Tashira se narodila jako druhé dítě rodičům, kteří studovali kdysi v kvadrantu pěchoty, kde byli vynikajícími studenty a dotáhli to na vyšší studentské posty a v dané době se jim vedlo dobře i v armádní hierarchii království, jemuž byli oddaní. Její narození přinášelo radost dětského smíchu do domova zase po pár letech, když o sedm let starší bratr už byl otcem cvičen nastoupit na stejnou dráhu u pěchoty nebo jezdců, kteří bojují pro vlast. Nezůstala mladším dítětem nijak dlouho, sotva se matka vzpamatovala po porodu, povedlo se jí znovu otěhotnět a na svět přišla rok na to i Tashina jediná sestra. Tím, že nebyly narozené daleko od sebe si ty dvě byly blízké. Přesto Tashiin temperament, průbojnost a radost z toho, když se jí bratr věnoval, ač obvykle ji učil zacházet s tou či onou zbraní, provádět různé chvaty, které si ale na ní stejně často cvičil, až vřískala na rodiče, neb jí končetiny až moc zapáčil, poznávat ty či ony stopy zvířat a odhadnout světovou stranu na základě svého okolí, způsobily, že otec ji začal trénovat mnohem dříve. 

​

Tashira chtěla od svého bratra i rodičů lásku, která byla podobně strohá jako rozkazy generála, ale byla tam do nějaké míry, jen ji jinak najevo nedávali, a tak si řekla, že bude přeci stejně dobrá jako její bratr, se kterým ji otec trénoval pro to, aby se dokázali ke kvadrantu pěchoty či jezdců dostat, zvládnout jejich zkoušky a absolvovat úspěšně a naživu. Motivaci tedy měla, stejně jako zápal pro draky, o kterých si ráda četla v rodinné knihovně. Dřela, aby jí otec nemusel dávat úlevy, učila se se zbraněmi, posilovala, každý den běhala, skákala, snažila se připravit na nejrůznější zkoušky a otec stroze, ač pragmaticky uznával talent svých dětí. Toužila po jeho lásce a uznání jako po ničem na světě, snad jako každé dítě, na které jsou kladeny nároky.

​

To se ale změnilo, když jejich matka zemřela a otce to zničilo. I když to nedávali s matkou nějak vřele najevo, jejich láska byla silná, stejně jako bývají pouta draka a jezdce. Stáhl se do sebe, ochladl, jeho uznání nebylo tak patrné už dříve, ale bylo tam v lesku očí, usazené v letmo povytaženém koutku, v strohém krátkém pokývnutí hlavy, které bývalo obrovskou povahou od takového muže jakým byl. Ale když bylo Tashi sedm let skončilo to. Tatam byl ten muž, nahradil ho přísný, chladný, nepřístupný generál rodiny, který nerespektoval nic, než dokonalost, chtěl, aby jeho děti byly silné, skvělé, obratné, schopné útoku i obrany a zdolání nejrůznějších překážek, které mohl terén i jeho úpravy pro trénink nebo tedy spíše už výcvik nabídnout. Chtěl, aby byly děti lepší, než matka, lepší než on, aby je nepotkalo podobné neštěstí. Na truchlení, projevy lásky a vřelosti, na druhé šance přestalo být místo. Domov přesta být cítit jako domov a byl spíše základnou. Nic nebylo dost dobré, dost přesné, dost odvážné, a podobně. 

​

Bratr a Tashi tuhle změnu snesli lépe, než sestra, která začala výcvik později a tak se ji dívka snažila před otcovou změnou chránit. I před tím, že jeho výcvik zpřísnil a byl pragmatickou přípravou na možnou smrt. Odcizení od dětí, kdyby náhodou zemřeli, o čem dříve nepochyboval. Ale taky s krutostí, kterou tato změna přinesla, když se oprostil od pohledu na ně, jako na své děti, které hrdě budou následovat cestu, která jim byla vytyčena a najednou padla první rána, první trestné říznutí zbraní do kůže potomků, první poznámky o tom, že nejsou dost, nemají na to, pokud se do toho víc neopřou, jsou slabí.

