mistakes are like shadows. fol lows you everywhere.

Do kvadrantu jezdců přišel jako neurvalý divoch - vzpurný, bez disciplíny a s drzostí, která sahala výš než jeho schopnosti. Jako nevychovaný řeznický pes, co je drsný, neotesaný a s instinktem přežít za každou cenu. Není to žádný uhlazený hrdina, spíš surový produkt ulice, kde má úcta cenu jen tehdy, když si ji člověk vybojuje pěstí. Rodina z otcovy strany byli madorští řezníci a nátura ostrého sekáčku mu v žilách tepala odjakživa. Umí se smát krvi i bolesti, a přestože to kdysi byla jen póza, s Cleonem po boku se stala jeho druhou přirozeností. Cleonostrauz v něm spálil vše přebytečné. Naučil ho mlčet, když ostatní křičí. Zlomil část jeho nezkrotné horkokrevnosti a přetavil ji v něco vypočítavě brutálního, co se v určitých chvílích dokáže kontrolovat a zaměřit. S drakem ho pojí neviditelné vlákno, které sice posílilo jeho odvahu, hrdost a neústupnost, ale také v něm probudilo cosi temného. Cleonův vliv mu dodal disciplínu, ale zároveň i stín. Když přijde zatmění - chvíle, kdy se jeho hněv vymkne kontrole - se Ronan změní v ničivou sílu, která nerozlišuje mezi nepřítelem a tím, kdo jí stojí v cestě. Tyto okamžiky jsou vzácné, ale děsivé, a po každém z nich zůstává v jeho očích prázdnota, kterou nevyplní ani vítězství. 

​

Dřív by někoho zabít nedokázal, ale dnes? Dnes už nepočítá, kolik jich padlo. Smrt pro něj přestala být hranicí - stala se prostředkem, když to bylo nutné. Spojení s drakem mu otevřelo dveře do světa, kde se svědomí mění v prach a kde zůstat naživu znamená být krutý. A Ronan se přizpůsobil. Přijal to temno, které z draka sálá, a dovolil mu zakořenit v sobě. Od Rozřazení v roce 600 se tomu dlouhé měsíce bránil, ale nakonec propadl té temnotě, která v něm nejspíš vždy dřímala. Z grázla co porcoval maso a měl morální zásady, se stal člověk pohybující se na vrtkavém šedé morálním kompasu. Pocity, emoce a slabiny co byly na obtíž, v něm byly uzamčeny a nebo spáleny na popel, neschopny se vrátit do původního stavu. ​​

​

Nebyl zlý, když přišel - jen drzý, prchlivý a zmatený mladík, který se bil, protože nic jiného neuměl. V hloubi duše měl cit, i když by to nikdy nepřiznal. Uměl se smát, uměl se omluvit, být citlivý a jen nerad šel na žíněnku bít dívku. Ale tohle všechno už je pryč. Tyhle vlastnosti byly nahrazeny, překovány a jsou pěstovány v něco, co se podobá dračí modré nátuře než člověku. A když se u Ronana projevil jeho signet, mělo to vliv na jeho další vývoj. Stíny, které se k němu přivinuly, nebyly a nejsou jen dar, ale i odraz. Jsou tiché, hladové a vázané na jeho vůli - stejně jako on na Cleonovu.

​

Jako jezdec na modrém drakovi a vládce stínů, se stal předmětem debat a očekávání. Musel změnit své postoje, svůj přístup a začít brát věci seriózně. S pozicí velitele letky přišla i zodpovědnost a velení, takže si musel respekt ostatních nejen vybojovat, ale i zasloužit, aby nebyl jen založený na strachu, který vzbuzoval od momentu, s modrým mečoocasý přistál na letovém poli. Sám o sobě jako člověk není děsivý. Děsivý je ten tvor, na kterém létá, který si jej vybral a stíny, kterým poroučí. Ne dokonale, ale to je možná na tom to nejhorší. Svou sílu plně neovládá a ztráta kontroly může být pro okolí naprosto zničující. Strach je snadný. Vyvolat ho umí každý, kdo má dost síly a dost krve na rukou. Ale respekt - ten je těžší, protože vyžaduje sebekontrolu, kázeň a chladnou hlavu i v okamžicích, kdy by dřív sáhl po zbrani. Cleonostrauz v něm vypálil zbytky mladické nerozvážnosti a zanechal místo nich ocelově pevnou vůli. Jako jezdec na drakovi, který vidí svět shora, musel změnit úhel pohledu - naučit se, že bitva není jen o krvi, ale i o rozhodnutích, která ji přinesou. Tohle ho konec konců od Cleona poněkud odlišuje. 

