mama's boy

​

Už jako dítě byl rád středem pozornosti, protože věděl, že jí zkrátka dostane. Jeho maminka ho naprosto zbožňovala a od mala byl typickým maminčiným mazánkem, kterého si Ilsa ráda rozmazlovala. Pojmenovala ho po svém manželovi, Timmyho otci, který bohužel zemřel na následky zranění, když byl zraněn ve službě. Sloužil u pěchoty jako před tím jeho otec a jeho otec před ním. Ilsa tedy Timothymu už od útlého věku říkala, že pěchota rozhodně není pro něj - že válka není pro něj. Ona sama byla vyučenou tichou písařkou, která si odsloužila několik let na Montserratu a pak se vrátila do svého rodného města Almerie, kde přijala práci ve zdejší knihovně a také archivu, dokud neotěhotněla. Až po třech letech mateřství, se k práci znovu vrátila. 

​

Matka mu ohledně vzdělávání pomáhala a to zejména v oblasti samotného psaní, čtení a také historie, kterou měla moc ráda a místo pohádek na dobrou noc, Timothymu četla dějepisné události, ale uměla to tak dobře odvyprávět, že měl pocit, jako kdyby ty dějiny sám prožil. Ilsa ho vychovávala sama s občasnou pomocí prarodičů, do jeho devíti let. Bylo na něm znám, že nemá žádnou otcovskou figuru a že je na svůj věk poněkud drobný a možná až zženštilý. Dědovi Edgarovi - z matčiny strany - se to příliš nelíbilo a chtěl mít z vnuka silného mladíka a začal ho nabádat, že kvadrant pěchoty a jezdců dělá z kluků muže. Sám byl vysloužilým dělostřelcem, který kdysi sloužil na třech různých základnách, než odešel do penze. Ukazoval mu své staré již ochablé svaly a taky jizvy, co měl. Timothy rád poslouchal jeho bojové historky a nechal se dědou poněkud svést na scestí a najednou už nechtěl být písařem, ale vojákem pěchoty jako děda.. vlastně jako jeho otec, protože o tom děda mluvil častěji, než Ilsa pro kterou bylo tohle téma bolestivé. 

​

he watched his mother fal l for men who broke her,

until he forgot what safety was supposed to lo ok like

​

Když bylo Timothymu devět, vstoupil do jeho a matčina života muž jménem Hyrus. Po asi třech měsících jejich schůzek se dali dohromady a Hyrus se k nim nastěhoval. Zpočátku byl jejich vztah jako vykreslený z nějakého románu, ale po dalších šesti měsících se rozpadl jako domeček z karet a Timothy Hyruse už nikdy neviděl. A matku tahle zkušenost změnila - jako kdyby v ní Hyrus odemkl dávno ztracenou touhu někomu patřit, být milovaná, opečovávaná a nebo prostě jen... viděná. Po Hyrusovi přišel Caleb, po Calebovi Jacob, Ervin, Davian a při dvanáctých narozeninách poznal Krause. Kraus byl o deset let starší, než Ilsa a sloužil jako městský strážník. Tvářil se jako zákon sám, ale když se nikdo nedíval, tak to byl stínový hráč ve velké hře úplatků a podvodů. Kraus ale neskrýval jen zálibu v braní úplatků, vybírání výpalných, podvodech či hazardu. Jeho největší tajemství byla záliba v mladých klucích, které mohl využívat a také zneužívat. Zlodějíčky vydíral a využíval, aby pracovali pro něj - většinou mladiství z ulice, které by jinak nikdo nehledal, kdyby záhadně zmizeli. Timothy se mu líbil spíš jen z toho důvodu, že k němu měl přístup doma.

 

Zpočátku to byly nevinné doteky, kterým Timothy nijak zvlášť nerozuměl a ani mu nepřišly divné. Jednou ho ale učil hrát na klavír, co tam Kraus pořídil a sáhl mu na stehno. V ten moment do místnosti vešla Ilsa a viděla tu scénu. Byl to jen krátký okamžik, protože Kraus ruku hned stáhl a dělal jakoby nic. Jenže matka pozná, když se děje něco špatného. Matka a žena, která ví, že takové věci se dějí... Neudělala však žádnou scénu, ale místnost už tehdy neopustila a nakonec ten večer Krause konfrontovala s otázkou, proč takhle na jejího syna sahal. Kraus byl ohledně odpovědi vyhýbavý, říkal že přece o nic nejde a že si ani vlastně nepamatuje, že by se ho takhle dotkl. Ilsa se ale nehodlala vzdát a šila do Krause dál, až se strážník neudržel a vrazil jí facku. To byl ten hlavní zlom, který vedl k naprosté změně v jejich vztahu. Ilsa chtěla, aby vypadnul z jejich obydlí a tak jí praštil znovu. Timothy zakročil, ale bylo mu jen necelých třináct a nezkušený, takže ho Kraus snadno přemohl a zbil tak, že mu zlomil čelist, pravou ruku a pár žeber. Dům ale nakonec opustil a i když Ilsa druhý den přišla na stanici aby ho udala, nikdo se tím nechtěl přímo zabývat. Korupce byla příliš silná. 

