Septimus přišel na svět během jedné z letních bouří, několik minut před svým bratrem-dvojčetem, Magnusem. Na prvních několik let je rozdělilo pouze narození, kamkoliv se hnul Magnus, tam byl rázem i Septimus, často jen jako tichý stín, který pozoroval a dával pozor na to, aby se k jeho mladšímu bratrovi nepřikradlo žádné nebezpečí. Septimus se odjakživa stavěl do role staršího, který musí přebírat zodpovědnost a chránit mladší. Nejen Magnuse, ale později také Octavii, sestru, která přišla na svět šest let po jejich narození. Kdykoliv Magnus nebo Octavia něco provedli, byl to Septimus, který na sebe vzal vinu, který se přiznal, že danou věc rozbil nebo pomaloval. Matka Natalya sice po letech prokoukla, že na sebe Septimus bral všechnu vinu, ale nikdy mu za to nevynadala, naopak podpořila jeho obětavého ducha, snad s vidinou, že by se Septimus v budoucnu mohl vyhnout kariéře jejich otce – Stephanuse, jezdce – a vybrat si jiný kvadrant.

​

Idylické dětství ale nemohlo trvat věčně, a stejně tak ani nádherné dospívání plné sebepoznávání a průzkumu světa. Ne. Jejich matka nedokázala unést to, že jí její manžel, otec jejích dětí, opustil kvůli nové rodině, a začala pít. Bylo primárně na Septimovi, aby se postaral o rodinu. Tedy, nemuselo tomu tak být, ale jeho role nejstaršího sourozence a rádoby nové hlavy rodiny se do té role řádně obula. Septimus se snažil, jak jen mohl, navenek se tvářil, že všechno zvládá, i když mu bylo pouze dvanáct let, ale kdykoliv měl pocit, že je toho na něj moc, nechal si projev emocí na čistě soukromou chvíli. Nešel ani za Magnusem, vyzpovídat se mu ze svých pocitů, jednoduše se zavřel do prázdné místnosti a dlouhou hodinu brečel, všechno ze sebe dostal, jen aby mohl poté znovu nasadit úsměv a tvářit se, že se nic neděje. Mentálně byl Septimus tím silnějším, do své pozice se zakousl jako vzteklý pes, a nehodlal pustit a užírat se myšlenkami, že selhal jako nejstarší sourozenec. Magnus se začal postupem čau vytrácet z domu, a byl to právě Septimus, který ho často dlouhé hodiny hledal a snažil se ho dostat domů, případně mu domlouval, aby neodcházel.

​

Trvalo mu další dva roky, než přestal zasahovat do záležitostí svého dvojčete, a nechával ho jít, zatímco celá domácnost a starost o rodinu byla na jeho bedrech. Septimus byl unavený, na rodinu se sice usmíval a tvrdil, že je všechno v pořádku, ale kdykoliv vyrazil mezi lidi, byl protivný, roztěkaný, a snadno mu došla trpělivost. Bublalo v něm tolik emocí, které neměl kde vypustit. Nepral se, nezpůsoboval konflikty, ale okolí ho mělo za protivného a nevychovaného výrostka. Když jednoho dne Natalye selhala játra a zemřela, Septimus prakticky necítil nic, pro matku neuronil slzu, naopak spíše cítil úlevu, jako by byla jeho největším břemenem, o které nikdy nestál. Smutek na sobě nedal znát, a naopak byl oporou pro sestru, Magnuse také přijal zpátky, nehledě na to, kde se poslední rok potuloval, a že ho v tom nechal samotného. Pro Septima byl šok, když se jejich otec vrátil domů, on sám už ani nevěřil, že Stephanus o jejich existenci ví. Byl to právě on, kdo zabránil Magnusovi, aby otce umlátil, jen kvůli tomu, aby se na něj později mohl vrhnout sám, na zdroj všech jejich problémů, na zárodek, který všechno způsobil. Kdyby s nimi zůstal, nikdy by se o rodinu nemusel starat sám, nemusel by předčasně dospět, a jejich matka by nezačala pít alkohol; a pravděpodobně by tak brzy nezemřela.

​

Septimus také toho dne učinil rozhodující volbu: do té doby měl zájem o kvadrant léčitelů, o to pomáhat a utěšovat, ale otec v něm cosi zlomil a zažehl požár, který mohl uhasit jedině kvadrant jezdců, do kterého, jakmile měli s Magnusem patřičný věk, vyrazili spolu. Septimus od začátku bojoval, protože se zastával slabších kadetů, a sám byl poté vnímán jako slabý, a musel tedy ostatním ukázat, že slabý není. Ještě před Gauntletem skončil několikrát na ošetřovně s vážnými bodnými zraněními, ale pokaždé se dokázal znovu postavit na nohy a bojovat. Jeho život se navždy změnil během Rozřazení, když si ho za jezdce zvolila Maiev, agresivní červená dýkoocasá dračice, u které nechápal, proč si ho vybrala, proč si zvolila jezdce se smyslem pro spravedlnost. Maiev ho změnila od zárodku k nepoznání, zakousla se do jeho osobnosti, vyrvala vše, co považovala za slabé vlastnosti, a vnutila mu ty, které brala za silné. Septimus, který absolvoval Basgiath, byl někým jiným, než když na válečnou akademii nastupoval.

​

S bratrem byl poslán po absolvování na Chakir, tam je ale nakonec rozdělili, Magnus byl převelen na Keldavi, Septimus na Pelham, kde zůstal několik měsíců, než byl přesunut na Montserrat, kde také s Maiev zůstali na delší dobu, kde oba nabrali vojenské zkušenosti, odkud byli posíláni na mise, občas doplnili stav napadené základny, ale Montserrat se stal jejich domovem, který ale nemohli trvale prohlásit za svůj – byl znovu převelen na Chakir, kde se znovu shledal s Magnusem, jen pár dnů před velkým útokem na základnu. V bitvě o Chakir se tehdy s Magnusem a jejich dračicemi vyznamenali, a získali si povýšení na pozici kapitána. Septimus byl po Chakiru převelen do Samary, a účastnil se bitvy o základnu, s Maiev později dobývali zpět Keldavi a jejich seznam společných bitev se rozrostl o další dvě menší – byla to spíše obrana a zahnání gryfího hejna, než velká bitva, ale Maiev v tom nikdy neviděla rozdíl. S Maiev byl převelen na Sumerton v říjnu roku 601 P.S., velitelé základen dospěli k názoru, že Septimus a Magnus jsou skvělou bojovou silou když jsou spolu, jejich dračice spolu dokázaly skvěle koordinovat a vést útok, a tak se dvojčata po delší době znovu ocitla na stejné základně.