the word 'father' rotted in my mouth

 

Otce si nikdo nevybírá a výjimkou není ani Riven, který se narodil do toxického manželství bývalého vojáka kvadrantu pěchoty Marnaxe a jeho ženy Cariny, která před synovo narozením pracovala jako skvělá a talentovaná floristka a zahradnice, která měla tu čest pracovat i v Calldyrských zahradách. Marnax byl opilec a měl násilnou výbušnou povahu, kterou v něm probudil Basgiath a bojové zkušenosti na frontě, když kvadrant absolvoval. V hlavě už nerozlišoval, že zabít nepřítele v bitvě není totéž, jako zavraždit svého krajana. Touha po smrti jiných v něm zůstala a nakonec bitvu s ní prohrál, když ho manželka nakonec opustila. A vzala sebou i jejich roční dceru Cassandru. Dvou letého chlapce však s otcem nechala a chodívala ho navštěvovat pouze o víkendu. Rivena tedy pak Marnax vychovával sám a několik dní po manželčině odchodu poprvé úmyslně zavraždil. Jeho první obětí byla mladá čtrnáctiletá dívka, jejíž zbité zmrzačené tělo našli za městem při řece. Další impulz k jeho vraždění se udál půl roku na to, když Carina požádala o rozvod. Tehdy zmizela další mladá dívka a její tělo řeka vyplavila o několik kilometrů dál. Opět zbité, zohavené na těle a měla useknutou hlavu. Nic z toho ale Riven nemohl vnímat. Byly mu jenom dva roky, když otec začal vraždit. Malým ale nezůstal věčně a čím víc rostl, tím se pomálu měnil i otcův vzorec. Rivenovi bylo osm a Carina Marnaxovi zakázala, aby se vídal s Cassandrou. Dokonce k nim i sama Carina přestala jezdit o víkendech na návštěvy, aby viděla syna a Riven tak naplno osaměl, protože otec se mu příliš a nevěnoval a když už ano, nebylo to tak, jak by si Riven přál. Otec ho učil to, co se naučil v kvadrantu pěchoty, bil ho a nutil se zlepšovat v sebeobraně a přežití. Nejspíš i proto Carina nechtěla, aby se Marnax vídal s dcerou. Aby jí nenutil do toho samého. Riven se tedy musel naučit za matkou a sestrou cestovat sám, i když to bylo až v menším městě při tyrrendorských hranicích.

 

i met evil when i was only a child

 

Roku 587, když Riven v červenci oslavil desáté narozeniny, se hodinu po půlnoci vzbudil aby si mohl odskočit a zaslechl zvuk lopaty. Přešel tedy k oknu svého pokoje a maličko odhrnul závěs. Uviděl otce v bílém tílku, jak na dvoře hlínou zahazuje  díru. Byla tma a neviděl co v díře je, ale byla dost velká. Otec najednou přestal a podíval se směrem k Rivenově oknu. Chlapec se okamžitě skrčil a klesl na kolena. Srdce měl až v krku a modlil se ke všem bohům, kdy doufal, že ho otec neviděl. Měl strach, ale ve skutečnosti ani netušil proč. Neměl ani ponětí, že tam otec zakopává svou sedmou oběť, ale v počtu všech zavražděných, to byla dvanáctá. Místo odhazování je začal zakopávat u sebe na dvoře, kdy si je nechával jako trofeje a pro jeho osobní pocit, že ho už nikdy neopustí. 

​

Druhý den otec u snídaně neřekl ani slovo a nemluvil o tom ani další dny. A Riven věděl, že si ho otec nevšiml. Na dvorek dokonce pak i šel, ale tam jako kdyby se ani nekopalo. Jako kdyby někdo kompletně uklidil a zakryl všechny stopy. Po nějakém čase to ale nakonec chlapci vypadlo z hlavy a soustředil se spíše na studium ve škole. Na víkendy jezdil k matce a v roce 588 a 589 tam dokonce strávil celá obě léta, což jeho otec nesl poměrně těžce a vždy dělal scény, které musel utnout až matčin nový manžel. Marnax nakonec obtěžování bývalé ženy vzdal a utápěl se v alkoholu a sériovém vraždění. V Lewellenu se vrahovi začalo říkat Lewellenský řezník, protože ačkoli je Marnax pohřbíval, tak ne kompletně. Někde vždy nechal nějakou jejich část, aby ostatní věděli, že tu pořád je a že budou mladé dívky mizet dál. Jednou však udělal chybu a strážce zákona to poprvé zavedlo až k jejich domu, kde otci i třináctiletému Rivenovi položili pár otázek. O všech těch devatenácti zmizelých dívkách samozřejmě slyšel, ale nevěděl o tom nic. Přesto si však vzpomněl na noc před třemi lety, když otce viděl něco zakopávat na zahradě. Vlastně byl svědkem mnoha podivností, ale nedokázal si je tehdy spojit. 

