top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com
navarrská mytologie
Tento spis se řadí pod navarrský folklór. knihu si mohou zapůjčit všichni kadeti.
Mytologie Navarry a nebo také spíše známého Kontinentu, je vzácný rukopis, který má na světě pouze dvě kopie - jedna je volně uložena v Basgiathském archivu, druhá v archivu v Calldyru a originál je v Královském trezoru Basgiathu, kde je pod kompletní ochranou magie, kdyby se s dvěma kopiemi něco stalo. Tato kniha skrývá krátké příběhy a báje o nadpřirozených bytostech, které se mohly a nebo mohou vyskytovat na území Navarrského království.
Každá z provincií si od nepaměti vypráví nejrůznější příběhy o bájných tvorech, ale i strašlivých monstrech, jenž se skrývají v lesích, bažinách, horách či ledových jeskyních. Legendy o mizejících přízrazích, čarodějnicích, vlčích mužích a nebo vílách.
calldyr
Cucuy
Nebo také lidově bubák, je mýtická bytost, jenž trestá lidi, kteří se chovají špatně. V dětské verzi Bubák požírá ty děti, které jsou zlobivé. Po dlouhá staletí jsou známí jako vykonavatelné spravedlnosti, přestože jsou metody bubáků poněkud brutální. Mnoho pověstí napovídá, že Cucuy oběti rozpáře od krku po pupek.
Jednorožci
Dle dostupných pramenů, se prý kdysi dávno na západním pobřeží zjevovali bájní jednorožci - bílí koně s jedním rohem uprostřed čela. Jednalo se o mírumilovná stvoření, která dokázala léčit i smrtelná zranění, nemoci a dokonce i sváry. Jenže lidská chamtivost a nenávist v lidských srdcích je nakonec dohnala k vyhubení. Místní ale věří, že se stáda jednorožců schovala do vln Calldyrského moře.
PLAČÍCÍ ŽENA
V Calldyru věří, že každý podzim se na pobřeží vrací duch ženy oděné v černém. Chodí po noční pláži, pláče a naříká. Legendy praví, že hledá své tři mrtvé děti, které v záchvatu zuřivosti utopila. Jiná pověst říká, že je utopil její manžel a ona pro ně pláče krvavé slzy. Když se v Calldyru na podzim ztratí nějaké dítě, pověrčivci věří, že je unesla Plačící žena.
SAYONA
Mstivý duch ženy, který se zjevuje mužům, jenž zahýbají svým manželkám. Dle pověstí se jedná o ženu v bílých šatech a závojem. Jakmile ale Sayona odkryje svou tvář, má místo ní lebku a zkažené zuby. Sayona nevěrné muže rdousí holýma rukama.
SIRÉNY A DALŠÍ
Napůl ženy a napůl ryby. Jsou popisovány jako krásná stvoření s šupinatým rybím ocasem a schopností dýchat pod vodou. Víra v ně je hluboko zakořeněná spíše mezi námořníky. Sirény je dle pověstí vábí svým krásným zpěvem, kvůli kterému se námořnici sami vrhají do moře, kde je pak sirény ohlodají až na kost.
Mezi námořníky jsou ještě běžné pověry o několika metrových mořských hadech, krakenech a podobných stvůrách s chapadly, jenž jsou schopné stáhnout celou loď pod hladinu.
Mezi další mytologická stvoření patří například Zihnalovy pomocníčci - drobní skřítci o velikosti koček, kteří přinášejí štěstí. Jejich podoba se různí v závislosti na lidské fantasii. Někteří si je představují jako malé děti, jiní jako skřítky s plnovousy, jenž odhazují zlaté mince.
Calldyřané jsou také známí pověrčivostí ohledně zubních víl, které sbírají dětské zuby, také věří na různé lesní přízraky, včetně lesního muže a nebo mýtického koně Auriona, jenž má být podle pověstí celý ze zlata.
deaconshire
BABA JAGA
Známá také jako Ježibaba, je druh čarodějnice, ve který věří pouze v této provincii. Má podobu hrůzné a odporné stařeny, jenž nahání strach i těm nejotrlejším. Je to velmi zlá a nepřátelská bytost žijící v temných lesích, kde má podle mýtů svou magickou chatrč. Jiné prameny podobu chatrče dokonce uvádí jako 'stará chajda stojící na jedné obrovské kuří noze.'
