anemisia crirel le
13. 7. 581, Tyr, Tyrrendor, Navarra
4. křídlo, peruť plamene, 2. letka
signet
-
fc
Tijana Vimic
why beg for more sand, when the
hourglass is already beautiful as it is?
Když víte, že zemřete, život nabízí jen dvě cesty. První vede údolím bezpečí, ovšem protkaným nekonečným strachem, opatrností a vyhýbání se všem rizikům - vše v naivní snaze přisypat si písek do svých přesýpacích hodin života. Druhá představuje zábavní park. Sice nabízí vstupenku pouze na omezený čas, ale slibuje hodiny zábavy a adrenalinu, díky kterým se cítíte skutečně naživu. Hádejte, kterou si vybrala Anemisia?
Se smrtí se smířila už dávno. Není to tragický konec, kterého by se měla bát, nýbrž důležitý okamžik velkého plánu, který si, bohužel, vymyslela sama. Žádná moc osudu, žádní bohové ani kletba, nýbrž její velká víra v pověry. Babské povídačky, které od dětství zapouštěly kořeny v její mysli. Přidejte k nim náhodné okamžiky slabě připomínající jejich důsledky a Anemisia je plně přesvědčená, že mezi nimi opravdu existují spojitosti. Přešla černá kočka přes cestu a ve stejném týdnu zemřel soused? Pro Anemisii to nikdy není náhoda.
Ačkoliv v tomto ohledu může působit naivně a s hlavou plnou koleček, které nefungují, hloupá rozhodně není. Co jí nebylo dáno do kalichu síly, bylo doplněno douškem inteligence a vynalézavosti. Vyhledává složitosti i tam, kde jsou obyčejné věci, čímž si komplikuje nejen myšlení, ale i život. Vše analyzuje, nad vším uvažuje, a často tím ztrácí schopnost vidět jednoduchý obraz situace, což vede k paralýze rozhodnutí. Nelze-li něco logicky uchopit nebo jsou výsledky nepředvídatelné, pohlcuje ji bezmoc a frustrace. Bez plánu a jasného vysvětlení není řád, a bez řádu nenachází klid. Její myšlenky se pak často zamotávají, stejně jako jazyk. Není rozený řečník, spíše by se přirovnala ke kočce, která náhle vykašle klubko slov bez hlavy a paty. Přátele jí to nezajistí, ale nepotřebuje je, aby si život užila.
Jestliže však zabředneme do úzkého kruhu přátel, Anemisia je jako stará bába na okraji lesa - ta, která všechno ví, všechny zná a převážně jejich tajemství. Drby jsou jejím afrodiziakem, často na tenké hranici pomluv. Chcete si ji získat? Nemluvte o sobě, nemluvte o ní - mluvte o ostatních. Najednou se z chladně působící dívky, která vysedává ve stínech, stane pozorná a překvapivě příjemná společnost, jež udělá vše pro to, aby vztah zůstal zajímavý. Drby ale nejsou jedinou měnou, kterou koupíte její přízeň. Anemisia ráda zabrouzdá i do hlubokých a zajímavých konverzací, které vyžadují zapojení hlavy. Blízko svého těla drží ty, kteří mohou něco nabídnout, nikoliv brát. Nerada se zdržuje melancholickými lidmi. Na slzy neví, jak má reagovat, ale to neznamená, že žádnou sama neuroní. Nemá trpělivost být vrbou, jež naslouchá a snaží se ze svých listů vyčesat pomoc. Jiní to označují za sebestřednost, ona za plýtváním času, který ona nemá.
Když je však sama, nenudí se. Každou chvíli ji přes nos přelétne zábava a příležitosti k novým zálibám. Nadchne se pro každou maličkost, a jestliže ji nějaký koníček zaujme, drží se toho zuby nehty, než jej nahradí jiný.
