per aspera ad astra.

Tato žena se nenechala svým životním osudem zlomit. Naopak, vše, čím si v životě prošla, z ní udělalo člověka se srdcem na správném místě. Spousta lidí, která si v životě projde něčím zlým, se toho zla chytí a nedokáže se odpoutat. Jejich přemýšlení a celkové chování se tak mění většinou k horšímu. Od lidí neočekávají nic dobrého, jsou spíše pesimističtí a většinou sami nakonec začnou lidem ubližovat, řešit si vlastní mindráky na ostatních. Tomu ale Zara neholduje a kvůli svým komplexům nikoho neponižuje. Pokud jí ale někdo úmyslně ublíží, nejde pro ránu daleko. Umí ublížit a v případě, že si to daný člověk zaslouží, rozhodně se nedrží zpátky a dokáže mu to vrátit i s úroky. Problémy raději řeší ústně, než přijde řada na pěsti a zbraně. Velmi si váží života a díky tomu nebere zabíjení na lehkou váhu. Osobnostně je trochu jiná než většina jezdců, protože se vyhýbá výbuchům vzteku a zvládá kontrolovat své pocity.

​

Zara není naivní a neočekává, že pokud někomu pomůže, že jí člověk pomoc opětuje a nebodne ji kudlu do zad. Takže když se Zara rozhodne někomu pomoci, je to proto, že cítí, že je to tak správné a nic na oplátku nepožaduje. Dalo by se říct, že je velmi férová a vzhledem k jejím životním zkušenostem, dokáže být i empatická a naslouchat lidem.

Zara má hluboko v sobě zabudovaný smysl pro pravidla. Ze svého dětství se naučila, že když nebude dodržovat pravidla, přijde trest, a proto by ji někdy mohlo dělat problém jít proti pravidlům. Zara také velmi dbá na svoji pověst. Byla by ráda, kdyby si ji lidé pamatovali jako dobrého jezdce, někoho, kdo se umí chovat a zaslouží si obdiv. Stejně jako svoji pověsti, i svému vzhledu věnuje čas a snaží se zůstat vždy upravená. 

Zara toho ve svém životě moc nelituje, snaží se žít podle toho, v co věří a myslí si, že je správné. Jak se říká, snaží se nejdřív myslet a potom jednat. Avšak, jedna velká lítost v jejím životě existuje a tou je fakt, že si nepamatuje na svoji vlastní rodinu. Sama dost často přemítá nad tím, co všechno by dala za to, kdyby se její minulost někdy dala změnit. Ale těžko se dá vrátit čas.

​

První vzpomínku, kterou Zara ze svého dětství má, jsou jen útržky ze dne, kdy byla unesena. Zara byla již od mala neposedné dítko, a i přes to, že nebylo bezpečné potulovat se venku sama, pamatuje si, že se bez dozoru ocitla na městské tržnici. Pamatuje si i na starou paní, která zde vždy prodávala sladkosti a to, že se byla na Zaru vždy hodná a občas jí sem tam jednu sladkost po tají dala. I tentokrát Zara pokukovala po stánku se sladkostmi, ale než se k němu zvládla dostat, chytily ji pevné mužské ruce.

„Co tu děláš takhle sama, holčičko?“ Zeptal se hrubý mužský hlas a otázku následoval velmi potěšený hrdelní smích. Vlastně to ani nebyla otázka, protože muž nečekal na žádnou odpověď. Když Zara začala plakat, snažil se jí umlčet různými způsoby, ale nic, než ruka přes pusu nezabralo. I takovému malému dítěti bylo jasné, že je něco v nepořádku. Rodiče ji vždy tloukli do hlavy, že s cizími lidmi nesmí nikam chodit. Proto se snažila bránit, prát se, ale proti dospělému muži neměla samozřejmě žádnou šanci. Nakonec samým vyčerpáním usnula.

​

Zara se probudila až za několik hodin, na úplně novém a neznámém místě. Sídlo nebylo opuštěné, ba naopak, překypovalo dětmi různého věku. Ani přes nižší věk se s dětmi nezacházelo o nic lépe, a tak stejně jako ostatní děti, byla Zara ocejchovaná. Její záda byla překrytá velmi ohyzdnou značkou. Patřila mu, patřila Gavrilovi a nemohla jen tak utéct. Mozek Zary se snažil tuhle vzpomínku na to, co se ve sklepení stalo, blokovat. Bylo to proto, že jí způsobila takový šok, že možná i to bylo důvodem, proč si nedokázala vzpomenout na svoje rodiče či něco z dětství, až na malé úryvky. Od té doby se sklepení vyhýbala jako čert kříže, i když nevěděla přesně proč – prostě z toho neměla dobrý pocit.

