Runa pochází z rodiny spravující odlehlé zchátralé, ale přesto titulem šlechtické, panství. Jde z drtivé většiny o polodivoké louky ležící ladem, výjimečně nechávané séct na seno, několik polí a les hustý tak, že je to technicky spíše křoví. Ničemu (a nikomu) se tam příliš nedaří, až na stáda ovcí, z jejichž prodeje se zuby nehty drží v ekonomické hladině. Pokud umíte dobře splývat.

Dostalo se jí však od mala slušného vzdělání, dokonce měla i několik soukromých učitelů, přes otcovu nevoli včetně učitele šermu, ze kterého neúnavným škemráním udělala i občasného mentora boje s mečem. Její život dosud nemá téměř žádný stín tragédie, žádnou srdceryvnou osobní historii. Rodiče ji milují a dopřávají skoro všeho, co si zamane (a co si mohou dovolit) a tak do nedávna bylo to nejhorší, co ji mohlo postihnout, nedoslazený čaj u snídaně a malíček ukopnutý o roh křivého rámu postele.

​

Co proto Runu vedlo k tomu, dobrovolně se vydat do Basgiatské válečné akademie a přidat se ke kvadrantu jezdců, je na první pohled poněkud nejasné. Patrně směs arogance, vzpoury vůči nebohým rodičům, mladistvé naivity přecházející do pocitu, že má “na víc”. Klidný venkovský život ji nudí, privátní hodiny nestačí. Tak to alespoň působí a ona to tak s oblibou působit nechává. Do boje ji ale táhnou i šlechetnější úmysly. Silný pud pro spravedlnost, snaha o soběstačnost ba dokonce ochranu rodiny, zejména mladší nemocné sestry.

​

Runa má dva sourozence. Mladší sestru a stejně starého – respektive o 10 minut staršího, bratra. Je proto zvyklá prát se o pozornost, což je patrně tón, v jakém se ponese její první rok na akademii. Má sice pevný základ, chybí jí ale “ostrost” a zkušenost z opravdového boje. Nemá cit pro strategii, vynahrazuje to odolností. Cvičená disciplína z domova jí určitě v prostředí, kde jde o život, stačit nebude a bude nucena najít kreativní řešení a naučit se spolupráci.