Cardan Codighan

cardan codighan

16.2. 578, Andun, Elsum, Navarra

4. křídlo, peruť drápu, velitel 3. letky

HRÁČ: Vixara || FC: Will Tudor

SIGNET

Tyfokineze

go on. bare your teeth at me. i'll pull them out one by one.

Bohové dávají a bohové berou. Cardan to ví lépe, než většina, které zná. Aby se dostal tam, kde je teď, zřejmě musel ztratit kompletně všechno a všechny, na kterých mu kdy záleželo. To se na něm pochopitelně podepsalo a kromě občasného prázdna v modrých očích, tam lze nalézt i cosi podobné rozbouřenému moři, protože veškerá ta ztráta a pocit z osamění, v něm zanechal akorát potlačovanou zlost na celý svět a zejména na sebe samotného. Je přísný jak na sebe, tak i na své okolí. S těmi, kteří jsou pod ním, si příliš nebere servítky a kvadrant, stejně tak sovu pozici, bere až příliš vážně. Někdo by ho možná nazval silným tvrdohlavcem a úzkoprsým bručounem, co si vůbec neumí užívat život, když může každým dnem umřít. Většinou na tohle argumentuje tím, že má mnohem lepší věci na práci, než si užívat, protože Basgiath je o všem, jenom ne o užívání si.

Umí být pořádná osina v zadku - otravný a kodex dodržující sekundán, který nestrpí, aby se kodex porušoval. Má silný smysl pro zodpovědnost, ochraňování své letky a všech jejích členů. Snaží se je vést správným směrem a být dobrým vůdcem, ke kterému budou vzhlížet a zároveň k němu budou mít zdravý respekt. Rozhodně nenechá žádného nezkušeného švába, aby mu skákal po hlavě a dovoloval si na něj. Takové nejprve zkouší uzemnit slovy a když slova nepomůžou, tak se klidně uchýlí k fyzickému násilí. Je si vědom toho, že na některé funguje jenom fyzický trest a když dostanou pořádně přes držku. I na něj tak kdysi museli jít, protože s bratrem byli jako z divokých vajec, když přešli lávku. Cardan se ale na rozdíl od bratra poměrně srovnal a naučil se disciplíně. To ale neznamená, že se neumí občas utrhnout ze řetězu. Nemá nekonečnou trpělivost a čím víc si na něj někdo bude vyskakovat, tím je větší šance, že dotyčnému vymlátí všechny zuby z úst.

Je upřímný - hodně. Občas ani nepřemýšlí nad tím, co řekne, protože jeho ústa umí být rychlejší, než mysl. Přímočará upřímnost mu může být k užitku, ale zároveň i na škodu, protože ne vždycky se hodí, aby mluvil tak, co na srdci to na jazyku. Ačkoli se dá považovat za inteligentního, nemá zapotřebí to všem podstrkávat. Umí se prosazovat po svém a nepotřebuje si honit ego, aby byl relevantní pro každou osobu, kterou potká. Je víceméně klidný, vyrovnaný, ale po emoční stránce poměrně chladný. Snadno vypouští skutečnost a ponoří se do vlastní reality, kde je svým pánem. Tahle emoční otupělost u něj může vyvolávat to, že ne tak úplně rozumí některým lidským emocím a nebo spíše se jim vyhýbá, protože je nepovažuje za extra důležité. Někdy je i záměrně ignoruje a nesnaží se nikomu dávat jakoukoli záminku k čemukoli. Ví co znamená láska, smutek či vztek, žárlivost a nebo zášť. Zažil si mnoho z toho, ale po čase zjistil, že toho cítil tolik, až začal cítit téměř nic. Uzavřel se do sebe, uzavřel se před bolestí, která s různými emocemi přichází a to pak vytváří dojem, že je chladný a že jediné, čemu rozumí, tak jsou dýky, jeho drak a boj.