 

home is the first grave

 

Podezření na Marnaxe Arsena padlo o rok později po jeho prvním vyslýchání u něj doma. Nebyly proti němu však žádné důkazy, ale smyčka se kolem něj postupně utahovala. A Marnax to tušil a začal být nervózní a myslel si, že je opatrný. Nakonec ale v březnu 592 udělal osudovou chybu, když místo činu správně neuklidil a strážci zákona tam našli důkaz, který Marnaxe spojil s vraždou. Krátce na to na jeho dům podnikli razii, které se bývalý voják pokoušel utéct. Napadl dokonce několik strážců, než ho zpacifikovali, naložili do vězeňského povozu a odvezli k výslechu. Tam Marnax neřekl ani slovo a to ani když ho bili obušky a snažili se z něj vynutit doznání. Nakonec velitel strážných složek řekl, že klíčový svědek musí být jeho kluk a tak si pro něj přijeli až do Tyru, kde vyslechli i jeho matku, manžela a Cassandru. Nakonec si Rivena odvezli sebou pod podmínkou, že Carina pojede s nimi a bude přítomna u jeho výslechu. Rivenovi bylo ještě čtrnáct a ona pochybovala, že to budou brát na zřetel. 

​

U výslechu Rivenovi ukázali dvacet tři kreslených portrétů mladých dívek. Všechny byly nahlášené jako pohřešované a většina z nich byla prohlášená za mrtvé. Ani jednu z těch starých případů neznal. To až pár dívek z těch novějších a ne tak starých. Znal je ze své školy. Velitel mu při výslechu řekl, že všech tři a dvacet je pravděpodobně zmrzačených a mrtvých. A oni chtěli vědět, zda to otec udělal a kam těla pohřbil. Z dvaceti tří jich našli jen šest. „Žil jsi s ním celou dobu kluku! Musíš něco vědět. Varuju tě, jestli něco neřekneš, nechám tě pověsit." Pohrozil mu. Hned na to po veliteli vyjela Rivenova matka, že jestli bude jejímu synovi ještě jednou vyhrožovat, požene to výš, než k Lewellenskému soudu. „Proč by je můj otec zabíjel? Měl svoje mouchy, ale.... nevěřím že by je zabil." Něčemu takovému mladík nemohl uvěřit. To ještě nevěděl krutou pravdu. Velitel se více opřel do židle a povzdechl si. „Není to vyloženě doznání ale... Tvůj otec řekl, že je nerad sám a že proto si je nechal. Víc neřekl a víc to nespecifikoval." Pronesl prošedivělý urostlý velitel. Riven k němu zvedl oči a postupně mu začaly docházet určité věci. Jako dejavu. Až se mu z toho málem obrátil žaludek vzhůru nohama. Ruce se mu na kovovém stole zpotily a musel si je otřít do kalhot. Matka ho pohladila po zádech. „Před pěti lety jsem ho viděl něco zakopávat na našem dvoře. Tam, kde dneska stojí ten piedestal s tou sochou Maleka..." Boha smrti. Najednou to všechno dávalo smysl. Ve velitelových očích si všiml nebezpečných jisker. Byl to konec a zároveň začátek všeho. 

