thaddeus bryson

Thaddeus je už na první pohled opravdu veselá kopa a vtipálek. Rozhodně s ním řeč jen tak nestojí a dokáže zábavu zajistit téměř kdekoliv. Jistě, možná si občas někdo klepe na čelo, ale jeho to stejně nezastaví. Kolikrát si za své činy vysloužil službu v kuchyni, ale povedlo se mu kolikrát svým šarmem okouzlit kuchařky a zasloužil si tak nějakou laskominu. Tu ovšem často bral a dal ji někomu jinému. Thaddeus si dokázal vytvořit menší partu i v Kvadrantu a své přátele si vždy hýčká a drží blízko. Brání je v každém případě a rozhodně nenechává nikoho na holičkách. A i když na to nevypadá, dokáže být i dosti starostlivý. Snaží se být oporou pro své přátele, kteří neměli svůj den a měl i příšerný strach o Avena, který se musel vyléčit z útoku na Válečných hrách. Thaddeus se bál hlavně o jeho psychické rozpoložení, když přišel o oko. Ovšem jakmile něco trápí Thaddeuse, snaží se o tom nemluvit. Opravdu tady není od toho, aby zatěžoval ty, na kterých mu záleží. Většinou to ze sebe dostane v tělocvičně, na dračím hřbetu nebo když někde v horách trénuje svůj signet.

​

Samozřejmě ho nezaujme každý. Stejně jako jeho sestra, i on je dosti vybíraví co se týče přátel. Nevěří také ihned každému. Člověk ho musí opravdu přesvědčit, že je hoden jeho důvěry a nezradí. Stejně to tak bylo u Cassandry, které se povedlo jeho důvěru získat až po několika měsících. Proto jakmile vám nevěří, bude se k vám i tak chovat. Nepříjemné pohledy, arogantní tón hlasu a nebude se bát i ublížit, když to bude nejnutnější. Také dokáže moc rád provokovat ostatní a dalo by se o něm říct, že umí být kolikrát i drzý. Ale jakmile ho člověk pozná, zjistí, že to dělá pro dobro ostatních. Chce je bránit a možné nepřátele jednoduše odradit.

​

Nikdy se nepokoušel konflikty řešit mírumilovně jako jeho sestra. Thaddeusovi to došlo mnohem dříve, že to nebude tak jednoduché a tak používal také hrubou sílu. Většinou nikoho neposílá k Malekovi. Většinou jejich cesta končila na ošetřovně, kde se o ně postarali. Samozřejmě když ho postaví proti nějakému násilníkovi nebo nepříteli všech ostatních, nebojí se je zabít. Proto má Thaddeus ve svém pokoji poměrně velkou sbírku dýk, které si během prvního roku nasbíral. Někteří ho dokonce označili jako Malekova posla.

​

Kolikrát se mu stalo, že se stal středem pozornosti. Nebojí se ji na sebe strhávat. Ať už se jedná o výzvy nebo i obyčejnou snídani. Kolikrát do někoho na veřejnosti rýpal natolik, že se po něm potom vrhl a porvali se i na nádvoří před zraky všech. V jeho hlavě ho Aven vždycky povzbuzoval a dokonce mu radil jestli má dát zrovna levý nebo pravý hák. Dokonce se nebojí skrývat, že zrovna s nějakou kadetkou něco měl. Že s ní strávil noc a nebojí se o tom mluvit. Vzhledem k tomu, jak je Thaddeus upřímný, kolikrát posoudí i jaká byla. I když to byla opravdu katastrofální noc a kadetka byla zcela neschopná.

Rodina Bryson, kolem níž se vznáší prazvláštní aura, je opředena nejrůznějšími legendami a příběhy. Jedna z nich vypráví o tom, že se kdysi v dávných dobách vyskytl jeden z jejich předků, který se samotným Malekem, bohem smrti, uzavřel dohodu. Od té doby se na tento významný den pamatuje, a rodinné příslušníky to vede k neutuchající víře a oslavám na počest smrti. Jejich víra se opírá o přírodní zákonitosti a věří, že životní energie je vypůjčená a až nadejde ten správný čas, musí se zase navrátit zpátky k samotnému bohu. Další zkazky zase vypráví o tom, že usilují o čistokrevný rod jezdců na dracích, a tak uzavírají sňatky a rozmnožují se pouze mezi sebou, a nevpouštějí mezi sebe cizince, aby se zachovala čistá linie. Dost to podporuje skutečnost, že každý z nich se rodí s malou vrozenou vadou. Nemají strach ze smrti, ba naopak ji vítají s otevřenou náručí, poněvadž v jejich víře to neznamená konec, ale naopak pouhý začátek. Na okolí to může působit nejrůzněji, faktem však zůstává, že ne všichni z okolí mají pro rodinné dlouholeté tradice skutečné pochopení.

