Rozmazlený jedináček. Tím byla od chvíle, kdy se poprvé nadechla a dala světu jasně najevo, že přišla na svět. Její rodiče se dlouhá léta snažili počít dítě, a jejich letitá snaha nakonec vnesla do jejich života Ninu, která byla všemi opečovávaná, a nic jí nesmělo chybět, a že jí také nic nechybělo, díky tomu, že jí do vínku byla dána i bohatá rodina, a nejenom to – její rodiče patřili do vybrané Luceraské smetánky. Nina se tak odmalička stýkala se stejně rozmazlenými dětmi, a co neměl jeden, musel záhy mít druhý a bylo mu to také splněno. Nepoznala nedostatek, ba naopak přebytek, a brzy si zvykla na bohatství tím, že začala být marnivá. Že nedojedla maso na talíři? Nevadí, dostal ho rodinný pes, který si žil lépe, než spousta chudých rodin, která sotva vydělávala nějaké peníze na okoralý suchý chléb. Navlečená v šatech z té nejdražší látky se pohybovala mezi dětmi pánů, jenž rozhodovali o chodu provincií, ve kterých žili, a podřizovali se pouze králi, kterého Nina poprvé viděla, když jí bylo osm let. Tehdy jí sebou rodiče vzali do Calldyru, aby mohla na vlastní oči spatřit hlavní město svého království. Nina se tam potkala dokonce s princeznou Mirellou, která byla tehdy jen o rok mladší než ona.

​

Nina a Mirella si padly do oka, a obě se chtěly co nejčastěji navštěvovat, a když bylo Mirelle deset a Nině jedenáct let, princezna se jí svěřila se svým snem; chtěla se stát dračí jezdkyní, nebýt pouze princeznou, ale řadit se do samotné elitní jednotky Navarry. Když o tom Mirella mluvila, Nině to přišlo naprosto fascinující, byť o jezdcích doposud pouze slyšela, ale nikdy žádného draka neviděla. Když se navrátila domů, přednesla svým rodičům jasné rozhodnutí: stejně jako princezna, i ona se bude chtít stát dračí jezdkyní. Její otec to považoval za mladické rozbouření, matka jí to naopak vymlouvala a nastiňovala jí krutou realitu válečné akademie v Basgiathu. Ninu to ale neodradilo, a když o tom mluvila téměř denně další půl rok, její otec nakonec přišel s návrhem, že jí v její budoucí kariéře podpoří, a že se bude každý den po dobu následujících let připravovat, než bude moci vstoupit do kvadrantu. Nině tak byli dáni soukromí učitelé, kteří nejenom, že dohlíželi na její celkové vzdělávání, ale také jí cvičili, musela zesílit, a musela hlavně ovládat sebeobranu. Kromě toho musela třikrát v týdnu zdolávat složitou překážkovou dráhu, kterou pro ni o rok později otec nechal vystavět, a která některými svými částmi připomínala Gauntlet.

​

Nině bylo osmnáct, když se při jedné návštěvě hlavního města seznámila s namyšleným šlechticem, Alfonzem, ale Nina mu neřekla jinak, než Alfie. Zpočátku jí vytáčel svou povýšeností, která byla ještě povýšenější, než ta její, včetně vysoké dávky arogance, ale cosi mezi nimi během jejího pobytu v Calldyru zajiskřilo, a Alfie jí nedlouho poté navštívil v jejím rodném Cadizu. Alfie po ní toužil, a Nina to moc dobře věděla, a úmyslně ho provokovala tím, že se schválně usmívala a koketovala s jinými muži, aby v něm zažehla žárlivost. Po téměř celém roce od jejich seznámení, se jí Alfie nakonec se svými pocity svěřil, ale Nina vůči němu necítila žádné hlubší city, i když byl Alfie dosti pohledný. Pohledný, ale povýšenecký. Nakonec mu sdělila, že na něj nemá čas a na vztah nemá ani prostor, protože ve dvaceti letech hodlá nastoupit do kvadrantu jezdců. Alfie vypadal zděšeně a pokoušel se jí to rozmluvit, ale Nina na to už několik let trénovala a nehodlala to zahodit kvůli jednomu arogantnímu hlupákovi. Alfie jí prosil ještě několik týdnů poté, než musela Nina svého otce požádat, aby Alfieho nepouštěl do jejich domu a zakázal mu se k jejich vysokým hradbám přiblížit.

​

Alfieho po zbytek následujících měsíců neviděla, a brzy nastal den, na který Nina tak dlouho čekala – branná povinnost. Téměř nespala, jak se těšila do Basgiathu, a byla štěstím bez sebe, když nakonec stoupala po točitých schodech směrem k lávce. Byla příliš zabraná do svých myšlenek, že si nevšimla, že jen o dvě osoby dál je před ní právě Alfie. Setkali se tváří v tvář až před lávkou, Nina se nahrnula dopředu a dotčeně na Alfieho ukázala prstem. „Co tu děláš?!“ Vyštěkla na něj, a Alfieho úsměv se roztáhl od ucha k uchu. „Kde jsi ty, chci být i já.“ Uculil se sladce. „Zabiju tě.“ Zavrčela na něj výhružku, ale po jejím boku se rozesmál jakýsi jezdec, podle uniformy tercián, ale Nina zcela přehlédla ještě odznak velitele křídla na jeho rameni. „Jestli ho chceš zabít, shoď ho z lávky, pokud to dřív neudělá za tebe.“ Pokrčil rameny ten tercián a Nina upřela veškerou svou pozornost na Alfieho, který zbledl, a rychle se vydal přes lávku. Nina předběhla dva kandidáty, kteří jí dělili od Alfieho, na toho terciána jen křikla své jméno a vběhla na lávku, aby Alfieho dohnala. Myslela si, že to bude snazší, ale nápor větru se do ní nekompromisně opřel a ona byla nucená zpomalit tak, že svůj cíl nedokázala zavčasu dojít. Od Alfieho jí dělili čtyři metry, když lávku přešel a stal se tak oficiálně kadetem kvadrantu jezdců. Alfie měl alespoň dostatek rozumu, aby zavčasu zmizel z jejího dohledu, a Nině při vstupu do kvadrantu nezbylo nic jiného, než ho tiše proklínat a doufat, že se jí dostane pod ruku za to, že se opovážil jí otravovat život na jejím vysněném místě.