Samozřejmě v tom hraje velkou roli i jeho plachost a určitá forma stydlivosti vůči citům a emocím. Zároveň umí být dobrá vůdčí osobnost, která si umí vydupat svůj názor. Tyhle dvě osobnosti se v něm čas od času bijí, ale v jiných případech je má plně pod kontrolou a dokáže je různě střídat. Záleží na dané situaci. Snaží se být ke všem férový. Spravedlnost v jeho životě hraje také významnou roli, stejně tak i pečlivost, preciznost a pořádek, který musí všude kolem něj být. Je zarytý perfekcionista - má rád pevný řád, čistotu a nic nesmí naznačovat známky chaosu či bordelu. Knihy musejí být perfektně naskládané, ideálně podle žánru a v žánru dle abecedy. Oblečení složené a rozdělené, věci na zdech srovnané, některé věci skvěle symetrické a tak dále. Je nespokojený, když něco z toho nesedí. Úklidu se věnuje velmi pečlivě, stejně o sebe rád dbá - pokud jsou k tomu prostředky, ačkoli zrovna třeba jeho vlasy můžou občas připomínat vrabčí hnízdo.

Umí být krutý stejně, jako umí být soucitný a nápomocný - dokonce i těm, kteří si to třeba tak úplně nezaslouží. Je schopen odložit neshody a nebo i zášť a pomoci někomu, pokud je to třeba pro vyšší dobro a nebo pokud to znamená někomu zachránit život. Zbytečně neprolévá krev a nemarní vzácnými životy. I přesto má ale svou temnou stránku, jako asi každý. Když u něj dojde na bod zlomu alias, když jeho pohár trpělivosti skutečně přeteče, dokáže jednoduše bouchnout jako sopka a říct slova, kterých později lituje. Takové chvíle se sice stávají opravdu málokdy, ale je to v něm. Nejspíš se jeho temná stránka netýká jen slov, ale i něčeho mnohem horšího. Má své vnitřní démony, jako každý, kdo zvládne Basgiath přežít a propojit se s drakem. Pak už záleží jen na tom, jak dlouho ty démony dokáže udržet na uzdě.

everything was perfect until it burned

S bratrem se narodili během stejné bouřlivé noci ve vesnici Andun. Cardan a Caius byli pátým a šestým potomkem jejich rodičů Sereny a Artose. Oba se narodili do početné rodiny, která čítala celkem čtrnáct jedinců pod jednou střechou. Matka s otcem, čtyři další sourozenci, dvě babičky, dva dědové a dva bratranci, jejichž rodiče zahynuli krátce před narozením Cardana a jeho bratra. Život na vesnici bratři brali jako ten jediný a dobrý, protože nic jiného neznali. Těžká práce a vynucené dospění v nízkém věku bylo něco, co považovali za zcela běžné a normální. Rodina ale držela při sobě a každý musel přiložit ruku k dílu. Všichni se o sebe navzájem starali, zajímali se jeden o druhého a pro Cardana to bylo nejšťastnější období jeho života. Až do chvíle, než mu téměř všechno co znal, vzala smrt.

V roce 588 byla vesnice Andun napadena. Nacházela se na přímém pomezí hranic s Poromielem a Tyrrendorem, a ochranného štítu. Útok přišel znenadání a během noci. Když desetiletý Cardan vyběhl z domu své rodiny, viděl hořet domy i horské hřebeny. Vzduchem se nesl kouř, dým a taky mlha. Slyšel řev, křik a také skřípající skřeky, které přicházely z temnoty. Viděl proletět ohromný stín a najednou se obloha rozzářila ohněm, který útočil na cosi v průsmyku, kudy vesničané chodili níž pro vodu. Všude byl chaos, zkáza a strach mu přikoval nohy k zemi, dokud ho otec nevzal za ruku. Všichni utíkali a snažili se najít nějaké bezpečné útočiště. Skupina jeho rodiny běžela z hořícího domu pryč, křičeli a vřískali jeden přes druhého. Babička s dědou upadli, ale než se pro ně otec stihl vrátit, tak se na ně zhroutil kus skály od toho, jak drak s kyjovitým ocasem udeřil do skály, aby těmi kameny zatarasil čemusi v cestě. Cardan viděl hořící lidi, lidi co byli usmažení nebo rozdrcení zaživa, padali ze srázů a když se s bratrem od rodiny oddělili, tak se schovali pod skalním převisem. Rodina musela oběhnout hořící trámy, ale už to nestihli. Cardan natáhl ruku k sestře, která se zase natahovala po té jeho. A pak zmizela. Zmizeli všichni. Rozdrceni pod dračím tělem, které mrtvé padlo k zemi.