​

V roce 578 přišel na svět chlapec - Thaddeus, ale ani ne za dvě minuty, narodila se jeho mladší sestra Tyriana. Bylo to přesněji 24.10. Bylo všem jasné, že to bude nerozlučná dvojice a opravdu je nic nerozdělí. Později se stali i postrachem v Tyru. Většinou byli pod dohledem jejich otce Kaiuse a matky Inary. Oba dva zastávali důležité velící funkce na základnách. Jejich povahy si naprosto protiřečily, ale i tak se neskutečně milovali. Inara byla vysoká světlovlasá žena s dost vážnou povahou a často měla chladnou hlavu když šlo o důležitá rozhodnutí. Kaius byl zase vysoký tmavovlasý muž, který měl přátelskou a milou povahu. Ovšem dokázal opravdu lehce vybuchnout a byl také nesmírně tvrdohlavý. Jejich láska vzplanula právě v prvním ročníku mezi jezdci.

​

Rodina to byla obrovská a rodiče byli opravdu aktivní vzhledem k množství dětí. Tři starší sourozenci mají studium již dávno za sebou, přičemž jeden je bohužel opustil v posledním ročníku. Dalším je jejich mladší bratr Florian, který se teprve podívá mezi primány. A pak tu jsou ještě mladší sourozenci, které cesta Jezdců teprve čeká. Jistě, rodiče jim nechávají možnost si vybrat kvadrant, ale všechny to zkrátka táhne právě k drakům i když si moc dobře uvědomují riziko smrti.

​

Mezi Thaddeusem a Tyrianou bylo prazvláštní pouto dvojčat. Bylo jak psychické, tak dokonce fyzické. Nikdo to pořádně nechápal to jejich spojení. Jeden začal větu, druhý ji jednoduše dokončil. Jeden si ublížil, druhý začal okamžitě plakat. Emoce přenášeli jeden na druhého. Když byla Tyriana naštvaná, okamžitě se naštval i Thaddeus. Ale i přesto, že byl starší, měl potřebu svou sestru bránit a starat se o ní. Tak jako o všechny své mladší sourozence, které měl na starost. Miloval je a nedopustil by, aby se jim zkrátka něco stalo.

​

Se svými mladšími sourozenci vytvořili v Tyru takovou menší partu. Pobíhali po městě a jeho okolí, zkoumali všechna možná zákoutí a rádi porušovala pravidla. Občas s ohrady vypustili ovce a potom sledovali farmáře, jak je chytají po celém Tyru a proklínají všechny, kdo to udělal. Často se děti kryly navzájem, dělaly si jisté alibi. A samozřejmě jim nechyběla ani nepřátelská skupina dětí z druhé strany Tyru. Často si dělávaly naschvály. Praly se, naháněly se nebo si kradly různé kořisti a občas si navzájem unášely i členy svých skupin. Bavilo je to a už několikrát se Thaddeus vrátil domů s rozseknutým obočím nebo nějakým šrámem či odřeninami koleny domů. Bylo to zkrátka úplně normální a věděl, že žije. Aspoň tak své tělo připravoval na moment až nastoupí do kvadrantu.

​

Tyriana byla také kvítko. A vlastně díky ní se mu do života přimotala jistá Cassandra. Znal ji, občas se s ní potkal, ale nikdy s ní neprohodil jediné slovo. Neseděla mu, protože nebyla tak akční jako ostatní děti. Vždycky ji viděl někde sedět a číst nějakou knihu. Vždycky byla tak klidná a pro ostatní téměř neviditelná a to ho nesmírně vytáčelo. I v momentě, kdy ji Tyriana představila zbytku skupiny a právě jemu. Všem sedla, jenom jemu zkrátka ne. Možná to dával až moc najevo a jeho sestra ho několikrát pokárala, aby jí tu šanci zkrátka dal. On to odmítal, protože Cassandra rozhodně nebyla jako oni. Vždycky seděla opodál a jenom je sledovala. Nikdy ji neviděl špinavou od bahna nebo s odřeným kolenem. Nikdy ji neviděl s uplakanýma očima, protože si natloukla čumák. Jen seděla s knihou a buď si četla, bavila se s ostatními nebo je zkrátka sledovala. To mu bylo tak nesmírně proti srsti, že nedokázal tohohle člena přijmout v jejich skupince. Když zůstali někde spolu sami, probodával ji nepříjemným pohledem. Neměli si co říct, nikdy se nepokusili najít nějaké společné téma.