​

bad blood in my veins

​

Netrvalo dlouho a velmi brzy se po Navaře rozkřiklo o dalších sedmnácti tělech, které byly pohřbeny po celém dvoře Marnaxe Arsena. Soudem byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti, kdy měl být veřejně popraven jako odstrašující příklad. Obvinění však padlo i na Rivena. Rodiny obětí ho obviňovali ze spoluviny a soud se po popravě jeho otce začal zabývat tím, zda byl mladík v deseti letech schopný vůbec rozpoznat, co jeho otec prováděl. Soud nakonec uznal Rivenovu způsobilost, jeho matku obvinili ze zanedbání jeho péče a Rivena jí odebrali. Byl poslán na převýchovu do Aretie, kde byl zavřený mezi ostatními delikventy, jenž pak měli ve dvaceti nastoupit do Basgiatské válečné akademie. Tam se měl Riven následujících pět let učit bojovat a zároveň zvládat běžné učivo. Rivenovo sny na normální život se rozpadly. Každý na něj ukazoval prstem, uráželi ho a šikanovali až dokud se nezačal bránit. O jeho minulosti za nedlouho věděli všichni. A označení od draka, který popravil jeho otce, že je synem vraha, tomu vůbec nepomáhalo.

​

Na konci listopadu roku 594 mu bylo již pár měsíců sedmnáct a přišel ho navštívit velitel strážných složek z Lewellenu. Chtěl si s ním pohovořit a určit mu nabídku. Společně si sedli v malé místnosti a prošedivělý muž rozchodně nechodil kolem horké kaše. „Za tři roky máš narukovat do Basgiathu. Původní rozsudek byl, že kvadrant bude dle tvého výběru, ale... rozsudek se změnil." Pověděl muž a přesunul po stole listinu, jenž byla podepsaná Lewellenským soudcem. Riven neřekl ani slovo a celou dobu propaloval velitele pohledem. „Dobrovolně nastoupíš do kvadrantu jezdců. Můžeš samozřejmě odmítnout, ale... Odmítnutím se zavazuješ k tomu, že ty a tvá sestra podstoupíte chirurgickou kastraci. Aby se gen vašeho otce nešířil." Jeho slova byla jako pěst do břicha. Chtěli, aby se Riven i sestra dobrovolně vzdali toho mít vlastní děti? Velitel mu dal dva dny na rozmyšlenou a když po dvou dnech přišel, tak mu Riven podepsal souhlas. Dobrovolně za tři roky vstoupí do kvadrantu jezdců. 

​

the boy who carried his last name like a burden

​

Výhružky smrtí dostával už při výstupu na lávku. Jakmile se šepotem rozkřiklo kým je, cítil pohledy zabodávající se do jeho zad jako dýky. V jeho blízkosti se drželo jen několik dalších Tyrrendoranů, jenž s ním přišli z Aretie. Většinou delikventi, děti vojáků či rebelů, kteří nesouhlasili s vládnutím krále Dorana. Z Aretie jich přišlo dvacet jedna, ale lávku jich přešlo jen patnáct, včetně Rivena. Lávka byla kluzká a foukal poměrně silný vítr, ale přešel ji, i když jednou se podíval dolů a na několik dlouhých vteřin ztuhl. Věděl však, že musí jít dál a že tu nikomu rozhodně neudělá radost tím, že zemře. Lávku přešel a dostal se až na druhou stranu, kde se držel svých až do doby, než byli postupně rozřazeni do křídel, perutí a letek. Při tomhle byl také poprvé svědkem toho, jak vypadají draci zblízka a jak to smrdí, když někoho spálí.

​

Jako nepropojený kadet to neměl vůbec jednoduché. Snad každý ho chtěl zabít a zbavit se ho dřív, než by to mohl dotáhnout třeba až ke Gauntletu a pak ještě dál. Díky bojové praxi v Aretii, měl na žíněnkách východu. Na ty, kteří se na něj dívali křivě a nebo měli hloupé řeči, byl obzvláště tvrdý a krutý. Způsoboval jim zlomeniny a jednoho kluka málem oslepil tím, jakým způsobem ho praštil přímo do oka. Dalšímu zlomil čelist a pak mu sebral dýku a hodil jí po dívce z druhého ročníku, která o něm šířila celý čas pomluvy. Nezasáhl jí do těla, ale těsně vedle hlavy, až jí krvácel lalůček ucha. Dostal za to trest, ale bylo mu to jedno. Další den jí vyzval, ale když jí poprvé udeřil nepřiměřenou silou do obličeje, vzpomněl si na otce. Vůbec poprvé měl na něj takovou myšlenku. V Aretii se učil vzpomínky na něj potlačovat, ale teď vypluly na povrch. Zaváhal, udělal chybu a ona toho využila. Podkosila ho, dostala na zem a dýku mu přiložila na krk. Do ucha mu pošeptala, že jednou bude ona to poslední, co uvidí. 