​

Jeho duše není ještě zcela ztracená a ani ledově krutá. Ne. Lidskost v něm zůstává, protože je přichycená k němu tak prostému, jako je láska. Láska k jediné osobě, pro kterou by byl Ronan ochotný stáhnout celý svět do temnoty - Nina. Jeho milovaná Nina. Jeho světlo i stín. Jediná, kvůli které se dokáže zastavit uprostřed hněvu a zadržet dech, když se vše kolem hroutí. Ale tahle láska není čistá. Je v ní posedlost, vášeň i zoufalství. Nina je jediný důvod, proč se Ronan ještě nepropadl úplně - a zároveň jediný důvod, proč by mohl. Protože kdyby ji ztratil, svět by se skutečně ponořil do temnoty. A on s ním.

disappointment in his eyes

Od jeho narození uběhly dvě dekády. Jeho rodištěm se v roce 580 stala Madora, kdy se narodil jako prvorozený syn Raymonda a Sienny. raymond měl v Madoře své řeznictví a Sienna před těhotenstvím pracovala v místních lázních. Oba dva byli z úplně jiných sfér, ale přesto nakonec skončili spolu, vzali se a měli spolu dva syny. Ronanův bratr Rowan se narodil v roce 583 a byli šťastná idylická rodina, která byla jako kdyby vystřižená z nějaké pohádky. Až dokud Sienna v zimě roku 586 neonemocněla. Půl roku na to zemřela a Raymond zůstal na oba chlapce zcela sám. Ronanovi bylo sedm a Rowanovi sotva čtyři, když je matka opustila a nejvíce to vnímal právě starší Ronan, na kterého absence matky dolehla daleko víc. Nejvíce však ztráta zasáhla otce, který se s tím nikdy nevyrovnal. Začal svůj žal utápět v alkoholu a stal se z něj typický nepříjemný řezník, který se v řezání a porcování masa doslova vyžíval a nejspíš si u toho představoval, že porcuje samotného Maleka za to, že si k sobě Siennu vzal. 

​

Ray zahořkl a se svou přísnou výchovou chtěl mít ze synů pořádné muže. Pokud se chtěli najíst a jednou najít ve společnosti své místo, museli pro to něco udělat - začít pracovat a nelenit. Ronan začal otci pomáhat v řeznictví a Rowan začal pomáhat až o rok později, kdy měl zase trochu víc rozumu. Když bratři něco zkazili, otec jim dal pár facek, pohlavkoval je a nebo jim dal na zadek, aby si zapamatovali, jak se něco správně dělá. Když něco zničili, museli to opravit a nebo sehnat nové. 

​

Jednou za čas otec upadl do těžkých depresí, kdy jenom pil a nebyl schopný se zvednout z postele. V řeznictví ho tedy zaskakoval devítiletý Ronan, který sotva stíhal zpracovávat všechno, co na jeho bedra spadalo. Nakonec hrozilo, že řeznictví nechá pán města zavřít. Ray z toho vinil Ronana a nepěkně ho za to zbil, až mu zlomil ruku a nos. Rowan se ho zastal, ale i jeho pak otec zbil. Někdy měl své světlé chvilky, kdy se k synům choval jako skutečný otec a ve volných chvílích s nimi trávil čas a učil je novým věcem a nebo s nimi dokonce hrál kopanou... Ale pak ho popadla temná stránka a choval se k oběma odporně. Oba chlapci tedy veškerý volný čas trávili daleko a nejednou utíkali z domu a za městem si hráli s partou. Trávili hodně času u řeky, kde blbnuli a hráli si tam na vojáky. 

​

16. červenec 590 se stal pro Rowana osudným, když při jedné klučičí strkanici spadl do řeky. Ronan za ním skočil, ale proud oba dva nesl dál od města. Ronan se snažil bratra zachytit, ale sám měl co dělat, aby se neutopil. Ostatní kluci běželi podél řeky, kdy jeden z nich běžel zpátky do města pro pomoc. Bylo už však příliš pozdě. Když čtyři jezdci na koních přijeli na místo, kde řeka Ronana a Rowana vyplavila, tak jeden z chlapců už byl mrtvý. Ronan seděl na břehu, plakal a držel svého, od kamenů pomláceného, bratra v náručí. Hlídka odvezla Ronana i Rowanovo tělo zpátky do města, kde už čekal Raymond. Ten se při pohledu na utopeného syna málem zhroutil. Převzal si jeho tělo a když se za ním Ronan rozeběhl, protože chtěl pomoct, tak ho otec odstrčil. V otcových očích viděl jenom žal a zklamání. 

