Málokdo má to štěstí narodit se se stříbrnou lžičkou v puse, natož se jí krmit, dokud se nenabaží dosyta. Tehdy se však Zihnal, bůh všeho štěstí, usmál na jedno místo hned dvakrát, když kostky s vysokými čísly padly malému dítěti s poskvrněnou krví. Levoboček, který mohl pošpinit čistý štít své matky, měl být podle mínění většiny skryt, odvržen a navždy vymazán z paměti. Avšak ani jeden z rodičů, byť jeden spoután mateřskou láskou a druhý zoufalou potřebou zajistit dědice, nedokázal odolat nevinné tvářičce s andělskýma očima. 

​

Selene a Caledor Vane, bratr vévody Morraine, pečlivě střežili slávu a vážnost svého jména. Ačkoliv se jejich skromná rodina odklání od hlavní větve rodu, vybízející zášť vůči titulu Halvara, nikdy nezapomněli na tradice ani na loajalitu, kterou vštěpovali svým dětem. Největší tíhou však nebyla vzdálenost od titulu, nýbrž mužský potomek, který by pokračoval v Caledorových stopách. Každý muž touží po zanechání stopy ve světě, a Caledor nebyl výjimkou. Selene mu porodila dvě dcery, vychované ke strategickým sňatkům, ale když její lůno konečně mělo nést vytouženého syna, sukně se protočily jiným směrem, a víno na rtech ochutnal někdo jiný, než její manžel. Narodil se Raphael, jehož vzhled sice nepůsobil podezřele, ale Caledor věděl, že se nedívá do očí vlastního dítěte. A přesto, z dobroty svého srdce, pýchy i zoufalé touhy nenechat svou linii zaniknout, přijal chlapce za vlastního a pokřtil ho druhým jménem Vaelric. To jméno používal jen on, aby se nemusel vracet k Seleneině zradě, zatímco ona mu tajně dala jméno první - Raphael. To jméno, které si chlapec ponechal dodnes. Raphael byl postaven před spoustou otevřených dveří, které jiným zůstanou navždy zamčené. Nekonečné možnosti na rozvoj a cestu ke skvělé budoucnosti. Raphael dostal vše, co si dítě mohlo přát: cestu do světa vzdělání, mistrů šermu i dvorské etiky. Jenže na jeho ramenou vždy spočívaly pevné ruce nevlastního otce, které ho tlačily cestou, již si sám nevybral. Život pod maskou někoho, kdo nemohl mluvit vlastním srdcem, ale jazykem pravidel a očekávání. 

​

Vzepřít se? Poznat sám sebe? To byla pošetilost, která se od něj ani neočekávala. Od útlého věku se mu život psal cizí rukou, a Raphael se slepě držel jeho textu. Dělal vše, co Caledor žádal, jen aby si vysloužil jeho uznání. Chladné, strohé, a přesto tak vzácné. Měl být tváří rodiny, loutkou, která bude cizí názory přijímat jako vlastní. A Caledor uspěl. Z Raphaela vyrostl vzorný šlechtic, ozdoba, která jako kdyby mu z oka vypadla. Ale kdo vystoupá příliš vysoko, dříve či později padne. Dlouho neměl ani ponětí, že se jeho nejbližší začínají odvracet, nebo spíše vkrádat do jeho stínu s připraveným ostřím. Byl přece oblíbený, nevybočoval z řady ani jedinkrát, jenže s příchodem nového člena rodiny - Raphaelova bratra, a teď už opravdu právoplatného Caledorova dědice, se všechno změnilo. 

​

Začalo to u zvláštních pohledů, šepotu za zavřenými dveřmi a úplně prvním puštěním otěží jeho tvrdé výchovy. Považoval vše za znak naprosté důvěry rodičů, milník života, kdy mohl konečně kráčet sám. Ve skutečnosti to byl plán, jak se ho zbavit. Tři roky proplouval nástrahami a náhodami, které mu měly být osudné. Z lesa, kam ho zavedly sestry a pak utekly, byl nalezen místním dřevorubcem; zřícená zeď, té se vyhnul jen díky pádu z vyplašeného koně; v nečekané společnosti vrahů se stal dobrým bavičem toho večera, kde okouzlil jednoho z mužů, který pak raději rozpáral jeho oblečení, než krk. Ale štěstí se jednou konečně obrátilo zády. Stalo se to přímo pod vlastní střechou, když Raphael sám nešťastně spadl ze schodů. Vykloubený kotník a trvalé poškození chrupavky s dalšími zlomeninami ho připoutalo k lůžku, kde se tehdy stal snadným cílem, ale i největším středem pozornosti. Zabít ho bez povšimnutí bylo nemožné, a v té tiché agónii se konečně jeden z rodičů zlomil. 

​

Selene nedokázala dál přihlížet, jak se proti jejímu vlastnímu dítěti obrací celý svět. Tíha viny ji dusila, až mu té noci řekla pravdu - o jeho původu, o intrikách, o tom, proč měl být lepší mrtvý než živý. V tu chvíli k němu nemluvila matka, ale cizí osoba, která se slzami marně snažila slepit život, jenž se v Raphaelovi rozpadl. Celý život. Celý svůj život se připravoval na budoucnost, která mu měla náležet, ale ve skutečnosti mu nikdy nepatřila. Celý život byl jen duší v cizí kůži, která byla najednou příliš těsná. A když se z ní konečně vyloupl, zůstal v prázdnotě.

​

“Přidej se k jezdcům, tam tě přestanou hledat. Tam budou věřit, že si zlomíš vaz sám.” Poslední slova, která od Selene slyšel, a která mu zněla ve chvíli, kdy překročil lávku do kvadrantu. Jenže zatímco se jeho charakter degradoval do čistého listu, stránka s jeho cílem byla až příliš plná. Nešel tam kvůli strachu, šel kvůli pomstě. Neutíkal před smrtí, ale kráčel vstříc síle, která mu měla pomoci ji přinést. Drak ho nezabije, ale vybere, a s jeho mocí povstane proti těm, kteří ho zradili. Kteří si doteď mysleli, že šel jako ovce na porážku. Všechna bolest, ta hořká chuť vzteku, ztráty vlastního smyslu života, ho přetvořila. Temnota se rozšířila do jeho těla a uzavřela jako zbraň - a udržela při životě. Jediná vize, že jednou se svým drakem stane tváří v tvář své rodině, mu pomohla přežít dny na akademii, zkoušky KPJ i krvavé souboje, kde už raději sekal první, než aby riskoval další zradu. Stal se stínem mezi jezdci, noční můrou, která nesla jeho jméno. 

​

Jenže čas se pohnul jinak. V třetím ročníku, kdy stanul jako velitel perutě, se jeho hořká posedlost začala lámat. Krutost mu získala autoritu, ale odpovědnost za životy kadetů jej přinutila znovu brát ohled na druhé, ačkoliv s velkou neochotou. Velkou roli sehrál i jeho drak. Ne jako spojenec v pomstě, nýbrž jako další loutkař, který odmítal být pouhým nástrojem. Raphael ale nikdy nezapomněl. A i kdyby se jeho rodině nedostalo odplaty, zášť a hořkost v sobě nikdy neudusí.