memories do not always soften with time; some grow edges like knives

Z celé vesnice přežil jen Cardan s bratrem. Našla je hlídka dračích jezdců, kteří je vzali na Samarskou základnu. Tam jim dali najíst, oblečení a taky se je pokoušeli vyslechnout, ale ani jeden z chlapců neřekl jediné slovo. Byli natolik traumatizovaní, že povědět veliteli základny pravdu, musela jejich mysl. Ten když zjistil pravdu, tak manipulátor se vzpomínkami dostal od velitele svolení, aby jejich vzpomínky částečně upravil. Viděli totiž něco, co neměli. Když s nimi byli hotovi, tak oba chlapce poslali do sirotčince v Shiru, v provincii Deaconshire.

Zatímco Caius od smrti rodičů nemluvil téměř vůbec, tak Cardan musel být ten zodpovědnější a taky dospělejší, přestože byli s bratrem stejně staří. Jejich vzpomínky byly sice pozměněné, ale trauma nezmizelo. A čím starší oba byli, tak se z nich postupně stávaly úplně jiné osobnosti. Caius své trauma proměnil ve hněv, jenž vypouštěl na každého. Ředitelka sirotčince je nakonec v jejich čtrnácti letech poslala do Valensie. Oba chlapci byli silní, urostlí a ona měla známosti v řadách pěchoty. S velitelem základny ve Valensii se domluvila, aby chlapce přijal do služeb jako pomocníky a učně, kteří se tak mohli připravovat na zkoušky do kvadrantu pěchoty. Jenže ani jeden z bratrů neměl zájem o to se přidat do kvadrantu obyčejných pěšáků, kteří byli jen maso na rozemletí pro nepřítele. Chtěli pomstu a tu mohli získat jen skrz kvadrant jezdců. Jejich vzpomínky byly upraveny a jasným nepřítelem byli letci na gryfech, kteří jejich vesnici vyhladili. Ty vzpomínky rozhodně nevybledly a ani po čase nezjihly. Byly jako nože, které je neustále bodaly a poháněly kupředu k vytoužené pomstě.

Když složili zkoušky a oba přešli lávku, tak bylo zcela jasné, že k pěchotě se rozhodně nepřidají. Byli rozřazeni do křídel, perutí a letek. Bratři křídlo sdíleli, ale peruť a letku už ne. Bratři Codighanovi, kterým se přezdívalo Bratři odnikud, na žíněnkách váleli jako spousta dalších. Kvadrant jezdců nebyl pro žádné sralbotky, kteří se na nic nezmohli. Svou reputaci a respekt ostatních si museli zasloužit a k tomu byla zapotřebí i určitá krutost. A s tou neměl Cardanův bratr sebemenší problém. Na žíněnce se nebáli porážet jeden druhého, ale Caius před Gauntletem zašel už tak daleko, že Cardana pobodal.

there is no war so hateful to the gods as a war between brothers

Caiuse kvadrant kompletně změnil. Nenávist v sobě přiživoval každým dnem a viděl hrozbu ve všech, kteří by ho chtěli připravit o šanci se propojit s drakem. Mezi bratry začala řádit jistá nedůvěra a nevole. Cardan se snažil s bratrem vztah urovnat, připomenout mu, že v kvadrantu jsou společně a že si společně půjdou pro pomstu za jejich rodinu. Caiuse to příliš nezajímalo. „Jsi slabší než já, bratře. Když se necháš bodnout mnou, necháš se bodnout každým." Vyčítal mu. Cardan do něj vzteky strčil a přirazil ho ke stěně. „Slabší? Proč? Protože nechci ublížit vlastnímu bratrovi? Jediné rodině, která mi zbyla?!" Zavrčel mu do obličeje. Caius do něj strčil nazpět a chvíli se navzájem odstrkovali, než Caius bratra udeřil fackou do obličeje. „Tady přežijou jen silní. Ty na to nemáš. A.. a navíc jsem si vzpomněl. Vzpomněl jsem si na tu noc." Říkal Caius a kroutil hlavou. Cardan na něj nechápavě koukal.

