Yannis vyrůstal v samém srdci Calldyru, hlavního města království, kde se každý krok odehrává pod dozorem politických intrik a ambicí mocných frakcí. Yannis byl od útlého věku výjimečný. Jeho rodina, pyšná na svou službu království, od počátku věděla, že v něm dřímá něco zvláštního – něco, co by ho mohlo vynést na vrchol. Byl silný, učenlivý a odvážný. Všichni viděli v jeho osudu jasně nalinkovanou cestu: stát se jezdcem – elitním válečníkem, který společně s jeho dračím společníkem bude chránit království před jakýmkoli nebezpečím.

 

Yannisova příprava začala už v útlém věku. Zatímco jiné děti si hrály v ulicích města, on trávil čas v tělocvičnách, učebnách a výcvikových arénách. Jeho život se stal kolotočem cvičení, studia a příprav na roli, kterou mu svět předurčil. Yannis nebyl jen nadaný fyzicky; vynikal i intelektem a strategickým myšlením. Učil se nejen bojové techniky, ale také, jak porozumět a respektovat draky. Studoval způsoby, jak si získat jejich důvěru a navázat spolupráci. Setkal se s několika zkušenými jezdci, kteří mu předali cenné znalosti o přirozeném chování draků, jejich komunikaci a schopnostech, jako je létání a chrlení ohně. Kromě toho narazil i na různé bajky a městské povídačky, i když jejich vypovídající hodnota byla často pochybná. Přesto chtěl být připraven na všechny možnosti. Stejně tak se učil dějiny, politiku a umění diplomacie. Jeho otec na něj měl neuvěřitelně vysoké nároky, viděl v něm odraz sebe sama, ale zároveň očekával, že ho Yannis jednoho dne překoná.

 

Jeho výcvik nebyl levný a stály za ním více než jen rodinné zdroje. Politické frakce v Calldyru si nemohly nevšimnout Yannisova potenciálu. Tyto frakce, včetně fanatických skupin, které považovaly Tyrrendor za hrozbu a tvrdily, že je plný zrádců spolupracujících s Poromielem, do něj začaly investovat. Nešlo však o skutečný zájem o jeho budoucnost, ale spíše o snahu získat vliv nad mocenskou rovnováhou v království. Přestože byl jejich skutečný vliv jen velmi malý, tyto frakce v něm viděly nástroj, který by jim mohl pomoci oslabit své nepřátele. Draci se však nedali ovládat obyčejnými lidmi, a dokonce ani svým jezdcům dovolili jen málo zasahovat do jejich vůle. Yannis tak cítil tlak nejen kvůli své vlastní budoucnosti, ale i od těch, kteří do něj investovali, a kteří od něj očekávali, že posílí jejich pozici. Skutečný respekt draků si však musel zasloužit sám.

 

Jenže s velkým potenciálem přichází i velká závist a zášť. Ve stínech Calldyru se tiše formoval plán, jak Yannisovu budoucnost zhatit. Ne každý chtěl, aby se stal jezdcem. Nepřátelé Yannisových podporovatelů se obávali, že by jeho úspěch mohl rozvrátit aktuální rovnováhu moci v království. Krátce před jeho nástupem na akademii se stalo to, co nikdo nečekal – byl unesen. 

 

Jeho únosci jednali rychle a krutě. Chtěli ho nejen fyzicky zničit, ale také psychicky. Dlouhé týdny ho mučili, snažili se ho přimět, aby zradil své ideály a vzdal se svého osudu. Drželi ho v podzemních kobkách, kde byl vystaven neskutečnému utrpení. Oheň, železo a neustálá bolest zanechaly na jeho těle trvalé následky. Jedna polovina jeho těla byla těžce popálená a znetvořená, zanechávajíc hluboké jizvy, které už nikdy nezmizí. Jeho svaly byly poškozené, což omezilo jeho schopnost pohybu. Každý krok se stal bolestivým a nejistým, jeho noha se od té doby vleče za ním, a jakýkoli větší pohyb znamená nesnesitelnou bolest.

 

Když byl nakonec zachráněn, Yannis nebyl už tím chlapcem, kterým býval. Fyzicky byl zmrzačen, ale snad ještě horší byla zkáza jeho ducha. Býval sebevědomý, plný nadějí a plánů do budoucna, ale teď se cítil prázdný, zlomený. Jeho otec, který na něj vždy hleděl s velkými očekáváními, na něj teď pohlížel s opovržením a lítostí. Viděl v něm trosku – zničeného člověka, který už nikdy nemůže dosáhnout toho, co mu bylo určeno.

 

Přesto Yannis, z posledních sil, našel uvnitř sebe malý plamen, který stále hořel. Ten plamen ho poháněl dál. Navzdory svému zranění, navzdory bolesti, kterou každý den cítil, a navzdory tomu, že ho jeho vlastní otec téměř odepsal, se rozhodl nevzdat. Věděl, že nemůže dopustit, aby byl definován jen svým utrpením. Rozhodl se, že i přes všechny překážky vstoupí na Akademii, aby se stal jezdcem.

 

Přijetí na Akademii nebylo snadné. Jeho tělo nebylo už schopné soutěžit s ostatními adepty, jeho hybnost byla omezená a i ti nejzkušenější instruktoři pochybovali, že by mohl zvládnout draka. Ale Yannis nehodlal přijmout ne jako odpověď. Se stejným odhodláním, s jakým dříve překonával výzvy při svém výcviku, teď bojoval s vlastním tělem. I když jeho bolest byla neustálá a každý pohyb pro něj znamenal utrpení, trénoval dál. Kde jiní spoléhali na svou fyzickou sílu, Yannis se snažil posílit svou mysl, svou vůli a svou strategii. Učil se bojovat chytřeji a efektivněji.

 

Psychicky však nesl hluboké jizvy. Noční můry o únosu a mučení ho často probouzely zpoceného a vyčerpaného. Trpěl úzkostmi a někdy se ocital v situacích, kdy mu jeho vlastní strach bránil pokračovat. Ale jeho hrdost a touha nevzdát se byly silnější. Yannis chtěl dokázat sobě, svému otci i světu, že navzdory všemu, čím si prošel, má stále právo na to, stát se jezdcem.

 

Věděl, že jeho cesta bude mnohem těžší než cesta jeho spolužáků. Zatímco oni mohli snít o budoucnosti, Yannis čelil kruté realitě, že jeho cesta by mohla skončit smrtí dřív, než vůbec dosáhne svého cíle. Přesto šel dál. Nebyl už tím sebevědomým chlapcem, který kdysi věřil, že celý svět mu leží u nohou. Teď byl mužem, který prošel peklem a vrátil se. A i když byl zlomený, odmítal se zlomit úplně.