​

Paměť jí osvěžil až příchod nového chlapce, který byl stejného věku jako Zara. Ten chlapec se jmenoval Ezekiel. Zara si doteď živě vybavuje, jak hlasitě křičel ze sklepení, až jí chlupy na rukou stály hrůzou. Její mysl pořád potlačovala všechny myšlenky na to, co se jí stalo, ale její tělo si to dost dobře pamatovalo. Prsty si přejela po bolavé jizvě na zádech a sama se v tichosti rozbrečela. K dětem se Gavril choval jako k majetku, bil je a nutil je do všeho, co se jemu samotnému dělat nechtělo. Jediné, co ho zajímalo, byl jeho profit. Zara se ale Gavrielem nenechala úplně zničit a alespoň její charakter zůstal nedotčený. Musela sice dělat věci, které by jindy sama neudělala, ale v domě se snažila alespoň trochu pomoc ostatním dětem. Protože Ezekiel byl stejně starý jako ona, toužila se s ním skamarádit a začala tím, že mu pomohla se začátkem v novém domě. Ukázala mu, jak to v sídle chodí, dokonce byla ochotná se s ním rozdělit i o jídlo, protože se chudák nestihl ani zahojit a už byl hnaný do práce jako všichni ostatní. Ze Zary a Ezekiela se nakonec stali kamarádi, kteří si navzájem vypomáhali a až do dnešní doby si kryjí záda. 

​

Stejně jako Ezekiel, i Zara byla nucena přidat se k jezdcům na Gavrilův popud. Výhodou bylo alespoň to, že Zara o to opravdu stála. Chtěla sama v životě něco dokázat, a hlavně vypadnout z toho domu a zbavit se Gavrilovy kontroly. Ze srdce ji spadl velký kámen, jakmile se ocitla na půdě akademie po zdolání parapetu. Sice ještě neměla úplně vyhráno, ale pokud by se jí dařilo, už by nikdy nemusela zpět. A tato myšlenka ji dokázala velmi zocelit a přinést jí sílu kdykoli to v kvadrantu bylo těžší. Zara na sobě již od dětství pořádně makala, a ani v kvadrantu s tréninkem a studiem neotálela. Na hodinách se aktivně účastnila, stejně tak jako se nebála schytat a vrátit pár ran i na žíněnkách. Kromě toho, že je velmi pyšná na svůj osobní pokrok a že to nakonec dotáhla až na výkonného důstojníka, svou pýchu vztahuje i na celé 4. křídlo a jeho velitelku, které se snaží být pomocí a oporou. Se svou pozicí je spokojená, ale ví, že budoucnost toho pro ni ještě dost připravila, a proto na sobě i teď pracuje každým dnem. Ráda se učí novým věcem, kromě normálního boje se učí i s novými zbraněmi.  

kai

Hnědý dýkoocasý || 3. kategorie - 16 metrů || Samec

Kai, celým jménem Kairanachdaragh, je hnědý dýkoocasý drak. Kai patří mezi velmi mohutné a silné draky, svou velikostí se řadí do třetí kategorie. Kaiovi je krásných 100 let a tento věk z Kaie dělá moudrého draka, který si prošel mnoha různorodými zkušenostmi. Povahově je proto klidnější a nezabíjí jen tak pro zábavu, respekt si ale dokáže vydobýt mohutnou stavbou těla a silným sebevědomím.

Kairanachdaragh měl za svůj život celkem dva jezdce, přičemž jeho druhé propojení s mladým jezdcem bylo velmi silné. Bohužel, při jednom z útoků byl tento jezdec zabit a Kai jeho smrt velmi špatně nesl. Po smrti jezdce se Kai začal stranit a neúčastnil se prezentace, protože mu nikdo nepřišel dost dobrý, aby zvládl nahradit jeho posledního jezdce. Jak čas plynul a jeho bolest ze ztráty jezdce se postupem zmenšovala, rozhodl se Kai dát jezdcům šanci. Na prezentaci jeho pohledu neunikla dívka, která se snažila s hlubokým respektem vyhýbat přímým pohledům do dračích očí, ale i tak odhodlaně stála na svém místě a nenechala se zastrašit.