​

when you’ve seen the devil wear your mother’s lover’s smile,

you stop believing in angels

​

Po událostech s Krausem, se Ilsa rozhodla se synem přestěhovat. Timothy musel opustit všechny své přátele a odcestovat do Iakosu k matčině starší sestře, které zrovna zemřel manžel na moři a měla tak pro ně místo. Teta Iryna byla poněkud zvláštní, ale neškodná. Měla svůj vlastní snový pohled na svět a Timothy s ní rád probíral svoje sny a ona s ním ty svoje. Podle ní každý sen něco znamená. Jeho matka začala pracovat  v Iakoské knihovně, on zde začal chodit do školy, ale neměl to zrovna lehké. Kolektiv ho zprvu příliš dobře nepřijal, setkal se s šikanou a byl jejím terčem až do doby, než se ve škole objevil nový kluk jménem Harlan. Terčem šikany se měl stát on, ale Harlan byl na rozdíl od Timothyho větší, urostlejší a pocházel z vojenské rodiny, která kluky cvičila už odmalička. Šikanátoři tedy velmi rychle pochopili, že u něj nepochodí a tak svůj zájem opět přemístili právě na Timothyho. Harlanův zájem byl ale mnohem silnější a vzal si ho pod svá ochranná křídla a bylo to vůbec poprvé, co Timmy zažil, aby se za něj někdo do krve porval. Byl to začátek přátelství, které po třech letech přerostlo i v něco víc. V šestnácti pak taky doma matce poprvé řekl, že spíš tíhne ke klukům, než k holkám a trochu ho překvapilo, že jí to nepřekvapilo. Nejspíš to tak nějak vždy tušila, ale spokojenost z ní rozhodně nečišela. Apelovala na něj, že ho to jednou jistě přejde a jednou si najde nějakou pěknou dívku. Ona za poslední tři roky prostřídala asi sedm chlapů, kdy dva z nich měli opět násilnické sklony a musela je vykopnout. Viděl u ní, že nemá v lásce štěstí a začal to chápat tak, že láska je něco, co vlastně ve skutečnosti ani neexistuje, ale v hloubi duše po ní toužil. 

​

U matky viděl určitou formu promiskuity a přišlo mu to normální. Takže i když měl vztah s Harlanem, nebral ho tak vážně, jako právě Harlan. Timothy si užíval pozornost jiných kluků, zvlášť mimo školu a v oblastech, kde se scházeli lidi jako on. Nedalo se říct, že zrovna Harlan v tom nacházel potěšení a pochopitelně a oprávněně mu to vadilo, dělal žárlivé scény a jejich vztah se velmi rychle proměnil v něco toxického. V té samé době se v Iakosu objevil Kraus, který se po letech rozhodl zahojit své zraněné ego a vytěžit z Ilsy, co se dalo. Aniž by o tom Timothy věděl, tak se Ilsa namočila do Krausových podvodů a on jí teď po letech vydíral. Dlužila jemu a ještě dalším lidem peníze a s Irynou se to snažily dát nějak dohromady, ale nebylo to dost. Nakonec se jednou Iryna vrátila domů s uříznutým ukazováčkem a vzkazem, že příště bude na řadě Timothy. Ilsa to měla vzít jako varování. Timothy o tom Harlanovi řekl, protože se bál a hledal u něj bezpečí a klid. Dokonce i přes všechno to psychické trápení, které si s ním Timothy prožíval. 