Ježibaby mají dle pověstí železné zuby a nebo také tesáky, nehty jako drápy a létají na koštěti, popřípadě v sudech. Takhle pronásledují své oběti, většinou děti a nebo mladé panny či panice, které když chytí, tak je upečou a sežerou. Jedna z nejznámějších děsivých pohádek na toto téma je O perníkové chaloupce.
KRAMPUS
Jedno z nejstrašlivějších stvoření navarrské mytologie. Není jasné, odkud se tyto zlé bytosti vzaly, ale jsou považovány za chladnokrevné zabijáky, démony a monstra, která požírají děti a duše. Ti největší pověrčivci mají krampuse za Malekovy služebníky. Krampus se dle mytologie zjevuje v období Vánoc a je zobrazován jako ohromný, přes dva metry vysoký, rohatý démon oděný v kožešině. Sebou nosí bič a pytel, do kterého strká děti, které pak odtáhne do svého doupěte a sežere. Zlé lidi a nebo děti, zpravidla zmrská bičem, než je vysaje a zabije.
V Deaconu se každý rok 14. prosince, konají průvody krampusů, kdy se za ně lidé odívají a straší místní, aby je odradili od páchání hříchů.
POLEDNICE
Tzv. Polední démon, který se zjevuje na polích v podobě ošklivé a velmi vysoké stařeny. Bývá oděná v bílých, černých či tmavě šedivých otrhaných šatech, zahálená kápí a se srpem, popřípadě s holí. Trestá pracující, ale spíš je tato mytologická bytost známá tím, že unáší malé děti - ty co se toulají sami, ty co zlobí nebo kradou. Zmizelé děti už nikdy nikdo neviděl. Mezi další podobná stvoření se řadí Klekánice nebo Půlnočnice. Často se dětem říká: „Přijď včas, nebo si pro tebe přijde klekánice!"
SUDIČKY A VÍLY
Deaconshirští věří ve tři sudičky - démony či přízraky osudu. Jsou zobrazovány jako tři ženy. Západní Deaconshire je převážně vnímá jako tři mladé panny oděné v bílých šatech, zatímco naopak východní Deaconshire je zobrazuje jako tři přívětivé babičky. Sudičky se zjeví po porodu dítěte, drží v rukách svíce a určují osudy lidí - věku, kterého se dožije, bohatství či chudoby a nakonec jak onen člověk zemře.
Pod tuto část folkloru se také řadí mnoho druhů víl - říčních, polních, lesních, jezerních,.. Mívají podobu okřídlených či šupinatých mladých žen. Vzhled se mění v závislosti na prostředí, ve kterém žijí. Jedná se o přátelské bytosti.
VODNÍK
Jedná se o vodního démona, který se vyskytuje v okolí jezer, rybníků a nebo řek. Zpravidla je zobrazován jako menší, ale za to svalnatý a silný zelený mužíček s mokrými zelenými vlasy, obrovskými rty a žábrami. Některé ilustrace zobrazují i blány mezi jeho prsty, které připomínají žabí končetiny. Umí dýchat pod vodou a unáší mladé panny, které znásilňuje a topí.
V provincii Deaconshire je mnoho dalších mytologických stvoření jako třeba bubáci, hejkalové, lesní šotci a skřítci, šibalská mluvící zvířata - většinou lišky, vrány a nebo třeba straky. V severní části provincie je také ještě rozšířená víra v lesní muže, pány lesa - obrovský stříbrný jelen, lesní přízraky a duchy, jenž bdí nad rovnováhou lesa a přírody.
Mezi již spíše zaniklé mytologické stvoření patří lesní běsové a nebo také vlkodlaci. V Deaconshire spíše věří na tzv. 'kožoměnce', kteří si odívají kůži daného zvířete a pak se jím i stanou.
elsum
ELSUMSKÉ PŘÍZRAKY
Legendy o nich se datují až do dob před Sjednocením a jsou známé po celé délce Esbenských hor. Na jihu věří, se jedná o nepřátelské duchy ženského i mužského pohlaví, jenž svým zpěvem lákají lidi do hor, kde se pak ztratí a zmizí. Od středu esbenského pohoří až na sever, jsou místními považovány naopak za přátelské duchy pouze ženského pohlaví, kteří ztraceným ukazují cestu z hor. Obecně jsou tyto přízraky popisovány jako bělovlasé, bledé a vysoké humanoidní bytosti se zářivě bílýma očima.