​

Život v kvadrantu jezdců byl všechno, jenom ne prostý. Při tréningu na Gauntletu málem dvakrát zemřel. Před finální zkouškou si Gauntlet neustále probíral v hlavě a skoro ani nedospal, jak z něj byl nervózní. Během Gauntletu si serval část masa z dlaně, sedřel si koleno, tvář a málem se mu nepodařilo překonat poslední část. Sotva se tam nahoru vydrápal, ale když to zvládl, cítil úlevu. A i když by to nahlas nepřiznal... doufal, že je na něho otec pyšný. 

​

if i lose my temper, you lose your head

​

Prezentace před draky bylo něco, kam se ne každý dokázal dostat. Draků ochotných se propojit bylo méně, než předchozí rok a Riven doufal, že když už se dostal až sem, tak si ho nějaký drak vybere. Zelený kyjoocasý si ho jen mírně očichal, než mu ukázal svůj ocas. Riven si jeho ocas prohlédl a pak šel dál. Za ním šel Edarn. Mladík z Valensie, jenž Rivenovi vyhrožoval smrtí už od lávky. Riven Edarna ignoroval až do momentu, kdy ten blázen začal mluvit o jeho sestře. „Slyšel jsem, že máš ségru. Nastoupí sem příští rok? Nějaký typy jak se dostat k její kundičce?" Jakmile to dořekl, tak se na něj Riven prudce otočil. Potom rychle překonal tři metry, které je dělily a nejdřív kopl Edarna do kolene, protože akorát zvedal paži, aby si bránil obličej. Riven tomu tak předešel a když Edarn spadl na druhé koleno, praštil ho pěstí do obličeje a dostal na zem úplně. Riven mu nohou přišlápl hlavu k zemi. „Zkus se mojí sestry dotknout a já tě vykuchám jako prase, rozumíš?!" Zavrčel na něj. „Až s tebou ztratím trpělivost, ty ztratíš hlavu." Draci je pozorně sledovali. Edarn zpod podrážky zaskučel. Pak se tiše zachechtal. „Fotra nezapřeš, že ne? Vykucháš mě jako on vykuchal těch-" Ani to nedořekl. Riven dal nohu pryč, sklonil se, otočil ho a zaklekl. Chytil ho pod krkem a trochu nadzvedl.

 

Vzpomněl si na rozhovor s profesorem Fersenem před pár měsíci. Popírání své součásti je naše slabina. To mu tehdy Fersen řekl. A tak se Erdanovi zadíval do očí a pro tentokrát tuhle stránku kterou nenáviděl, použil jako svůj štít. „Dotkneš se mé sestry... a já tě zřídím tak, že z tebe nebude co pohřbívat." Pak ho pustil, ale oba dva ztuhli, když za nimi padaly těžké kroky. Edarn zavřel oči a Riven se pomalu stavěl na nohy a ještě pomaleji obracel. Oči zabodl do rudého kožnatého hrudníku červeného draka. Výš se podívat neodvážil. Rudým se nesmíte dívat do očí. Místo toho uhnul pohledem na dýkovitý ocas, jenž mu drak dal na obdiv. Ucítil horký dračí dech na vrchu hlavy a cítil i to, jak drak nasává jeho pach. Potom se drak vzdálil a nakonec vzletěl k obloze. 

