signet

Odčerpání

love is poison. a sweet poison, yes,
but it wil l kil l you al l the same.

Rhea patří mezi ty méně vážné jezdce, neumí jen celé dny sedět a mračit se na své okolí, a poučovat čerstvé poručíky o tom, jak neví nic o tom, co je skutečný život a fronta, a že válečná akademie byla oproti tomu procházka růžovým sadem. Chová se sice tak, jak jí uděluje její vojenská hodnost, a není to žádné ztřeštěné hloupé trdlo, které by si neuvědomovalo závažnost některých svých činů, ale není nijak protivná, nepříjemná, nebo snad zlá. Naopak, snaží se vnášet život na místa, kde evidentně chcípl pes. Nevadí jí být středem pozornosti, pokud to bude znamenat, že může ostatní jezdce pobavit, nebo jim alespoň zvednout náladu, případně je přivést na jiné myšlenky. S Rheou není o zábavu nouzi, zejména i proto, že nemá ráda dusné atmosféry, které často nastávají po nějaké bitvě a spalování věcí jezdců, kteří během ní zahynuli. Miluje válečné historky a jejich vyprávění, ráda si s ostatními jen tak posedí a vypráví jim příběhy, ať už z dávných dob, nebo ty, které se stali před sto lety, popřípadě takové, které už jsou zaznamenané v historii, ale sami si je pamatují. Úmyslně se vyhýbá smutným příběhům, a vždy vyzdvihne na povrch nějaký hrdinský čin konkrétního jezdce, nebo si z někoho začne utahovat skrze to, co udělal v bitvě – v určité míře, samozřejmě.

​

Rheu lze buďto milovat, nebo jí ignorovat, nemá moc nepřátel, a pokud ano, tak si jich není vědoma, takovou pozici si pro sebe zabírá její oranžový škorpioocasý drak, který nedokáže vyjít prakticky s nikým, a jediný, koho toleruje a pustí si k tělu, je právě Rhea, ačkoliv se jí rád míchá do jejích rozhodnutí nebo myšlenek. Rhea a Talanji jsou jako den a noc, oheň a voda, slunce a měsíc; protiklady, které spolu žijí a vycházejí v harmonické symbióze, a jeden druhého doplňují. Rhea zastáví tu klidnější, méně vážnou část s kapkou zábavy a rozptýlení, a Talanji je ten, který neustále vrčí, kouše, útočí, a nic pro něj není dobré, kdežto Rhea se spokojí i s málem a v některých věcech není náročná, a naopak Talanjimu by nestačilo, kdyby mu někdo dal samotnou oblohu rovnou pod čumák. Jejich propojení je hluboké, a vlastně jediná Rhea dokáže Talanjimu plně porozumět, přesto to s oranžovým drakem, jehož ani nejde definovat slovem nepředvídatelný, nemá zrovna jednoduché, zejména kvůli jeho útočnosti, u které často u ostatních jezdců slyší, aby ho nějakým prapodivným způsobem trochu uklidnila. Občas se mu snaží domluvit, ale Talanji jen málokdy dá na její poučná slova, a myslí si své, nebo si jde dělat, co zrovna uzná za vhodné – nejlépe pravý opak toho, co po něm Rhea vlastně chce.

​

Už před kvadrantem měla zálibu v jedech, tu ale rozšířila až během samostudia na válečné akademii, a využila plného potenciálu propojení se škorpioocasým drakem, který jí později dovolil odebírat trochu jeho jedu z jedovatého ostnu na konci jeho ocasu. Rhea s Talanjiho jedem často dělá pokusy, snaží se ho zredukovat nebo naopak posílit, často ho míchá i se silnějšími, přírodními jedy, nejčastěji si jím ale potírá své zbraně. Čistě pro stav nouze u sebe nosí jednu takovou lahvičku, kterou si může potřít zbraně. Taková výhoda se jí hodila při nejedné bitvě. Ačkoliv byla Rhea obdařena velmi silným signetem a ona sama je chodící život i smrt, tak si uvědomuje, že se ne vždy může spolehnout na nižší magii a silný signet, své zbraně tak činí jedovatými, čistě pro stav naprosté nouze, pokud by byla oddělená od Talanjiho. Nepotírá si pouze dýky nebo meče, nechává si vyrábět i kovové šípy, které natírá a používá v bitvě, a střílí je po gryfech, dokud se nerozhodne z nich odčerpávat energii. Rhea svému signetu rozumí, a nejenom na akademii, ale i na frontě se už párkrát dostala do stavu, během kterého jí její vlastní magie téměř zabila. Navzdory tomu, že ví, kde má své hranice, se je stále snaží kousek po kousku posouvat.