​

Bratr i Tashira tak dřeli o to víc, do vyčerpání, do umdlévání nebo zvracení…do krve. Brzy vzdali probudit v otcovi pýchu a začalo to být o přežití, o tom dokázat svou cenu, o jiskře naděje, že až budou kadety nebo dostudují, vrátí se jejich táta a ne tento generál, jak se choval. Pryč šlo velmi brzy i oslovení “tati” a zůstalo pouhé formální “otče” nebo “pane” během výcviku. 

​

Formovalo to i Tashiřinu osobnost, její vztahy-nevztahy s ostatními, vnímání sebe sama od toho vlastně útlého věku. Ochladla vůči ostatním, přátelé, které měla přestali být přáteli, soustředila se hlavně na výcvik. Jediným tajným přítelem byl jeden hoch od nich, byli si skutečně blízcí, možná kdyby dospívali, mohl z toho být i skutečný románek a ne jen první dětská láska, ale i ta byla prohlášena za slabost, za slabinu, kterou je třeba vymýtit, za něco špatného. V touze se mu zavděčit se s chlapcem porvala, pohádala, řekla věci kterých lituje. A lituje zpětně, že se spolu přestali bavit a vynucením z Tashiny strany se stali rivaly. Otec to paradoxně podporoval, protože to nutilo Tashiru být lepší, než někdejší přítel, který ji začal nesnášet pro to, čím se kvůli otce stala, kór když odešel bratr, který se dostal do kvadrantu pěchoty a nejvyšší nároky tak najednou nepadaly na jeho hlavu, ale na tu její. 

​

Byla nadšená, když mohla konečně z dusna, které se v domě sbíralo vypadnout. Těšila se do kvadrantu, se sestrou měly v plánu kvadrant jezdců, o kterém snily odmalička. Těžko říct, zda by tomu tak nebylo, kdyby jim rodiče neříkali od chvíle, co uměly mluvit, že to jsou jejich možnosti, kam jít a jiné nepřichází v úvahu. V den odvodů už tak měla zabaleny všechny zbraně, které jim pro účel právě nástupu do kvadrantu otec nechával vyrobit dle toho, se kterými to uměly jeho děti nejlépe a to nejnutnější, co si mohla vzít s sebou a rozloučila se se sestrou, že se za rok uvidí. Písemnou zkoušku i zkoušku fyzické zdatnosti zvládla skvěle, díky otcově přípravě, na lávce však pochybila, když ji vítr spolu s váhou zbraní rozhodily rovnováhu. Málem spadla a tak tak, že se rukama zachytila, jinak by se potkala s naprostým dnem a koncem. Dokázala ale přejít a až Gauntlet se ukázal být skutečnou výzvou i pro někoho trénovaného jako ona. Ten zvládla už obtížněji a vlastně tak tak, poté, co málem několikrát spadla z dráhy. Vzdát se však nepřipadalo v úvahu, i přes páry očí, které ji sledovaly a snad právě její tvrdohlavost a potřeba to dokázat, i když se proklínala, že v tom nebyla dost dobrá, jí pomohly se dostat na konec a k vysněnému studiu v kvadrantu jezdců, kde začala trénovat o to usilovněji sama i s dalšími kadety, ač její vztahy zůstávaly čistě povrchní, zaměřené jen na to, aby fungovali sehraně, když bude třeba, k čemu jí sloužil trénink, ale mimo to byly chladné a odtažité, jen formální a povětšinou v rámci možností zdvořilé, pokud už se nechala vtáhnout do rozhovorů, zcela tak zaměřena na svůj nový směr a cíl - dostudovat a sloužit zemi a být, co nejlepší.