​

Situace se změnila o týden později, když stále nebyli schopní dát dohromady určitou sumu peněz. Timothy všude chodil s Harlanem, který ho doprovázel na cestě domů z přístaviště, kde Timothy vypomáhal. Ten večer se jim stal osudným, neboť Krausovy tři najatí muži je sebrali a odtáhli na pronajatou loď. Oba chlapce svázali v podpalubí lodi a Kraus si brousil nůž s nějakou říkankou o prstech. Neměl sebemenší tušení, že Harlan pochází z velmi dobré vojenské rodiny a že se umí z pout provazů vysvobodit. Harlanův otec byl v té době čerstvě povýšeným podplukovníkem na Chakiru, takže jeho syn jistě zvládal základy sebeobrany a vyproštění se. Než se ale dostal ze spoutání, Kraus stačil Timothyho pořezat na hrudníku. Vyřezal mu tam odporné písmeno K. Jakmile byl Harlan volný, tak zaútočil a Krause srazil k zemi, kdy sebou se židlí strhli k podlaze i Timothyho. Harlan Krause praštil do oka, vytrhl mu nůž a zabodl mu ho do ramene, nůž pak vytrhl a  rychle doběhl ke dveřím, jenž zavřel na závoru, protože slyšel, jak dolů do podpalubí míří ti tři. Pak přiběhl Timothyho rozvázat, pomohl mu vstát a vrazil mu nůž do ruky, zatímco se snažil otevřít okno, kterým by unikli. Harlan by proti těm třem neměl šanci. 

​

Kraus se stihl zvednout ze země a vzal do ruky první věc, která byla nejblíž a šel po mladících. Timothy se ohlédl zrovna v momentě, kdy ho Kraus praštil a srazil ho na zem. Nůž mu vypadl, ale byl hned vedle něj, takže Timothy po něm instinktivně sáhl a namířil ho před sebe akorát přesně v té chvíli, kdy po něm Kraus skočil, aby ho praštil do obličeje. Nabodl se přímo na nůž, který mu projel hrudníkem. Harlan akorát otevřel okno a hned potom prudce Krause s nožem v hrudi strhl na zem. Timothy z toho byl tak v šoku, že ležel na podlaze naprosto otřesený a v záseku. Nebýt Harlana, byl by tam možná ležel doteď. Všechno se to odehrálo snad během jedné minuty. Šedesát vteřin stačilo k tomu, aby vyhasl jeden život. 

​

he let anyone touch him, because he stopped believing he was worth anything

​

Od té chvíle už se nikdy necítil jako dítě. Vina byla příliš tíživá a sebenenávist příliš silná. Jeho vlastní hodnota coby člověka klesla a i když o tom co se stalo, nechtěl mluvit, tak to zároveň toužil vykřičet do světa, aby se mu ulevilo. Vztah s Harlanem se mu rozpadl, protože se uzavřel do sebe a nechtěl ho vidět. Harlan mu akorát jen připomínal, co se vlastně stalo. Timothy čekal dlouhé dny, týdny a dokonce měsíce, že to bude mít následky, ale nemělo to vůbec žádné. Neustále se ptal proč a až po čase mu došlo, že smrt zkorumpovaného strážce se řeší asi stejně, jako zkorumpovaní politici - nijak. Po zhruba půl roce se rozhodl začít znovu trochu žít, ale spíš jen proto, aby zapomněl co se vlastně stalo. Čas trávil spíše u někoho, s kým se zrovna vídal, než aby byl doma. Tam ho povětšinou hledal právě Harlan a nebo po něm matka s tetou něco chtěly a on to nedokázal zvládnout. Ani ty nejprostší úkoly. Kašlal dokonce i na školu, na trénování psaní s matkou a jeho staré zájmy a koníčky byly zkrátka pryč. Období jeho šestnácti a sedmnácti let byla jen snaha utéct před tím, co se stalo - pil, vídal a spal s různými lidmi, propadl závislosti na churamu a pak i kouření dalších bylin, mnohem horších a návykovějších. Byly dny, kdy se probouzel a nedokázal si vzpomenout, kde vlastně je. Cizí postel, cizí dech vedle něj, cizí jméno, které se mu rozlévalo hlavou jako ozvěna. Chvíle, kdy byl střízlivý, nenáviděl nejvíc. Tehdy slyšel svůj vlastní hlas - ten, který se mu stále vracel z podpalubí. „Zabil jsi ho.“ Někdy si přál, aby Kraus přežil. Jindy si přál, aby zemřel i on.

​

Když se opíjel, dokázal se na chvíli cítit lehčí. Churam mu dával zapomenutí, a v dýmu se mu svět rozmazával natolik, že už ho tolik nebolel. Jenže bolest nikdy doopravdy neodešla - měnila se. Někdy pálila jako oheň, jindy se plazila jako led po páteři. A zbývaly po ní modřiny a podlitiny, protože Harlan nebyl ten typ, kterého lze odmítnout. Z žárlivých scén se stala rutina, stejně tak vynucená slova o lásce a vlastnictví. K Harlanovi si vypěstoval zvláštní vztah - někdy ho nenáviděl a nechtěl s ním nic mít. A někdy byl ten jediný po kom toužil, protože si jeho majetnickost pletl se 'starostí'. V momentě, kdy si Timothy sáhl na život, mu ho Harlan zachránil a to zapříčilo ještě větší emoční závislost na něm. 