HORSKÝ TROL
Trolové jsou dle elsumské mytologie až dvacet metrů vysoká částečně kamenná stvoření připomínající člověka. Na všech kresbách mají ohromné ruce, nohy, velké nosy, zuby a žhnoucí oči. Před mnoha tisíci lety prý společně s obry obývali Kontinent a osidlovali Esbenské hory a jejich jeskyně, ve kterých prý žijí dodnes - zkamenělí tam spí a vyčkávají. Všechny známé pověsti naznačují, že trolové a obři (kteří by měli být ještě větší), jsou nepřátelská stvoření a lidojedi. Jejich srdce jsou údajně z kamene a nemají žádnou duši. Ve většině elsumských horských vesnicích platí pořekadlo: „Nikdy v horách nekřič - Jinak probudíš trola."
MŮREC
Mýtická bytost se zlovolnou povahou. Má mnoho jmen - Noční můra nebo Spánkový démon. Ilustrace z roku 317 p.s. Můrce označují jako chlupaté humanoidní stvoření velké jako ovčácký pes. Má planoucí oči a objevuje se pouze v noci, aby lidem kradl spánek - Jakmile se zjeví, přikrade se ke spící oběti, přisaje se jí na obličej, aniž by člověk něco cítil a vysává z něj spánek. Za svítání Můrec zmizí a oběť je nevyspalá a unavená. Můrci taky během vysávání svým obětem způsobují odporné noční můry a běsy.
SKŘETI
Nebo také goblini jsou další zlá a velmi nepřátelská samotářská stvoření se zelenou nebo šedivou kůží, ale dnes se v ně již moc nevěří. Jsou to humanoidní bytosti ne o moc větší, než mýtičtí trpaslíci. Podle legend žijí v temných zatuchlých jeskyních nízko v horách, kam unášejí lidi, co se v horách ztratí. Tam je pak sežerou a na jejich nadrcených kostech spí. Skřeti bývají popisovaní jako krutí, plní nenávistí a zákeřní.
TRPASLÍCI
Houževnatí mužíčci s plnovousy a výškou ani ne metr padesát. Víra v bojovný národ trpaslíků žijících pod horami už v dnešní době slabá, ale stále existující. Podle pověrčivců jsou trpaslíci tvrdohlaví, umínění a mají bojovného nezdolného ducha. Jsou to skvělí kováři, válečníci a mají cit pro drahé kameny, vyrábění zbraní a šperků. Nikdy nebyli považováni za nepřátelská stvoření, jako spíše za rezervovaná a konzervativní. Elsumci často říkají „Máš tvrdohlavosti za dva trpaslíky!"
Elsumská mytologie patří mezi temnější, neboť její obyvatelé jsou ostřílení životem v drsných podmínkách hor. Mezi další stvoření, o kterých se vypráví staré báje a pověry, jsou jeskyní zlobři, obrovští lidožraví ptáci, zeměžrouti - ohromní červi co žijí pod horami, nebo orli, co přinášejí bouřku a blesky. Na severu provincie jsou to naopak Hromoví obři, jenž údajně přináší zlé počasí.
Kromě elsumských přízraků, jsou mezi Elsumci rozšířené i zvěsti o různých ztracených duších, obrovských pavoucích a nebo skalních šotcích, co vysávají krev, a strašidlech.
luceras
DĚDA MRÁZ
Známý i jako Král/Otec zimy, je jedna z nejstarších postav navarrských mýtů. Děda Mráz je tradiční stvoření, které přináší chlad, sníh a zimu. Je pra-otcem Luceraské provincie, vytváří vločky, sníh i led a zahaluje svět do sněhové peřiny, přináší ledové a sněžné bouře a na jaře zase mizí a vrací ke spánku. Bývá zobrazován jako starý vysoký muž s bílým plnovousem protkaným vločkami, ledovou berlí a modrým či bílým zimním kožešinovým kabátem. Ve staré Lucerijštině, se mu říká Moroz.