​

Rhea se řídí hlavně svým jazykem, a co má na srdci, to má i na jazyku a bez ostychu poví každému to, co si zrovna myslí, i přesto si ale stále často dokáže uvědomit, s kým to vlastně mluví, a částečně svou upřímnost a otevřenost krotí. Jakmile jí ale někdo vyzve ke zcela upřímnému názoru, je k nezastavení. Od chvíle, kdy během bitvy téměř vyhořela a byla za to povýšena na majorku, si dělá zálusk na hodnost podplukovníka, a skoro jí měla, nebýt Talanjiho – prozatím mu to neodpustila a ráda mu to předhazuje, a nejspíš mu to odpustí, až toho postavení opravdu dosáhne. Na rozdíl od jiných jezdců, se Rhea příliš nepovyšuje nad pěchotu, má mezi nimi dokonce pár přátel, a neohlíží se po tom, co si o tom myslí ostatní jezdci. Dokonce se neúčastní ani těch hloupých zápasů, které na základně panují. Občas jim přihlíží, ale nikdy se jich neúčastní, dokonce ani poté, kdy je přímo někým vyzvána. Naopak se při těchto chvílích ráda tváří, že je něco takového pod její úroveň, a přenechává to poručíkům, kteří se potřebují vybouřit. Prozatím nemá potřebu se s kýmkoliv vázat a touha založit rodinu jí také neoslovila, co se týče vztahů, je v tom plně otevřená a zatím jí to takto vyhovuje. Ráda tvrdí, že nepotřebuje v životě druhého Talanjiho v lidské podobě.

Pro někoho by mohlo být požehnáním, narodit se v Iakosu, poměrně mírumilovném městu, kde se obyvatelé živí zejména tím, co moře dá. Rhea ale svůj domov nesnášela. Nesnášela ten stereotyp, a snad i to štěstí lidí okolo sebe, zatímco v jiných koutech Navarry zuřila válka a oni dostávali zprávy o tom, kolik vojáků zemřelo při jejich obraně. Už v osmi letech si umanula, že nebude celé dny vysedávat na člunu s prutem nebo sítí a čekat, kolik ryb uloví, ale že stane něčím víc, někým užitečným pro království. Pilně studovala, sama trénovala, často si dovolovala na své větší vrstevníky, aby se mohla poprat, a ještě častěji se domů vracela s nějakou modřinou. A pak se nevrátila vůbec, jakmile nadešel den branné povinnosti a její cesta zamířila do Basgiathu. Rheina rodina s její volbou nesouhlasila, otec jí dokonce řekl, že pokud se přidá k jezdcům a nezemře tam, pak se do Iakosu už nesmí vrátit. A také, že se nevrátila; vytvořila si nový domov, na válečné akademii, kde zažila výslunní i pády, šťastné chvíle, i ty plné smutku. Od první chvíle se snažila na nikoho nevázat, ale bylo to poměrně těžké, přece jen byla pouhý člověk, který do doby, než nastoupila do kvadrantu, nepoznala smrt.