​

Den na to nastalo Rozřazení, kdy společně s dalšími vstoupil na rozlehlá pole, aby se shledal s drakem, který si jej vybral. Pokud vůbec nějaký. Během hledání se ho pokusili zabít dva kadeti. Jednoho omráčil a utekl, druhému nakonec zlomil vaz. Nebylo to poprvé, co někomu vzal život. Od chvíle, co přišel do Basgiathu, poslal k Malekovi nejméně tucet lidí. A většina z nich ho chtěla předtím zabít. Od jeho příchodu to byla hra kdo z koho. Zabij, nebo budeš zabit. Musel zabíjet, aby přežil a dostal se až sem. Až na místo, kde ho skutečně začal volat drak, který se s ním propojil. Byl to červený dýkoocasý, který ho k sobě volal. Rudá dračice, která k němu začala promlouvat a nakonec ho čekala zkouška v podobě toho, aby se vůbec dostal na její hřbet a přežil první let. Ten byl pro něj nebezpečný a kritický. Dlouhé a ostré ostny na zádech rudé dračice Rivenovi ublížily a zároveň mu zachránily život. Zlomil si o jeden osten nohu a propíchl paži. Zaklínil se ale mezi nimi tak, že se udržel při manévrování a zůstal tam zaklíněný. Mluvili spolu v myšlenkách a když přistáli, Riven musel sklouznout po jejím křídle dolů, protože nohu měl ošklivě zlomenou. Na zemi se chvíli plazil, než k němu přispěchali přeživší kadeti, se kterými přišel z Aretie. Pomohli mu na nohu a dovedli ho ke shromáždění a zapisovatelce, která chtěla znát jméno jezdce a draka. „Riven Arsen." Představil se a pak se poohlédl po dračici. „Tyranghearna. A jestli to jméno napíše špatně, vykuchám jí." Zavrčela. Riven řekl její jméno, ale zbytek si nechal pro sebe. Když si žena jméno dračice zapsala, tak mu jeho snad jediní přátelé pomohli se dostat až na ošetřovnu, aby mu dali nohu a paži do pořádku.

​

closed eyes, open throat

 

Uběhl sotva týden, když se ho znovu pokusili zabít. Pětice nepropojených kadetů to plánovala poměrně pečlivě a zaútočili na Rivena během spánku. Když primánka Rita akorát zdvihala paži s dýkou v ruce, tak jí zradila vlastní váha. Přešlápla u toho a prkno u postele zavrzalo. A Rivena tenhle zvuk dokázal probudit a jen co nad sebou spatřil siluety, tak se na posteli okamžitě odsunul a zády se praštil o stěnu. Ritino ostří probodlo matraci, ale druhý útočník mu chytil nohu a třetí ho bodl do dlaně a přišpendlil mu ji k posteli, aby ho Rita dodělala. Druhou nohu měl ale volnou a kopl s ní třetího do obličeje a pak se zkroutil, aby mohl Ritu okamžitě kopnout do hrudníku. Ta svým pádem srazila toho, co mu probodl dlaň. A jen co se Riven zvedl, tak na něj zaútočili zbylí dva se svými dýkami. Jedné se vyhnul, druhá mu skončila v levém rameni. Musel se skrčit a skočit po mladém klukovi střemhlav. Srazil ho na zem, vytáhl si ostří z ramene a zabodl mu ho do oka. Vzápětí byl nakopnut do břicha, seknut do zad, bodnut do boku a Rita ho málem bodla do srdce, kdyby se jí nevyhnul. Vzal jí vzadu za hlavu a třískl s ní o zeď, když ho v dalším momentu někdo sekl přímo do krku. 

​

Byl to pro něj šok. V hlavě mu pískalo a tlumeně tam slyšel Tyry hlas. Pocítil zvláštní záchvěv podivné energie, ale nebyl schopný ho ovládnout. Dračice se na něj nejspíš snažila přenést svůj signet, aby se mohl bránit, ale nemohl tu sílu nyní přijmout. Sotva se vypotácel a vyplazil na chodbu. Držel se za krk, oči mu div nevypadly z důlků a zalykal se vlastní krví. Z té noci si toho pamatuje jen velmi málo. Maven ho zachránil, aniž by si Riven vůbec uvědomil, odkud že se tam vzal. Jeho zásah mu ale zachránil život, včetně napravovače, který mu dal krk do pořádku. Navrhoval, že může nechat stopy po tom říznutí dát pryč, ale Riven to odmítl. Ta jizva bude připomínka toho, že pokud ho chce někdo zabít, bude se muset snažit mnohem usilovněji. Riven jednoho z těch pěti zabil. Další čtyři byli předvedeni na nádvoří, kde je čekalo vyhodnocení jejich zločinu a porušení kodexu. Obvinění popírali, ale jezdec se signetem vidět něčí nedávné vzpomínky potvrdil, že se Rivena pokusili opravdu zabít ve spánku. Jejich čin byl zradou kodexu a tím pádem zradou celého Basgiathu. A za takovou zradu se muselo platit krví. Právo na jejich smrt si svým řevem a vrčením vyžádala Tyra s výhružkami, že zabije každého, kdo se jí bude plést do cesty. Nikdo nevznesl žádné námitky a všechny čtyři Rivenova dračice popravila svým ohněm.

