Lysandra vyrostla v královském paláci, kde byla svazována určitou etiketou a vychováním, a pod dozorem svých rodičů, a až kvadrant jí dovolil se plně otevřít a projevit to, co v sobě léta musela dusit pod tíhou všech povinností i vědomostí. Kvadrant jí, řekněme, dovolil zdivočet, Lysandra si nenechá ujít příležitost si povyrazit a užít si trochu té zábavy, když má zrovna možnost. Co se týče celkových pravidel a kodexu, tak ho dodržuje, ale pouze, pokud se někdo dívá, jakmile jsou všichni otočeni zády a zavřou oči, je schopná porušit to, co porušit jde, aniž by jí někdo přistihl a ona si musela odpykat nějaký trest. Lysandra rozumí bylinám, díky své matce, která jí své znalosti vštěpovala do hlavy, moc dobře tedy ví, co natrhat a zpracovat tak, aby to člověku dokázalo ulevit od bolesti a na chvíli jí utěšit, kde najít takové, aby dotyčnému způsobila břichabol, nebo takové rostliny, po kterých lidé uvidí létající jednorožce co zvrací duhu. Převážně v tom ale hledejme halucinogenní houbičky, pár jich má v zásobě pro případ, že by si potřebovala sehnat churam, který si čas od času dá jenom proto, aby si mohla připadat tak, že porušuje pravidla, což jí vlévá adrenalin do žil. Často takové houbičky směňuje právě za churam, a nejenom to – v kvadrantu se naučila, že pokud pěchota či jezdci chtějí něco ze zásob léčitelů, je to vždy něco za něco.

​

Není stavěná pro nějaké zápasy, nebo dokonce boj. Její bratr se stal, navzdory rodinné tradici, dračím jezdcem, a stejnou cestu chtěl i po ní, Lysandra by ale u jezdců nepřežila ani týden, a pokud už, pak by nezvládla vylézt na draka. Její tělesná stavba jí to nedovoluje, neřadí se mezi vysoké ženy, a její tělo také není samý sval, rozhodně by někomu zvládla dát pěstí, ale zlomila by si u toho prsty, a když by někomu chtěla dát facku? No, asi by si musela povyskočit, a pak by si dlaň musela pofoukat, jak by jí pálila, pokud by do rány vložila všechno. Zvolila si bezpečnější cestu léčitelky, a pravděpodobně jí nebude čekat ani služba na frontě, a připojí se ke svým rodičům v královském paláci, aby šla v jejich stopách a byla daleko od nebezpečí. Nikdy přímo nezažila situaci, ve které by jí šlo o život, co se tedy týče nějakého pudu sebezáchovy, tak ten ještě naplno nevyzkoušela, a dokonce ani u draků. Přece jen, modrý drak jejího bratra jí nesežral, a draci jeho přátel také ne, a pár jezdců už ošetřovala před zraky jejich vlastních létajících ještěrů; Lysandra v tomto ohledu tak příliš nechápe, proč jsou primáni u jezdců tak vystrašení z té jejich Prezentace před draky, když ona je vnímá jako inteligentní bytosti, které nevraždí pro zábavu ostatní. Plně si ale neuvědomuje, že jí nezabili jenom proto, že neohrožovala jejich propojené jezdce.

​

Magie a signety jezdců jí vždy dokáží ohromit, a s radostí navštěvuje Chantaru, jen aby mohla jezdce vidět, a pár takových, kteří své signety neskrývají, anebo je úmyslně používají, aby se předváděli. Lysandra se nijak netají tím, že má pro jezdce slabost, ale není první ani poslední ženou, která si musí utírat pocintanou bradu, kdykoliv vidí nějakého vysokého, svalnatého jezdce. V kvadrantu zjistila, že to ale nejsou pouze jezdci, na které se ráda dívá, ale i některé jezdkyně jí přijdou přitažlivé, pokud tedy neztratily své ženské přednosti pod vypracovaným svalstvem. Lysandra své oči neupírá ale pouze ke kvadrantu jezdců, je svolná k tomu se zaplést i s někým pohledným od pěchoty, ani vlastním kvadrantem nepohrdne. Jediné, co jí nijak neláká, jsou písaři, považuje je za nudné a upjaté. Jednou přizvala pohledného písaře ke kouření churamu a byla zklamaná, že písař pod jeho účinky usnul, než aby se dokázal bavit. Od té doby si jich nevšímá.

​

Čas od času se toulá v okolí Basgiathu, aby si nasbírala nějaké ty houbičky nebo bylinky do své vlastní, řekněme, sbírky, kterou poté používá pro určité zábavné účely. Má i svůj herbář lomeno deníček, kam si zapisuje rostliny a jednotlivé houby a poté různé účinky a jejich vliv na různorodé lidi. Svým způsobem se takto samovzdělává. Její rodiče jí sice učili, že jezdci jsou krutí a brutální, ale Lysandra je ošetřuje nejraději, a nikdy by ošetření jezdce neodmítla, svými způsoby jí jsou nejvíc sympatičtí, a také si s nimi ráda povídá, zatímco je ošetřuje – ráda se dozvídá více o jejich životech. V těchto ohledech umí být Lysandra pořádně ukecaná. Aby byla jezdcům blíže, začala se specializovat hlavně na rány, které nejvíce utrží jezdci, a v druhém ročníku své schopnosti dokázala vypilovat natolik, že si na ošetřovně stihla udělat své jméno, ačkoliv není kdovíjak neznámou osobou už od nástupu na akademii; o její rodině se přirozeně ví, že slouží přímo královské rodině, a najde se jen málo takových, kteří o její rodině nic nevědí. A přesně takové má Lysandra nejraději, alespoň jí neporovnávají s jejími velmi schopnými rodiči, a neočekávají od ní vyložené zázraky v oblasti léčitelství.