Další konflikt panoval mezi modrými a oranžovými draky, když modří hledali útočiště na jihu Esbenských hor. Krutost modrých draků byla v tomto období extrémně nelítostná, až zvěrská. Modří draci vyhladili dvě linie oranžových a zabrali víc jak polovinu jejich území, když další tři linie vyhnali na dnešní území Deaconshiru. Nejbrutálnějším modrým drakem té doby byla modrá dýkoocasá dračice Sgorynbasaunoram. Černí draci zůstávali neutrální a hlídali si své líhniště v Aretijském údolí. Ani modří si nedovolili proti nim vytáhnout do boje. 

K dalšímu střetu došlo mezi vyhnanými oranžovými draky a hnědými, kteří si pro sebe zabrali celý dnešní Calldyr a právě Deaconshire. Podle Àrsaida byla tahle území velmi skvělá pro lovnou zvěř a konflikty mezi hnědými a oranžovými tam byly už dříve. Oranžoví totiž nikdy nerespektovali hranice svých území. Oranžoví kradli potravu, zabírali si loviště jenž jim nepatřila a také napadali velmi mladé draky, co shodili zlaté peří. Malá dračí linie oranžových Mallachadhteine - plamenné zatracení - byla známá zejména pěticí oranžových draků, kteří se dokonce živili na vejcích a páchali dračí zvěrstva a zločiny vůči ostatním dračím druhům. Linie byla prvním Emypereem odsouzena za zdegenerovanou a draci byli popraveni. 

Až při Velké válce linie zelených draků - Uaineloidsig - poskytla své rodové líhniště jako útočiště pro všechny druhy. Důvodem byly obavy z narůstající moci generála Daramora, který zničil a zpustošil obrovské území v Poromielu. Než vůbec došlo k Velké dračí radě, trvalo to mnoho času a důvěry, neboť oranžovým  nikdo nevěřil a červených se obávali pro jejich brutálnost a zuřivost. Nejděsivější ale pro ně byli modří a pak černí, kteří se na dračí radu dostavili jako poslední. Trvalo prý měsíc, než se Starší od každého druhu shodli na něčem jednomyslně. Jakmile se ale tak stalo, stvořil se první Empyrean a s ním i spojení s lidmi.