Aretijská rebelie, prozatím poslední, se odehrála v polovině září roku 584 Po Sjednocení. Plán byl naprosto perfektní, bezchybný a Warren Devers přezdívaný jako Chřestýš Aretie, na něm pracoval dvacet pět let. Přes dvě dekády trvalo, než se celoživotní dílo proměnilo v realitu a trvalo jednu noc, než se proměnil v popel a ohořelé kosti. 

„Útlak potřebuje vzpouru." Prohlašoval Devers na prvních tajných schůzkách, když mu v roce 561 bylo patnáct let. „Před dvěma lety se naše slova dostala až do Calldyru. Dokonce i v Lucerasu vypukla vzpoura proti útlaku! A proč? Měli jsme společného nepřítele, který stále sedí na navarrském trůnu!"  Říkal aretijským loajalistům. Tehdy uplynuly dva roky od nejkrvavějšího a nejbrutálnějšího potlačení rebelie v historii Navarry. Kdyby některé rodiče v roce 559 své děti neposlali pryč, pak by byly popraveny společně se všemi, které byly chyceny. Agoran nechal zničit tři generace. 

Aretia byla v té době stále na pokraji kolapsu, vládl zde hladomor, nemoci a obnova města šla velmi pomalu. A ani za dvacet let se město nevrátilo do původního stavu. Slumy na okraji města byly větší a žilo v nich více lidí, protože většinu rodin stále pronásledovaly následky posledních dvou dekád. Útlak potřebuje vzpouru. Warren Devers svůj plán představil půl roku před dnem D a snažil se místní loajalisty přesvědčit k tomu, aby svrhli loutkovou vládu. Loajalisté mu ale připomínali, že Navaře už nevládne císař a že krutovláda je u konce. Chřestýš Devers chvíli mlčel a pak prohlásil něco, co loajalisty přesvědčilo k realizaci jeho plánu. „Šest tisíc osm set dvacet šest. Tolik dětí je pořád bez náhrobku v tom masovým hrobě za městem. Pořád tam chodím. Abych nezapomněl jako vy."