a možná by se tak dala označit také jako někdo, kdo dobře naslouchá a dokáže udržet snad každé tajemství.

​

Ovšem za tou usměvavou tváří se skrývá dost temná minulost, o které ví jen její bratr. Jistě, někdo zahlédl její jizvy. A když přišla otázka, ona jednoduše odpověděla - “Jsem nešikovná.” Nechtěla se do minulosti vracet. Nechtěla znovu vzpomínat na Radleyho a znovu se vracet do toho období plného utrpení. Mnozí by po tom všem byli odtažití, báli by se lidského kontaktu nebo by dokonce byli i velmi uzavření do sebe. Kaylee taková nebyla. Nevadil jí lidský kontakt nebo nějaký dotek. Někdy jí nějaký jezdec chytil během ošetřování za ruku a prosil jí, aby ho zbavila bolesti. Když na ní někdo křičel, sklopila pohled a čekala, až dokřičí, Nerozklepala se jako nějaké štěně a nezačala plakat. Jediné, co jí z toho všeho zůstalo, že pokud někdo k ní natáhne prudčeji ruku, ucukne. Je to zkrátka vybudovaný reflex, kterého se nemůže zbavit i když se snaží sebevíc. I když jí chce někdo poplácat po ramenou, cukne o krok dozadu. Nemyslí to nijak zle, jen to ještě úplně neovládá.

​

Díky její matce a vlastně díky Radleymu má poměrně nízké sebevědomí. Její nevlastní otec ji pořád neustále ponižoval a říkal jí, jak není dost dobrá. Nikdy si nenajde partnera, protože není pro nikoho dost krásná a proto on jí pořád dával všemožné návrhy, které ona odmítala. A možná tomu také začala i věřit, protože nikdy ji neoslovil žádný mladík v jejím věku a nepochválil jí. Ani se třeba nezastavil, aby s ní prohodil pár slov. Nevěděla, zda v tom nemá její nevlastní otec třeba prsty a něco jim neslíbil nebo tomu tak opravdu bylo. V Kvadrantu ji několik chlapců pochválilo. Dokonce i dívek, ale ona si to zkrátka nepřiznala a raději tu lichotku stočila k někomu dalšímu. K nějaké kamarádce, kterou si tam našla a od sebe svým způsobem odvrátila pozornost. Neuměla jednoduše přijímat lichotky a nějakou pochvalu.

​

Celkově v sexuální oblasti je nepolíbená. Nikdy neměla svůj první polibek a vlastně ani neměla úplnou představu, jak by chtěla, aby proběhl. Začala hodně část knihy obsahující romanci. Dost často si představuje ty momenty mezi dvěma milenci. Možná je v tomhle až moc velký snílek, ale chtěla by i pro sebe, aby to bylo krásné a nezapomenutelné. Čeká na ten jeden moment, kdy se před ní objeví její urostlý princ na bílém koni a odvede si ji pryč a budou spolu žít šťastně až na věky. Díky těm knihám věří na láska na první pohled. Jak se jí roztřesou při jediném pohledu kolena, srdce jí bude chtít vyskočit z hrudi a bude muset zalapat po dechu a pocítí ty slavné motýlky v břiše.

​

Když se necítí úplně dobře, je zalezlá ve svém pokoji a kreslí. Nejčastěji kouskem uhlíku, je to pro ni taková nejlepší metoda. Zkoušela i jiné metody, ale tohle jí je nejpohodlnější. Minimálně se dělí o své problémy a o to, co ji trápí. Přenést ty myšlenky na papír je pro příjemnější. Nikdy na nikoho ani nezvedla hlas, nemá nejmenší tušení, zda to umí. Nikdy se s nikým nehádala či dohadovala. Snaží se pokaždé být v klidu a raději se neplést do problémů. Když jí nepomáhá kreslení, odebere se do smyšleného světa knih.

Život mladičké Kaylee začal v malé vesničce nesoucí název Enia, která ležela v Luceraských horách. Narodila se jako vymodlená dcera. Jistě, měli ještě o rok staršího syna - Spencera. Ale pořád chtěli i tu holčičku a to se jim povedlo. Její otec - Arwan - byl úspěšný lovec, který z každého svého lovu přinesl úlovek. Někdy se mu poštěstilo a přinesl jich několik, kdy se podělil i se zbytkem vesnice. Byl to dobrý muž, kterého měli všichni rádi a byl oblíbeným. Její matka  - Maela - byla zase ta typická žena v domácnosti, kdy se starala o svého muže a své dvě děti. Vařila a opracovávala maso, které on vždy přinesl. Milovala ho snad nadevšechno na světě. Arwan občas Kaylee a Spencera bral i na procházky, kdy pozorovali stáda divokých koní, jak se prohání v údolích a učil je různým věcem. Spencera hodně učil stopovat a znalostem lovu. Tohle Kaylee moc nebralo, ale co se jí líbilo tak lukostřelba. I když se to na mladou dívenku neslušelo, učila se to stejně jako Spencer a poměrně jí to šlo. Možná v tomhle byla i lepší jak její starší bráška. Kaylee měla milující rodinu, kterou by opravdu neměnila a hlavně milujícího staršího bratra, který nad ní měl ochrannou ruku.