Říká se, že nejmladší dítě rodiny je tím, komu se dostává nejvíce lásky, péče a pozornosti; jako čistý list, na němž mohou rodiče napravit chyby, kterých se dopustili u svých prvorozených. Jenže v rodu Crirelle to bylo přesně naopak.
Anemisia pochází z velké rodiny jako šesté dítě Gydiona a Rany, dračích jezdců, pro které povinnosti vždy stály výše než role rodičů. Výchově svých potomků se věnovali jen krátce, ale nebyli zlí ani bezcitní. Své děti nikdy neopustili. Ale když přišlo na každodenní výchovu a klíčové okamžiky, jejich tváře nahradily tváře prarodičů.
Malý domek na okraji Tyru se stal místem, kde vychovávali svá vnoučata staří lidé, kteří již dávno neměli sílu ani trpělivost na trénink či vedení. Mohli nabídnout jen střechu nad hlavou, jídlo na stole a neustálé opakování jediné věty: “Jednou vstoupíš na půdu Basgiathu a zvolíš si cestu jezdce. Jako my. Jako tvoji rodiče.” Snad právě to bylo tím zrezivělým kolečkem, které postupně ničilo mlýn osudu rodiny Crirelle.
Anemisia objevila vzorec, který se stal prokletím jejího rodu. Vzorec, kterého si všimla už jako malá, když se z Basgiathu začaly vracet pozůstatky jejích bratrů a sester. Nejstarší bratr, hrdina rodiny, vycvičený ještě samotným Gydionem, byl výjimkou, avšak i první kostkou domina, která spustila pád. Druhý sourozenec dokončil akademii bez větší slávy, ale živý. Jenže pak se začal psát jiný příběh: třetí dcera padla ve válce, čtvrté dítě zemřelo ve třetím ročníku, páté nepřežilo ani jako sekundán. A teď byla řada na Anemisii. Vidíte v tom náhodu? Ona ne. Pro ni dokonalá posloupnost, předzvěst, snad i proroctví, které si sama určila - její život skončí jako primán.
Dětství však nebylo jen o stínech smrti. Prarodiče jí sice nemohli dát pevný trénink, ale naučili ji jiným věcem: trpělivému pozorování, naslouchání starým příběhům a víře v pověry, které se pro ni staly pravdou. Naučila se unikat z domu, rvát se, rebelovat, ale i sedět tiše ve stínu a naslouchat šepotu vesnice. Od babičky převzala zálibu v drbech – v jedné společnosti oblíbená, v jiné nenáviděná, ale vždy první, kdo věděl, co se děje. Právě v těchto pověrách a šepotech začala hledat vzory a spojitosti. A když kvůli Basgiathu byla její rodina čím dál prázdnější, skládala si v hlavě plán, který dodnes určuje rytmus jejího života.
Anemisia se smrti od počátku nelekla. Neviděla v ní konec, ale bod, kde se kruh uzavírá. Proto když nastaly její dvacáté narozeniny, vykročila na stejnou cestu jako její sourozenci – do kvadrantu jezdců. Poslední potomek Gydiona a Rany, připravený završit rodinnou předtuchu vlastní smrtí. A zároveň otevřít cestu nové generaci, která znovu zopakuje příběh, který se jí zdá tak děsivě dokonalý.
lyv
Zelený dýkoocasý || 2. kategorie - 9 metrů || Samice
Lyvatheryndralith se vyklubala spíše směrem k lidským provinciím, než Údolu, odkud pochází její rodová linie. Tahle zelená dýkoocasá dračice, jež sotva přesáhla padesáté výročí života, vždy tíhla spíše k lidem a říši, kterou obývají. Nešlo však o prostou náklonnost, seč by se tomu dalo říkat fascinace. Ta však nekončí u způsobu lidského života, nýbrž přesahuje až k samotné přírodě, z níž se rodí každý tvor. Ať už se jedná o mrňavého broučka nebo velkého draka, život má pro ní stejně velkou váhu - a jen ona se považuje za tu, kdo z jedné misky ubere nebo přidá.