​

what means this passionate grief? This infinite ache of regret?

​

Z bratrovi smrti se vinit nikdy nepřestal. Byl přece starší, měl za něj zodpovědnost a měl ho ochránit. Otec se z Rowanovy smrti už nedostal a řeznictví dva měsíce po jeho smrti zavřeli. Ray jenom pil, zůstával doma a veškerá práce zůstávala na Ronanovi, jenž dělal doma úplně všechno a do toho chodil vypomáhat do jiného řeznictví na druhém konci města. A když to bylo málo, začal pomáhat ještě v kovárně, roznášel poštu a občas chodil uklízet do stájí. Byl věčně vyčerpaný, denně spal jen tři až čtyři hodiny postupně přicházel o dětství. Přišel o všechny kamarády a měl pocit, že zůstal na světě úplně sám. Během dvou let otec extrémně ztloustl a doma jenom seděl na zadku, pil a jeho novým koníčkem se stalo hraní karet s jeho podobně založenými přáteli. Jedné noci, když všichni jeho přátelé už odešli, se válel na staré pohovce, koukal se na rodinný malovaný obrázek a popíjel. 

​

Ronan akorát přišel domů, položil si brašnu na zem a došel otce pozdravit. Ten den to byly přesně dva roky od Rowanovi smrti. 16. červenec 592. Když otce pozdravil, tak ten neodpověděl. Jen se zvedl a hodil po něm flašku. Ta se rozbila o zeď vedle Ronana, který se před ní kryl. „Měls to být ty. Tenkrát." Řekl otec. Ronan na něj v šoku hleděl. Ta slova bolela jako bodnutí přímo do srdce. Mlčky se odebral do svého pokoje, kde se zavřel a zamkl. Na posteli se schoulil do klubíčka a začal brečet. Ani by nespočítal, kolikrát si přál, aby na Rowanově místě byl on. Aby mohl Rowan žít. Trápil se kvůli tomu už dva dlouhé roky a jediný smysl mu v životě dávala těžká práce, jenž mu pomáhala aspoň na chvíli zapomenout. Z řeznictví ho později vyhodili, protože chodíval pozdě. Během dalšího roku vystřídal různá řemesla a vyzkoušel si toho spoustu. Ve svých třinácti letech byl poměrně všestranný, dokázal ledacos opravit a měl mnoho zkušeností. Otec dál chátral, ale to nemělo mít dlouhého trvání. 

​

V roce 594 se otec začal snažit zhubnout a postupně přestával pít. Poznal jistou mladou ženu, o polovic mladší jak on, ale i tak se mu líbila. Seznámili se, když jí bylo dvacet dva a jemu čtyřicet. Během tří měsíců byl otec jako vyměněný a s tou ženou, s Alyou, se začal vídat a chodili spolu na schůzky. Po půl roce se k nim nastěhovala a za další půl rok otec znovu otevřel řeznictví. Měla na něj a na jeho život velmi pozitivní vliv, který Ronan vnímal a byl za to rád, přestože Alyu neměl v oblibě a trpěl typickým syndromem názoru, že matku mu přece nikdo nenahradí. 

​

we both know this will end very badly

​

Alya mu matku neměla v plánu nahrazovat. Neměla ale ani v plánu se jí stát, i když si to Raymond přál. Během léta 596 tak přišly první velké hádky. raymondův charakter se začal projevovat a stejně tak jeho alkoholismus a nesnesitelnost. Ronan byl akorát čerstvě šestnáctiletý kluk a za poslední tři roky se dost změnil. Zasáhla ho puberta a taky se na něm začal projevovat otcův nezájem ve výchově. Ronan neměl žádný vzor a jediný řád znal díky práci, kterou však měl zase v otcově řeznictví. A není nad chování řeznického psa, kterého měl Ronan na rozdávání. Matčina smrt, bratrova smrt, otcův nezájem a veškerá ta tíha - všechno se v něm hromadilo a celé roky to nemělo kam odejít a bylo jasné, že jednoho dne bouchne. Už to nebyl tichý kluk, který si nechal ledacos líbit. Začal se prát, rvačky vyvolávat, pít, střídat holky, posilovat a snažil se být kdekoli, jenom ne doma. Pocit viny v něm přetrvával a postupně se měnil ve vztek, který si vyléval na ostatních.

