Příběh Robin, která své rodiče nikdy nepoznala se začal skoro o půlku dekády dříve u její matky. Krásné ženy, jejíž potenciální zrada mohla být už na úplném počátku, když si s sebou jakožto členka 4. praporu - tajné speciální jednotky, vzala z uniformy odpáranou nášivku i přesto, že by ji to při infiltraci mezi nepřátelé mohlo prozradit a všechno se mohlo zhatit. Měla alespoň tolik rozumu, aby si ji nedonesla přímo mezi nepřátele, ale schovávala ji v okolí v takové vzdálenosti a na takovém místě, kde by byla v bezpečí a nikdo by ji na daném místě ani nehledal. Nikdo nezná motiv, proč to udělala, i když to bylo zakázané - snad proto, aby se neztratila ve své identitě a nezapomněla na to, proč je mezi nepřáteli a nestala se skutečně jednou z nich - ne, že by jí to vyšlo. 

​

Jedno je jisté - neměla povolení založit rodinu, jinak by si svou dceru nechala, ne? Pravdou je, že nejenže to neměla povolené, během infiltrace otěhotněla s nepřítelem, aby si pojistila pozici mezi nimi. Aby jí věřili, že patří mezi ně. Ještě po porodu to byla jen hra, nechtěla, aby její dítě vyrůstalo mezi nepřáteli a tak ji propašovala pryč spolu s nášivkou, která měla jejím lidem na základně prozradit, že nejde o náhodné dítě, ale o potomka jejich členky. Nepříteli, s nímž dceru měla, oznámila, že dítě se narodilo mrtvé, dokonce si pro tento účel opatřila i jiné miminko, které skutečně zemřelo, aby byla lež věrohodná. Co však bývalo pouhou hrou se stalo skutečností a Robinina matka se stala rebelkou, zrádkyní a nepřítelem vlastní země, dezertovala od svých poté, co se skutečně zamilovala do onoho nepřítele, který věřil, že ztratili společné dítě a dával jí veškerou podporu, kterou mohl. Láska, která byla založena na lži, ale na tom nezáleželo, přepsala vlastní život od začátku a stala se někým jiným, založila novou rodinu a pravděpodobně na Robin zapomněla, přemluvila samu sebe, že její dítě tehdy doopravdy zemřelo. 

​

Robin se tak s odznakem 4. praporu, který byl tak přísně utajován, dostala na základnu. Samozřejmě jim došlo, že jejich členka zradila, ale v dané době bylo více členů obou pohlaví v akci a ne všichni se vrátili. Nikdo si tak nebyl zcela jist, kdo přesně zradil, snad jen ta pravděpodobná mince padla na ženu, proč by muž cítil nutkání poslat své dítě pryč?

​

Nebyla zrovna dar, ale rozhodl se ji vychovat pár ze stejného praporu s povolením založit rodinu - snad kvůli tomu, aby nemuseli vysvětlovat dítě, které se jim objevilo na prahu základny s nášivkou oficiálně neexistujícího praporu. Pěstouni žijící poblíž základny, jenž však cestovali kvůli povinnostem k armádě, děti mnohdy nechávali u příbuzných v různých městech. Nijak nepomohlo, že znali pozadí toho, jak se na základnu dostala. Neponechali jí matčin odznak - ten se ztratil pro utajení praporu, ale vždy se k ní chovali jako k potenciální zrádkyni, jakoby to bylo něco dědičného. Odstrkovaná, na hranici dětského týrání a zanedbávání si tak vytvořila jiný život sama pro sebe. Uzamkla v sobě vztek, smutek, touhu po lásce, frustraci a vše, co ve svém životě nechtěla a začala vyrážet do ulic v různých převlecích - někdy jako chlapec, jindy si obarvila vlasy popelem nebo drceným práškem z rostlin a dalšími možnými přírodními barvivy, které mohla smýt ve vodě. Nacházela si přátele na nečekaných místech - služebné z bohatších domů, které se podělily o kůrky chleba a nedojezené zbytky, jenž by jinak vyhodily, malí zlodějíčci, kteří ji učili triky s hbitými prsty, namyšlené měšťanky, jejichž chování pozorovala tak dlouho, až ho dokázala napodobit a stačilo ukrást správné šaty a dostala se výš, než se jí mohlo snít. Vytvořila si jiné dětství mimo bezútěšné obklopení rodiny, jejíž jméno nosila spíše jako kotvu než čest. 