​

Nedá se říct, že první rok by byl úplná hračka, Tashira se však neodvážila chybovat, polevit, brát cokoliv na lehkou váhu, raději dřela do mrtva, učila se, neodvracela pozornost od toho, co je učili, aby měla, co nejlepší šance na cokoliv, co si pro ni život v kvadrantu a po něm nachystá, účastnila se výzev, zlepšovala se, tam kde nepomohl čestný boj neváhala využít nějaké té levárny, aby zvítězila. Dotáhla to na prezentaci, kde si ji vybrala oranžová dračice, která jí zprvu nevěnovala pozornost, dokud nezjistila, že už ji Tashi obdivovat přestala a pohnula se k dalším drakům. Tehdy ji označila trochu děsivým stylem, kdy se dívce zpoza ramene vynořily drápy a jeden z nich se zabodnul do místa, kde se spojují klíční kosti. Stačilo kousek výš a dračice by ji zabila, udusila se svou krví. Instinktivně dráp chytla oběma rukama, aby se nepohnul, když pod jeho tlakem pozadu klopýtala, dokud div nevrazila do dračí tlamy, kterou měla na úrovni zátylku a vlasy jí nerozčeřil dračí dech nejprve hlubokým nádechem a poté výdechem. Pak ji dračice pustila a packou ji od sebe skoro odhodila. Tak tak, že nevrazila do dalších draků, kteří už málem začali pálit místo, kde dopadla, nebýt toho, že se oranžová dračice pohla a prasátka, které házely její šupiny jim nakrátko blýskly do očí. Možná proto, nebo uznali, že jim za to nestojí ji nechali být a ona tak byla k oranžové dračici. Nástrahy rozřazení byly, ale také byly překonány nějakými menšími boji, u kterých však nikoho nezabila, jen prokázala, že nehodlá být terčem a zvládne se postarat, aby neskončila mrtvá. Irthi ji tak pustila na svůj hřbet, když ji našla, nejspíše i proto, že Tashira tak omámeně vydechla, když jí předvedla krásu svých šupin, které se ještě třpytily drobnými kapičkami vody, jež nestačily sklouznout. První let byl doslova okouzlující, Tashi křičela, když to vypadalo, že je Irthi hodlá rozdrtit o kameny na zemi poté, co se vrhla střemhlav dolů, ale brzy se ten křik změnil v adrenalinem vyvolaný smích, který musel znít šíleně, když se blížila země závratnou rychlostí. A pak škubnutí, kdy tak tak udržela své tělo na drakovy a let se vyrovnal. Menší zmatek nastal po přistání, kdy byla vyzvána udat jméno sebe a draka a Irthi jí ho neřekla do poslední chvíle, kdy si ji testovala. Nakonec se ale uvolila seznámit se s děvčetem, se kterým dosud promluvila jen pár slov a propojily se, čímž získala relikvii v barvách své dračice a začala další úroveň výcviku k tomu všemu a po svém urputném snažení a sbližování se s dračicí, která odhalila v Tashi její stinné stránky a potáhla je na povrch, čímž Tashiru ještě více stáhla k jaksi morálně šedému charakteru vystupováním navenek, dosáhla toho, že ročník primána úspěšně nechala za sebou, i když s pocitem, že mohla být mnohem lepší, kdyby…sama byla lepší (což se setkalo s odezvou Irthi, že už je výborná a ať toho nechá, protože nebýt výborná tak si ji nevybere).

​

Její signet se projevil při jedné z výzev, kdy bojovala s jednou z kadetek a té se povedlo Tashi rozhodit rovnováhu, když jí podklouzla noha a byla přišpendlena k zemi. Pěst letící ke své tváři zastavila tak tak zachycením do dlaně, ačkoliv místo rány do tváře jí  kadetka švihla hřbetem ruky o zem a pak …no ztratila zápal a její výraz byl jaksi zasněný, skelnatý…a poté byla zmatená. Než si toho ale Tashi všimla, už její stav využila a protočila jejich role. Uvědomila si stav soupeřky, než udeřila. Tashira se toho nejprve zalekla, jestli jí něco neudělala a výzva byla ukončena, načež byla v soukromí probrat situaci na výzvě s profesorkou, která její signet označila za mající prověrku a začala jí ho pomáhat kontrolovat a rozvíjet, do čeho se Tashi opřela, jak jí je u jakéhokoliv výcviku vlastní, s potřebou, aby se to nestávalo nekontrolovatelně, bez úmyslu.