V jeho patnácti letech se rozhodl udělat velký krok mezi dvěma skupinami. Nepřátelská skupinka náctiletých vlastnila pytlík plný sladkostí, které si poctivě nasbírala. A Thaddeus ho chtěl zkrátka získat pro něj a udělat radost jeho mladším sourozencům a dětem, kteří s nimi trávily čas. Jeden podvečer se mu to povedlo, ale nebyl moc dlouho na svobodě, protože je měl všechny v patách. Házeli po něm kameny, klacky a dokonce někteří dýky. Úspěšně se jim pokoušel vyhýbat a na malou chvíli se jim ztratil z dohledu. Samozřejmě je slyšel a pořád se ohlížel za sebe. Proto když se vynořil před knihovnou, nevšiml si v prvním momentě Cassandry. Všiml si jí až v momentě, kdy se srazili. Naštěstí nedošlo k žádnému zranění a dokonce to oba dva ustáli. Tyhle promarněné vteřiny ho budou stát nejen kořist, ale také ho pěkně zmlátí. Už chtěl pokračovat dál, dokonce si nakročil, ale ona byla mnohem rychlejší a vlastně ho svým počínáním překvapila. “Co to sakra-?!” Nestihl nic doříct, protože ho stáhla do jistého průchodu ke knihovně. Nechtělo se mu s ní kamkoliv chodit, ale jeho nohy ho neposlouchaly. Jedním loktem se musel opřít o stěnu naproti němu, aby si udržel od ní aspoň menší odstup. Chtěl něco říct, ale černovlasá dívka mu zakryla drobnou dlaní ústa a nenechala ho. Její počínání ho svým způsobem zaskočilo a také překvapilo. V jeden moment to bylo v jeho očích vidět. Nijak se s ní nepřel.

​

Neměl nejmenší tušení, jak dlouhou chvíli tam spolu strávili. Jestli to byly vteřiny nebo dokonce minuty. Díval se jí celou dobu do očí tak, jako se ona dívala do těch jeho a vyčkával, než děti z druhé skupiny nezmizí z jejich dosahu. V těle měl pocit, který rozhodně neznal a na první dojem se mu absolutně nelíbil. Ale pak mu i došlo, že svým způsobem mu i zachránila život. Sice ji dost nepříjemně varoval a poté utekl. Ale nakonec už mu nebyla tak lhostejná. Začal se s ní postupně poznávat a vlastně se s ní bavil jako s každým jiným členem jejich skupiny. Po téhle události ji přijal a jejich vztah se vydal novým směrem.

​

Všichni si společně užívali ty momenty, než přišel ten osudný den. Všichni měli víceméně jasno. Thaddeus se svou sestrou se rozhodli pokračovat v rodinných šlépějích a pokusit se přidat k jezdcům. Cassandra se od nich oddělila kvůli Písařům. Thaddeus cítil jisté potěšení, protože by případně nechtěl vidět, jak jeho dobrá kamarádka někde umírá.

​

Už při vstupu na lávku si Thaddeus dokázal udělat plno přátel. Možná i nepřátel, ale to už mu bylo zkrátka jedno. Snažil se povzbudit všechny budoucí primány, aby se ničeho nebáli a jednu skupinku dokonce předběhl, aby jim ukázal, že lávka opravdu nic není. Jistě, sám měl dost nepříjemný pocit a knedlík v krku. Na lávce dokonce dohnal jednu dívku - Ruelle, která byla celá nervózní. Thaddeus jí mohl jedním pohybem strčit a sledovat, jak s křikem padá dolů, ale místo toho ji povzbudil a pokusil se jí něco vyprávět, aby nemyslela na celou tu lávku a jen se soustředila na cíl. Oba se tak úspěšně dostali na druhý konec. Za ním dorazila i Tyriana, přičemž si Thaddeus viditelně oddychl. Mohli společně pokračovat dál. Dokonce si mysleli, že skončí ve stejném křídle a letce, ale to se ovšem nestalo. Rozdělili je, což se mu úplně nelíbilo a necítil se úplně svůj. Nemohl tak mít svou sestru pod dohledem a chránit ji.