„Jsou to jen nějaký útržky, ale pamatuju si to. Kdybys... kdybys jednal rychleji, mohls Tris zachránit." To jméno ani jeden z nich nevyslovili od chvíle, co je zachránili z Andunu. Tris byla jejich sestra. Ta, k níž se Cardan natahoval a měl její prsty téměř na dosah. Bratrova slova ho zasáhla víc, než kdejaké jeho rány nebo dýky. Bodala daleko hlouběji, než do masa. S bolestí následoval hněv a po Caiusovi skočil. Začali se prát na chodbě části kvadrantu, kde byli ubytovaní primáni. Odtrhli je až ostatní a tehdejší jejich velitel letky, který jim zařídil výpomoc v kuchyni a taky mnohem tvrdší tréningy.

Při trénování na Gauntletu byl Cardan lepší, než jeho bratr a i nejspíš to mělo za následek událost, která se stala po skutečném zdolání Gauntletu a Prezentaci. Během Rozřazení se bratr Cardanovi ztratil z dohledu, ale neměl čas ho hledat. Běhal a hledal svého draka, pokud se s ním vůbec nějaký propojil. Cestou ho napadli dva jiní kadeti, kdy jednoho zabil a druhého omráčil, aby mohl co nejrychleji pokračovat v cestě. Něco totiž cítil. Jakési volání, které ho přitahovalo k sobě a podvědomě věděl, kam by měl běžet. Doběhl k potoku, kdy mu voda sahala po holeně a začal se brodit, když na něj zničehonic někdo skočil zezadu. Společně upadli do vody, kde se začali prát. Jakmile Cardan dostal dotyčného ze sebe, zjistil, že je to jeho bratr. Udeřil ho loktem do nosu, odstrčil a pak vstal. Caius ve vodě vstal taky, připravil si ostří a byl připraven vyrazit, kdyby se pod nimi neotřásla zem. Dunivé dračí kroky se k nim blížily a Cardan se ohlédl tam, kam se díval Caius. Velký zelený drak je zpod stínů vysokých borovic a smrků, pozoroval. Zelené oči mu planuly jako zlověstné uhlíky. Caius využil bratrovo nepozornosti a zaútočil na něj.

Cardan se jen taktak vyhnul jeho ostří, které mu málem rozseklo tvář. Další výpad dýkou mu odblokoval a čelem ho praštil do nosu. Caius se zapotácel dozadu, ale nespadl. Byl schopen boje, který pokračoval několik dalších minut. Oba krváceli, navzájem se topili a Cardan neměl jinou možnost, než se bránit. Bodl bratra do ramene a kopl do břicha. „Už stačí! Přestaň!" Okřikl bratra. Caius se držel za ránu okolo ostří a třásl se šokem a zimou. Byl říjen a voda byla studená. „Seš můj bratr. Společně jsme přišli na tenhle svět... přežili jsme a zvládli jsme to společně!" Calrdan nechtěl bratrovi ubližovat. Je přece jeho krev a jediná rodina, která mu zbyla. Zelený drak je stále pozoroval a jedním krokem přistoupil blíž. Cardan se po drakovi ohlédl. A v další chvíli uslyšel jeho hlas ve své mysli, což ho ochromilo. Caius se mezitím zvedl, vytrhl si dýku z ramene a vyrazil proti Cadanovi. Ten však slyšel zvuk jeho nohou brodících se vodou a otočil se. Naprosto automaticky si vytáhl druhou dýku a vrazil jí bratrovi do břicha. Bylo příliš pozdě, když si začal uvědomovat, co právě udělal.

