Jméno Crane, proslavené převážně díky Acrisiusovi Cranovi a jeho obchodování s tkaninami a oděvy v Calldyru. V Navaře nebyl snad žádný člověk, který by o značce Crane neslyšel, a šlechtici se mohli přetrhnout, aby šaty od Acrisia nosili. A co z toho měla odmalička Mayari? Jenom samé trápení. Acrisius Crane je totiž jejím strýcem, Mayari se narodila jako dcera jeho mladšího bratra, Berona. Beron Crane nebyl úspěšný, a přiživoval se na jménu svého bratra od chvíle, kdy se mu začalo dařit, on sám ale propadl alkoholu, ve kterém utápěl svou zášť vůči bratrově úspěchu a životu, který mu nepřinesl takové blaho, jako právě Acrisiovi. Ranna, Mayařina matka, byla odjakživa přísná a tvrdá žena s nadstandartními požadavky pro život, které jí ale její manžel nemohl splnit, a svou frustraci si tak vybíjela na dceři, která musela být ve všem perfektní, sázela na kartu, že jen díky dceři, ze které vychová perfektní dámu, si jednoho dne bude moct zajistit nadstandartní život v přepychu skrze jejího bohatého manžela. Jenže Mayari nebyla podle jejích představ.

​

Samá ruka a noha, jako dítě by se dala považovat za káčátko, které bylo divné a ošklivé, až bylo vlastně roztomilé, a to Rannu štvalo. O to více tak dbala na její výchovu, ale když je v někom zakořeněná divočejší povaha, nelze jí utlumit a potlačit, ač by se okolí snažilo sebevíc. Mayari se zpočátku snažila matčiným přehnaně vysokým a náročným nárokům vyjít vstříc a vyhovět jí, být dokonalá, perfektní, bezchybná, ale pro Rannu nikdy nebylo nic dostatečné, a čím víc Mayari rostla, tím spíš si to uvědomovala. A když Ranna poprvé spatřila svou neteř, Acrisiovu dceru z druhého manželství? O Daenně, která byla o dva roky mladší než Mayari, se mluvilo prakticky dennodenně, a Mayari si vůči své sestřenici vypěstovala pohrdání a nenávist, aniž by jí doopravdy znala. Neustále poslouchala, proč není jako Daenna, proč se neobléká jako Daenna, proč nemá tak hezké vlasy jako Daenna, oči jako Daenna, postavu jako Daenna… krásu jako Daenna. Daenna, Daenna, Daenna. Mayari to jméno proklínala u všech bohů i u těch, kteří ani neexistovali. Sestřenice jí byla neustále předhazována, a Mayari si pomalu ale jistě začala budovat svou vlastní nejistotu toho, že nebyla v ničem dost dobrá, nebyla dost krásná na to, aby dokázala zaujmout, a slovům své matky věřila – nebyla Daennou, nebyla perfektní, a nikdy nebude dokonalá.

​

Po tématickém podzimním plese, kde Mayari poznala také Daennina staršího bratra Cressena, se upnula na jednu myšlenku: když nemůže být krásnější a dokonalejší než Daenna, bude se muset nad sestřenici pozvednout jinak. Mayari tehdy došla za otcem, který byl výjimečně střízlivý, a svěřila se mu se svým plánem: Acrisiova strana rodiny má své jméno, své podnikání a obchody, a ona jejich jméno, Beronovo jméno, vynese do oblak. Chtěla obléct černou, stát se jezdkyní, a překvapila jí reakce jejího otce, který souhlasil, kupodivu mu to dalo malý smysl do života a rozhodl se, že Mayari na kvadrant připraví i přes protestující Rannu, která s tím nesouhlasila a trvala na tom, že se Mayari musí vyrovnat Daenně. Zatímco tak její sestřenice nosila hezké a bohaté šaty a natáčky ve vlasech, Mayari na sobě tvrdě dřela. Překážkové dráhy, soukromí učitelé, hodinové lekce boje, šermu, vrhání dýk a hvězdic… všechno, co jí mělo připravit na kvadrant. I u toho stála Ranna a tvrdila, že to nezvládne, že uklouzne na lávce a zemře, a její snaha se obrátí v prach, ale Mayari jí neposlouchala, hnala se za tím, že jednou oblékne černou uniformu, propojí se s drakem, a poté přistane u Daenny a konečně se uvidí, která z nich je tou lepší.

​

Její touha být tou lepší, dokonalejší, se prohloubila s přirozenou nenávistí vůči Daenně po jejích vlastních devatenáctých narozeninách, při kterých se na oslavu sjela celá jejich rodina. Oslava probíhala v klidu, dokud Daenna neztropila scénu a Maye nezkazila její večer, který měl patřit pouze jí samotné, a sestřenice na sebe znovu uzmula celou pozornost, když na ni vychrstla pití. Maye toho večera ujely nervy a po Daenně skočila s úmyslem jí znetvořit tu její hezkou tvářičku a vyrazit jí perfektně rovné zuby – docílila jenom toho, že Daennu rozcuchala a sestřenice si odnesla pár škrábanců, ale Mayari byla se svým výsledkem spokojená. Jejich jméno ale od toho dne začalo upadat, navenek vyplula milostná aférka mezi Cressenem a Daennou, ve společnosti to způsobilo poprask, a jediný Beron se smál – takovou hanbu přál svému bratrovi i celé jeho pokrevní linii, a v tom skandálu se vyžíval, zatímco Mayu o to tvrději připravoval na kvadrant, aby všem ukázala, kdo je tou lepší částí rodiny. A Mayari dřela jako kůň.

​

Přišel Den branné povinnosti, a Mayari se cítila připravená, připravenější než kdy jindy, cítila to v každé buňce svého těla, byla napjatá očekáváním, nedočkavá na draky, hladová po tom se prát a všem ukazovat, že ona je tou lepší – nikoliv Daenna – když ale v davu spatřila Cressena, její sen se začal tříštit. Ona měla být ten Crane, který oblékne černou uniformu, propojí se s drakem a stane se elitním vojákem a vybuduje si slávu a věhlas, ne on. Nedala to najevo, ale na Cressena byla naštvaná. Mayari vzápětí neměla jako soupeře Daennu, ale Cressena, jenž o tom ani nevěděl. Cestou k lávce dělala, jako by nic, a když se k ní dostali, nechala ho jít jako prvního. A její úplně první krok k tomu, ukázat všem, že je lepší, než její bratranec? Po lávce nepřešla, doslova po ní přeběhla.