​

U výzev neměl Thaddeus sebemenší problém. Díky jeho výšce, tělesné stavbě a fyzičce, dokázal své protivníky jednoduše porazit, ale nikdy nikoho nezabil. Jistě, se smrtí se v kvadrantu setkal dost zblízka a všichni si klepali na čelo, když se nad tím usmíval. Nikdo nedokázal zcela pochopit jeho víru. Ale on sám ještě nikdy nezabil a vlastně se mu to svým způsobem příčilo. Po Gauntletu, kde patřil k těm s nejlepším časem, to bylo ještě mnohem horší, když došlo k Prezentaci a draci se jim ukazovali. Smrad spáleného masa a cvakající zuby se mu ještě dlouho držely v těle. Samozřejmě, že ho všichni draci fascinovali, ale ani u jednoho neměl sebemenší pocit, že by se s nějakým měl propojit. I když se opravdu snažil mít mysl zcela otevřenou, ten cit tam jednoduše nebyl. To se mu nelíbilo a vlastně už byl docela smířený s tím, že se tenhle rok nepropojí a bude muset bojovat do dalšího ročníku.

​

Během Rozřazení se Thaddeus procházel. Snažil se naslouchat a kde narazil na draka, vždycky chvíli čekal. Jenže ten si buďto našel jiného jezdce nebo jasně pohrozil Thaddeusovi, že ještě jeden krok, končí. Mohlo mu to trvat i hodiny, než narazil na skupinku z druhého křídla. Těm se nelíbil už od samotného začátku a bylo jasné, že tady se ho pokusí zbavit. V jeden moment došlo k pěstnímu souboji, ale Thaddeus jejich vůdce praštil silně do nosu a vydal se na útěk. Nehodlal se tady místo hledání svého draka rvát a ztratit tak drahocenný čas. Běžel, ale v závěsu měl ty tři. Pálilo ho na plicích, ale nevzdával se. Dokonce cestou několikrát zakopnul, o jeden kořen se praštil do hlavy. To ho samozřejmě nezastavilo. Ani krev, která mu stekla přes pravé oko. Zastavil se až před menšímu srázu. Pod ním se nacházel menší rybník. Musel si rozmyslet možnosti. Buď uhne a poběží dál nebo skočí dolů s riskem, že je to moc mělké a zabije ho to. Má si vybrat smrt nebo smrt? Nakonec se rozhodl skočit dolů. Voda naštěstí moc mělká nebyla a když vyplaval nad hladinu, podíval se směrem odkud skočil. Stáli tam ti tři, kteří ho chtěli zabít a dívali se před sebe. On je najednou nezajímal, hleděli na něco před sebou. T

haddeus se podíval tím stejným směrem a jako kdyby zapomněl jak se dýchá. Před ním skláněl hlavu hnědý kyjoocasý drak a upřeně se na něj díval. Thaddeus mu ten pohled pevně oplácel a plaval na místě. Tvor pozvedl hlavu k trojici a napřed se po nich ohnal svým ocasem. Když zjistil, že to přežili, otevřel tlamu a sroloval svůj jazyk. Ten žár byl nesnesitelný a Thaddeus měl pocit, že mu spaluje kůži i pod tou vodou. “Jak se opovažuješ mi lézt do pití?” Ozvalo se v jeho hlavě a jemu došlo, že k němu mluví drak. “Měl jsem riskovat běh dál a zemřít jejich rukou nebo zkusit skočit a možná zemřít, protože voda bude mělká?” Zeptal se ho zpátky. Možná to byla chyba, když viděl to přimhouření očí a jako kdyby si drak mlaskl. “Copak jsi neviděl, kam běžíš? Přece nejsem tam přehlédnutelnej, škvrně.” Thaddeus jen párkrát zamrkal a vlastně nad tím musel popřemýšlet. Měl pravdu, neviděl ho. Nebo se spíše vůbec na něj nesoustředil, že by tady mohl být. “To je docela běžný, taky mě přehlížej.” Pokrčil nad tím rameny a rozhodl se vyplavat na břeh. Věří tomu, že ho teď spálí nebo zašlápne, ale drak to neudělal. “Odteď budeš můj, snad už nás nikdo přehlížet nebude.” Znělo to, jako kdyby se drak začal smát. Thaddeus mu smích samozřejmě oplatil, ale bylo to i tím, že měl radost. Propojil se a to bylo to hlavní. Zajímalo ho, jak na tom bude Tyriana, jestli už svého draka také získala.