i remember and remembering is like an open wound

Držel bratra v náručí, když umíral. Snažil se ho probrat, i když už byl dávno mrtvý. Klečel s jeho tělem v potoce, objímal ho, plakal a modlil se k Malekovi, aby dal bratrovi ještě jednu šanci. Aby si vzal místo něj, jeho. Zelený drak tiše zamručel, přešel k okraji potoka a shlížel na ty dva dolů. Přimhouřil oči, když si Cardan vzal ostří a namířil si ho na svůj krk. „Zemřít je snadné." Pronesl drak. Cardan otevřel oči s ostřím u krku. „Ale přežít a žít, je výzva, které se nyní musíš postavit. Snadné cesty si vybírají zbabělci. Tvůj bratr byl zbabělec, který zvolil cestu nenávisti a bodání do zad." Pokračoval drak. Byla to slova, která Cardan rozhodně nechtěl slyšet. Křečovitě se zvedl od bratrova těla. „Co o tom můžeš vědět?!" Mladý kadet ztratil veškerou naději. Drak zavrčel, vycenil zuby a zlostně se zamračil, pokud to vůbec bylo s jeho mimikou možné. Z nozder mu vyšel šedivý dým, když začal sklánět hlavu, aby člověku viděl lépe do očí. „Vím toho víc, než ty, člověče. Buď vzlétneš a nebo zemřeš... Jemu už není pomoci." Uhnul pohledem ke Caiusovi, který mrtvý ležel ve vodě. Cardan se na bratra naposled podíval. Ten den ztratil poslední rodinu, co měl a vlastní rukou. A s tím musel žít. Drak měl pravdu - Zemřít bylo příliš snadné.

I když se to nesmělo, nechal si po bratrovi jeho kožený náramek, co dodnes nosí na zápěstí. Po Rozřazení a nahlášení Skardanova jména, pro něj v Basgiathu začala nová kapitola - letové tréninky, zvykání si na dračí spojení a samozřejmě i na projevující se signet. Vzpomínky na bratra ho ale trápily pořád a byl si jistý, že v den, kdy jeho bratr zemřel, zemřelo i něco v Cardanovi. Pochopitelně už nikdy nebyl a nemohl být jako dřív. Po propojení ho ale začaly trápit i mnohem starší vzpomínky, které se zdály jako být čímsi zamlžené. Vzpomínky na útok v Andunu. Jeho rodné vesnici, která byla vyhlazena. Skardan tušil, o co se jedná, ale nikdy o tom před Calixem nemluvil. Všechno mělo svůj důvod.

onward, then! to glory and some such nonsense

Mít draka nutně neznamenalo, že se dožije dalších dní, nebo snad týdnů a měsíců. Musel trénovat ještě usilovněji, než kdy dřív a udržovat spojení silné. A nepochybně si hlídat záda před nepropojenými kadety, kteří se ho při výzvách snažili zabít, aby se pokusili získat jeho draka. Létání bez sedla či připoutání bylo složité a Cardan by na prstech nespočítal, kolikrát z dračího hřbetu spadl. Kdyby ho Skardan nezachytil, byl by dávno mrtvý a dlouho by ho ze země seškrabávali. Se silným spojením přišlo i na přenášení silnější magie a projevení jeho signetu. Ovládání kouře možná nezní zpočátku jako něco drsného či nebezpečného, ale to jen do té doby, než protivník zjistí, jaká je skutečnost.

Bitvy letek a Válečné hry byly důležité k postupu v basgiatské hierarchii. Vítězství sice bylo dobré, ale koukalo se i na způsob boje, strategie a všechno s tím spojené. Čím silnější a lepší spojení s drakem, tím lepší ovládání signetu. Vlastní sebekontrola a kontrola nad magií, je velkým plus, když se někdo žene kupředu za kariérou. A i když Cardan osobně ještě nemá zkušenosti z přímého z boje, tak i přes to byl schopen si vybojovat post velitele letky. On i jeho drak mají skvělé strategické myšlení, které je pro boj zásadní.

skardan

Zelený kyjoocasý || 3. kategorie - 14,3 metru || Samec

Čtyřicetiletý Skardantauran, patří k drakům třetí kategorie, ale přesto se řadí mezi rychlé letce a velmi přesné, co se týče chrlení ohně a ran ocasem na určitý cíl. Má výborné strategické bystré myšlení a i když vypadá poněkud zlověstně, tak svůj vzhled spíše jen využívá k zastrašování. Má dost inteligence na to si nezačínat se silnějšími draky a nebo soupeře podceňovat.