DRAUGR
Duchové těch, kteří byli zavražděni nebo spáchali sebevraždu. Jejich duše se toulají po světě, protože nikdy nenalezly klid. V Luceraských mýtech jsou to přízraky lidí, jenž bývají částečně průhlední a mají takový vzhled, jak zemřeli - oběšenec má lano kolem krku, utopenému teče voda z úst, ubodanému nebo podřezanému teče krev z ran atp. Tito duchové se zjevují v noci a hledají svého vraha, popřípadě své příbuzné. Některé prameny uvádí, že jsou duchové neutrální, jiné, že jsou zlí, pomstychtiví a krutí.
LUCERASKÉ RUSALKY
Ledové či také Zimní víly, jsou dle mytologie stvoření ženského pohlaví, které se vyznačují drobným vzrůstem, bílými vlasy a pokožkou a andělsky krásným vzhledem. Žijí v lesích, ale častěji v okolí řek, kde se koupají v jejich ledových vodách. Podle pověstí, jsou zimní rusalky studené na dotek, mají bílé šaty ověšené ledem i vločkami, nádherně zpívají a lákají muže do řek či lesů, kde s nimi tančí. Podle Lucerasanů se jedná o přátelská stvoření, ale muži, kteří se je vydávali hledat, už se nikdy nevrátili. Ženy s bílými vlasy narozené v Lucerasu, jsou pověrčivci považovány za rusalky.
VLČÍ MUŽI
Nebo také vlkodlaci, jsou stvoření, která byla kdysi lidmi. Vlkodlak je podle severské mytologie Lucerasu kruté, nepřátelské a zlé monstrum, které žije v temných studených hvozdech na severu provincie. Jedna z bájí říká, že vlkodlakem se může stát ten, který za úplňku zabije vlka, vypije jeho krev a navleče si jeho kůži. Tento člověk tímto popře své lidství a navždy se odsoudí k prokletí. Některé prameny uvádějí vzhled vlčích mužů jako dva metry vysokou humanoidní vlčí příšeru. Jiné listiny je popisují jako obrovské vlky.
ZIMNÍ SKŘÍTCI
Luceřané je rozdělují na Vánoční skřítky, kteří dle tradic nosí štěstí, dárky a jsou velmi milí, přátelští. vyznačují se maličkým vzhledem připomínající čtyř leté děti, velkými nosy, červenými čepicemi a také velkýma očima. Pak tu jsou ti zlí skřítci, co trestají zlobivé děti a nebo je také unáší a požírají. Jsou o něco větší, než ti Vánoční, ale mají dlouhé pilovité zuby, šedivou kůži, černé oblečení. Symbolizují smůlu, hamižnost, nenasytnost a veškerou špatnost. Lucerasané věří, že když v zimě ve svém domě nachytají krysu, zlý skřítek je tam taky.
Luceřané jsou nejspíš nejvíce pověrčiví, co se navarrské mytologie týče. Kromě výše vyjmenovaných bytostí, věří i ve sněžné muže - dva a půl metru vysoký humanoidní tvor s hustou bílou srstí, který obývá daleký sever a Luceraské hory. Mimo něj lidé věří ve sněžné přízraky a duchy - přátelské i nepřátelské, kteří mohou mít podobu lidí i zvířat - nejčastěji vlků a ledních medvědů. Například Amarok - gigantický vlk, kteří loví zbloudilé duše.
V okolí Luceraských hor, severního pobřeží, ale také v Cadizu a hojně v Carmoně, se věří v mýtického Nanoqa - člověka, který se dokáže měnit v medvěda ve stejném principu jako u vlkodlaků. Jedná se o 'krále medvědů'.
morraine
BLUDIČKY
Pradávné stvoření v podobě světelných jevů a nebo světélkujících postaviček, které se objevují pouze v noci a to v bažinách, močálech, ale taky v okolí mlžných jezer a rybníků. Někdo věří, že přinášejí štěstí, jiní si myslí že pocestné svádějí ze správné testy do temných a hlubokých bažinatých vod, kde se pak oběť utopí. Některé prameny uvádějí, že bludičky používají ke svádění dětský hlas, kterým napodobují dítě v nesnázích.
ČARODĚJNICE
Lidé v Morraine jsou ohledně čarodějnic velmi pověrčiví a rozdělují je na ty dobré a špatné - na světlou a temnou magii. Nejedná se o klasické baby jagy, ale o nádherné bytosti ženského pohlaví. Podle morrainských pověsí nelétají na koštěti, ani nežijí ve starých děsivých barabiznách. Žijí mezi obyčejnými lidmi a mají skvělý vztah s přírodou - rostlinami i zvířaty. Ty dobré čarodějnice pomáhají ostatním, zatímco ty zlé užívající černou magii zaklínají, uhranují a unášejí děti a panny na krvavé rituály.