​

Rozřazení bylo obzvláště krvavé, toho roku přežilo poměrně dost primánů, byli velmi silným ročníkem, a o to brutálnější bylo celé Rozřazení. Rhea se většinu času schovávala, pole se stalo jednou velkou arénou, silní kadeti tvořili lovecké smečky a lovili každého, koho považovali za slabého. Rhea několik hodin seděla v koruně stromu, schovaná, a vyčkávala, dokud se smečky kadetů rozhodnou, že je čas vyhledat své draky. Rozřazení bylo téměř u konce, vzduch byl cítit po krvi a smrti, když do jejího stromu vrazil oranžový škorpioocasý, cvakal po ní zuby a oháněl se drápy. Rhea si myslela, že jí chce drak sežrat, jen tak tak se jí podařilo seskočit na zem a dát se na útěk, ale drak jí pronásledoval do chvíle, než to vzdala. „Kam tak uháníš, prcku?“ Zubil se na ní oranžový, a Rhea sotva popadala dech a byla unavená, než aby drakovi vůbec odpověděla. „Vylez na mě, odvážíš-li se.“ Znovu zacvakal zuby a vyčkával, než Rhea donutila své nohy k chůzi, a zatínala všechny svaly, aby na něj vylezla. Talanji se nepředváděl během letu jako ostatní, potichu přistál na letovém poli a ještě do ní strčil čenichem, aby je šla nahlásit. A tím se Talanji dostal do jejího života, ačkoliv jí ho nijak neusnadnil, a ostatní kadeti jí brzy začali mít plné zuby právě kvůli jejímu oranžovému drakovi. Byl velký, ale do hrozivosti měl oproti jiným daleko, do chvíle, než si z něj tlupa primánů na letovém poli utahovala.

​

„Co je ten tvůj drak vlastně zač? Je to vůbec drak? Je na draka hubenej.“ Smáli se i navzdory tomu, že na ně vlastní draci varovně vrčeli. Talanjiho hlava se kymácela ze strany na stranu, jak je pozoroval, a než se kdokoliv stihl nadát, znenadání na skupinku vychrlil oheň a nespálil pouze je, ale další tři kadety, kteří jim byli nejblíže. Drak jednoho z nich po Talanjim vystartoval, oranžový ho ale zasáhl svými drápy jako první a po letovém poli se poprvé rozlehl Talanjiho varovný řev; spíše ryk a skřek, který drásal a trhal uši. Talanji po zbytek jejího prvního roku startoval po všech, kteří se opovážili o něm mluvit – ať už v dobrém či špatném, nemilosrdně pálil kadety a útočil po dracích, útočnost a spalování ho přešla až ve druhém roce, a během Rheina třetího roku se stáhl do ústranní a prohlásil, že samotnému je mu lépe; stalo se to poté, co se Talanji v Údolu nudil, když se Rhea zotavovala z brutální výzvy na ošetřovně, a otevřeně šikanoval mláďata, načež byl Staršími nejprve vyhnán, a nakonec mu byl odepřen vstup do posvátného líhniště.

​

Po absolvování válečné akademie byla Rhea zpočátku umístěna na Montserratskou základnu, poručicí byla pouze rok a půl, během jedné hlídky se jí podařilo zlikvidovat polovinu gryfího hejna, než přiletěly posily, a byla jí udělena hodnost kapitánky. V létě roku 598 byla převelena na Sumertonskou základnu, a ještě téhož roku, na zimu byla poslána jako posila na základnu v Chakiru. Týden po jejím převelení se strhla krvavá bitva, gryfové byli v přesile a jezdci vyhráli jen díky tomu, že Rhea letcům a gryfům odčerpávala energii. Během bitvy sama málem shořela, vysloužila si ale za to hodnost majorky. Dlouho se jí ale klidu nedostálo, jen měsíc poté se v Chakiru odehrála další bitva, ve které si Rhea a Talanji vysloužili pár zásluh, a v polovině roku 599 byli opět převeleni, tentokrát na Samarskou základnu, kde nakonec byli součástí krvavé a kruté bitvy o základnu. Rhea během bitvy opět málem shořela, jak čerpala energii okolo sebe, vysávala letce i jejich gryfy, propůjčovala si Talanjiho energii, a nejspíše by za to byla povýšena na podplukovnici, kdyby Talanji neútočil dál a uposlechl rozkaz o tom, aby se stáhl. Talanji tehdy napadl modrého draka a vzájemně si udělali pár nových jizev, a jí tím odebral možnost dalšího vojenského růstu. Od plukovníků a generálů jí bylo řečeno, že dalšího povýšení se jí nedostane, pokud její oranžový drak nebude během bitvy poslouchat rozkazy a bude útočit po svém druhu. Rhea se s drakem dlouhé dva týdny nebavila, ale Talanji si z toho nic nedělal, a naopak sám sebe ještě omlouval, že byl v právu, když zaútočil. A Rhea se částečně do dnes nepřenesla přes to, že jí hodnost podplukovnice protekla mezi prsty jako energie, kterou čerpá.