​

Během další hádky na jaře 597, Raymond Alyu poprvé uhodil a pak naštvaně odešel pryč. Alya zůstala doma sama a plakala, když se Ronan vrátil po nočním flámu. Ptal se jí, co se stalo a ona mu všechno řekla. Ronan měl sto chutí jít a otci rozbít hubu, ale Alya ho chytila za ruku a řekla, aby nikam nechodil a prostě jen zůstal. A tak si sedl vedle ní a začali si povídat. Alya mu řekla o její problémové rodině a Ronan jí na oplátku řekl o svém pocitu viny z bratrovy smrti. Oba si v sobě nesli bolest, kterou spolu mohli sdílet. S čím ale nepočítal, tak bylo to, když ho Alya - otcova přítelkyně - políbila. Ihned se odtáhl, překvapeně na ni zíral a těkal očima po její tváři, kde se jí pod okem tvořila modřina. Zarazilo ho to, ale nakonec se na všechno vykašlal a políbil jí nazpět. „Oba víme, že tohle skončí špatně." Vydechl. Alya pokrčila rameny a zatáhla ho do jeho pokoje, kde se spolu vyspali a tím začal jejich tajný vztah. 

​

isn't it scary to be ready to die at such a young age?

​

Jejich rádoby tajný vztah trval od jara 597 do ledna roku 600. Téměř tři dlouhé roky, kdy udržoval milostný vztah s otcovou manželkou, protože ti dva se v létě 597 vzali. Alya tajně brala pilulky proti početí, protože nechtěla otěhotnět ani s jedním z mužů, se kterými měla vztah. A Ronan ještě neplánoval být v sedmnácti otcem, když si spolu začali. Kromě vztahu s Alyou, udržoval intimní vztahy ještě s dalšími dvěma dívkami z města, na které Alya žárlila. A všelijak se k žárlení snažila přesvědčit i Ronana, ale ten na otce žárlit nemohl. Vlastně ani neměl důvod a bylo mu jedno, že oba dva spí se stejnou ženou. Vždyť Ronan byl třetí kolo u vozu a píchal otcovu manželku. A na rozdíl od Alye, si mohl vybírat a spát s kým chtěl. Alya byla jen zpestření. Nějakou velkou pozornost jí přestal věnovat už ke konci roku 597 a vracel se k ní už jen čistě kvůli zábavě. Každá zábava má však svého konce. 

​

Raymond je nachytal v posteli, když se vrátil dřív, než měl. Už delší dobu měl podezření, že ho Alya podvádí, ale nečekal, že by to dělala v jejich domě a s jeho vlastním synem. V ložnici propukla velká rvačka, kdy se Ronan s otcem popral až do krve. Rány schytala i Alya, která se je snažila od sebe odtrhnout. Raymond byl tak plný vzteku, že oba dva vyhodil z domu a pološílený začal jejich věci házet ven na sníh. Po Ronanovi hodil sekáček a málem ho trefil do hlavy. „Zmiz mi z očí bastarde! Chcípneš v Basgiathu nebo tě sám zabiju, rozumíš?! Už nejsi můj syn!" Řval Raymond. „A ty! Ty jedna proradná děvko!" Rozeřval se na Alyu, jenž byla ve slabé noční košilce a ukřičená ve sněhu. Sousedi se chodili dívat, co se u nich děje za kravál. Nakonec přijela i hlídka, před kterou se Ronan pokusil utéct, ale nakonec ho jeden jezdec dostihl a přetáhl obuškem přes záda, až spadl do sněhu. Nakonec všechny tři zavřeli do cel a vyslechli. Další ráno byli propuštěni a Ronan za otcem přišel, aby se mu omluvil. Raymond však Ronanovi vrazil facku hned jak vylezli ze strážnické budovy. „Řeknu ti to naposledy. Běž chcípnout do kvadrantu jezdců. Já tě už nikdy v životě nechci vidět. Pokud tam nenastoupíš, obviním tě ze znásilnění mé ženy, z krádeže a z napadení v mém vlastním domě." Procedil skrze zuby raymond. Pak plivl Ronanovi přímo do tváře. „Kéž by tu místo tebe stál Rowan... To byl můj syn. Ne ty." 