Přestože o tom nejsou žádné dochované záznamy, morrainští věří na dávné "čarodějnické procesy", při kterých se upalovaly mladé i staré ženy obviněných z čarodějnictví..
LESNÍ PŘÍZRAKY
Nebo také Duchové lesa či Lesní lid. Morrainci je považují za první obyvatele Kontinentu a mohou mít různé podoby - od stromových lidí a zvířat, až po průhledné nazelenalé duchy ztracených nebo zavražděných lidí. Podle pověstí se jedná o neutrální stvoření, která jsou nepřátelská pouze tehdy, když někdo ničí les a znečišťuje prostředí.
PTÁK OHNIVÁK
Méně označovaný jako 'fénix', je mýtický planoucí pták, který nemůže zemřít. Umírá až tehdy, když uzná za vhodné, že je jeho čas a sám sebe spálí, načež se znovu narodí ze svého popela. Pták ohnivák je kladnou postavou v mnoha příbězích a jeho zlatá ohnivá pera jsou velmi vzácná. Svítí a hřejí i po tom, co ptákovi upadnou. Dle některých zdrojů mají jeho pera, ale také slzy, velmi léčivé účinky.
RARACH
Velmi malá, ale za to otravná a příležitostně zlá stvoření. Mohou mít šedivou, červenou a nebo také modrou barvu, bývají okřídlení, opeření, ale jiné prameny uvádí, že nemají žádnou srst, ale velké oči a velké zuby. Jeden z velmi zachovalých pramenů říká, že Raraši dle jižních Morrainců zbožňují lidské zuby. Starý název 'Zuběnky', je proto na místě. Nepleťte si ale s vílami. Raraši na lidi útočí, zuby jim vytrhávají rovnou z úst a požírají je. Údajně jdou i po nehtech a nemají problém se prokousat naprosto vším, aby získali cizí zuby.
I v provincii Morraine věří na Vlčí či Medvědí muže, včetně tzv. 'Katzenů' - Lidí, co se přeměňují v kočky. Od 1. do 3. století se věřilo, že se v kočky dokáží přeměňovat pouze ženy a často byly Katzen zaměňovány s čarodějnicemi, ale později se Katzeni v Morraině usadili jako samostatná mytologická rasa.
Mezi další mýtické bytosti patří například Alkonost - ptačí stvoření s ženskou hlavou. Víra v tohoto tvora je spíše zakořeněná na severu provincie - zejména v Iakosu, zatímco ve zbytku už vymizela. V Alkonosty věří spíše námořníci, neboť Alkonost dle pověstí snáší na břehu moře vejce, a moře je klidné až do jeho vylíhnutí. Mezi námořníky je taky známá víra v mořské hady, sirény a duchy moře.
Dále je zde stále hluboko zakořeněná víra v lesní skřítky, Leprikony, šotky, hejkaly, ale také lesní víly, mluvící zvířata, lesní muže a nebo také říční rusalky, včetně duchů a strašidel.
tyrrendor
BANSHEE
Aneb víla smrti. Legenda o ní původně pochází z Aretie a postupně se v mnoha verzích rozšířila do celého Tyrrendoru. Základem pověsti o ní je, že se jedná o ducha zavražděné nevinné dívky, která se zjevuje na hřbitovech, v bažinách, lesích, ale i v horách a nebo v okolí Dralorských útesů, kde je slyšet její kvílivý nesnesitelný pláč. Má dvě podoby - V té první je zobrazována jako polo-průhledná krásná dívka s bílými vlasy, jejíž oči září a nemají panenky. Ta druhá podoba je strašidelná mrtvola, která i ukazuje způsob, jakým byla dívka zavražděna. Polibek od Banshee je prý jako polibek od samotného Maleka.
BAZILIŠEK
Bazilišek je tvor zlý a zákeřný, opředený mnoha příběhy a legendami, které si Tyrrové vyprávějí z generace na generaci. Bazilišci jsou dle nich pradávnou rasou obrovských hadů, kteří dokáží jakoukoliv živou bytost proměnit v kámen, když se baziliškovi podívají do očí. Kdysi dávno prý žili v Tyrrendorských horách, v těch nejtemnějších a nejhlubších jeskyních. Bazilišek má taky podle Aretijské verze jedovaté zuby. Naopak podle Tyrrů z Lewellenu či Tyru, má bazilišek jedovatou krev.
