Kde se opravdu narodila, kde mohla doopravdy žít a vyrůstat, to do dnes neví a sama pochybuje o tom, že to někdy vůbec zjistí. Její život, nebo alespoň ten, který si pamatuje tam, kam jí paměť sahá, začal ve vesnici Alcon, v provincii Morraine, kde byl veden malý sirotčinec. Jeden by si myslel, že sirotky, tím, že toho mají leccos společného, budou držet spolu, ale nikdy tomu tak nebylo. Tvořili malé skupinky, snažili si vynahradit to něco, co jim chybělo, a mezi nimi byla Naomi, která nikam příliš nezapadala, a měla jakýsi svůj svět, ve kterém žila. Všímala si jen sebe a toho barevného světa, který jí přinášel radost, prozkoumávala okolí okolo vesnice, a neustále fascinovaně hleděla k obloze, a kdykoliv nad vesnicí proletěl nějaký drak, tak se jí zatajoval dech, a samu sebe si představovala na jeho hřbetu. Naomi netrávila moc času s ostatními dětmi, spíše chodila za lidmi z vesnice, za kýmkoliv, kdo byl schopný jí říct něco o dracích, a když byla starší, začala se zajímat o válečnou akademii.

​

Ve vesnici ale nebyl nikdo, kdo by kvadrant jezdců znal, nebo znal někoho, kdo v něm byl, aby jí mohli povyprávět o tom, co se tam děje, jak mezi sebou kadeti nejenom zápasí, ale dokonce se i zabíjí. A tak, když nadešel její den branné povinnosti, se nevinná Naomi vydala směrem k lávce. Byla ušetřena toho, že by přímo před jejím zrakem někdo spadl, se smrtí se poprvé setkala, jakmile se na čerstvé kadety přiletěli podívat draci, a několik jich rovnou bylo spáleno, když se pokusili přeběhnout přes nádvoří zpátky k lávce. Naomi nebyla spálená jenom proto, že strachem strnula a nebyla schopná se pohnout. A od toho dne to bylo jenom horší, kadeti se zabíjeli na žíněnce, ona byla několikrát poražena, nejednou natolik, že jí museli odnést na ošetřovnu, ale nehodlala se vzdát. Byla tam kvůli drakům, a musela kvůli jednomu, který by si jí potenciálně vybral, přežít. Pracovala na sobě, ale nikdy se nedokázala zařadit mezi ty silnější, několikrát jí šli lovci slabých článků po krku, ale Zihnal při ní musel stát, když to Naomi pokaždé přežila a odnesla si z toho novou jizvu. Gauntlet jí dal zabrat, ale zvládla ho zdolat, i když s jedním z nejpomalejších časů, ale aspoň žila.

​

Prezentace pro ni byla hotovým snem, s údivem pozorovala ty draky, kteří chtěli být pozorováni, a po očku sledovala ty, kteří se pouze předváděli, ale vyžadovali absolutní respekt. Rozřazení pro ni bylo obzvláště brutální, prchala před dvěma silnějšími kadety, kteří jí chtěli ulovit a zabít. Naomi utíkala, co jí síly stačily, dokud už nedokázala popadnout dech, a tak roztřesenýma rukama tasila své zbraně. „Už mě unavujete. Tak pojďte, stejně jsem viděla to, co jsem vidět chtěla! Umřu spokojená!“ Štěkla na ně, připravená odevzdat svou stále nevinnou a kvadrantem neporušenou dušičku Malekovi, který jí ale nechtěl, za to mezi stromy číhalo něco, co o ni zájem mělo. Červený škorpioocasý drak po kadetech vystartoval, jakmile se k Naomi přiblížili, po jednom se ohnal zuby, druhého vymrštil do vzduchu svými drápy a jeho tělo odrazil mezi stromy do lesa. Zatímco ten skončil s fatálním zraněním někde pod listnatými korunami, druhý byl následně spálen na uhel. „Co jsi viděla, že už ti nestojí dál bojovat o život?“ Ozval se jí v hlavě melodický ženský hlas, a Naomi své modré oči upřela do těch dračích, patřících červené škorpioocasé. Pamatovala si, co je učili o červených dracích, a přesto pohledem neuhnula. „Draky.“ Odpověděla dračici jednoduše a stručně, a ta si pobaveně odfrkla. „Stačilo ti nás pouze vidět?“ Tázala se zvědavě dál, a Naomi souhlasně přikývla. „Dám ti nový pohled na svět. Vylez mi na hřbet a spatři ho mýma očima.“ Navrhla jí dračice, a Naomi samým nadšením na místě málem omdlela – měla jí vylézt na hřbet, něco, o čem snila od první chvíle, kdy spatřila draka.

​

Navzdory překvapivým manévrům červené škorpioocasé, a Naomininému menšímu vzrůstu, se na dračici dokázala udržet, a nakonec společně přistály na letovém poli. „Jsem Kalisthenenaramar, prcku. Běž nás nahlásit, a být tebou, vyslovím to správně.“ Pohrozila jí. Naomi ale ta výhružka nevyvedla z míry, doširoka se na Kalisthe usmála, a odcupitala je nahlásit. Stala se z ní jezdkyně, propojila se, a Kalisthe si jí očividně chtěla nechat. Společně prošly Bitvou letek, po níž Naomi začala poprvé manifestovat magii, ale svůj signet si uvědomila až později, přežily spolu i Válečné hry a ve výsledku všechno, co jim přišlo do cesty – primárně nový příval kadetů, jakmile se z Naomi stala sekundánka. Viděla toho v kvadrantu hodně, spoustu blízkých jí zemřelo, vytvořila si k několika primánům vztah a polovina jich zemřela, ale Naomi si přesto udržela svůj pozitivní přístup k životu, a nenechala kvadrant ani jeho kruté způsoby a zacházení, aby jí zbavili jejího optimismu.