​

Ronan mohl utéct. Někam hodně daleko  a na všechno a všechny se vykašlat. Neudělal to. Podvědomě totiž věděl, že má otec pravdu. Rowan měl žít a on se měl tehdy utopit. Možná je na čase splatit dluh. V den Branné povinnosti nastoupil do kvadrantu jezdců a vystoupal po schodech až nahoru k lávce. Byl připravený zemřít a s touhle myšlenkou také na lávku vstoupil. Málem se mu to i splnilo, když za ním šel kluk v jeho věku, který se ho snažil shodit. Malek ale prozatím ronanovu duši převzít nehodlal a místo ní, si vzal duši toho, který se snažil Ronana shodit. Ten uklouzl a spadl z lávky dolů, zatímco Ronan sebou na lávce praštil do tvaru X. Na pár vteřin ztratil vědomí a odřel si levou stranu tváře. Když se probral a viděl tu výšku dolů, měl šílenou závrať a na čtyřech na lávce na chvíli zkameněl. Ale jelikož za ním šli další, musel pokračovat dál, až na konec lávky. Nakonec jí přešel a doslova cítil otcovo vzdálené zklamání.

​

the blue dragon is not his pet. it is his reflection —

majestic, deadly, and born of the same shadows he commands

​

Na Gauntletu měl kupodivu jeden z nejlepších časů i přesto, že na dráze párkrát málem spadl. Prezentace se nesla v nervózním duchu, ale snažil se na sobě nedávat znát strach a nebo snad nějaké pochybnosti. Draci byli všude a snažil se dodržovat to, co se o dracích naučil. Jenže teorie a realita jsou dvě rozdílné věci a když se před ním na Rozřazení objevil velký modrý mečoocasý drak, tak vlastně zapomněl, co se sluší a patří. V žádném případě nečekal, že se s ním propojí zrovna Cleon - válkou ostřílená bestie se zjizveným tělem a jedním slepým okem. Krutý modrý mečoocasý, s jehož hrůzostrašnou povahou se Ronan zpočátku nemohl nijak zvlášť ztotožnit. 

​

Jak šel ale čas, dračí propojení mělo vliv nejen na jeho osobnost, ale i na magii, kterou začal vládnout. Stíny se u něj projevily coby výjev jeho rozzuřených emocí. Poprvé se tak stalo na žíněnce, když čelil výzvě s Marcusem Crowem. Stíny z něj vystřelily s naprostou neovladatelnou silou a druhému primánovi usekl stínem celou paži. Ronan při výzvě také utrpěl mnohačetná zranění, přišel k jizvě přes tvář a málem vyhořel, protože napoprvé užil, ač nevědomky, tolik magie, že ho to málem zabilo. Už když se s ním propojil Cleon, tak byl ostatními kadety považován za nebezpečného, ale když se u něj projevil signet? Kadeti, které považoval za blízké, se od něj distancovali. Signet neuměl zcela ovládat a když už jej ovládl, používal ho k ničení a destrukci - přesně tak, jak ho učili. Signet neměl vliv jen na jeho okolí, ale i na něj samotného. Už dávno nebyl ten hoch, co přešel lávku a každý o něm pochyboval a nebo ho měl za blbce. Už mu nikdo neříkal "syn řezníka", jako spíš "Řezník" samotný. Při souboji se stal téměř nelítostným, krutost v něm pomalu ale jisté klíčí, stejně jako neochvějnost a potřeba zničit vše, co se mu postaví do cesty. 

​

Při Bitvě letek se dostal daleko, ale ne dost daleko, aby na generála Gordana udělal dojem. A ve změti bojů, krve, potu a smrti, se dokázal zamilovat do kadetky ze stejného křídla, Niny Marstenové. Je si vědom toho, že by žádné city k nikomu chovat neměl, ale nemohl to a nadále nemůže, nijak ovlivnit. Pokud má zítra, pozítří a nebo snad za měsíc zemřít, chce vědět jaké to je být do někoho zamilovaný. Chce to stihnout dřív, než z něj kvadrant udělá monstrum, které se v něm skrývá. Je mu jasné, že by měl ctít kodex - zejména když je po Válečných hrách velitelem letky, ale touha a city jsou mnohem silnější.