MANTIKORA
Mantikora je bájný tvor připomínající obrovského lva s rohy a škorpioním jedovatým ocasem. Na severu provincie Mantikoře přidali ještě kožnatá křídla, ale její původní vzhled se zakládá pouze na škorpioním ocasu a rozích. O Mantikoře koluje mnoho legendárních příběhů ve kterých vystupuje jako jedno z monster, které musí hrdina porazit. Víra v Mantikory jako existující stvoření již zanikla a dnes je to spíš symbol záludnosti. Přesto je Mantikora rodovým symbolem rodu Mortaronů.
VAMPÝR
Podle Tyrrů se jedná o velké okřídlené monstrum bez chlupů, které se podobná humanoidnímu netopýrovi. Vampýři žijí v temných jeskyních Esbenských i Tyrrendorských hor a zjevují se pouze v noci, neboť jejich kůže nesnese sluneční svit. Vampýr je stvoření zlé a s neukojitelnou touhou po lidské i zvířecí krvi.
WENDIGO
Společně s Krampusem, je Wendigo nejhorší nestvůrou navarrské mytologie, ve kterou se věří i v Krovle. Jedná se o kanibalistického netvora, který má neustále hlad po lidském mase - Žádné jiné ho neuspokojí. Monstrum je to kruté, zlé a bez žádných výčitek svědomí. Zpravidla bývá zobrazován jako přes dva metry vysoký humanoid s jelení lebkou s parohy na tváři, popřípadě s větvemi, jenž paroží připomínají.
Jeden z důvodů, proč je víra v tohoto tvora velmi silná, je fakt, že lidé s nemocnou obsesí a touhou po lidském mase, páchají kanibalistické zločiny a považují se za Wendiga. V roce 589 p.s. byla v Tirvainne vybita 'Svatyně' kanibalistické skupiny.
Tyrrendor nadále zůstává spíše svůj, co se mytologie týče. Nikdy nepřijali víru například v čarodějnice - místo nich mají spíše Věštkyně. Tyrrové věří v duchovní sílu, průvodce a vykládání tarotových karet. Hraničí to s okultismem. Ani nepoužívají termín jako 'vlkodlak' nebo 'kožoměnec'. Spíše 'Navlékači kůže' a v jejich kultuře se nejedná o nemyslící bestie, ale o inteligentní stvoření i ve zvířecí podobě.
Stejně jako mají v Calldyru Cucuye, v tyrrendoru mají Strachopuda - ztělesněný strach, jenž se promění v to, čeho se člověk nejvíce bojí. Dále jsou pověrčiví ohledně mstivých duchů, přízraků a také Horských zlobrů. Kočovní Tyrrové věří v duchy země, deště, vody a oblohy, včetně Trýznice - Vysoká mrtvolná ženská postava, která se objevuje v noci a unáší děti, kterým rozerve břicha a sežere jim vnitřnosti. Trýznice se velmi podobá postavě Polednice.
AUTOŘI HOVOROVÝCH LEGEND A PŘÍBĚHŮ NEJSOU ZNÁMÉ.
VĚTŠINU Z NICH SESBÍRAL A DO OBECNÉ ŘEČI PŘELOŽIL V ROCE 129 P.S. PLUKOVNÍK BALTHION VARGAS.
DO MODERNÍ PODOBY V ROCE 479 P.S. PŘEPSALA:
Melisandra Corvetti
Všechny herní informace pocházejí z knižní předlohy Fourth Wing a Iron Flame od autorky Rebecca Yarros, které patří plná autorská práva. Z angličtiny bylo vše přepsáno a korektizováno adminy, kteří si tak přisvojují práva na vlastní text. NIC NEKOPÍRUJTE.
Všechny postavy a texty k nim napsané, jsou autorské právo hráčů.
Admin Tým: Arxi a Vixara
Poděkování: Rebecca Yarros, Artstation, pinterest, TStudio, Sloan, Esmeray Lilith, PlayGround
Stav hry: Aktivní || Spuštění: 19.7. 2024
bottom of page