​

Jenže všechno krásné nemusí nikdy trvat věčně. Arwan s Maelou měli nějakou krizi a pořád se hádali. Někdy to bylo až moc, že malá Kaylee seděla na své posteli a zacpala si uši. Spencer seděl vedle ní a držel jí v objetí. Ani jeden nechtěl, aby se hádali. Arwan si vzal své věci, hlavně luk a šípy a vyrazil pryč. Maela svým dětem řekla, že odešel na lov, ale nikdy se nevrátil. Dodnes ani Kaylee a ani Spencer netuší, co se stalo a kde je jejich otec. Nevědí, jestli zemřel nebo jestli je opustil. Vždycky se na to matky zeptali, ale ta jim vynadala, aby se na něj pořád neptali. Tou mužskou sílu najednou zastal Spencer, který chodil na lov a Kaylee často chodila na kraj lesa na něj čekat. I když jí vždycky vynadal, že ji může kdykoliv něco sežrat nebo ji někdo přepadnout, pořád tam stála. Možná svým způsobem nechtěla, aby je opustil jako táta.

​

Kaylee bylo jedenáct, když si matka domů přivedla nového muže. Jistě, po odchodu jejího manžela zkoušela navazovat nové vztahy, ale nikdy jí to nevydrželo. Nebo spíše... Nikdo nevydržel s ní. Tentokrát to bylo jiné. Přivedla si domů tlustého muže, který byl o dost starší než ona. Sotva se vešel do dveří. Na hlavě se mu tyčilo pár chlupů a možná by i řekla, že se v tom odraze dokonce občas viděla. Jmenoval se Radley a v ten moment začalo v životě mladé dívky opravdové peklo. Radley měl Spencera rád. Chválil ho, vychovával z něj muže. Ale jenom za jedním účelem. Chtěl z něj udělat Jezdce. Ten muž měl několik dětí, přibližně osm nebo devět. Nikdy to Kaylee nedokázala spočítat a všechny je poslal do Kvadrantu Jezdců. A i když si Spencer přál jít k Pěchotě, on byl silně proti. A to samé čekalo i mladičkou dívku s bílými vlasy. Jí ovšem nechválil. Dost ji ponižoval, neustále na ni křičel a vyčítal jí, že všechno kazí a dělá špatně.

​

Kaylee bylo šestnáct, když k ní Radley začal mít nevhodné poznámky. Občas jí udělal i nějaký návrh, ale jí se to nelíbilo. Vždycky když odmítla, vztáhl na ní ruku. Ovšem si nikdy nevzal to, co chtěl. Jen ji udeřil a nebo ji švihl řemenem. Z těch ran zůstalo dívce na těle několik jizev. Naštěstí jsou na místech, kde se dají skrýt. Jednou ji zmlátil natolik, že se Kaylee nemohla sama postavit. Pomohl jí až její bratr, když přišel z lovu domů. Kaylee mu nestihla uvařit. Měla mnoho povinností, kdy musela uklidit, zajít na tržiště a vlastně by to i stihla. Ale pomáhala jedné starší sousedce, která upadla a nemohla se pořádně zvednout. Kaylee přišla domů a Radley už stál s řemenem mezi dveřmi. Chytil jí za paži a vtáhnul ji dovnitř. Dívka to neustála a padla na zem. Na muže se podívala s jistým strachem v očích, když se napřahoval a začal ji švihat hlava nehlava přes záda. Nezmohla se ani na jediný výkřik, protože moc dobře věděla, že by to bylo jenom horší a tak to jen musela přetrpět. Pak už jen ležela a tiše plakala, než přišel její starší bratr a pomohl jí na nohy a ošetřit rány, které měla na svých zádech.

