Touha a vášeň zastiňuje lidský úsudek i mysl. Zejména když je ta vášeň opětovaná. Diplomacie na plese selhala, ale princův chtíč byl až příliš silný na to, aby se vzdal zlaté princezny. Nesmířil se s tím, že by si Aurisa vzala pobudu z Ostrovního království a tak opustil Stříbrnou pevnost a království jeho otce, aby princeznu Aurisu unesl. Překonal divoké peřeje, hornaté kopce i vrcholky hor, které tvořily mezi královstvími hranici. Překonal sucho, vedro a nepříznivé podmínky Zlatého království. Jen aby se dostal až k ní. 

Když společně utekli a králové se o tom dozvěděli, včetně budoucího vládce Ostrovů, tak s okamžitou platností vyhlásil Amarlysu válku. Starý král Ostrovních království byl již upoután na lůžko a vládl za něj jeho syn, princ Elath, který měl být králi Aurenovi spojencem proti Stříbrným. Ale po zjištění, že jeho nastávající choť utekla se sprostým stříbrným, tak to jeho hrdost neustála. Aby Auren zabránil světové válce mezi všemi mocnostmi, tak vyslal své nejlepší muže, aby princeznu a prince našli. Když se dvojice dozvěděla, že po nich jdou, utekli až do nejsevernějšího chrámu bohyně Amari. 

Prosili ji o pomoc a modlili se za svou lásku. Byli ochotni pro jejich lásku zemřít. „Raději smrt, než být odloučení." Pravila Aurisa. A tehdy se to stalo. Bohyně Amari jim dopřála jejich přání, avšak zároveň na ně uvalila trest. Bohyni urazilo, že si její stoupenkyně zvolila raději Maleka a smrt, kterou přinášel, než aby si zvolila život a jí. Amari princeznu povznesla na nebesa a uvěznila ve zlatém vězení. Zlatém a třpytivém, jako její vlasy. A Lunar? Vězení pro něj bylo stejně stříbrné jako jeho pleť a oči. Na obloze ale vycházel až když Aurisa ulehla ke spánku. Lunar se stal Měsícem, jenž přinášel noc a s ní temnotu s hvězdami, které zářily ve tmě tak černé jako byly jeho vlasy. Byli odsouzeni nahánět jeden druhého po obloze už navěky. Nikdo je nikdy neoddělí, ale zároveň nikdy nebudou spolu.