Kayna se narodila do chladné noci pár minut po své sestře jako její jednovaječné a tudíž i identické dvojče. Jejich otec choval kamzíky a matka byla úspěšnou léčitelkou, která doufala, že její dvě dcery půjdou ve stejných šlépějích. Bylo zázrakem, že chladnou zimu obě přežily, ale zřejmě měly tuhý kořínek a jen tak je něco neschvátilo. Obě dívky dostaly velice podobná jména, protože když už byly stejné, tak ať to tak i vypadalo. Jediná matka byla schopná je bezpečně rozeznat a jen otec si je často pletl a netušil, která je která. Ze začátku si je možná označoval barevnými šátky, ale jak byly větší, začaly nosit stejné oblečení, stejné účesy a tak nezbylo nic, podle čeho by se daly rozeznat. Tudíž byste mezi nimi nepoznali rozdíl, možná jen v případě, že byste s nimi strávili nějakou dobu a naučili se rozlišit jednotlivá gesta či mimiku. Občas se jedna vydávala za druhou, bylo totiž docela legrační si takto z ostatních utahovat. Obě zdědily nadání po matce a již odmalička se zajímaly o to, jak funguje lidské tělo a jak se dá jaké zranění ošetřit. Dokonce studovaly i samy na vlastní pěst, kdy pitvaly různá zvířata, zkoumaly jejich orgány a taky co s nimi jaká bylina dělá, což především zajímalo Kaynu a vnitřnosti byly tak nějak parketou jejího dvojčete, která jimi byla fascinovaná. Samozřejmě i Kaynu to zajímalo a přišlo jí to fascinující, ale více jí bralo to, jak zvířata reagují na bylinky a zajímalo ji, jak moc se bude účinek lišit u lidí a od toho už tu byla její matka, která ji dokázala navést. Vedla si tak herbář, který byl dnes hodně tlustý a měla v něm všechny poznatky o všech možných rostlinách, jejich použití, pěstování, výskytu a další. Byla tím tak posedlá, že jisté bylinky použila i na sebe, aby vyvolala stav jakési euforie a příjemných pocitů, které ji vzaly do říše divů. Podělila se s tím i se sestrou, ale ta o to nejevila takový zájem, každopádně se rozhodla v této oblasti ještě více vzdělávat, protože takové pocity byly úžasné, avšak se dostavily i abstinenční příznaky. Musela dávky snižovat, protože přišla na to, že dlouhodobé používání by jí mohlo poškodit orgány. Proto pak hledala něco, co by mělo stejné účinky, ale nepřišla by přitom o důležité orgány, které jí držely při životě a taky že našla - churam.

​

Kayna vždycky věděla, že je trochu jiná, protože nikdy nejevila zájem o chlapce, nepřitahovali ji, ale za to se jí líbily dívky. Byla z toho zmatená a měla pocit, že je s ní něco špatně a styděla za to. Snažila se to maskovat a předstírat, že se jí chlapci líbí, dokonce i jednoho políbila, ale necítila absolutně nic. Byla z toho nešťastná, protože Keyna chlapce měla a ona jí ho záviděla, jenže jí se prostě žádný nelíbil a cítila se tak ztracená. Jednoho dne se ale do vesnice nastěhovala početná rodina a Kayna tam šla se sestrou a matkou k jednomu porodu a tam potkala nejmladší dceru této nově nastěhované rodiny. Byla to zrzavá dívka po které pokukovala a ona jí pohled oplácela. Líbila se jí a bylo to vzájemné. Začaly spolu trávit čas, povídat si a ona si s ní opravdu rozuměla, jen se jí bála říct, co k ní cítí. Ale to se toho Sana chopila a políbila ji, což Kaynu úplně odrovnalo, protože to nečekala a ten den poprvé ulehla s dívkou, díky které prožila nepopsatelnou rozkoš a naučila se toho více o ženské těle. Teda hlavně v sexuální oblasti. Se Sanou se pak dal stýkala a byla šťastná, snažila se to však tajit i před dvojčetem a ta to do dnešního dne neví, i když by mohla mít tušení, tím si nebyla Kayna jistá.

​

Když zemřela jejich matka, hodně ji to vzalo a vzpamatovávala se z toho déle než Keyna. Byla zalezlá v pokoji, s nikým nemluvila a otupovala se bylinkama, protože ta bolest byla tak silná, že ji nedokázala snést. Aby toho nebylo málo, za půl roku jejich otec spáchal sebevraždu, protože se nedokázal smířit s tím, že byla jeho žena mrtvá. V té době byla Kayna tak otupělá, že si to ani nepamatovala a necítila skoro nic, jen prázdno. Sana se mezitím s rodinnou přestěhovala a ani se s ní nerozloučila a nebýt bylinek, asi by se zhroutila. Ještě měla samozřejmě svou sestru, se kterou se musely snažit bez rodičů přežít. Obě věděly, že se dají k léčitelům a tak se i v den odvodu stalo. Měly nový domov a plno věcí, které se mohly naučit i když toho na prvačky věděly překvapivě víc než dost. První ročník nebyl tak náročný, jak si myslela a dozvěděla se nové věci, které byly i zajímavé. Na konci ročníku ale zjistila, že tu bylo opravdu hodně studentů, kteří měli psychické problémy a potřebovali nějak otupit nebo povzbudit a tak se se sestrou rozhodly udělat tajný koutek, kam se mohli jak léčitelé tak jezdci či studenti z pěchoty chodit "uvolňovat" pomocí bylinek a taktéž zakázaného churamu, který se kouřil.

​

Druhý ročník byl však mnohem zajímavější. Jednou na procházce se sestrou potkaly primána z pěchoty, který hledal pomoc pro svého přítele, jenž byl podle všeho zraněn a tak se obě dívky rozběhly za ním, aby mohli primánovi pomoc. Po vyšetření přišly na to, že studenta kousl jedovatý had a tak musely jednat. Sice poslaly mladíka pro zkušenější léčitele, ale než by se na místo dostali, mohli by akorát tak odevzdat mrtvé tělo Malekovi. Keyna byla v tomhle ohledu zkušená a tak se nebála provést jejich první amputaci. Kayna jí samozřejmě asistovala, ale dalo by se říct, že většinu práce odvedla právě její sestra. První se zdálo, že by z toho mohl být problém, vždyť byly studentky druhého ročníku a připravily někoho o nohu, ale taktéž tím zachránily život a po kontrole onoho zraněného bylo vidět, že to byla dobře odvedené práce a tak z toho nikdo nevyvedl vážnější důsledky. Avšak si získaly přezdívku "Basgiathské řeznice" a tak se jim říkalo dodnes. Kayna pak onomu primánovi pomáhala s bolestí pomocí bylinek a i takových, které nebyly úplně povolené, každopádně svou práci odvedly. Zbytek ročníku zakončily skvělými výsledky a tak je čekal poslední, třetí ročník.