​

Tenhle jeho otupělý stav trval až téměř do jeho osmnácti let, kdy ho probrala matčina nehoda. Během rekonstrukce knihovny na ní spadla konstrukce lešení, která jíá málem zabila. Utrpěla vážná zranění mozku i páteře a už se nemohla postavit. Timothymu to převrátilo celý život naruby a musel se dát dohromady, aby se on a teta Iryna, mohli o Ilsu starat. Jeho matka byla odkázaná na péči druhých, než se po roce víceméně osamostatnila a na určitá místa se sama odvezla na vozíčku. Timothy s tetou se o ní celou dobu starali a mladíkovi se celý život přeskládal a zjistil, že starat se o ostatní, mu dělá dobře a hojí jeho osobní zranění na duši. Aby se posunul vpřed, tak oficiálně ukončil vztah s Harlanem, kterého jeho otec stejně poslal do Calldyru, takže od něj měl Timothy klid. Sám se mohl začít posouvat vpřed a zjistit, že jeho poslání není psát, ale starat se o druhé. 

​

he couldn’t save himself, so he started saving others - and somehow, it worked

​

Jako dítě chtěl být písař, poté voják pěchoty, pak dračí jezdec, ale nakonec tohle všechno vyměnil za kvadrant léčitelů. Zkoušky zvládl, ale měl tehdy spíše podprůměrné výsledky. Přesto mohl ve dvaceti obléct světle modrou uniformu a začít se věnovat opravdu něčemu, co mělo smysl. Prima pro něj byla náročná, asi jako pro většinu nováčků, kteří nikdy předtím nepřišli do styku s tolika zraněnými a taky s takovým množství mrtvol. Ani by nespočítal, kolikrát jednoduše zvracel, když měl něco pitvat, když poprvé ucítil puch spáleného masa, zdeformované tělo a nebo vyvržené vnitřnosti... zkrátka cokoliv, co nikdy před tím v životě neviděl. 

​

Jenže i přes všechny tyhle hrůzy, ho ta největší teprve čekala. A to v podobě Harlana, který zvládl zkoušky a přejít lávku do kvadrantu jezdců. Tajně doufal, že ho nikdy neuvidí i když věděl, že branná povinnost si ho vyžádala stejně, jako jeho samotného. Zpočátku se k sobě chovali poměrně neutrálně a vídali se jen na ošetřovně, ale po Rozřazení Harlanovi stouplo ego a jeho oranžový dýkoocasý drak byl jeho šupinatá horší verze. Během toho Harlan přišel k velkým zraněním a část z nich pomáhal Timothy ošetřovat. Jakmile u Harlana skončil šikovný tercián, Timothy se věnoval dokončení. „Myslel jsem, že tvůj kvadrant bere trestně bezúhonné lidi..." začal Harlan. Timothy mu přestal čistit ránu a pohlédl mu do očí. „Asi by se jim nelíbilo, kdyby věděli, cos dělal dřív, že ne?" Vzal ho za bradu, ale Timothy jeho ruku odmrštil a začal si balit věci. Harlan ho chytil za paži a stáhl blíž. „Chci aby všechno bylo jako dřív. Pak nebudeš mít žádné problémy." Pousmál se. Ten úsměv by někdo považoval za okouzlující, ale Timothy v něm viděl jen slizkého hada s lidskou tváří. Harlan mu pak palcem pohladil jizvu na zápěstí, čímž Timmymu bezeslovně připomněl, co pro něj tehdy udělal. 

​

Timothy nechtěl žádné problémy a podřídil se mu. Znovu. Tak jako vždycky. Přesto se mu snažil vyhýbat jak jen to šlo a jak mu to situace umožňovala. Byl rád, že nesdíleli stejný kvadrant a že nesměl ošetřovat zranění, na které neměl potřebné zkušenosti. Nejvíc stresující období pro něj byly závěrečné zkoušky 1. ročníku, protože Válečné hry byly jeden velký masakr. Druhý ročník pro něj byl mnohem lepším startem, než ten první, protože už tak nějak věděl do čeho jde a postupně si zvykal na veškeré ošklivé věci, které s léčením a ošetřováním přicházely.  Při závěrečných zkouškách měl 89 bodů, což nebyl úplně výsledek, ve který doufal, ale bylo důležité že prošel dál, do třetího ročníku, který má završit veškerou jeho snahu dělat správné věci.​​