​

Doutnalo v ní samozřejmě, proč se jí její pravá matka vzdala, proč ji opustila a zradila svou zemi. Byla snad zklamáním i pro ni? Jiskra v ní zažehla požár - touhu zjistit pravdu, najít ji, pokud ještě žije a…vlastně nejprve netušila, co by udělala, až by se jí první dva body povedly. Zabila ji? Přiměla zaplatit? Napomohla spravedlnosti jejím předvedením? Toto rozhodnutí ji tížilo dlouho a ovlivněna válkou, která přetrvávala, se v ní nakonec začala formovat k vlastní matce nenávist, protože tuto válku podporovala a zemi, kterou Robin nazývala domovem zavrhla a utřela si za vším, co by ji k ní mohlo vázat ruce - včetně svého potomka.

​

Z toho, co se během svých snah zjistit o matce a její zradě více, věděla jen pár informací - na akademii patřila mezi nejlepší studenty, i když ve výsledku zradila, tak bývala speciální…a také fakt, že jen velice vysoce postavení armády mají přístup k podrobnostem misí a ona takovou hodnost nemá. Projevila tak brzy na to svůj záměr, až bude dost stará, přihásit se do pěchoty, být nejlepší, odhalit tajemství zrady i toho, čím byla její matka speciální, a bylo ochotná pro to udělat cokoliv, co bude třeba. Prvním krokem bylo samozřejmě s nenávistí v srdci a touhou po pomstě v mysli, následovat její kroky do kvadrantu, o němž jen věděla, že vyprodukoval její matku, která zradila, a stát se tou nejlepší, aby vyšplhala tak vysoko a tak rychle, jak jen to půjde, aby se dostala k pravdě a měla na pomstu vůbec nějakou šanci. Doufala a doufá, že najde odpovědi střípek po střípku v armádě a posléze i na základně, kde se kdysi objevila na prahu a pravděpodobně tam cesta její matky skončila, jako ta její začala. Chce zjistit kdo a co je, čím má být. A že svou pověst, kterou ani neměla šanci zatím ovlivnit, protože patřila ve skutečnosti její matce, očistí.

​

Tohle rozhodnutí s pohledem pěstounů na ni nebylo zrovna mile přijato, nicméně ji začali cvičit pro pěchotu, dali jí šanci, že jednou, jednou možná na ni nebudou pohlížet s nálepkou činů, které se udály bez jejího přičinění, ale že si bude moct vysloužit v jejich očích jinou pověst a to pro ni znamenalo mnoho. Ať byli jací chtěli, vychovali ji, šatili ji, krmili, i když snášela jejich nenávist k činu někoho, koho ani nepoznala. A ten výcvik ji promítal také. Tvrdý důraz na disciplínu, věrnost, pokoru, vůli…absenci citů. 

​

Možná ale po matce přeci jen něco zdědila, když nadále žila dvojí život - nadějná budoucí kadetka, která splňovala to, co od ní očekávali, aby jí dali šanci být víc, ale také dívka, která se proháněla městem, smála se na zábavách a s dospíváním se také mnohokrát nešťastně či nesprávně zamilovala a tak tak dokázala vyváznout z malérů a zabránit tomu, aby se k pěstounské rodině a jejich příbuzenstvu donesly. Malá rebelka, která dospěla v krásku s dlouhými, plavými vlasy, uhrančivým pohledem zelenkavých očí, postavou, která měla měkké obliny tam, kde byly žádané, ale v jiných místech pro měkkost nebylo místo díky výcviku. 

​

Život jí kladl mnohé překážky - ať ty spojené s prvními slzami ze zlomeného srdce, přichycení při činu a prohnání válečkem, holí, pantofli či jinými vynalézavými předměty, které měli lidé zrovna po ruce, tak občas v nešťastné shodě náhod i meči, které jen o vlas minuly životně důležité orgány a nutily ji se ukrývat fyzicky i metaforicky před odhalením zranění a jeho původu i před pěstouny za dívkou, která si z ulice polepšila na učně kořenářky a uměla rány zašít i na ně namíchat mast, aby se nezanítily. Pády uměly být tvrdé, výcvik někoho, kdo k vám chová averzi zrovna tak, nicméně Robin se nikdy nezatvrdila světu a jeho obyvatelím, hledala krásu v drobnostech, jako byl i tanec na baru, prozpěvování si s šumem listí ve větru, zář těch krásných diadémů na obloze zvaných hvězdy, ve větru ve vlasech, lukostřelbě a snad morbidně v koloběhu života a smrti. 