V povaze má ale být v určitých situacích povýšený a vůdčí typ. Svému jezdci je moudrým rádcem a během rozřazení ho podrobil velmi těžké zkoušce. Skardan se možná jeví jako intelektuální drak, který se nevyžívá v sadismu, ale jakmile se jedná o obranu Navarry, udělá pro ni cokoliv. Před Cardanem měl dva jezdce, tudíž je to bojovně velmi zkušený drak, který ví co dělá a ví co od jezdce očekává a vyžaduje. Slabost a hloupost válku nevyhrávají. Pouze inteligence a síla ruku v ruce.

Zbytečně neriskuje. Ztráta dvou jezdců ho velmi bolela a ztrátu třetího by už nemusel přežít. V duchu toho příliš nenamluví. Dokáže sám určit, kdy je vhodné se ozvat.

Tyfokineze, či fumokineze, umožňuje nositeli tohoto signetu ovládat kouř a dým. Schopnost spočívá v ovládnutí kouře buď z přímého zdroje, tedy ohně či čehokoliv co kouř nebo dým produkuje. Druhá možnost je spalování částic ve vzduchu dle své libosti a pomocí síly své vlastní vůle. Cardan ale pochopitelně začínal ovládat svůj signet pouze ze zdrojů a nějaká výjimka se mu povedla jen v případě, že svou moc neovládl. Nejednou se sám málem udusil a nebo udusil někoho jiného, což ani nezamýšlel. S ovládáním měl problémy v primě, kdy se snažil kombinovat oba zdroje ovládání signetu, což zkrátka nešlo. Musel se naučit ovládat jeden, aby se posunul v magii o něco výš. V momentální době kouř dokáže ovládat zejména na útočné úrovni - někoho kouřem udusit nebo krátkodobě oslepit.

Kouř se kromě jako útočné smrtící zbraně, dá užívat i jako krytí, ale není to tak účinné, jako když někdo ovládá mlhu - kouř je palčivý a pichlavý pro oči, nedýchatelný a nepříjemný. Pokud by se tedy rozhodl kouř či dým použít jako ochranu, tak pouze krátce a spíše jen jako odvrácení pozornosti. Sám kouř zneužívá, aby se ztratil z dohledu a to právě díky spalováním částic vzduchu. Naučil se to ale prozatím jen ve svém blízkém okolí a schovat v kouři celou letku zvládl jenom dvakrát. Napoprvé mu signet zevnitř spálil část orgánů a musel k napravovači. Jeho schopnost nefunguje ve vodě. Z kouře je schopný vytvářet i různé drobné obrazce co se hýbou - motýla, ptáka a jiné drobnější tvory. Na něco velkého by potřeboval hodně kouře.

Libovolně může kouř posílat různými směry a zadusit kterýkoli živý organismus, když dostane dým do jeho dýchacího ústrojí. Stále se učí měnit hustotu a také teplotu kouře. Pokud má k dispozici přímý zdroj ohně, tak je schopen kouř ovládnout i s horkem a jiskrami, které ho obsahují. Profesorka Gersonová ho také nabádá k tomu, že by měl být časem schopný extrahovat kouř svými ústy a naučit se proti němu být svým způsobem imunní. Podle profesorky bude za několik let schopný přeměnit na kouř i své tělo, Prozatím se snaží naučit na kouř přeměnit nějakou část svého těla.

Dračí pečeť má na levém boku.
Během Rozřazení, musel zabít vlastního bratra. Nikdy se z toho nevzpamatoval.
Pochází z vesnice Andun, která byla v roce 588 vyhlazena.
Se Scardanem má velmi silné a stabilní pouto.
Když se poprvé projevil jeho signet, přezdívali mu posměšně 'Čmoud'. Když ale poté kouřem víceméně nechtěně zabil jiného kadeta, tak ho takto už nikdy nikdo neoslovil.
Zásadně o svém mrtvém bratrovi nemluví.
S drakem mají téměř identické jméno.
Skardan tvoří pár s dračicí Meir, jejímž jezdcem je Ezekiel Leif.

eventy

posty