Když jsme zahnali hejno za hranice, dál jsme je s plukovníkem Alvarosou pronásledovali. Vesnice Kirelli hořela modrým a zeleným ohněm, což bylo jasné znamení, že poblíž budou wyverny. Ale nevěděli jsme kde jsou a nebo kolik jich je. Hejna gryfů byla už dávno pryč, zřejmě věděli o wyvernách a snažili se proniknout skrze naši obranu a nebo získat naše zbraně, aby mohli vyzbrojit jejich vojáky. 

Jedna z wyvern zaútočila na plukovníka Conrada zespodu. Byla o polovinu menší, než Sgyr, ale rozhodně rychlejší a agresivnější. Její drápy zadních nohou se zaklesly do Sgyřina boku a wyverna se zakousla do jejího křídla. Druhá wyverna zaútočila na mě a na Argaze naopak z mračen nade mnou. Vychrlila modrý oheň, jenž zasáhl Argazovo křídlo a pak usedla na Argazův hřbet, kdy ho svou vahou strhla dolů. Než si na jeho hřbetu všimla mě, snažila se ho kousat do zad. Pak šla po mně. Využil jsem momentu a vrhl na wyvernu dýky. Jedna jí zasáhla do boku čelisti, druhá do nozdry. Musel jsem seskočit, když se Argaz začal v piruetě obracet jako vrták, aby ze sebe wyvernu strhl. Zachytil jsem se o Argazův osten na jeho šupinatém předloktí a přimrazil se k jeho kůži. 

V další chvíli už konečně dorazila Argazova družka. Nepropojená červená samice mečoocasého draka, která wyvernu srazila ze svého dračího druha. Argaz mě pak tlapou vyhodil zpátky na svůj hřbet, kdy jsem si při dopadu rozdrtil koleno, ale nebylo to nic v porovnání s tím, co zažíval plukovník Conrad. Wyverna ho secvakla ve svých zubech, načež jí těsně po tom Sgyr strhla tak, že do čelisti sevřela její rameno a část křídla. Kompletně ho odtrhla, ale její spojení s Conradem bylo přerušeno.