​

Když se nad tím Thaddeus občas zamyslel, Aven byl jako on. Pravidelně do sebe rýpali, občas společně hodnotili další kadetky. Možná by se dalo říct, že Aven pro Thaddeuse zjišťoval informace u ostatních draků a podle toho je pak Thaddeus okouzlil. Nejhorším dnem pro něj byl den, kdy se u něj projevil jeho signet. Tehdy se bavil s Ruelle, kterou povzbudil na lávce. Dalo by se říct, že si hodně rozuměli a dokonce spolu několikrát strávili noc. V ten den k ní přišel jeden tercián a začal být na ni hnusný. Začal ji tahat za ruku, že okamžitě jde s ním na jeho pokoj. Bylo dost vidět, že Ruelle nechce, křičela a bránila se. Thaddeus se ho pokusil odstrčit, ale tercián použil svůj signet a pomocí kořenů ho zastavil a uvěznil. Sledoval, jak se po Ruelle sápe a pomalu dostává to co chce. V mladém primánovi to bublalo, vařila se v něm krev a slova, která dostával od Avena tomu nepomáhala. Síla, která v něm kolovala byla tak silná, že měl pocit jako kdyby hořel. To se ovšem nestalo, místo toho Thaddeus jednou zakřičel a kus skály nad nimi se roztavil. Láva dopadla na terciána a Ruelle. Jediné, k čemu se Thaddeus měl bylo sledovat jak jeho dobrá kamarádka umírá jeho rukou. Jistě, jeho víra v něm zaplavila pocit radost a měl by slavit. Dokonce porazil nepozorného terciána, ale na druhou stranu přišel o kamarádku a chtěl i truchlit.

​

Během Válečných her se rozhodl Thaddeus vyhrát. Snažil se vyhrát pro Ruelle a její oranžovou mečoocasou dračici, která stále truchlila a nechtěla se propojit s nikým dalším. Aven mu prozradil, že červený dýkoocasý se propojil s jiným primánem a může počítat s tím, že jim půjdou po krku. Jistě, Thaddeuse na krátký moment zamrazilo. Během nich, kdy se rozhodli krást konečně vlajku do Avena vrazil právě onen červený. Jeho jezdec byl stejně krvežíznivý jako drak. Byl to zcela nečekaný útok, hlavně oni byli sami. Oddělili se od jejich skupiny a Thaddeus se držel zuby nehty na své drakovi, která padal dolů. Rychle se rozhlížel a hledal možnosti a jednu viděl. Svůj plán prozradil Avenovi, který tomu moc nevěřil. Nebo spíše vůbec, ale Thaddeus na něj naléhal. Thaddeus se pokus co největší pole pod nimi roztavit, aby tam vznikla láva. I když ho to vysílilo, snažil se o to. Aven poté těsně nad zemí se vymanil ze sevření dýkoocasého, který narazil do malého lávového pole. Ten řev doteď nevymaže z hlavy. Jak láva cákala okolo, zasáhla i jezdce, který okamžitě zemřel. Další draci s Thaddeusovi skupiny se rozhodli jeho a Avena bránit, jenže červený se nevzdával. I když měl Aven ošklivé šrámy na svém těle a s největší pravděpodobností přišel o oko, nevzdával se. Vzlétl a letěl dál. Letěl mezi horami a roklinami a snažil se setřást draka. Thaddeusovi se z posledních sil podařilo roztavit horninu, která tvořila jistý most a ta přišpendlila červeného k zemi. Aven tomu ještě dopomohl, když mu vydrápal obě oči.

​

Zbytek dne si Thaddeus nepamatuje. Padl vyčerpáním a probral se až na ošetřovně. Cítil se jinak, cítil se slabý. Pokusil se kontaktovat Avena, ale bylo ticho. Zpanikařil, ale říkal si, že kdyby zemřel, nežije také. “Díky tobě jsem naživu, škvrně.” Oddychl si. Thaddeusovi se viditelně ulevilo. Sice pohled na Avena, který vypadal jako kdyby se zrovna vrátil z války nebyl příjemný. Společně tak vstoupili do dalšího ročníku, přičemž si Thaddeus vysloužil post Velitele letky, díky svému rychlému a logickému uvažování.