 

Díky Mavenovi stále žil a byl jeho dlužníkem. Stali se přáteli a nakonec byl Maven jeden z mála, kteří při Rivenově boku zůstali. Ostatní buď postupně zemřeli a nebo se nakonec od Rivena distancovali, když postupem času nabýval na síle a začal se projevovat jeho signet.  

​

i have more scars than friends

​

I přes to, že byl stále nenáviděným jezdcem v Basgiathu, se vypracoval na jednoho z nejlepších. Nepotřeboval zástup věrných. Stačilo mu málo k tomu, aby se cítil aspoň trochu dobře a vítaný. Jejich druhé křídlo vítězilo na Válečných hrách, vítězil ve výzvách a vítězil i v terénu. Riven a Tyra se společně zdokonalovali v boji a válečné strategii proti gryfím letkám. Mimořádné výkony přitahují mimořádné lidi a netrvalo dlouho, aby se začalo šuškat o tom, že Arsen má dost šancí se v tercii vypracovat minimálně na výkonného důstojníka. A třebaže mu to spousty lidí nepřálo a někteří se mu to snažili zkazit, tak se po Válečných hrách sekundánů, dostal do tercie a Maven si ho zvolil jako svého výkonného důstojníka. Ne všichni s tím souhlasili, ale museli se podřídit. Riven měl mnoho zkušeností jak v Basgiathu, tak i ve skutečných bitvách.

​

Když nastoupil do tercie, jeho sestru Cassandru čekal druhý ročník v kvadrantu písařů. Vadilo mu, že jí nesmí objímat, ale stejně to párkrát porušil, když se nikdo nedíval. Chtěl s ní trávit co nejvíc času to šlo a často si tedy půjčoval nějaké knihy, aby jí mohl vidět a pobavit se s ní. V květnu roku 600 tam poprvé narazil na Edarna. Bavil se s Cassandrou, házel na ní jeden úsměv za druhým a Riven z uličky poslouchal jejich rozhovor. Pak odešel a počkal si na Edarna u mostu, který spojoval kvadrant jezdců s těmi ostatními. Schovával se ve stínu budovy a čekal, až Edarn vejde na most. Pak vyšel za ním, chytil ho zezadu a přitlačil k okraji mostu. Paži mu držel u krku a před obličejem mu ukázal prsty ve kterých se několikrát zableskla elektřina. „Ještě jednou na mojí sestru promluvíš a já tě zabiju, rozumíš?" Zavrčel mu do obličeje. Edarn se uchechtl a nakonec dal ruce jako že se vzdává. Riven odstoupil, ale elektřina mu na prstech pořád poblikávala. Začali na mostě kolem sebe kroužit a přitáhli nechtěnou pozornost ostatních, kteří mířili z jednoho kvadrantu do druhého. 

​

„Jen jsem tvé sestře podával přátelské návrhy Rivie." Zazubil se Edarn. Riven se narovnal a zamračil se. „Tak já dám jeden přátelský návrh tobě." Jakmile to dořekl, vypálil po něm elektrickou šlehu podobnou blesku. Zasáhl ho přímo do hrudníku a Edarn odletěl dva metry daleko. Z oděvu se mu kouřilo a na zemi sebou škubal a pak se probral z bezvědomí a lapal po dechu. Riven mezitím došel k němu a postavil se nad něj, čímž zastínil slunce nad nimi. „Pokud tě u ní uvidím, tak tě usmažím tak, že z tebe nezbude ani duše, kterou by mohl Malek ztrestat, rozumíš?" Zeptal se. Edarn chvíli váhal, ale pak protočil očima a přikývl. Riven mu pak pro jistotu nakopl rozkrok a pak se vydal po svých. Sestra byla jediná, s kým se z rodiny vídal a koho měl. Matku od nástupu do Basgiathu neviděl a ani se s ní vidět nechtěl. Kdyby ho tehdy s otcem nenechala, jeho život by se ubíral jiným směrem.