Její šupiny nesou odstíny dešťového lesa a svěží louky, dokonale se skládající do štíhlé siluety, která se protáhne úzkými prostory jako meluzína. Vše završuje její koruna - dlouhé rohy s krátkými výstupky, na nichž se během dobrodružných procházek lesem zachytávají větvičky a listí, tvořící tak často ozdobné věnce, kterých se nerada vzdává. Její tělo postrádá mladistvý vzhled, nese otisk zkušenosti, ačkoliv zatím pouze jediné. Doposud se propojila s jedním jezdcem. Jeho život však vyhasl během Válečných Her, když se spolu utkali s
s hnědým kýjoocasým a jeho jezdcem - jejich nemesis od samého počátku studia. Ráda by na tu chvíli vzpomínala s pýchou v srdci. Ráda by tvrdila, že smrti jejího jezdce se dostalo náležité odvety. Ve skutečnosti její vztek a ztráta byly nemilosrdně rozdrceny na prach - stejně jako její čelist, když ji zasáhl drtivý úder soupeřova ocasu. Byla připravena nejen o čest, ale i pár zubů, odsuzující ji zpět do Údolu, kde strávila dlouhé léta v tichosti léčby. Tesáky dnes patrně kolují lidskými kapsami. Jako trofej, jako zbraň. Jako výsměch, na který nikdy nezapomene.
Lyv by se dala považovat za skromnou, ne příliš vyčnívající. Vyhledává místo vzadu, kde může tiše pozorovat. Nepotrpí si na teatrálnosti, místo toho sází na tichou přítomnost, ze které vystoupí jen tehdy, pokud má co říct. Jako většina zelených draků oplývá bystrou myslí a inteligencí. Možná to z ní nedělá nejlepšího letce v bitvě, ale poslední záchranu, jestliže plány selžou. Ráda svá slova protkává hádankami, jejichž řešení pochopí málokdo - a právě ty, kdo jim porozumí, si drží nejblíže.
Ačkoli je Lyvatheryndralith otevřenější lidem než většina jejích druhů, nikdy by si na vlastní rasu nenechala šlapat. Umí si umazat šupiny krví, ale jen tehdy, pokud má k tomu důvod vážnější než samotný život. Přestože se v její hlavě rodí nespočet nápadů, úcta ke starším je vryta do jejích šupin hlouběji než jakákoli dýka. V boji se spoléhá na hbitost, mrštnost a rychlost, nikoli na hrubou sílu. Je jako vítr - neviditelný, avšak dost ostrý na to, aby jediným tahem setnul hlavu.
BUDE DOPLNĚNO S VÝVOJEM POSTAVY VE HŘE
-
Vede si deník se všemi pověrami, co kdy slyšela.
-
Má strach z dračích ocasů. Nikdy se nepřibližuje k drakům zezadu.
-
Hmyz jí odpuzuje, převážně když je má na kůži.
-
Na sluníčku se rychle spálí a bývá jí často mdlo, proto dává přednost stínům.
-
Věří, že její život skončí v prvním ročníku.
-
Když je nervózní nebo se cítí trapně, hraje si se svými vlasy.
bonusy
eventy
posty
Rohlík
Všechny herní informace pocházejí z knižní předlohy Fourth Wing a Iron Flame od autorky Rebecca Yarros, které patří plná autorská práva. Z angličtiny bylo vše přepsáno a korektizováno adminy, kteří si tak přisvojují práva na vlastní text. NIC NEKOPÍRUJTE.
Všechny postavy a texty k nim napsané, jsou autorské právo hráčů.
Admin Tým: Arxi a Vixara
Poděkování: Rebecca Yarros, Artstation, pinterest, TStudio, Sloan, Esmeray Lilith, PlayGround
Stav hry: Aktivní || Spuštění: 19.7. 2024