​

Od té doby si dávala pozor na to, co dělá a jak to dělá. Dodržovala čas a vždy se snažila, aby byl Radley spokojený a zůstalo to jen u slovních nadávek a případně jedné výchovné, když opět odmítla. Bylo to tak lepší než dostat další pořádný výprask. Bylo jí devatenáct, když Spencer odešel. To bylo i poprvé, co viděla Radleyho opustit jejich dům. Chtěl se totiž ujistit, že Spencer nastoupí do Kvadrantu Jezdců a ne k Pěchotě. Kaylee pocítila jistý klid, když doma nebyl. Mohla najednou v klidu dýchat a užívala si tu volnost. To netrvalo dlouho, protože ji samozřejmě její matka dost úkolovala a chtěla, aby všechno bylo připravené až se vrátí domů. Už ten první den jí chyběl bratr. On byl ta skála, o kterou se mohla kdykoliv opřít a mohla s ním mluvit o čemkoliv. A teď nebude ani vědět, jestli přežije studium. Jestli přežije lávku nebo jestli ho někdo chladnokrevně nezabije. V noci díky tomu nemohla spát, protože pořád na něj myslela a modlila se, aby žil. Aby to přežil a společně se tam setkali, protože jí čekal za rok stejný osud. Taky její nevlastní otec chtěl, aby šla k Jezdcům. On jí ovšem nepodporoval, spíše jí tvrdil, že aspoň svět přijde o jednu zbytečnou osobu, která nic neumí.

​

Uběhl měsíc, kdy Spencer byl na akademii. Přišel jí od něj dopis, že je v pořádku a je živý. Spadl jí neskutečný kámen ze srdce a nesmírně se jí ulevilo. Dopis samozřejmě ukryla. Nikdo doma nemluví o jejím bratrovi. Jako kdyby najednou přestal existovat a jí to ničilo. Nechápala, proč tomu tak je. V den, kdy jí přišel dopis byla v kuchyni a krájela zeleninu. Radley opět došel a měl ke Kaylee nepříjemné pozvánky a opět jí dával návrhy. Ona je opět odmítala a věděla, k čemu dojde. Radley se k ní rozešel, ale nevšiml si menší louže z vody, která byla na podlaze. Uklouzlo mu to a letěl přímo na mladou dívku, kterou povalil. Co ovšem ani jeden nečekal, že dívka ten nůž nepustila na zem. Držela ho stále v ruce, když se k němu natočila tělem. Radley na ni spadl a nůž mu projel hrudním košem. Několik kapek, které vykašlal dopadlo na její tvář. Nemohla se ani hnout, nemohla se pořádně nadechnout. Jako kdyby byla v transu. Krev, která tekla po noži pomalu pokryla její ruce a její oblečení. Matka přiběhla, aby zjistila co to bylo a když viděla velké tělo, které zavalilo dívku, začala křičet. Běžela pro sousedy, kteří pomohli Kaylee. Byla v šoku. To bylo poprvé, co někoho zabila. Bylo to poprvé, co na sobě měla cizí krev a celá se třásla. Konal se i soud, protože její matka to chtěla řešit. Přišla o svého milovaného muže a svou dceru za to nenáviděla. Milovala toho násilníka, toho líného vepře. Naštěstí mladou dívku podrželi sousedé a vypověděli, že on byl opravdu surovec a ona chodila s modřinami. Uzavřelo se to jako nehoda, což tak opravdu bylo. Kaylee ve svém životě poprvé pocítila jistou úlevu i když jí matka začala silně nenávidět.

​

Ty poslední měsíce to doma jen přežívala a pomalu se připravovala na písemnou zkoušku a zkoušku fyzické zdatnosti. Nechtěla se jen tak přidávat k pěchotě, pokud by to nezvládla. Byla rozhodnutá, kam chce jít. Chce začít být nějak užitečná a jakmile všechny ty zkoušky zvládla, přidala se do kvadrantu lékařů. A s novou životní etapou se rozhodla i pro změnu vizáže - své blond vlasy si obarvila na růžovo. Samozřejmě moc dobře věděla, jak to bude náročné a bude se muset opravdu věnovat studiu. Ovšem když zjistila, že jí nevadí krev, tohle bylo pro ni svým způsobem to pravé. Zvlášť když se jí podařilo splnit zkoušky a ona mohla opravdu vstoupit do primy. Byla nadšená. Dokonce kontaktovala i Spencera, že se dostala do Kvadrantu a když za ní přišel, řekla mu všechno co se stalo. Spencer je vlastně jediný, kdo ví celou pravdu. Poté se věnovala studiu, kdy se jí podařilo perfektně zvládnout závěrečné zkoušky, kdy se jí podařilo dostat do dalšího ročníku, který už bude pro ni maličko náročnější. Byla rozhodnutá, že chce ošetřovat hlavně jezdce a chtěla by se v budoucnu zaměřit spíše na chirurgii než bylinky. A jako odměnu se opět obarvila a nyní působí jako zrzka.