​

Jedna z testovacích metod výcviku jejích pěstounů byl lov. S lukem byla dobrá, měla na něj talent, obecně pro boj na dálku, i když s jejich nároky se naučila bojovat i na blízko pro potřebu nutnosti (a nebála se to využít, když potřebovala, i na ulici). Našla smír ve smrti, v rychlé a čisté smrti, zvěřině, kterou hladové krky doma nepohrdnou. Oproti tomu si cestu nenašla k potomkům svých pěstounů, v uvozovkách svým nevlastním sourozencům, kteří byli celkem tři a mnohdy na jednoho. Nejstarší byla Corra, tvrdá mladá žena, která neměla na těle ani špetku měkkosti a byla samý sval. Její rány dopadaly nemilosrdně, přesně a tvrdě jako kladivo na kovadlinu. Po ní následoval o dva roky mladši Caliban, skoro věrná kopie jeho sestry a věkově o rok po Robin se narodil i Drew. Zpočátku se snad zdálo, že by mohla mít v téhle rodině-nerodině proti jejich averzi spojence a přítele, ale jak šel čas, čím dál víc se drobné spojení dvou duší ukrývalo jen do temných závojů noci, šeptaných slov za zavřenými dveřmi, před svou rodinou se k ní však choval obdobně jako jeho rodiče a sourozenci, což je rok za rokem odcizovalo.

​

A když nastal konečně, tak dlouho vyhlížený čas odvodů, Robin hrdě vstoupila do kvadrantu pěchoty po splnění testů, které byly jen malou překážkou v její honbě za pravdou a pomstou, které se už prolínaly. A to i v případě ztráty jejích dlouho opečovávaných, nádherných plavých kadeří, které si s těžko utajovanými slzami odřezala zubatě nožem na délku několika nesourodých centimetrů, dodávajíc jí méně známý, více divoký, vlčí vzhled. Ze sentimentu si je nechala, někdy si je malými sponami připíná do spodní části vlasů, aby se upomněla, jak s nimi vypadala a že jednou je opět mít bude. Až dostuduje, až úspěšně vstoupí na základnu, na kterou si usmyslela dostat, protože jinou možnost si nepřipouští a dře pro ni od dětství. Záložní cesta a plán nepřipadaly v úvahu. Ať už ji na ní čeká cokoliv, zvládne to, očistí svou pověst, která byla pošpiněna dříve, než ji sama začala psát a stane se něčím, někým, kdo bude mít právo existovat, být milován, obdivován a především nikdy, NIKDY se nedopustí stejné zrady jako ta, kdo jí přinesla tolik bolesti fyzické i psychické.

​

Robin se tak ponořila do studia - i do života s mezilidskými vztahy, které končívaly tu a tam v posteli, nebo na jiných místech s dívkami z různých kvadrantů - a naučila se potřebné a zdokonalovala to. Ovládání zbraní nablízko i na dálku, které jí vyhovovaly pro drobnější vzrůst a možnost analyzovat situaci s odstupem, nabíjení děl a střílení z nich, jezdectví. Kolikrát zůstávala po výcviku nebo studiu déle, pokračovala sama, snažila se být excelentní a získat, co nejlepší šance, aby začala budovat už na akademii svou pověst, ale i možnou kariéru a úspěchy. Chvíli jí trvalo, než našla správné taktiky, aby byla dobrá i v soubojích ve dvojicích, pomáhalo jí, že se dostavovala na tyto souboje, i když sama zrovna neměla bojovat, aby z povzdálí načetla techniku jednotlivých kadetů a mohla ji využít proti nim. Závěrem primánu složila své zkoušky prakticky na výbornou, ale odmítla polevit. Pro studium si jako zaměření chce vybrat jezdectvo, ideálně v kombinaci s lukem, případně lukostřelbu, alespoň tedy to je její cesta prozatím, stejně jako záhada, která se objevila v pár mizejících jedinců ze sekundy, které se snaží přijít na kloub. Zatím její jediná myšlenka ohledně toho faktu však je, že ti nejlepší mají individuální výcvik, protože jsou prostě nejnadějnější, jsou příslibem další generace skvělých vojáků a zasloužili si prostor pro to, být, co nejvíce rozvíjeni - a možná…možná jsou speciální, jako byla její matka. Je to však jen hloupá doměnka, vodítko, které se snaží hledat možná v něčem naprosto nesouvisejícím? A nebo by to mohla být skutečně správná stopa a první krok k tomu se dobrat pravdě toho, co se stalo předtím, než se objevila jako novorozeně na základně?